Egypťan Sinuhet – Patnáct knih ze života lékaře
Mika Waltari
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/310526/bmid_egyptan-sinuhet-patnact-knih-ze-ziv-OIj-310526.jpg
5
5336
5336
Sinuhet je dítě neznámého původu. Připlul ke své nevlastní matce Kipě a otci Senmutovi v proutěném košíku po řece. Učil se v chrámě Amonově a stal se jako otec lékařem. Dobrodružství, která zažil, jsou četná. A tím nejpovolanějším, kdo by nám o nich měl povědět, je on sám.
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2004 , Český klubOriginální název:
Sinuhet egyptiläinen, 1945
více info...
Přidat komentář
Úžasný historický román, který se jistě pokusím přečíst znova :-) Mika Waltari nikdy nebyl v Egyptě - těžko uvěřit. Délky není třeba se bát - kniha utíká jako egyptský písek mezi roztaženými prsty. Jestli vás však kniha do sté strany nezaujme, už se to asi nezmění. Lze pak zkusit Řeku bohů od Wilbura Smitha. Podobná délka, sice menší kvalita, ale větší čtivost a první díl je přesto velmi dobrou knihou - více popřípadě u knihy samotné ( pro info Řeka - 3-4 hvězdy)
Rozsáhlý historický román, ve kterém popisuje v patnácti knihách svůj život Sinuhet, egyptský lékař ze 14. století před naším letopočtem. V době 18. dynastie, kdy na trůn dosedá faraón Achetaton a přichází s novým bohem Atonem, před kterým jsou si všichni lidé rovni. Tato moderní myšlenka se ale ve starém Egyptě nesetká s velkou přízní. V myšlenkách poněkud nepraktický Sinuhet procestuje společně se svým vychytralým otrokem Kaptahem a tvrdým vojevůdcem Haremhebem starověkou Sýrii, Babylón, Mitanni, Chettitskou říši a dostane se až do Minotaurova labyrintu na Krétě. Seznámí se s většinou vládců těchto říší a zároveň také farónů té doby, nechybí ani Tutanchamon.
Autor popisuje historická fakta, ke kterým přidává své fiktivní postavy a nápady.
Z knihy silně čiší atmosféra starověkého Egypta, starobylost, tisíciletá tradice je nadevše, provázanost se smrtí, královští otvírači lebek, … Je plná filozofických úvah a různých ponaučení, ale zároveň jsem měl pocit, že autor se při vypravování děje lehce usmívá, poprvé jsem to začal cítit, když svým úhledným jazykem, jako by se jednalo o hieroglyfy vytesané do skály, popisuje temné ulice Vesetu, a najednou si Ptahhor vylije pivo na hlavu… Celá kniha pak získá až takový forrestgumpovský nádech. Jinak je velmi rozsáhlá a střídá pasáže, které jsou dobré s naprosto výbornýma, jako je popis Haremhebovy války, nebo intrik u dvora. Je velmi čtivá a také popisované období dávného starověku je pro svou exotičnost dost zajímavé.
Já jsem tuto knihu dostala přečíst jako trest. Když jsem ji poprvé uviděla, v duši jsem našeho češtináře proklela, ale po chvíli čtení jsem přemýšlela kde ten trest je, protože kniha je skvělá. Musím říct, že jsem si ji oblíbila a to doslova. Začátek, průběh a nečekaný konec jsem si opravdu užila. Jediná pasáž, která mě neoslovila, bylo období války, ale Sinuhetova jízda na splašeném oslovi mi tuto část vynahradila.
Je to velice zajímavá kniha. Je plná realizmu. Nepřeceňuje ani nepodcenňuje žádného člověkan ani hlavního hrdinu. Bere prostě život, takový jaký je nebo spíš e byl. Ten náhled do myšlení člověka starověku je vynikající a nevídaný. Velice mě potěšil kontrast humoru s realitou-abolutní nadhled. (Úžasné fráze neustále opakované byly fakt kouzelné) Nejzajímavější jsou ty pasáže, kdy Sinuhet popisuje a následně komentuje svůj život. Ty historické okamžiky už mě ne zrovna nudily, ale zaujaly spíše méně. Celkově mě pak kniha zaujala spíše po té věrně historické stránce a její propojení s hlavním hrdinou jako jednotlivcem a jeho příběhem podobně jako ve Quo Vadis od Senjeviče, jenže tam to bylo ještě dokonalejší, proto 70%
právě jsem Sinuheta dočetla a přemýšlím, jak sesumírovat komentář... Vypadá to, že všichni byli knihou velmi nadšeni, proto jsem si ji také přečetla, ale po pravdě jsem asi očekávala víc. Nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo, to určitě ne. Je to pěkné a nenáročné čtivo. Sem tam jsem nad pošetilostí Sinuheta kroutila hlavou, sem tam jsem i slzu uronila (jelikož jsem také rodič)... Je to obyčejný příběh člověka, který se může odehrát v kterékoli době. Myslím, že ji znovu číst už asi nebudu a je mi líto, že nejsem z ní nadšená tak, jako ostatní... Ale nelituji, že jsem ji četla :)
Jen dva mně známí prozaičtí autoři mají schopnost naprosto věrně vybarvit ono těžko popsatelné historické prostředí, ve kterém se děj odehrává: Eduard Štorch a Mika Toimi Waltari. Jen dvě mně známé knihy dokážou upoutat mou pozornost po celých 800 stran bez ultra velkých zvratů a napínavých situací: Bible a Egypťan Sinuhet. Akorát že Osamělý k tomu nepotřeboval nadlidské schopnosti :P
Úžasná kniha, stále se k ní vracím, už ani nevím pokolikáté, vždy ji někde náhodně otevřu a zase mne pohltí.
Začala jsem ji číst kvůli škole, ale dočítala jsem ji náruživě jako skvělé a nenuceně naučné dílo. Jedna z nejlepších, co jsem kdy četla. Klobouk dolů, pane Waltari.
"Ve svém stáří jsem nicméně zjistil, že všechny národy jsou koneckonců stejné..." Nezapomenutelná "bible" mého mládí, k níž se stále vracím. (Mimochodem AHOJ MOJDO!)
Pokaždé, když ji čtu v ní objevím něco nového. Je plná úvah o životě a přitom nenudí. Také musím pochválit překlad, je to napsáno hezkou češtinou.
Jsi jako bzučení v mých uších a prach u mých nohou.....geniální kniha - dobrodružná,vtipná ale i smutná,poučná,napínavá,nezapomenutelná.A nechápu,že není v první desítce (ba vůbec v padesátce).Ještě se přihlásí pár lidí a ona tam bude.
Kniha se zdá dlouhá a za týden byla přečtena. Po třech letech zvažuji návrat a znovučtení :-)
Štítky knihy
Egypt lékařské prostředí zfilmováno finská literatura Kréta faraoni starověký Egypt filozofická beletrie historické rományAutorovy další knížky
| 2013 |  Egypťan Sinuhet |
| 2005 | Jeho království |
| 2004 | Tajemný Etrusk |
| 2002 | Krvavá lázeň |
| 2004 | Nepřátelé lidstva |
Asi vůbec nejlepší kniha, co jsem kdy četla. Je dlouhá, takže mi zabrala asi měsíc, kdy jsem jí četla každý večer kousek, ale nakonec jsem si přála aby byla ještě delší :) I když není Sinuhet kdovíjak kladnou postavou, přiroste k srdci