Elinor a Marianna
Jane Austen
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1932 , Antonín ReisOriginální název:
Sense and Sensibility, 1811
více info...
Přidat komentář
Od Austenové jsem četla jako první Pýchu a Předsudek s tím, že se mi velmi líbila. To samé ale bohužel nemohu říct a této její knize. Nějak jsem se do děje nemohla začíst a přišlo mi to velmi podobné jako Pýcha a Předsudek. Možná, že kdybych četla jako první právě R&C, psala bych to samé teď o Pýše a Předsudku, ale nevím:) Každopádně to ale asi patří k těm knihám, které by si člověk měl přečíst:)
Moc krásná kniha, ale nemohu se ubránit dojmu, že autorka si nevěděla rady s tím jak má dílo ukončit. Pýcha a předsudek byl podle mne daleko lepší.
Neubráním se srovnání s Pýchou a předsudkem hned v úvodu - Rozum a cit je rozhodně slabší z této dvojce. Zatímco Elizabeth v Pýše a předsudku často mění prostředí, objevují se nové postavy a v ději je hned několik zvratů, v Rozumu a citu jakoby se toho moc nedělo. Prostředí se změní sotva dvakrát, zvraty jsou očekávané a po celou dobu si musíme vystačit s postavami, které poznáme na začátku.
Neberte mě špatně, je to dobrá kniha, užil jsem si ji, jen prostě ne tak dobrá, jako Pýcha. Prostředí předviktoriánské Anglie je velmi zajímavé, Elinor i Mariannu si zamilujete, paní Dashwoodová je po paní Benettové dokonale rozumná dáma. Jen mi přišlo, že se vše po celý příběh jen měnilo k horšímu, aby se na konci vše zázračně vyřešilo ve smyslu deus ex machina.
Pro věčného romantika a milovníka historie a to především 19. století je tato kniha pokladem a klasikou. Příběh dvou sester Elinor (rozum) a Marianny (cit) je znám i ve filmové podobě, který jsem ale nikdy neviděla a ani po tom netoužím. Dvě charakterově rozdílné sestry a přesto se milující prožívají svůj příběh lásek, životního zklamání a nových nadějí, poznávání okolí, smetánky, zábav, které mnohdy byly spíše nucenou zábavou spousty nového v jejich životech. Do příběhu vás velmi lehce vtáhnou a s fantazií jsem si představovala každý koutek krajiny, domů a vznešených sídel, vzhledy všech hrdinů a hrdinek, nemohla jsme se dočkat jak děj bude pokračovat. Jane Austenová má v mé knihovně čestné místo s dalšími romány a ráda se k ním vracím.
Takové nahlédnutí jak fungovalo namlouvání žen před 200 lety. A také ukázka toho, že opravdu zdání klame. Nicméně bych se v budoucnu se knize nevracela. Takový obyčejný příběh, ze začátku jsem se nemohla začíst, už jsem si myslela, že knihu odložím, nakonec jsem však dočetla. Pěkná, ale pro mne nic moc.
Romantická záležitosť, na ktorú som sa dlho chystala, ale vždy bola, zrejme vzhľadom na podobne "postihnutých", v knižnici vypožičaná. Minule som ju tam ale zbadala, a hneď som si ju "uchmatla" :).
Oproti iným dielam Austenovej, ktoré poznám (Pýcha a predsudok, Emma), mi siahodlhé popisy v tomto akosi nevoňali. Boli príliš na úkor deja a často akoby samoúčelne vložené, aby bola kniha "stranovo početnejšia". Príbeh neoplýva ani dokonalými dialógmi (práve naopak - únavne dlhými a obsahovo skúpymi), ani nápaditou zápletkou (skôr ťažko uveriteľným konaním postáv), ani všeplatnými prehláseniami postáv, ani humorom či iróniou, ba ani množstvom sympatických, typologicky vykreslených postavičiek, na aké sme u autorky zvyknutí. Zo slov daných na papier nebolo cítiť lásku a nadšenie, len mechanické písanie. Preto to na toľkých miestach tak hlasno škrípe.
Není to můj šálek čaje, tento žánr obvykle nečtu a není mi blízký. Knihu jsem přečetla, abych si doplnila další klasické dílo a nakonec to nebylo tak špatné. Není to tak červená knihovna, jak jsem se bála :)
Nemohu se ubránit dojmu, že Austenová je červená knihovna jako bič, nefalšovaná předchůdkyně telenovel, narozdíl od sester Bronteových toto je přímo rudá knihovna, pro mne nepříliš stravitelná. Dokonce si vůbec neumím představit, jak by něco takového mohli "pozřít" mužští čtenáři. Mně stačil Rozum a cit jednou a na doživotí :)
Oproti Pýše a předsudku obšírnější kniha, krásně napsané, dokonale vykreslené charaktery postav. Jedna z mých oblíbených knih.
Krásně napsaná kniha, která je ale o něco slabší než např. pýcha a předsudek. Navíc mě neskutečně štvala Mariana.
Konečně jsem se k téhle klasice dostala a na minutu jsem nelitovala. Děj se plynule bez nejmenšího zaškobrtnutí vyvíjí, zápletky se krásně rozuzlují, aby se náhle znovu zamotaly. Ačkoliv mi je většina postav spíše nesympatických, tak jsem s nimi jejich lásky i trápení ráda prožila a čtení si opravdu vychutnala.
Ach Jane, Jane ty tvé knihy mi nedají spát a nepřestávají mě uchvacovat. Opravdové potěšení a radost číst je. Příběh hrdinek Dashwoodových jsem si ihned zalíbila. Nechybělo vykreslení krásné, leč těžké doby pro ženu. Nechyběl i humor, zamyšlení hodné pasáže, ani trochu toho napětí. Jsem ráda, že na světě ještě existují takové skvosty, krásné, čisté a okouzlující na svou dobu. Jinak plukovník Brandon je můj hrdina, milý, galantní, spravedlivý, takových by mělo po světě chodit víc.
Moje první setkání s tvorbou Jane Austenové dopadlo víc než dobře. Dobu, v níž se román odehrává, mám ráda, baví mě číst o společenských konvencích a problémech toho období. Jediné, co mi zde vadilo, byl ten takřka zázrakem vyřešený konec.
Nevyhnula jsem se srovnávání s mojí milovanou Pýchou a předsudkem. Oproti výše zmíněnému dílu příběh nebyl tak chytlavý a četl se mi hůř - docela mě zklamal konec, byla bych radši, kdyby to autorka rozvedla do další jedné dvou kapitol -, nicméně charaktery byly moc pěkně vykreslené a čtení jsem si užila :)
Co mě na knihách z té doby-nebo psaných podobným stylem- vždy fascinovalo bylo to,o čem všem se nesmělo mluvit v rámci společenské konverzace a jakým způsobem se to umělo naznačit "mezi řádky" a všichni tomu rozuměli . Wow! My,co jsme se narodili bez schopnosti být diplomaty,jen zíráme ☺
Dvě sestry - Marianne a Elinor - jako ústřední postavy romantického příběhu z Anglie počátku 19. století. Každá ze sester má jinou povahu. První je plná citů, jde do všeho po hlavě s plným srdcem, druhá je rozvážná a city potlačuje na úkor rozumu a zkušeností. Jak tento příběh dopadne? Najdou sestry pravou lásku?
Pestrobarevné vyprávění, ve kterém v žádném momentě nevíte, na čem jste a jak příběh dopadne. Neméně zajímavé jsou velmi rozsáhlé dialogy postav románu, ve kterých nechybí ironie, satira, ale i umírněnost a pokora. Neskutečné v příběhu je to, jak čtivou formou Jane Austenová dokáže dát čtenáři v závěru knihy ponaučení z chování té které postavy. Všímavý čtenář pochopí.
(Poznámka: Nedoporučuji se dívat na film s Emmou Thompson (1995), který oproti knize příliš povrchní a naprosto nevystihuje to, co Jane Austenová chtěla říci. Ochudíte se tím o velmi mnoho zajímavých linek a dialogů.)
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura romantika regentská Anglie anglické romány
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Celý příběh se mi zdál opravdu krásný. Líbilo se mi, jak se postavy během děje vyvíjely, jejich zajímavé osudy a kritika společnosti, kdy nakonec vyhrál příznivý osud pro hlavní hrdiny. Kniha byla pro mě velmi čtivá a oddechová. Řekla bych ideální pro špatné počasí. Od Jane Austenové jsem kdysi dávno četla také Pýchu a Předsudek ve zkrácené anglické verzi a tak si myslím, že její knihy si byly v hlavních motivech velmi podobné. To je možná důvod, proč po další knize od této autorky sáhnu zase za pár let, aby mě četba příliš nenudila.