Zabiják
Émile Zola
https://www.databazeknih.cz/img/books/66_/66339/bmid_rougon-macquartove-zabijak-NAU-66339.jpg
4
2106
2106
Román Zabiják patří do cyklu dvaceti románů Rougon-Macquartové s podtitulem “přírodopisná a sociální studie jedné rodiny za druhého císařství.” Jak už název díla napovídá, nejedná se zrovna o veselou četbu, s tou se však u Zoly setkat ani nelze. Hlavní postavou románu je pajdavá Gervaisa, pradlena, která žije v Paříži na hromádce s Lantierem, opilcem a budižkničemu, který z ní neustále tahá pracně vydělané peníze. Když od ní jednoho dne uteče kvůli jiné ženě, vyslyší Gervaisa dlouhotrvající prosby klempíře Coupeaua, spořádaného muže, který ji vroucně miluje, a uzavře s ním sňatek. K synům Lantiera tak brzy přibude ještě dcera Nana, jejíž jméno vám jistě není neznámé.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1973 , Mladá frontaOriginální název:
L'Asommoir, 1876
více info...
Přidat komentář
Hrozně ponurý a smutný. Musí se nechat, že je to opravdu literární kousek, ale dlouho se budu vyhrabávat z hrůzy co jsem načetl. Reálně popsaná životní perioda vzletu a následného pádu na nejspodnější dno.
Upřímně nevím, co si mám o knize myslet. Celkově ji hodnotím jako zajímavou, určitě mě obohatila, ale rozhodně to není něco, co bych si vybrala ke čtení jen tak. Obdivuju Zolu, že vše dokázal popsat tak do detailu, aby to bylo uvěřitelné, mě ale některé pasáže přišly až moc přehnané. A taky mi vadilo, jak odporný život všichni vedli, jak se vyžívali v pomluvách. Takže realismus a naturalismus nejsou nic pro mě.
Alkohol je hnus. Alkohol je ZABIJÁK!
Dobře, v menší míře může být fajn, ale lidé by měli vědět, kdy přestat (ze sebe dělat blbce).
Naturalismus je v této knize opravdu viditelný. Někdy bylo dost těžké o tom číst, ale jinak to prostě nešlo.
Nejhorší na tom je, že prostě víte, jak to dopadne. A že to mohlo dopadnout úplně jinak, kdyby se některé věci nestaly. Ale to je život, vážení. Tohle Vám pan Zola prostřednictvím Zabijáka milerád potvrdí. Silná kniha!
Smutné, brutální, upřímné, nádherné. Zolův Zabiják rozhodně stojí za přečtení, i přes všechny slzy, které mne čtením doprovázely :)
Emile Zola je jeden z mých oblíbených autorů. Další skvělá kniha z jeho úžasné tvorby, přečtená téměř jedním dechem!
Vynikající román, který by, spolu s Nanou, měl patřit do sbírky každého čtenáře. Žádné romantické kudrlinky, ale naprosto perfektně a realisticky popsán příběh obyčejných lidí v chudinské části Paříže 19. stol.
První jsem přečetla Zolovu knihu "Břicho Paříže", která mne nadchla. Musím však přiznat, že mé nadšení po přečtení "Zabijáka" celkem opadlo. Některé části jsou velmi zdařilé a nemohla jsem se od knihy hnout, což bylo zejména na začátku, nicméně od 3/4 už bylo celkem jasné, jak neslavně hlavní hrdinka dopadne. Přesto dobrý čtenářský zážitek.
Tahle kniha se mi výborně četla do půlky, ale pak už jsem ji měla velký problém dočíst..V některých situacích se dalo očekávat co se stane, až mě to potom trochu zklamalo.(např. jak Coupeau byl na střeše a vypadalo, že spadne, Zola to tak popisoval, že jsem čekala, že opravdu spadne, a tak se i stalo..) Každopádně mě příběh velmi zasáhl. Určitě je dobré si knihu přečíst a něco si z ní vzít..
Krásná kniha o strašných věcech. Nejvíce mě dostal osud malé Lalie. Rozhodně doporučuju přečíst.
Jo, naturalismus je naturalismus. Překlad tomu pomohl a zároveň to pro mne zabil. Řemeslně je to nejspíš dokonalé, originálem jsem jen jednou při návštěvě Paříže listovala v mísním knihkupectví. Jestli jsem to kvůli něčem dočetla, tak proto, že miluju Zolovy popisy prostředí. Jako kdybych tam opravdu byla (haha). A miluju Zolovo postupné pitvání charakteru od totálního klidu k totálnímu neklidu. Dějově ta trocha neublížila ani nezabila. Jako povinná literatura to za pěknou čtyři ušlo:-)
Příběh vypráví o ženě, která se z hrozných podmínek prakticky svépomocí vyškrábala na poměry pařížských dělníků velmi vysoko, tak vysoko, že Bída byla jen vzdálenou příbuznou. Ale pak se stala nehoda. Když člověk, který si občas může dovolit i trochu přepychu chudých, hedvábné šatičky nebo jednou za čas pečenou husičku, začne ne úplně vlastní vinou upadat a přitom žehrat na osud, stává se postupně čím dál otupělejším a netečnějším, takže je zaděláno na pořádný průšvih. Zejména, když je terčem zlých jazyků příbuzných, posléze i celé ulice. Chvíli ještě všechno hezky fungovalo i s dětmi a příživnickým manželem na krku, ale šlo to od desíti k devíti, od devíti k osmi a tak dál. Autor dokonale zvládl práci s napětím, kdy domácnost přece jen jakž takž klapala, ale čtenář už tušil, že to nemůže dopadnout dobře, že rodinu Bída a její věrná posluhovačka Kořala nakonec sevřou ve svém objetí a uvolní jej, až když přijde tetička Smrt. Jako vždy, Zola vše umisťuje do nádherně vykresleného prostředí, člověk se může těšit s chudými jejich drobným radostem a usmívat se přitom jejich naivitě, stejně tak může oknem zakouřené krčmy pozorovat bandu přiopilých dělníků nebo vkročit do temné poloprázdné místnůstky, kde na slamníku naříká hladová žena. Rovněž je úžasně popsána psychologická proměna protagonistky, nejdříve optimistické a pracovité ženy, která by v životě jen chtěla trochu peněz, trochu lásky a trochu štěstí, poté zlomené a zdrcené bytosti, která už nemá špetku vlastní hrdosti či důstojnosti a pro desetník na kořalku je ze sebe schopná dělat šaška celému domu. Rozhodně to byl jeden z nejsilnějších příběhů, které jsem kdy četla...
Moje nejoblíbenější kniha od Zoly. Strašně dobře se mi četla. A to i přesto, že to byla vlastně povinná četba k maturitě. Díky této knize jsem si oblíbila i samotného autora.
Tato kniha se mi moc líbila, realita, která je uvedena v díle, vtáhne do děje ihned.
Jedna z knížek k maturitě, která mě nasměrovala na "cestu čtenáře". Zabiják aneb jak může alkohol dostat člověka až na samé dno. Detailní pasáže ze začátku poněkud zdlouhavé, pak jsem si zvyknul a staly se nedílnou součástí kvalitního čtení :)
Štítky knihy
19. století Francie Paříž revoluce naturalismus alkoholismus historie měst, obcí a regionů světová literaturaAutorovy další knížky
| 2009 |  Zabiják |
| 1965 |  Nana |
| 2004 | Člověk bestie |
| 1923 | Břicho Paříže |
| 1969 | U štěstí dam |
Jsem ráda, že jsem se ke knize dostala v rámci povinné četby. Nadchla mě natolik, že jsem se rozhodla přečíst i navazující Nanu. Určitě je to jedna z knih, kterou si budu pamatovat, jelikož takhle syrově podaný příběh o úpadku jsem nikdy nečetla. Není to kniha, ke které bych se ještě jednou s nadšením vrátia, jelikož její trpký příběh a jeho pachuť si jasně pamatuji i několik let po přečtení.