Elinor a Marianna
Jane Austen
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1932 , Antonín ReisOriginální název:
Sense and Sensibility, 1811
více info...
Přidat komentář
Pro knihu jsem se rozhodla po shlédnutí filmu z roku 1995 z výborným hereckým obsazením. Ovšem kniha, od které jsem čekala mnohem mnohem více mě zklamala, z napětím jsem čekala na různé situace, těšila se na jejich popis, na rozhovory, i myšlenky postav, bohužel autorka mé nadšení nenaplnila. Bohužel musím prohlásit (což se mi často nestává), že film byl lepší než kniha.
Ale k příběhu, autorka přesně popisuje problémy mladých lidí, kteří byli nuceni mít svatbu pro peníze, žádné city prostě jen rozum. Hlavní postavy byly příjemné, ale někdy mi chybělo nahlédnout více do pocitů a myšlenek postav. Těšila jsem se, jak dopadne Mariane a nedočkala jsem se, konec byl divně strohý a nevysvětloval a nepopisoval to podstatné. Za mě kniha nesplnila mé očekávání...
Bylo to fajn :) Děj byl pravda trochu rozvleklejší a konec možná až moc překotný, ale dávalo to smysl a kniha se moc dobře četla. Bohužel se neubráním srovnání s Pýchou a předsudkem, jejíž mužští hrdinové byli o dost živější a oduševnělejší, Rozum a cit mi paradoxně přijde emocionálně plošší a nevzbouzel ve mně až takové sympatie k hlavním hrdinům. Už kvůli krásné práci s jazykem ale rozhodně stojí za přečtení.
Dámy, dámy Jane Austen není tak zcela a úplně romantika. Vlastně vůbec to není romantika, je to medailonek tehdejší doby : kritika. Pro autorku zdvižený prst který jí v různých jiných ( podobných ) postavách a barvách otáčel. A pýcha a předsudek už vůbec není romantika, tam Austen ostrá az až. I zde je ostrá a nic hrdinům ani hrdinkam nedaruje, vlastně nic jim nedaruje.
Líbit se nemusí, ale nemaskovat to tím že " mě romantika nebere"
Krásný den.
Pýcha a předsudek byla moje první od autorky, ale to asi stačilo. Toto mi připadalo dost podobné, romantiku příliš nevyhledávám ani současnou, takže pro mě už to rozhodně není.
K nepřežití - ale díky bohu za filmovou interpretaci! Díky tomu, že jsem si při čtení vybavovala film (ano, ten z roku 1995... fakt je to přes čtvrtstoletí?!?!?) a Emmu Thompson, Cate Winslet, Hugha Granta, Alana Rickmana... tak jsem tuhle skrz naskrz růžovou knihovnu přežila do konce a tu a tam se i bavila. Inu, stárneme... určitý typ literatury i já... :-)
Pro mě bylo nejlepším dílem Jane Austenové pýcha a předsudek a asi to tak navěky zůstane, zkrátka se umí zarýt do srdce dospívající dívky. Rozum a cit jsem četla díky čtenářské výzvě a bylo to hezké, Austenovské, ale ne nejlepší. Asi už jsem moc odrostlá na kýčovitou lásku Jane Austenové.
Pro velkou část dnešních čtenářů (včetně mě) je zpracování knihy díky době vzniku značně vyžilou záležitostí. Dějových epizod je v textu minimum. Taková červená knihovna 19. století. Byť jakás myšlenka má zřejmě z díla vyplynout - už podle názvu - odlišnost povah a temperamentu každého člověka, živočišnosti a rozvahy, které představují sestry Marianna a Elinor. Mně osobně knížka nebavila nijak zvlášť, bylo to dlouhé, málo dynamické, závěr jak z pohádky byl nasnadě. Kladně hodnotím kritiku snobství vyšších společenských tříd, faleš, přetvářku, lakomost a honbu za majetkem, intrikářství, kterých se Austenová zhostila s až parodickou satirou.
Dala jsem si opáčko v podobě audioknihy a znovu jsem spokojená.
Jane Austen se mi zkrátka líbí a je to má parketa :-)
Moje první kniha od Austenové. Bohužel jsem zklamaná. Děj vleklý, bez emocí, a poprvé v životě mi nebyla sympatická ani jedna postava v knize.
Odposlouchano na mujrozhlas.cz jako cetba na pokracovani. Bylo to vynikajici. Skvele dialogy, perfektni vykresleni charakteru jednotlivych postav. Skvele jsem se bavila!
Prvních 90 stran pro mě bylo náročných, bez výraznějšího děje, ale jak bylo později znát, bylo to nutné pro uvedení do vztahů. Poté se knížka četla sama, sloh je kupodivu dobře čtivý, zápletka rozhodně zajímavá.
Sama bych po knize asi nesáhla. Četla jsem díky výzvě.
Četlo se to dobře. Romantika …
Audio
Kniha se mi opravdu moc líbila, mám moc ráda styl psaní Jane Austen. Její knihy se vždy čtou dobře :)
Poslouchala jsem na ČRo jako četbu na pokračování. To bylo tak milé! Určite časem sáhnu i po papírové knize.
Díky výzvě jsem po ní konečně sáhla. Krásný román s nádherně vykreslenými postavami i pěkně popsanou krajinou. Děj plynul pomaleji, ale kam chcete u J.A. vlastně spěchat? Já si knihu opravdu užívala, zpomalila a nechala se vtáhnout do předaleké Anglie...
Ve své knihovně mám tuto knihu už několik let, ale stále jsem ji odkládala. Teď konečně jsem ji přečetla v rámci čtenářské výzvy a bylo to úžasné čtení. Jane Austenová snad nemůže zklamat. Hned jsem dostala chuť na filmové zpracování s Kate Winslet a Alanem Rickmanem a dalšími. Myslím, že v rámci knihy zachovali tu náladu velice věrně.
To bylo krásné pohlazení po čtenářské duši. Kniha mi dlouho ležela na poličce "chystám se číst" a opět musím poděkovat čtenářské výzvě, která mě přinutila po ní sáhnout. Hned od prvních stránek jsem se přenesla do prostředí panských sídel anglického venkova a nasávala atmosféru tehdejší doby. S Elinor a její sestrou jsem strávila jeden příjemný podzimní týden, budu na ně ráda vzpomínat.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura romantika regentská Anglie anglické romány
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Podľa Lucy Worsleyovej, autorky knihy Jane Austen doma, „Rozum a cit je zo všetkých Janiných kníh medzi dnešnými čitateľmi často najmenej obľúbený“. Súdiac podľa počtu tunajších hodnotení a komentárov... Nuž, neviem. Možno to však anglickí čitatelia majú inak :)
Ak si niekto z Divadla Nová scéna bude niekedy náhodou čítať tento komentár, tak ďakujem za skvelú adaptáciu (premiéry 16. a 17. januára 2019), ktorá mi pomohla preklenúť predsudky voči Austenovej a o pár rokov takmer na deň presne, kedy som bola na premiére ja, siahnuť po románe. Austenovej uštipačný tón a nadhľad je skrátka neodolateľný, a Rozum a cit katapultuje do úplne inej ligy červenej knižnice, ak nie rovno preč.
Veľmi sa mi páčili aj všetky postavy – boli skvelo vykreslené a zapamätateľné, a ľahko identifikovateľné aj v dnešnej dobe a ľuďoch.
PS: Asi nie som jediná čitateľka, ktorá začínala ako Mariana, postupne však v sebe objavila Elinor :)