Eliáš a babička z vajíčka
Iva Procházková
Hrdinou knihy je pětiletý kluk Eliáš. Dítě tzv. moderních rodičů, kde otec je autor počítačových her a matka restaurátorka. Ocitá se v každodenním koloběhu nedostatku času, kterému podlehli jeho rodiče a kteří se snaží jeho výchovu směřovat k samostatnosti tím, že mu za pochodu jen předávají informace, které jsou z jejich pohledu důležité. Kluk se stává přemoudřelým znalcem, který možná udivuje své učitelé a návštěvy, ale nijak nepřesvědčuje své spolužáky. Nemá kamarády a doma zůstává také sám, i když ve společnosti rodičů. Touží proto po situacích, ke kterým směřuje každé mládě na této planetě. Zkouší svojí mámu několikrát přitáhnout k sobě, ke svým hrám, ale nedaří se mu to. Pokaždé je něco důležitějšího a rodiče v neustálé zahleděnosti do svých problémů si neuvědomují po čem kluk skutečně touží. Z této sterotypní situace nachází autorka východisko. Eliáš objevuje v zahradě vejce, z kterého se později vyklube podivná bytost. Maličký človíček s křídly, kterého pojmenuje Aty. Ten postupně začíná zastupovat v Eliášově citově nenaplněném životě babičku. Spolu prožívají spoustu dobrodružství, ale nakonec, při pouštění draků, ulétne Aty z jednim z nich. Náhražka přirozeného vztahu mezi Eliášem a rodiči zmizela a on zůstává opět sám. Jen v závěru knihy se nám může zdát, že rodiče se přece jenom trošku polepšili. Ale je to jen chabý a nepřesvědčivý pocit. Nic víc. Příběh končí tam, kde začal. Kruh beznaděje se uzavírá. Knížka je velmi čtivá a jak říkal Macháček, "krásně teče". Ale pokud se zamyslíme nad obsahem, jeví se bez východiska. Naznačuje, v jakých nepřirozených rodiných vztazích žije spousta dětí. Jak děti nevyužívají svou fantazii k přirozenému poznávání světa, ale jen k hledání ubohé náhražky toho, co jim měli dát rodiče. Poukazuje, že dítě a jeho další vývoj k dospělosti neformuje ani tak materiální zabezpečení, možnost vzdělávání, jako každodenní citový kontakt a osobní vzor těch nejbližších. Bohužel společenský tlak, myšlení a pocit důležitosti deformuje přirozené chování mnoha dospělých do té míry, že si vůbec neuvědomují důsledky. O to hrůzněji pak vyznívá takové jednání ve vztahu k jejich dětem. A to i přesto, že společensky je to víc než přijatelné. ... celý text
Přidat komentář
Úžasná kniha! Četla jsem ji jako malá a teď jsem si to ráda zopakovala. Nejvíc mě dostala opilá babička skákající po dálkovém ovladači :-). Konec byl sice trošku smutný, ale i já věřím, že se babička jednoho dne vrátí.
Nakonec jsem dospěla k závěru, že si knihu brzy koupím. Pohádka nepohádka, tuhle knihu prostě musím mít doma! :-)
Nevím, jak je tomu u vás, ale u nás se věří, že se babička vrátí. Skálopevně a bez diskuse. A já říkám, ano, proč ne. Je to nádherný příběh a přestože by se konec mohl zdát smutnější, není to tak. Pokud věříte, že se vrátí tak, jako je tomu u nás. Navíc, i když člověk ví, že konec může být malinko smutnější, stojí za to knížku číst. Ono to tak totiž úplně není, ale to už si přečtěte sami. A ve vydání s ilustracemi Markéty Vydrové patří k jedné z nejhezčích knížek pro děti, která se mi do ruky dostala. u nás určitě patří vedle takových knihy jako je Modrý Poťouch, Lichožrouti, Kouzelná baterka nebo Putování žabáka Filemona. Mluví se o nich s přestávkami pořád, každou chvíli se nějak připomenou a vidíme je všude kolem. A tak to s dobrou pohádkovou knížkou má být.
Tuto knihu čteme ve škole.
Originální, vtipné, (mini spoiler, takové spoileří štěnátko!)ale asi se mi nejvíc líbí Eliášova nadávka:
Konec-blbec-utopenec-stará-popelnice-smradlavá-noha-počurané-strašidlo-už-toho-mám-dost!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Prostě geniální!!!
No, uz jsme ji bohužel dočetli :-( Trochu smutný konec, ale doufám, že bude i pokračování!!!
Moc se mi líbila, tak si představuji hezkou knihu pro děti, nádherné ilustrace, jemně barevný kvalitní papír a zajímavý, vtipný, poučný příběh.
Autorovy další knížky
2006 | Myši patří do nebe |
2011 | Uzly a pomeranče |
2006 | Únos domů |
2009 | Nazí |
2014 | Muž na dně |
Knížku jsme četli se synkem před spaním. Moc se nám líbila, pěkně psaná a místy i vtipná, takže jsme se i nasmáli . každý večer jsme se těšili jak se příběh bude vyvíjet a někdy četly i dvě kapitoly.