Pokrevní bratři
Ingvar Ambjørnsen
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/318385/bmid_elling-pokrevni-bratri-R21-318385.jpg
4
135
135
Elling a Kjell Bjarne jsou pokrevní bratři. Stali se jimi, když spolu začali bydlet, když si zvládli koupit koťata, když zachránili těhotnou Reidun Nordslettenovou a když po narození holčičky poprvé zažili kocovinu... Citlivý Elling a hromotluk Kjell Bjarne jsou zkrátka jiní. Žijí ve světě, kterému nerozumějí a který nerozumí jim, ale neřeší to. Jejich pohled na každodenní situace překvapí, pobaví, ale taky donutí k zamyšlení, že věci mohou být jinak. Kde jsou vlastně hranice normálnosti?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , XYZ (ČR)Originální název:
Brodre i blodet, 1996
více info...
Přidat komentář
Elling. Útlocitný, inteligentní ač někdy naivní, filozofující, snící (chtěla bych mít jeho představivost...) a především plachý asociál/autista spokojený s životem ve svém vlastním, uzavřeném světě. Ovšem jen do určité doby, podobně jako jeho přítel, Kjell Bjarne, povahy však značně zemitější a ducha prostšího. Vskutku zvláštní dvojice podivínů tažená a tlačená do víru skutečného života jejich průvodcem a rádcem, kurátorem Frankem.
Příběhy autistických osobností pro mne mají svou přitažlivost a půvab. V tomto případě ještě umocněný chladným severským naturelem obyvatel Norska, o němž sám autor ústy Ellinga mluví jako o zdroji betonových bariér mezi lidmi. Mohlo by se zdát, že na severu to mohou autisté mít snazší. Možná. Spíše se mi zdá, že koncentrace podivínů je tam o něco větší, než kdekoli jinde.
Uznávám, zezačátku jsem trochu váhala, ale Ambjørnsen mě postupně dokázal zaujmout a věřila jsem mu, alias Ellingovi, každý jeho myšlenkový pochod, jeho názor a reakci na svět. I když mne občas dost udivoval. Ale taky pobavil. "Malý pulec Elling". Možná z knihy nejsem naprosto uchvácená, ale určitě ji mám za zajímavou, svéráznou i laskavou, vtipnou a vážně dost originální.
"Vylétl ze mne zelený vodopád, jako vykřičník hanby... Po stočtyřicáté jsem se znemožnil."
"Není on tak trochu mentál?... Ano, má jisté zvláštní mentální schopnosti."
Chvílemi jsem se strašně smála,ale občas jsem se nemohla začíst. Kniha stojí za přečtení.
Nenápadná, ale o to krásnější kniha. Půjčila jsem si ji víceméně náhodou a o to více jsem byla překvapena. Velmi lidský příběh, nad kterým jsem se často usmívala.
Knížku mně darovala kamarádka a jsem jí velmi vděčná. Velmi lidský příběh. Opravdu krásný. Děkuji.
Vynikající kniha o dvou netypických lidech, kteří zkouší žít samostatně. Je to vtipné i smutné. Oba jsou velmi přímí v tom, co chtějí (ženskou a kočku) a co si myslí, takže vznikají humorné situace s jejich okolím. Zároveň ale sama vím, jak hrozný je strach chodit mezi lidi a komunikovat s nimi. To žádná legrace není. Myslím, že jsem ještě nečetla knihu, kde by někdo tak dokonale popsal myšlenky takového člověka. Ve skutečnosti by se mi nezdálo, že potkávají samé relativně hodné lidi a dělají tak rychlé pokroky. V knize to je ale super - jak napsala PetK níže, je to trochu jako Forrest Gump. Celkově jsem nadšená, určitě si to přečtu ne ještě jednou, ale několikrát.
Četla jsem v červenci 2008. Podle mých poznámek:
Psáno v ich formě.
Dobře se čte.
O mně, o nás, o lidech trochu mimo, a to jsme všichni. O lidech, kteří se méně mohou kontrolovat.
Půvabný příběh možná z kategorie Forrest Gumpa, i když méně absurdní. Člověk si při poslechu (měla jsem audio) skutečně klade otázku, co je normální, důležité, z čeho může mít jeden radost a co ho může děsit. Oddechovka, která jen tak příjemně plyne.
Zajímavý pohled do světa dvou mužů, kteří byli léčeni pro duševní poruchu, seznámili se v léčebně a následně spolu bydlí v městském sociálním bytě pod dohledem kurátora. Škoda jen, že příběh popisuje pouze krátký časový úsek, osoby jsou vykresleny velmi plasticky a věrohodně a bylo by zajímavé sledovat dál jejich osudy. Autorovi musela být tato problematika známá, pravdivost příběhu je nesporná.
To bylo milé knižní překvapení (a tak dlouho jsem čtení odkládala - nalákal mě komentář uživatele Koňadry, díky). Jiné komentáře jsem nečetla a chystala se na spíše vážný a (možná zvláštní) psychologický román. Nepřišlo to hned, ale brzy bylo jasné, jak jsem se (naštěstí) mýlila v úsudku. Na každé čtení jsem se těšila víc a víc, úžasně se bavila a soucítila a držela palce a byla zvědavá na další situace a zkoušky, které autor pro netypické a rozdílné hrdiny připravil. Bylo to opravdu pěkné, psané s citem a pochopením, doporučuji. (Nenechte se odradit začátkem a mudrováním Ellinga, hodně mi připomíná Dona z Projektu manželka).
Nerozumiem, prečo som sa k tomuto úžasnému počítaníčku dostal až teraz. Človek občas hľadá to jedno správne slovo, ktoré by tú ktorú knihu vystihovalo najlepšie, aj za cenu, že následkom bude zjednodušenie. Táto kniha je pekná. Je vtipná, nepatetická, dejovo dotiahnutá, s premysleným štýlom rozprávania hlavného hrdinu. Ale hlavne je pekná.
Dva jinací muži bydlí v chráněném bydlení a pokoušejí se zapojit. Zpočátku jsem byla poněkud ostražitá, jestli nepůjde o jakousi ódu na jinakost, která bude nemilosrdně tepat všechny neempatické nejinaké a jejímž vyústěním bude klopotné a urputné vzájemné obohacení. Obava se postupně rozplynula. Popis všednodennosti, jak ji prožívá Elling když je spokojený, když je napjatý, když se bojí, je uražený a mnohá další když, je autentický a velmi poučný. Otravné na knize není vůbec nic, přesně naopak.
Ano.Severská literatura,to nejsou jen detektivky,které se na čtenáře v posledních letech sypou jako ledový sníh.Tohoto autora jsem objevila již před lety.Líbí se mi jeho příběhy o zdánlivých outsiderech,protože jsou to příběhy úsměvné,dojemné a proto lidské.I tato kniha,vyprávějící o dvou přátelích a spolubydlících s dětskou duší je stejná.Sever umí i hřát :)
Výborne napísaná kniha, Ingvar akoby sa dostal do hlavy niekomu podobnému ako bol Elling. Od polovice to naberie spád a vôbec to nepustíte z ruky. Jeden tak trošku urozprávaný, úprimný, inteligentný štyridsiatnik, ktorý žil len s matkou, ktorá vás síce možno pripraví teoreticky na život, ale prakticky vôbec. Ten druhý je taký jednoduchší, stále hladný a stále tuží po ženách ... no a ku nim sa pritrafí jedna strelená tehotná ženská, jeden ex - básnik ... a o zážitky je postarané. Fakt slušne napísané, chválim!
Opravdu nevím, proč se mi tento spisovatel dostal do rukou až ted. Je to to nejlepší, co v severské literatuře je.
Knížku jsem dostala, autora ani příběh jsem neznala a byla jsem příjemně překvapená. Nyní má v mé knihovně čestné místo a všem ji doporučuji. Krásné čtení.
Když se v mojí knihovně objevila "nová" (kniha je vydaná v 2006, ale zřejmě byla teprve pod ono klíčové slovo zařazena, jinak by mi dávno neušla) knížka na klíčové slovo autisti, vůbec jsem neváhala. I když jsem byla malinko skeptická kvůli severské národnosti autora, co jsem od nich četla, se mi zatím nelíbilo.
Odložila jsem co mě nezaujalo tak moc a okamžitě se pustila do čtení. Je to tak humorné, odlehčené a příjemné čtení, že jsem se nemohla odtrhnout:-)
Fajn příběh, také doporučuji.
Moje srdeční záležitost. Velmi lidský a přitom zábavný román o soužití dvou neobyčejně milých a sympatických outsiderů, kteří se pokoušejí s pomocí dvou koťat -a za dohledů asistenta psychiatrické léčebny- sdílet společný byt. Vřele doporučuji. :)
Štítky knihy
přátelství autismus norská literatura sociální fobie severská literatura péče o zdravotně postižené
Autorovy další knížky
| 2006 |  Pokrevní bratři |
| 2010 | Bílí negři |
| 2015 | Samson a Roberto - Dědictví po strýčkovi |
| 2017 |  Výhled do ráje |
Jemný humor i nesnadná realita. Mnoho přesných až hlubokých pozorování sama sebe v upřímné přímočarosti.....a tolik lidskosti a těžkostí v běžných situacích.
Příběh laskavý a zároveň až syrově lidský. Citlivost, křehkost a odlišnost v primitivním kabátku chlapské touhy? Přímočaré i komplikované záhyby sociální práce? Odlišnost a jinakost, uvědomění si obojího, strach a zároveň obrovská touha zapadnout a vůbec se nelišit?
Poslouchala jsem jako audioknihu a okamžitě mi došlo, že příběh znám z vydařeného divadelního představení Chvála bláznovství v podání úžasných bratrů Michala a Vladimíra Dlouhých a divadlo pro mě bylo daleko lepší :o)
"Strach s sebou nese málokdy něco dobrého. Máme tady na Zemi vyměřeno pár krátkých let, pak zemřeme. Čím víc s sebou mrskáme, tím větší zažíváme bolest. Celý život mě fascinují lidé, kteří se skutečně odváží uvolnit. Kteří se nechají vést životem samým od pohádky k pohádce.
A bylo mi vždy bolestně jasné, že já rozhodně nejsem jeden z nich. . . ."