Emma
Jane Austen
Rozmohl se nám tady takový nešvar: vědět za druhé líp, co by jim prospělo. Zámožná Emma Woodhousová zůstala na Hartfieldu jen se stařičkým bolestínským otcem, jelikož guvernantka se vdala. Okouzlující jednadvacetiletá slečna náhle postrádá spřízněnou duši, a tak se ujímá poddajné Harriet, siroty nejasného původu, a rozhodne se vyhlídky své chráněnky dirigovat. Snahou o dívčino zušlechtění i sérií pošetile uplatněných dohadů, co kdo v okolí ke komu cítí a pro koho by se hodil nejlíp, však životu na panství vůbec neprospívá. Blahosklonné předpojatosti se vrší, maléry se stupňují, bližní strádají. Svitne Emmě při vměšování se do štěstí druhých včas – obzvlášť po příjezdu protivné paní Eltonové, která umí být ještě desetkrát panovačnější? Nebo je to tak, že si mladá dohazovačka „knížecími radami“ cosi kompenzuje? A co na to bratr jejího švagra, jenž jako jediný neváhá dívčiny šarmantně manipulativní sklony usměrňovat? Slavný román mravů s ironickou jemností předkládá citlivé téma, které zajisté netrápilo pouze Brity za vlády Jiřího III. Dočkal se řady filmových adaptací, mezi nimiž vynikají nastudování s Gwyneth Paltrowovou či Kate Beckinsaleovou. Zmodernizovanou verzi látky předložili i američtí filmaři, kteří do role pletichářky obsadili Alicii Silverstoneovou. „Satira zabalená do dramatické romance se u Austenové plně vyrovná jak Pýše a předsudku, tak Rozumu a citu. Na snobsky pomýlené spasitelství ani lepšího léku není.“ – Vox. „Tak palčivé, a přitom lemované tolika delikátními žerty. Úžasný dobový vhled do duše nespolehlivé hrdinky inspiroval Brontëovou, Flaubert¬a, Prousta, Lawrence i další“ – The Guardian.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , OneHotBookOriginální název:
Emma, 1815
Interpreti: Veronika Khek Kubařová
více info...
Přidat komentář
Mám rád knihy od Jane Austenové. Mám rád toto období. Viděl jsem jedno filmové zpracování Emmy, které se mi dost líbilo a moc jsem se těšil až si knihu přečtu. Co se tedy mohlo pokazit?? V první řadě je kniha zbytečně dlouhá a taky se tam skoro nic neděje. Jasně, tohle by se dalo napsat i o jiných knihách, které autorka napsala, jenže oni oproti Emmě měly jednu obrovskou východu. Tou výhodou jsou zajímavější postavy. V této knize je těžké si nějaké postavy oblíbit. Je to dáno tím, že skoro nic nedělají, neřeší nic důležitého, nečekají je žádné výzvy a překážky atd. Problém je i v samotné hlavní hrdince, jelikož Emma se občas chová dost nesympaticky. Oproti předchozím knihám autorky mi to přišlo hodně ukecané, nudnější a samotné dialogy nebyly vůbec svižné. Nemůžu říci, že by se jednalo o špatnou knihu, přesto Pýcha a předsudek, Rozum a cit či Daleko od hlučícího davu od Thomase Hardyho jsou lepší a zajímavější knihy z tohoto období a prostředí.
(SPOILER) Myslím, že to je první knížka, kterou jsem od Jane Austenové přečetla, a myslím, že si přečtu i Pýchu a předsudek ("z povinnosti"), ale jinak nevím, jestli se budu pouštět do dalšího zkoumání. Z nějakého důvodu mám problém vyrovnat se s tím neustálým posuzováním všech postav podle třídního původu. Některé konkrétní momenty jsou zábavné a zajímavé, ale nemůžu nijak zvlášť obdivovat knížku, jejíž hlavní hrdinka považuje někoho za vulgárního jenom proto, že se narodil lidem, kteří pracují rukama. Možná jsem málo vzdělaná na to, abych pochopila nuance, které do toho Austenová dává, (a taky se nejspíš za těch pár století změnil způsob, jakým vnímáme význam některých slov) a ono asi částečně je pointou tohoto příběhu, že takové předsudky jsou pitomé, ale i navzdory tomu kniha končí tím, že přátelství Emmy a Harriet musí skončit a změnit se na pouhé sousedské styky, protože si "nejsou rovny". (Anglicky.)
Kniha se ke mně dostala doporučením a já musím říct, že jsem čekala malinko více. Neříkám, že by se mi kniha nelíbila, to ne, mám ji moc ráda, ale přišlo mi, že byla taková nenucená, neutrální a nezáživná. V ději se upřímně nic moc nedělo. Na druhou stranu se mi líbilo, jak byla kniha promyšlená a ten nápad, napsat knihu z takové doby. Nakonec knihu hodnotím kladně, ale dodávám, že se Emma často chovala přihlouple.
Vzhledem k tomu, že Jane Austenovou a její tvorbu zbožňuji, neváhala jsem a pustila se do čtení i tohoto díla. Nebyla jsem sice zklamaná, ale ani přehnaně nadšená. Tuto knihu jsem překousávala o něco déle, než jsem zvyklá, ale i tak si jí určitě jednou přečtu znovu.
(SPOILER)
Byť se Emma většinu knížky chovala panovačně, tak musím říct, že mě kniha po celou dobu bavila. Nedalo se to však srovnat s Pýchou a předsudkem, ale určitě považuji příběh za lepší než v Rozumu a citu.
Trochu mě provokoval pan Woodhouse s jeho nepřiměřenou starostlivostí, i když to myslel v dobrém. A paní Eltonová? Ta mi byla vyloženě proti srsti. Navíc se v knize nacházelo pár velice nelogických momentů. A taky mě trochu mrzelo, že se děj knihy odehrával pouze v jednom městě.
Dívala jsem se i na film Láska podle předlohy, kde tuto knihu hodnotí a Bernadet tam zmínila, že Knightley je její nejoblíbenější muž Austenové. Nevím ale proč, dle mého neměl v knize tolik prostoru, aby se do něj člověk mohl jako do postavy zamilovat.
Každopádně příjemné čtení. :) 4*
Přečetla jsem asi jen 4 kapitoly a dál opravdu ne! Jenom samé plky plky plky. Zdlouhavé popisy jednotlivých postav. Emma už hned na začátku působí jako arogantní slípka, co si o sobě myslí, že je dokonalá!
Za mě nejlepší Opatství Northanger, Pýcha a předsudek a Rozum a cit. Zbylé knihy této autorky jsou hotová katastrofa!!!
Málokdy se stává, že vám je hlavní postava nesympatická. Protagonisté jsou většinou vytvářeni tak, aby si je čtenář oblíbil. Emmu, která si s arogancí osobovala právo zasahovat lidem do jejich osudů, si nešlo oblíbit. Ani ke konci.
Austen to určitě takhle udělala naschvál a já musím říct, že se mi Emma natolik protivila, až se mi to celé vlastně zamlouvalo. Nestalo se, že by ve mně jediná strana románu nevzbuzovala nějaké pocity. V jednu chvíli jsem byla celá nešťastná z nikdy nekončících rozprav slečny Batesové, z přehnané starostlivosti pana Woodhouse se mi protáčely panenky a nedočkavě jsem čekala na příchod pana Knightleyho, až za pomocí své suché přímočarosti vyplodí konečně něco zajímavého. Nejvíce ze všeho jsem ale pociťovala netrpělivost. Celou dobu jsem čekala na to, až se někdo z nich konečně postaví ze židle u jedné z těch rádoby nastrojených setkání a zakřičí: „Stejně nikoho z vás nemám rád!“, protože tu povrchnost, neupřímnost a přehnanou zdvořilost jsem zvládala ze všeho nejméně.
Kniha byla opravdu zdlouhavá, nejúmornější byl pak konec, který se zbytečně vlekl. Nenašla jsem téměř jedinou postavu, kterou bych si oblíbila. Nejlépe vycházel pan Knightley. Ale i taková paní Eltonová perfektně seděla na svou zápornou roli v knize, narozdíl od Emmy. Opravdu nedokážu pochopit, kde na ní lze nalézt nějaké kladné vlastnosti. Nejvíce mě štvala její naprostá důvěra ve svá hloupá odhalení, sebejistota a nafoukanost, jež projevovala v nadřazování svého postavení. Postavy byly vylíčeny mistrnně, ale ne úplně v souladu se svým účelem v knize.
Celá kniha se tak vleče a jakoby tam chyběla pořádná zápletka a nebo jich je příliš mnoho, ale všechny jsou malicherné a nijaké. Proto mi žádná z postav nepřirostla k srdci, snad kromě pana Woodhouse, který je hypochondr na facku. :D
Tohle je první zklamání od Austenové.
Na Emmu jsem se vrhla, protože Austenová přece nemůže zklamat. No bohužel. Já nevím, co přesně byl její záměr s touhle postavou, ale nesedlo mi to. Emma nepůsobí jako milá a chytrá dohazovačka, ale jako poměrně arogantní, sobecká a domýšlivá osůbka, která se ostatním vrtá v životech, protože se nudí a ještě si myslí, ž to dělá pro jejich dobro. I když kolikrát udělá přesný opak. Asi proto, aby se z takových chyb tedy mohla nakonec poučit, ale kdyby nebyla takový snob, nemusela by je vůbec dělat. Zasloužila by spíš ohnout pře koleno, vyhrnout všechny sukně a spodničku a dostat za svoje chování pár výchovných.
Pěkný příběh o tom, jak se člověk může změnit k lepšímu, je-li ochoten připustit si kritiku a pracovat na sobě.
Ano, jako mnoho čtenářů přede mnou, i mě Emma občas dost štvala, ale v tom spočívá celé gro, že se Emma ponaučí a změní své chování. Emma má potenciál a intelekt, který, je-li používán správně, poslouží dobru a ku zušlechtění sebe sama; naopak je-li i inteligentní člověk zaslepen nesprávnými přesvědčeními na základě vlastní pýchy, nevzejde z toho nic dobrého. Myslím, že s touhle hlavní hrdinkou se mnoho žen, které si už podobnou transformací prošly, dokáže ztotožnit a třeba se nad sebou zpětně i pousmát.
Pýcha a předsudek docela jde. Sice hlavní ženská postava vychází jakože pozitivně jen díky tomu, že ostatní ženy spisovatelka vyloženě zkarikovala, ale jinak je tam nějaký děj a vývoj, prostě jo, i čtivě napsané. Ale toto??? Co to mělo být? A proč to má tak vysoké hodnocení? Hlavní "hrdinka" je namyšlená, snobská, nevzdělaná husa, která je ovšem přesvědčená, že je úžasně chytrá a všemu nejlíp rozumí. Takže lidem okolo dost arogantně a zásadně zasahuje do života a kazí, co může. To, že nakonec jako prohlédne, že se mýlila, nestačí – prostě je blbá a zasloužila by profackovat, a ne se dobře vdát. A děj? Ten v podstatě neexistuje. Prostě jde o to, spárovat několik dvojic, a čtenáři je celkem záhy zřejmé, kdo se komu dostane a kdo má jakou povahu. Takže... čímže je ta bichle vlastně zaplněná? Nicneříkajícími žvásty. No vážně, takhle prázdně plkat, to jsem ještě v knížce nezažila. Promluvy pana Woodehouse a paní Batesové, ty rovnou přeskočte, první jen blábolí o nemocech a druhá je schopná vést dvoustránkový monolog sestávající z takových hodnotných sdělení jako: To máme ale hezky! A jak to té Jane dnes sluší! To byste neřekla, a kdo to támhle jde? Není to pan E.? Je to pan E.! Pane E., to máme dnes hezky, že? A už jste slyšel, co říkala onehdy paní X., když uviděla paní Y.? ... No něco podobného. Od půlky knížky už jsem v podstatě jen listovala a hledala ty sporé útržky, kde se něco dělo. Kde se dělo přesně to, co jsem čekala, že se dít bude. Opravdu hrůza.
Ale jestli jste tenhle můj výlev přečetli trpělivě celý, pak by se vám Emma možná mohla i líbit.
Rozhodne se to nevyrovna jinym kniham JA.
Kdyby tam nebylo tolik omacky, tak by mohla byt polovicni. Pred dvema stoletimi to bylo asi skvele, vtipne, mozna i kontroverzni. Ale nadcasove cteni to neni.
Co mi utkvi v hlave urcite, je ten nudny zivot venkovske smetanky - caje, karty, klepy, strkani nosanku k sousedum, hodnotime majetkove pomery, sami nemusime nic, nevytahneme paty z obce. Neni to silene. Macha by umrel nudou ;)
Emma? Rozmazleny, lenivy, sebevedomy spratek. Zadna hrdinka to tedy neni a o emancipaci nemuze byt vazne rec.
Za mňa preceňovaná kniha, kto chce čítať Jane Austen, nech si radšej prečíta Pýchu a predsudok, alebo Rozum a cit. Štýl knihy je rozvláčny a rozhovory na dnešnú dobu veľmi strojené a umelé - to všetko beriem, vzhľadom na dobu, kedy bola kniha napísaná. Čo ma však nebavilo, bola hlavná hrdinka. Tá je vyslovene otravná, z nudy strká nos kam nemá a z nejakého záhadného dôvodu si ešte aj myslí, že má na to právo. Liezla mi na nervy od začiatku a úprimne ľutujem pána Knightleyho. Ak chcela Jane Austen vyvolať tieto pocity, tak klobúk dole pred jej spisovateľským umením.
Nejsem bůhvíjaká fanynka Jane Austenové, ale chápu, proč na ni některé čtenářky nedají dopustit, a chápu i ty, které byly poněkud zklamané. Na jednu stranu mohou její knihy být příjemným pozastavením a vžitím se do doby, kdy náplní rozhovorů bylo počasí, vztahy, klepy a detailní rozebírání povahy druhých, na stranu druhou jsou to přece jen dvě stě let staré knihy (kéž by se i jiné klasiky těšily takové nehynoucí přízni!), které nejsou napsané zrovna nejčtivěji a mnoho věcí je v nich pro dnešního čtenáře nepochopitelných.
Nechci mluvit jen o Emmě, ale pár poznámek bych k ní měla: osobně jsem ji nejdříve četla v angličtině a potom jsem viděla film v češtině (ten pocit, když přesně poznáte, které hlášky jsou převzaté z knihy ;). Ačkoli razím přesvědčení, že kniha je zpravidla lepší než film, zde musím přiznat opak - film mě bavil mnohem víc (a totéž platí u Pýchy a předsudku). Snad je to částečně tím, že byl zpracován s jistou nadsázkou, ale hlavním důvodem je podle mě to, že film je současnému člověku prostě bližší. A právě v tom, řekla bych, tkví aktuálnost a neutuchající obliba Jane Austenové - stále vznikají nové a nové adaptace a každá reflektuje potřeby své doby.
A teď k tomu hlavnímu, co jsem chtěla říct: Vzhledem k tomu, že se jedná převážně o ženské čtivo, najdou se muži, kteří na takovéto knihy a jejich čtenářky shlíží svrchu a prohlašují, že tímto žánrem pohrdají. Ale co je to, tohle "pohrdání žánrem"? Mám pocit, že je to prostě taková chlapácká póza. To je romantický, pche, to je pod mou úroveň. Jako by bylo něco špatného na tom, že se příběh zaměřuje na milostnou zápletku. Vždyť je to běžná součást života, no ne? Nechápu, proč se to děje zpravidla u romancí. Stejně tak by někdo mohl říct: pohrdám sci-fi, pohrdám fantasy, pohrdám detektivkou. Ale to říká málokdo (snad jen ti, co čtou pouze "vysokou" literaturu a nic pro zábavu). Normální lidi většinou řeknou něco na způsob: nemám rád sci-fi, fantasy mě nebaví, detektivky nevyhledávám. U romance se taky dá přece říct: není to můj šálek čaje, nedojímá mě to, nebaví atd. Ale ne, to některým nestačí, oni tím musí rovnou pohrdat. Jako by se báli, že jinak by byli za měkoty.
Hele, já jsem taky tak trochu cynik a nad některýma romantickýma řečičkama a klišé mám chuť protáčet oči, ale když je v knize nebo filmu nějaký hezký milostný vztah nebo aspoň náznaky zamilovanosti anebo třeba vyznání, které chytí za srdce, moje srdíčko se taky zatetelí. Bylo by pokrytectví předstírat, že to tak není.
"If I loved you less, I might be able to talk about it more." - Dokonalost.
Tak tuhle knížku máme doma dlouho. S moc pěkným překladem od paní Evy Kondrysové a ilustrací Adolfa Borna z roku 1982. Kniha s hlavní hrdinkou Emmou mě baví i dnes. Tahle mladá dáma, byla v oné době vážně nezmar a svou prostořekostí, tvrdohlavostí, ale i urputností, předčila leckterého muže... Byla to taková, dnes by se dalo říci i ,,svatební zprostředkovatelka," která děláním si starost o blaho a štěstí ostatních, málem zapomněla na blaho a štěstí vlastní... ; )
Jak je u knih ze starších dob zvykem, kniha je plná pečlivých rozborů monologů, výkladů charakterů a někdy i velmi nezáživných, zdlouhavých popisů, což ale patří k době a stylu tehdejšího psaní. Kniha měla velmi pomalý rozjezd a bavit jsem se začala až v půli příběhu. I tak jsem velmi ráda, že jsem si tuto klasiku přečetla. Emma byla namyšlená, místy povrchní a velmi často sobecká, nakonec ale díky vlastním pochybením a i přičiněním pana Knightleyho dospěla k vylepšení svého charakteru. Nechápu, proč jí trvalo tak dlouho si uvědomit, že jedině pan Knightley je ten pravý pro ni. Oceňuji vývoj Emmy s postupně se vyvíjejícími událostmi, nicméně Elizabeth Bennetová je mou stále oblíbenou hrdinkou mezi ženami Austenové. Musím ale přiznat, že ačkoliv se o panu Darcym říká, že je to prototyp dokonalého muže, zřejmě na mě takto více zapůsobil pan Knightley, který byl charakterově ještě dokonalejší.
Myslím, že Austenová byla hrozně statečná! Dnes už nám rozhodnutí, že se dívka nikdy neprovdá, může připadat normální, ale v době vydání románu to nebylo zvykem. O to víc mě baví s jakou samozřejmostí a normalností autorka rozhodnutí Emmy čtenářovi předkládá.
K samotné Emmě - bohužel musím říct, že mě romance Emmy moc nezaujala a na můj vkus jsem až moc často odhalila dějové zvraty. Taky k samotným postavám mám své výhrady. Líbily se mi však charakteristiky jednotlivých povah.
Někomu by kniha mohla připadat nudná. Je pravda, že se tam toho tolik neděje a je tam hodně dialogů - ale myslím, že právě na zmíněných dialozích je nejlépe předvedena povaha tehdejší doby, kdy faleš, společenské postavení a intrikářství měla ve společnosti snad ještě větší roli, než má dnes.
Obecně bych řekla, že kniha patří ke slabším autorčiným počinům, ale i přesto si udržuje úrověň, na kterou je čtenář od Austenové zvyklý.
Autorovy další knížky
2007 | Emma |
1996 | Rozum a cit |
2007 | Opatství Northanger |
2009 | Sanditon |
2006 | Mansfieldské panství |
Mám ráda knihy Janě Austen, ale tato mě zklamala. Pokoušela jsem se ji přečíst asi dvakrát, ale pokaždé jsem to v první čtvrtině vzdala. Kniha je zbytečné rozvleklá, nevtahne do děje. I mistr tesař se někdy utne. Nebo že by bylo něco ztraceno v překladu?