Erik (limitovaná sběratelská edice)
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483916/bmid_erik-limitovana-sberatelska-edice-RJE-483916.jpg
4
1552
1552
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 9. díl >
Devátá kniha ze série Úžasná Zeměplocha v limitované edici. Erik má koníčka – démonologii. Rád by vyvolal démona a přinutil ho, aby mu splnil tři přání: stát se vládcem světa, získat lásku nejkrásnější ženy Zeměplochy, být nesmrtelným – prostě takové ty obvyklé věci. Místo poslušného démona však vyvolá Mrakoplaše, jednoho z nejneschopnějších mágů Zeměplochy, který se kdysi ztratil v Podzemních rozměrech, a s ním i Zavazadlo se stovkou nožiček.... celý text
Přidat komentář
Za mne perfektní. Naopak se trochu divím spoustě ostatních hodnocení, které knížku označují za slabší. Démonolog s nalepovacími fousy a s věčným Vari!, džungle, kde znali, ale zároveň neznali kolo, ztetkovatělá "trójská Helena", chlebíček od Stvořitele, peklo, které teprve s moderní koncepcí začalo působit účinná muka, Fontána mládí, jejíž voda se musí převařovat - to všechno mě velice bavilo. Mohlo to být delší.
Návrat Mrakoplaše v devátém díle Zeměplochy. Kniha má bohužel pár hluchých míst a přijde mi že se některé Mrakoplašovy hlášky trochu opakovaly. Ale scénky s papouškem a Astfglem jsou skvělé, stejně tak závěr. Ilustrované vydání jsem sháněl hodně dlouho, ale vyplatilo se - je opravdu povedené (pokud nepočítám jeden chybějící odstavec textu).
Krátká odpolední oddechovka, u které se nasmějete, a zároveň inteligentní kniha plná aluzí na literární díla a pověsti. Myslím, že i pozornému čtenáři ledacos unikne, proto určitě stojí za to přečíst vícekrát, obzvláště když je kniha tak krátká.
Já mám Erika rád, pokud vás to zajímá. Pokud ne, tak… tak to máte blbý, protože mě to očividně nezajímá.
Ona je to trošičku jiná kniha, než by člověk klasicky od Zeměplochy čekal. Ale to je dost očividné už tím že její název je přiznaně aluzivní a je nejtenčí z celé Zeměplochy. To, že tu něco bude jinak, bylo zjevné. Myslím, že se kniha nejvíce blíží Soudným sestrám. Ač nepopírám, že ty jsou přeci jenom o něco lepší a důmyslnější. Ale ano, jsou to Soudné sestry říznuté Mrakoplašem. Proč soudné sestry? Ta kniha je stejně aluzivní, jen v Erikovi je to… přiznanější a méně důmyslné – pročež jednodušší s příjemně odpočinkové.
Kniha střídá reference na jedno klasické dílo za druhým. Hlavním motivem je očividně Faust. Konkrétně Goethův Faust, řekl bych, ale možná ho tam vidím jenom proto, že ho mám nejraději. Pak už se to střídá jedna kniha za druhou. Nevím na co přesně (jaké literární dílo) odkazovala Tezumánská říše (a nepochybuji, že nějaké takové dílo existuje), ale potom už je to v zásadě bez debaty Ilias, Odysseia, Božská komedie (ta je spolu s Faustem prorostlá celou knihou, skoro se divím, že Jass na některé vtipnější pasáže nepoukázala, asi nemá tu úchylnou potřebu jako já), Ztracený ráj (ten poměrně málo, ale ona velká rebelie v Pekle na konci na ni odkazuje zcela očividně), do toho hned několik řeckých mýtů a, jsem si tím téměř jist, máme tu například i Mýtu o Sysifovi od Camuse. Další díla jsem jistě přehlédl čistě pro svou nevzdělanost. Co možná bude překvapivé je fakt, že v knize je poměrně očividná aluze na Bratry Karamazovi. To jsem od Pratchetta upřímně nečekal.
„‚A s jakými mukami se tam u vás na onom světě kromě toho kvadrilionu ještě dá počítat?‘, najednou podivně ožil Ivan.
‚Ha! Tak muka tě zajímají? No, ani se neptej. Dřív to byla taková všehochuť. Tato teď jsou v módě hlavně záležitosti morální, všelijaké ty výčitky svědomí a další podobné hloupůstky. To máme taky od vás, co se tu takzvaně zjemnily mravy. Pokud se ptáš, kdo z toho nejvíc těží, odpovím, že hlavně nestydové, Protože kde by ti přišli k nějakým výčitkám svědomí, když vůbec žádné svědomí nemají. O to hůř jsou na tom ti slušní, jimž ještě nějaká ta čest a svědomí zůstaly. Takhle to dopadá, když se reformy uplatňují na nepřipravené půdě a ještě k tomu se opisují odjinud. To může jen uškodit. Není nad někdejší kacíře na hranicích!‘“
To je vlastně takřka identické s jednou promluvou ke konci Erika, když je nám předváděno reformované peklo. Pak je otázkou jestli ono „peklo jsou ostatní lidé“ je odkazem na Sartrea, nebo to prostě vyplynulo.
Každopádně, jak říkám, je to odpočinková záležitost, proti které já v zásadě nejsem schopen nic moc namítat. Možná není tak sofistikovaná, jako jiné Zeměplochy, ale proč by taky furt všechno sakra mělo být sofistikované.
Trošičku horší než ostatní knihy, ale to je možná můj pohled, jelikož knihy s Mrakoplašem nepatří mezi mé oblíbené. Jinak kniha má v sobě schované historické reference, které celou knihu vylepšuje, jelikož jsem dějepis milovala. Navíc zavazadlo je úžasné, jako vždy. Jednoduchý děj i zápletka a celá kniha působí, jako pár samostatných povídek.
Tento díl Zeměplochy je zřejmě nejhorší. Ale nenechte se tím odradit, pořád je to Zeměplocha! Kniha je taková jednohubka, pobaví a určitě se budete smát. Je to přeci Zeměplocha!
- Úplně ho zkazili a rrozmazlili, nechávají si ho hrrát s věcma starrýho, tentononc, toho. ,Oh, je to tak inteligentní chlapec, pořád by jenom ležel v knihách‘,“ zapitvořil se papoušek. „Nikdy mu ale nedali nic z těch věcí, kterrej citlivej tentononc jeho věku potřebuje, to ti říkám já.“
„Myslíš lásku a péči?“ zasnil se Mrakoplaš.
„Já myslím, krrucinál, pořádnej tentononc, to, výprrask,“ prohlásil s hlubokým přesvědčením papoušek. -
Moudrý pták - věčná škoda, že pro něj Terry Pratchett nenašel v příběhu větší roli. Totéž platí pro Zavazadlo. Erik nebyl až tak zábavný, jak sliboval začátek, a Mrakoplaš poněkud vyčpěl (série znalý čtenář už přesně ví, co od tohoto máka očekávat). Podsvětí pod knutou byrokratického šéfa polechtalo bránici, ovšem potenciál byl přece jen o chlup z čertího ocasu větší. Každopádně by měl člověk velmi pečlivě zvážit svá přání, mohou se plnit velmi poťouchle. V rámci „Zeměplochy“ je tenhle díl velmi kompaktní, přesto napěchovaný bláznivými epizodkami, leckdy se slavnými základy (např. Trójská válka). Nudit se pravděpodobně nestihnete - já tedy ne, navíc jsem četbu absolvovala s tolik potřebným úsměvem, ba i občasným zasmáním. Ano, Pratchett stvořil ještě povedenější knihy, ale já jsem naprosto spokojená i s jeho lepším standardem. 80%
Krásný příspěvek do série knih ze Zeměplochy. Tentokrát variace na slavné faustovské dílo a trocha řecké mytologie k tomu. Linie děje je vcelku jasná, ale rozhodně bych vytkl jistou absenci pojící myšlenky. Opakuje se výtka na kterou jsem narazil, když jsem četl Poslední kontinent, měl jsem pocit, že šlo spíše sérii epizodních příběhů rámovaných větším příběhem, který se ozval jen čas od času. Nešlo ani o nějaké komplikované budování, prostě se dějová linka objevila, posunula nás do další scény a zase se zdánlivě vytratila.
Kniha je to krátká a rozhodně jsem se nenudil, ale musím se přiznat, že sérii o čarodějkách a městské hlídce jsem si oblíbil více.
Rozhodně ovšem mohu doporučit. Toto jsou pouhé výtky čtenáře, který je od sira Terryho zvyklý na zajímavější kousky.
Bavil vás ve škole dějepis? Ne? Je možné, že vás tato kniha ze série Úžasné zeměplochy nezaujme stejně jako mě. Kniha je úzká a jde přečíst poměrně rychle, ale je tam moc balastu, užila jsem si pouze její začátek a konec. Kdybych ji z knižní série vynechala, nic by se nestalo.
Co dodat, parádní Zeměplošská jednohubka plná humoru. Mrakoplaš a Erik byli super dvojka, která mě bavila. Takové pohodové jednoduché počteníčko, které mi urychlovalo cestu v MHD.
(SPOILER)
Erik je oddechová nenáročná knížka, další díl mé oblíbené série o Zeměploše. Knížka je ze žánru fantasy.
Erik je démon, který chce splnit 3 přání: Stát se vládcem světa, získat lásku nejkrásnější ženy a být nesmrtelný. Tento démon si vyvolal místo poslušného sluhy čaroděje Mrakoplaše ze Zeměplochy. Mrakoplaš je asi nejneschopnější čaroděj neviditelné univerzity. Mrakoplaše doprovází ať chce nebo nechce chodící truhlička Zavazadlo a způsobuje ještě větší zmatky než její samotný pán.
Mrakoplaš, Erik a Zavazadlo se dostanou do záhrobí, popletou hlasu tvořiteli světa a díky jejich nemožnému čarování, vtipům a neohravaností způsobí rozsáhlé chyby ve tvoření světa, zničí část pekelného oddělení a způsobí ještě větší chaos v záhrobí, než si sám Hádes dovede představit.
Erik je nakonec rád, že setkání a putování s Mrakonošem přežil a upustím od dalších přání. I pán Smrt by chtěl konečně Mrakoplaše dostat, ale zase se mu to nepodařilo.
V knize jsou vtipné situace, které jsou ještě vtipnější díky mluvě démona. Je to psáno jednodušše, bez komplikovaných zápletek. Běžné situace díky vtipu a působení neohrabanosti Mrakoplaše působí ještě vtipněji.
Je mi líto, ale po přečtení už několika Pratchettovek musím konstatovat, že si s autorem zkrátka nesedneme. Dalších pokusů z mé strany netřeba.
Čtyři hvězdičky jen proto, že jsem zrovna zapnula kriticku část svého mozku, která tvrdí, že nemůžu každé knize dávat pět hvězdiček. Je to samozřejmě opět skvělé, ale oproti jiným Prachettovým knihám se u mě řadí spíše mezi ty slabší. Ukazuje se tu totiž moje potřeba postavy, ke které můžu přilnout a ta mi tu trochu chybí... K Mrakoplašovi mám neutrální vztah, Erik je postava spíše vytáčecí a fandit vrcholnému byrokratovi by byl čirý masochismus. Nakonec jsem tedy v zoufalém pokusu přilnula k papouškovi, jen aby v zápětí zmizel ze scény...
Myšlenka celé knihy je ve své podstatě velmi jednoduchá a sama se s ní ztotožňuji - je lepší si nic nepřát, protože když si člověk něco přeje, vesmír to překroutí do osmičky a pak to člověku splní ranou mezi oči. Humor je to samozřejmě opět prvotřídní - Prachett se znovu vrací k Homérovi, představuje nám Stvořitele a provádí nás tím nejhrůznějším peklem... démonů mi bylo celkem líto.
Celkově samozřejmě super jako vždycky - poslouchala jsem jako audioknihu na youtube, namluvil Arminius, můžu jen doporučit!
Jeden z útlejších Pratchettů a za mě i jeden ze slabších. Téma s velkým potenciálem, ale chybělo mi víc humoru. Vstupy do dějinných událostí byly super.
Plusem je Mrakoplaš se zavazadlem lidské společnosti podobný svět pekla.
Netvrdím že by mě to nebavilo, párkrát jsem se zasmál ale i tak jsem od toho čekal trochu víc.
70/100
Je to hezké čtení, i když upřímně řečeno na Zeměploše se odehrávaly už mnohem lepší příběhy. Ale i tak.
Hodně mě pobavilo, jak podle TP vypadá peklo, a také závěr se mi líbil. Jo, jo, cesta do pekla je lemovaná dobrými úmysly...pardon, v tomto případě schody. :-)
Aspoň jeden dialog, co mě rozesmál:
Dítě vytáhlo palec z pusy a s výrazem někoho, kdo dokončil vyčerpávající výzkum, dodalo: "Pan Blouk je ee!"
"Seržante?"
"Pane?"
"Hlídejte to dítě."
"Ano, pane. Desátníku?"
"Seržante?"
"Postarejte se o to děcko."
"Ano, seržante. Vojíne Archivosi?"
"Desátníku!" ozval se vojín a jeho hlas byl plný neblahé předtuchy.
"Ručíte mi za toho šprčka krkem."
Bláznivá a úžasná Zeměplošská jednohubka. Co se týče knih Terryho Pratchetta jsem absolutně nadšená a rozhodně nekritická, protože dostávám přesně to, co očekávám. Neskutečnou fantazii a obří porci zábavy. Tentokrát opět s Mrakoplašem, který plní velice "ochotně" a jednoznačně doslovně přání mladého kluka Erika. Díkybohu je v závěsu Zavazadlo, aby je zachránilo z každé životu nebezpečné situace.
Štítky knihy
Zeměplocha Mrakoplaš Zavazadlo
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Pratchett dokáže skvěle parodovat společnost, dělá si šoufky z minulosti, rýpe do lidských přání a celkově potvrzuje, že jeho fantazie nemá meze. Je to nejen překroucená historie, kdy během přehlídky absurdního a bláznivého humoru defiluje řada známých i nových postav - kromě jedinečného Smrtě, nepřehlédnutelného Mrakoplaše a vražedného Zavazadla se spoustou nožiček potkáme i amatérského démonologa Erika, pekelného démona Quizozapleta, byrokratického pekelného úředníka Astfgla a dlouhou řadu dalších kreaturek.
Nakonec ze všech těch nesmyslů a potrhlých vtípků vyplynou vtipné postřehy i hluboké myšlenky a nezbývá než jen smeknout před Pratchettovou dovedností slovotvorby.
Nebylo to to nejlepší co jsem od Pratchetta četla, ale za 4 hvězdy to je zcela určitě.
"Je to nějaký chlápek, který se vysmíval bohům, nebo co. Musí valit ten kámen nahoru do toho kopce a pokaždé, když už je tak tak nahoře, kámen mu vyklouzne a skutálí se dolů."
Démon zvedl hlavu. "Jenže předtím," zatrylkoval, "musí pokaždé vyslechnout Směrnice a nařízení pro nezdravou a nebezpečnou práci v oblasti zvedání a přemisťování těžkých břemen."
- no prostě Peklo :-)