Emma
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/54206/bmid_emma-hjm-54206.jpg
4
1585
1585
Poklidné venkovské městečko na přelomu 18. a 19. století: místní honorace, čajové dýchánky, osobité figurky, klípky, intriky – život, který má tempo dvoukolky tažené poníkem. Tady vyrůstá Emma, dívka „hezká, bystrá a bohatá“, která do svých jednadvaceti let „zažila jen moc málo zklamání nebo trápení“, jak se dozvídáme hned v první větě románu. Autorka pak líčí dál, jak tyto příznivé předpoklady spolu s dalšími okolnostmi v Emmě vypěstovaly vlastnosti na její dobu mimořádně neženské: je energická, přehnaně sebevědomá, myslí si, že každého hned prokoukne, předpokládá, že všichni budou tancovat, jak ona píská. Tímto způsobem ovšem spolehlivě kráčí od omylu k omylu a život jí musí udělit několik lekcí, než v ní vypěstuje zdravou pokoru a schopnost oceňovat pravé životní hodnoty, nezávislé na majetku ani společenském postavení. Emma, tato úsměvná „komedie mravů“, patří dnes, téměř dvě stě let po svém vzniku, k nejvýše hodnoceným románům anglické klasické literatury. Svým antiromantickým, antisentimentálním, jemným satirickým humerem jako by Austenová byla zvlášť blízká naší době. 25-067-82... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem četla před.lety a oblíbila si ji. Teď jsem poslouchala audioknihu, rozhlasovou dramatizaci. Cca 500 stránek knihy se vešlo do 50 minut. Přitom to ale knize vůbec neublížilo, inscenace má spád, zápletku, je vtipná a skvěle namluvená.
Začátek nebyl nic moc, což je zrovna u Austenové vcelku neobvyklé. Ovšem po začátečních zmatcích okolo Harriet se situace uklidnila a já si dokázala zprvu nesympaticky prudkou a nerozvážnou Emmu konečně oblíbit. Romám je sice o něco horší, než nesmrtelná Pýcha a předsudek, ale stejně čtení určitě doporučuji. Všem, kteří mají rádi uhlazený styl psaní a milostné dějové linky.
Na začátku mne kniha opravdu bavila. Během čtení jsem se musela asi dvakrát přemluvit, abych ve čtení vůbec pokračovala. Nicméně jsem ráda, že jsem knihu dočetla a to jen proto, že nerada nechávám knihy nedočtené. Nikde žádná akce, žádný prostor pro vlastní předpoklad budoucích událostí - všechno naprosto předvídatelné. Neustále návštěvy, čajíčky, přemítání o tom, kdo koho vlastně miluje.. sáhodlouhé monology či myšlenkové pochody doslova o ničem. Některé postavy tak protivné, až hrůza. Nikdo v ničem nijak extra nevynikal ani nezaujal.. řadím do pomyslné poličky "knihy, které jsem prostě jen tak přečetla" ... Od autorky jsem nečetla všechny knihy, ale tato rozhodně nepatří k vrcholům jejího umění.
Taky milujete romantické příběhy, ve kterých vás hlavní mužský hrdina uchvátí? Já ano, proto jsem si knihy od Jane Austen zamilovala.
Ať už je to rozumný a úžasný pan Knightley, nebo podmanivý a nepřístupný Darcy.
Tyto knihy nejde nemilovat
Na knihu jsem se velice těšila. Stále jsem však očekávala nějakou akci a pořádnou zápletku, ale bohužel nepřicházela. Stále jsem četla o čajíčkách a návštěvách a kdo s kým. Ke konci mi došlo, že už tam nic vzrušujícího nebude.
Většinu knih od Austenové jsem poprvé četla někdy na střední. A od té doby se k nim čas od času vracím. Když mám dost thrillerů a příběhů ze současnosti, vždy sáhnu po staré dobré Austenové. Doporučuji ji všem romantickým duším, které mají rády příběhy ze staré dobré Anglie.
Tahle se mi od Austinové líbila ze všech nejvíce, i když je pravda, že s onou délkou tak úplně nesouhlasím. Zbytečně dlouhé. Ale to nevadí. Postavy jsou jako vždycky zajímavé, skutečné a uvěřitelné. Emmu bychom nazvali emancipovanou, Harriet s dlouhým vedením, Elton dostal co si zasloužil, pana Woodhouse hypochondrem (který mě bavil, to musím uznat), Jane otravně "neutrální", Franka Churchilla potvorou, když takhle využíval ostatní kolem, hlavně Emmu, aby nic neprasklo. Chtěla bych o těch třech posledních napsat více, ale nemůžu, to bych už toho hodně prozradila. Rozhodně to stojí za to. Tím ale nechci tvrdit, že by tam byl někdo vyloženě záporný a zlý! Nikdo není.
Na koho jsem zapomněla? No ano, na tu nejdůležitější postavu - pana Knightleyho.
Muž dobrého srdce, zdravého rozumu, čest sama. Takového chlapa bych brala, mám ho dokonce mnohem radši než Darcyho ;)
Emmu jsem poprvé četla na střední škole, tuším. Pamatuji si, že to pro mě bylo snad to nejhorší, co jsem od Jane Austen četla. Říkala jsem si, že teď na to budu třeba pohlížet jinak. Nepohlížím. Snad jediná sympatická postava byl p. Knightley. Hlavní hrdinka si nevidí na špičku nosu, její hypochondrický otec všechny tituluje jako chudinky, jiná osoba mele tak, že je lepší příslušné odstavce přeskakovat atd. Navíc je to všechno tak nějak zbytečně táhlé. Jane Austen mám ráda, ale tohle je utrpení, Emmu už nikdy víc. (Možná zkusím film.)
Tenhle rok už třetí kniha od Austenové a zase horší než ta minulá. Kniha byla pěkná, ale bohužel měla tolik much, že pro mě takové menší zklamání...
Příběh lehce nafoukané Emmy, jak se snaží, své přítelkyni dohodit partnera a sama zatvrzele tvrdí, že ona se nikdy nevdá.
Kdyby kniha měla o nějakých sto stran méně, určitě by to nebyl krok vedle, ale i přesto milé čtení a ten, kdo miluje Austenovou by se téhle knize neměl vyhnout.
Přes 500 stran příběhu, během kterého se v podstatě nic nestane. Čtenáři, který máš rád spád a akci, jdi o knihu dál. Pro nás, kteří se rádi necháme vtáhnout do pomalu plynoucí konverzace, zdvořilostních frází a přemítáním nad tím, co je morální a co ne, je Emma příjemným počtením.
I když Emma není zpočátku úplně sympatická a plete se do věcí, do kterých jí nic není, v průběhu příběhu si získala moje sympatie. Její tatíček mě bohužel dost iritoval, hypochondr jak hrom a takové já nemusím. Pan Knightly vyloženě sympaťák, jediný nemá problém Emmě říct, co si o ní myslí.
Zkrátka taková klasická Austenovka, ideální do podzimního počasí, když už máte dost všech kriminálek a hororů, není nad to vylepšit si den inteligentním a lehce ironickým milostným románem.
Pomalejší tempo knihy, konec trochu odfláknutý. Všechny zápletky jednoduché a rychle prokouknutelné. Opravdu nic náročného, jiné knihy od Austenové se mi líbí více. Ale hodila se do Knižní výzvy a věřím, že si své čtenářky najde :)
Když mne drtí naše současnost, sáhnu po Jane Austenové. Mám ráda všechny její hrdinky, ale s Emmou jsem měla vždycky trochu problém a tak jsem ji pár let zanedbávala. Letos tedy příšla opět na řadu a třebaže jsem tak úplně nezměnila názor, odpočinula jsem si u ní báječně. Vychutnávala jsem si ty krásně ironické poznámky paní Austenové, ocenila vykreslení charakterů a ze srdce děkovala paní Kondrysové za dokonalý překlad. Emma není pro každého, jsme zvyklí na akčnost, spád, rychlost - tahle kniha je pomalé letní odpoledne, kdy spěchat je hřích a kdy nejhorší věc, která se vám může přihodit je, že vám na Highbury nabídnou misku ovesné kaše místo svatebního dortu. Jsou takové dny, kdy vám tohle ke štěstí stačí.
Knihu jsem dočetla až na třetí pokus a opravdu jsem se přesvědčila, že Jane Austen není autorka pro mě. Strašně mě to nebavilo a některé postavy mi byly tak protivné, až to hezké nebylo. Navíc číst knihu s vědomím, že od prvních stránek víte, s kým hlavní hrdinka na konci skončí, mi také moc neimponuje.
Za mě určitě ne, ale věřím, že fanoušci Jane Austen zde budou mít velké zastoupení.
Veľmi sa mi to páčilo. Toto je moje prvé dielo od tejto autorky a úplne ma chytilo za srdce. Postava Emmy sa mi páčila práve preto, že nebola tak dokonalá ako zvyknú hlavné hrdinky v takýchto románoch byť. Mala množstvo chýb, napriek tomu dobré srdce a bola ochotná sa z daných chýb poučiť. Veľmi pekná kniha.
Musím přiznat, že s Emmou jsem zápasil natolik silně, až je mi to vůči Jane Austenové líto. Tentokrát to na mě byla příliš červená knihovna (což je výraz, kterému se většinou vyhýbám, protože ho pokládám tak nějak za hanlivý), abych se mohl do příběhu a Autorčina legendárního nadhledu i humoru ponořit. Je zhola zbytečné, abych se pokoušel o nějaký delší komentář, jak mám ve zvyku, protože by to byl jen chabý pokus o zmírnění pocitů, které jsou poněkud hořké. Jedním dechem však dodávám, že hořkost cítím spíš vůči Emmě a highburské společnosti, než vůči samotné Jane.
Austenovské kouzlo tam je, ale opravdu na prvních 300 stránkách pořádně schované. Přečtení první poloviny mě stálo téměř veškeré síly, až jsem to málem vzdala. Nad vodou mě držela vidina filmu, který se mi moc líbí - že to tam někde schované bude. A bylo! :) Přesto se k tomuto příběhu už nikdy vracet nebudu.
První kniha autorky a už asi i poslední. Přes 500 stran zdvořilostních frází, upjatosti, povrchnosti a skoro žádného humoru. Nepřišlo mi to ani romantické. 19. století a Jane Austenová není můj šálek kávy.
Nevím, jestli se někdo ztotožní s mým názorem, ale v průběhu celé knihy jsem měla chuť postupně profackovat snad všechny hlavní postavy...
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Ze všech Austenovek nejslabší. Emma mi hodně krát lezla svým chováním na nervy. Ale musím přiznat, že nejnovější film z roku 2020 si mě získal.