Doktor Pascal
Émile Zola
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/143464/bmid_rougon-macquartove-doktor-pascal-oB2-143464.jpg
4
38
38
Hlavním hrdinou poslední knihy ze série novel o rodu Rougon-Macquartů je stárnoucí doktor Pascal. Jeho životním cílem je objevit lék na dědičné nemoci, proto po celá léta shromažďuje informace o své rodině a jejím rodokmenu. Ve svém okolí se však nesetkává vždy s pochopením – v díle je patrný vědy a církve. Poslední díl fresky Rougonovci – Macquartovci Émile Zoly, kterou dokončil svůj celoživotní výzkum a zájem o teorii dědičnosti. Odmítal metafyzickou osudovost jako určující pro vývin lidské osobnosti, více se ztotožňoval s formulací genetických predispozicí. Otázka prevence při dědičnosti chorob pro něj byla klíčová.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1924 , Josef R. VilímekOriginální název:
Le Docteur Pascal, 1893
více info...
Přidat komentář
Zola mě opět nezklamal! Zase je to silný, smutný a krásný příběh. Rozhodně stojí za to!
Nádherné zakončení rozsáhlé ságy. Velká, romantická láska není úplně běžnou zápletkou Zolových románů. To je však jen krátká epizoda před návratem do kolejí neutěšeného realismu. Netypický Rougon Pascal, stárnoucí a milující svou neteř, umírá nedlouho před jejím příjezdem a jeho celoživotní dílo je zničeno ve dvou hodinách.
Příběh byl zajímavý, zaujalo mne, jak v jedné chvíli při líčení zvrácených charakterů předků dr. Pascala Zóla popsal příběhy lidí ze svých předchozích knih - jako by všichni předkové dr. Pascala byli jen zvrácení a šílení a nebyl zde jediný rozumný člověk. Určitě stojí za přečtení.
Pro mě nejlepší kniha ze ságy Rougon - Macquart. Doktor Pascal, i když měl dítě se svojí neteří, je snad jediný normální člověk z téhle rozsáhlé rodiny. Nehoní se za penězi a slávou jako jeho matka. Nepije jako Gervaise, neangažuje se v politice jako Eugen, nehoní se za snem velkého umělce jako Klaudius, není vyvrhel, špína a hnus jako Nana. On jediný prokoukl celou rodinu, sepsal dědičné vlastnosti.
Kniha mne velmi zklamala. Děj mi nepřijde dostatečný na samostatný román, udělala bych z něj spíš vedlejší dějovou linku do předposledního románu. V Zolových románech bývá většinou spousta postav, až mám problém se zorientovat kdo je kdo, zato tady jich je v podstatě jenom pět. Nejsou nijak zajímavé. Pascal se chová často velmi hloupě a dětinsky, kdyby trochu myslel, polovina problémů by ho nepotkala. Knížka mne velmi zklamala.
Ze začátku byl pro mě problém se zorientovat v postavách a děj měl také pomalý rozjezd. Avšak se vše napravilo v polovině příběhu.
Musím říct, že to bylo hezké zakončení série rodu Rougon-Macquartů.
Důstojné zakončení ságy o rodu Rougon-Macquartů. Znalce díla Émila Zoly asi nic nepřekvapí, Doktor Pascal však dá čtenáři důležitou odpověď na to, proč autor ságu psal a jaký je její význam v literatuře. Jedná se o rozloučení Émila Zoly s jednotlivými postavami onoho zhýralého rodu, který nás čtenáře provázel po všechny ty dlouhé noci, kdy jsme listovali několika tisíci stranami ságy.
Doporučuji číst jako úplně poslední dílo z celé série Rougon-Macquartů. První část románu shrnuje předešlých devatenáct příběhů, takže bez jejich znalosti je velmi obtížné zorientovat se v rozvětveném rodokmenu rodiny, která si žije svým vlastním životem i po rozpadu Druhého císařství. Povahy zůstávají vzhledem k předchozím částem série nezměněny, jen je ještě více dokresleno pokrytectví paní Felicity, slabošskost a zbabělost Maxima, Aristidova chorobná hrabivost či sobectví starého Macquarta. V druhé části příběhu se musí protagonista díla smířit s faktem, že není jen jakýsi "doktor Pascal", stojící mimo všechno genetické bahno své rodiny, ale že je opravdovým a nefalšovaným Rougonem.
Já si nemůžu pomoci, ale mně se to hrozně moc líbilo. Dokonce i slzička mi ukápla a to běžně mi ani oči nezavlhnou u kterékoliv jiné knihy. Vžila jsem se do života Pascala s Klotildou a hrozně jim "fandila" a přála jim, aby to dobře dopadlo. Vleklé mi to ani nepřišlo, u Zoly vždy počítám s několikastránkovým popisem čehokoliv, když je to nudnější vezmu to trochu rychleji to čtení bez většího soustředění. Za mě prostě další skvělý román od Zoly, pro mne jeden z nejlepších.
Zolu mám ráda, ale tento román mi dal zabrat..Je to pěkné, ale tak nějak člověk ví, co se odehraje, a strašně dlouho trvá, než se to odehraje. Určitě ale na jeho romány nezanevřu.
Romány Émile Zola mám ráda, ale u tohoto jsem se nemohla dostat pře prvních padesát stran...
Završení Rougon-Macquartů a kniha srdce. O tom, jak hloupé je se řídit rozumem proti srdci, životnímu svalu. Je hříchem dát knize pouze tři hvězdy, když ona ta první, rozumová, první část byla tak vleklá...
Štítky knihy
Francie lékařství naturalismus šílenství psychické problémy výzkum léků dědičné nemoci
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zabiják |
| 1965 |  Nana |
| 2004 | Člověk bestie |
| 1923 | Břicho Paříže |
| 1969 | U štěstí dam |
Velmi jemně napsaný a příjemně čitelný román, Skvěle popsané emoce a charaktery hlavních hrdinů. Celý příběh je aktuálním tématem do kterékoli doby a skvěle vykresluje komplikovanost vztahu dvou osob rozličného ražení.