Ľudská beštia
Émile Zola
Román ze série Rougon-Macquart je zasazen do železničního prostředí. Hlavní děj vypráví o strojvůdci Jakubovi Lantierovi, který se zamiluje do manželky Roubauda – Severíny, kteří společně zavraždí prezidenta Grandmorina (ten Severínu zneužíval). Jakub je však psychicky nemocný a trpí velkou chutí zabíjet ženy. Nejprve této nemoci vzdoruje a posléze jí podléhá. Děj vyústí v dramatickou detektivní zápletku.... celý text
Přidat komentář
Sice je to teprve druhá kniha od Zoly, kterou jsem přečetla, ale i tak musím říct, že mě opět nezklamal. Perfektní příběh, místy temný a jinde zase plný lidských citů. Mohu jen doporučit!
Zolova literatura mi čím dál více připomíná nádherné a propracované obrazy starých mistrů, kde nejsou do detailu vykresleny pouze hlavní postavy, ale i pozadí, tedy prostředí, kde se příběh odehrává. Čtenáře až mrazí ze světa potu, uhlí a kovu, v němž se v každém z lidí probouzí jeho část bestie. Chorobná žárlivost, nešťastná láska, nemoc zděděná po předcích, ale i chladná vypočítavost - to vše může v člověku setřít naučené zábrany a přivést jej až na hranici zvířeckosti, v některých případech daleko za ni. Například protagonista se nedokáže mnoho rmoutit pro vraždu své milované ženy, upřímně lituje jen smrti stroje, své věrné lokomotivy Lison. A co na to spravedlnost? Přece nic, ta je jen "pouhým klamem, přeubohou iluzí", zejména, když zdánlivá pravda se zdá tak logická, a navíc ještě tak krásně vyhovuje mocným. Že by byl lidský život až příliš podobný závěrečnému obrazu, kdy se neřízený vlak řítí jako ocelová kometa vstříc budoucnosti, vstříc zániku?
Jsem překvapená a okouzlená! Koukám na ní už nějaký ten rok ve své knihovně - ne a ne si jí přečíst. Proč??? Nádherná, čtivá záležitost. Všem vřele doporučuji ;)
Omnoho lepšie než Nana, ktorú som čítal od Zolu ako prvú. Morálne dilema, starý chlípnik, ktorý v mladosti ublížil hlavnej hrdinke (alebo nie?) si zaslúži zomrieť (alebo nie?). Na skoršieho Zabijaka sa to ešte nechytá, trochu ma odrádzali opisy práce na železnici, ale už si na ten Zolov štýl písania začínam zvykať. Odporučujem.
Moje první kniha od Zoly. Bavila mě, ale nešlo o ten typ příběhu, u kterého bych musela trčet celý den, abych se dozvěděla, jak to bude dál. Na druhou stranu je to příběh geniálně sestavený, na konci mě dokonce i překvapil, navíc mi přijde, že konec odhalí jednu z největších myšlenek tohoto díla - že pokud pravda není logická, pak jí lidé nevěří, protože jsou moc přízemní na to, aby jim dávala smysl.
Postavy jsou reálné a na každé z nich se najde kus bestie. Hvězdu odebírám za negativum, které jsem již zmínila, ale nejvíc za až přílišně rozsáhlé popisy. Zdá se, že Zola se rozhodl vyobrazit přes několik stránek vlaky, názvy souprav atd. Tyhle části mě opravdu nebavily. Zajímá mě děj a život postav, ne že se dívají hodinu z okna na stoupající kouř z lokomotiv.
Nejdříve mě kniha trochu nudila, pak mě ale pohltila. Přemýšlela jsem, kdo je bestií... Všichni! Kniha má vše - napětí, vyvoláva zvědavost, lítost... Zajímavé čtení, které určitě dočtete do konce.
Další geniální román od geniálního autora. Nádherně popsaná železnice a perfektně propracované povahy jednajících osob. Přečetla jsem jedním dechem s mrazením v zádech.
Další dílo od jednoho z nejvýraznějších představitelů naturalismu, tentokrát zasazené do prostředí železnice. Příběh ujíždí zběsilou rychlostí vysokorychlostního vlaku, nečekejte zde žádný pomalý, bachratý osobák. Snad ani na moment se mi nestalo, že bych se nudil, i když uznávám, že někomu mohou popisy různých tratí a železničních stanic přijít trochu zdlouhavé a zbytečně podrobné. Zola si zde nádherně pohrál s psychologií několika odlišných postav, které vedou jejich vnitřní démoni ke špatným životním rozhodnutím, či rovnou k vraždám.
Právě tito "démoni" pak z hlavních postav dělají oné lidi-bestie, zmíněné hned v názvu. Asi každému se automaticky vybaví Jakub a jeho tragicky končící vnitřní boj, ale podle mého názoru se tohle tvrzení více či méně dotýká všech. Skvělá kniha od velkého autora, dávám plný počet a doporučuji.
Tedy, pane Zolo, vy jste byl skutečně génius. S každou přečtenou knihou vám propadám víc a víc. Dokážete mě uchvátit psychologickou hloubkou postav i neuvěřitelně živým popisem světa železnic. Popisy prostředí ve vašem podání jsou vše, jen ne nudné. Nikdy bych nevěřila, že někdo dokáže popsat lokomotivu takovým způsobem, že jsem ji téměř začala mít ráda jako strojvůdce Jakub Lantier. Dokázal jste mě držet celou dobu v napětí, ať už se jednalo o nebezpečnou cestu vlakem skrz vánici a zasněžené koleje nebo hluboký vnitřní boj nebohého mladíka, lačnícího ukojit svou touhu po vraždě. Co je zajímavé, je morální rozpor, který Jakub prožívá - vražda v afektu, v momentálním podlehnutí pudů, mu připadá naprosto v pořádku a zcela ospravedlnitelná pro jeho svědomí. Naopak proti vraždě plánované, vypočítané, má morální zábrany, které mu byly dány výchovou.
Dychtivě jsem otáčela stránky, abych se dozvěděla, jak to vše dopadne. Je až neuvěřitelné, do jakých krajností může člověka zahnat žárlivost a vražedné pudy. Na jedné straně vášnivá láska, na straně druhé, touha zabít.
Naturalismus v této podobě, to je vskutku můj šálek čaje.
Člověk bestie je příběh, který nabere na obrátkách, graduje, udržuje čtenáře v napětí až do konce, v očekávání, zda Jakub podlehne své touze zabíjet, nebo zda bude ze své "nemoci vyléčen". Zola tak dává nahlédnout do nitra člověka, v kterém je kus zvířete, na příbězích ostatních vlastně dokládá, že kus zvířete je v každém z nás. Lišíme vlastně pouze tím, jak touhu zabíjet dokážeme ovládnout. Prvky naturalismu jsou v románu jasně vidět, popisy železničního prostředí, o kterém jsem četla v komentářích, na mě vůbec nepůsobily rušivě, ani nijak zdlouhavě, byť popisy v duchu jiráskovském opravdu nemusím. Závěr knihy je překvapivý, lehce absurdní, spojen s "nenápadnou" kritikou soudů, války, společnosti...
Cituji: ...projížděly s onou všemocnou, lhostejnou neúprostností strojů, nic se nestarajíce o všechna ta dramata a zločiny. Co záleželo na několika neznámých , kteří cestou spadli a rozdrceni zůstali ležet pod koly! Mrtvé odnesli, krev umyli a znovu se ujíždělo dál, vstříc budoucnosti. Naturalista jak brno. Ty vraždy tak živě vylíčené do sebemenších detailů, až hrůza. Jde vidět, jaký člověk dokáže být, jako například pan Camy-Lamotta, který věděl pravého vraha presidenta Grandmorina, ale neřekl nic, protože z toho nic mít nebude. A v člověku tak číhá zrůda... Ta bestie...
Náročná, naturalistická četba, ale když se člověk prokousá těmi popisy železničních tratí skrz celou Francii, je geniální!!!
Stejně jako od Zabijáka jsem se nemohla odtrhnout! Ten syrový naturalismus mě u něj fakt baví!
Stejně tak, jak se mi Zabiják velmi líbil, se mi Člověk bestie nelíbil ani trochu. Celou dobu jsem bojovala s tím, jestli knihu vůbec dočtu. Byla to strašná nuda, postavy mi nepřišly nijak zajímavé a ničím mě jejich osudy nezaujaly.
Také sdílím nadšení z této knihy. Obsahuje vše co si přát - zločin, vášeň, silný příběh i postavy.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zabiják |
| 1965 |  Nana |
| 2004 | Člověk bestie |
| 1923 | Břicho Paříže |
| 1969 | U štěstí dam |
Kniha krásně ukazuje, jak postupuje morální úpadek. Začne to od malých věcí a postupně si hlavní postavy omlouvají víc a víc. A čím dál tím víc jim tragické události, které se dějí, připadají tak nějak normální. Však život jde dál.
I když pro mě to není úplně top kniha, rozhodně stojí za přečtení.