Etta a Otto a Russell a James
Emma Hooper
Ettě je 82 let a celý život strávila na farmě uprostřed kanadské prérie. Vidět oceán je její největší přání. A tak jednoho rána vstane ještě časněji než obvykle, vezme si pušku, čokoládu a na nohy své nejpevnější boty a vydá se na východ. K oceánu to má přes 3 000 kilometrů daleko. Její manžel Otto na ni trpělivě čeká doma, vaří podle Ettiných kartiček s recepty a vzpomíná. A soused Russell vzpomíná také, ale jeho vzpomínky jsou jiné – a stále Ettu miluje stejně, jako ji miloval před padesáti lety, předtím, než se provdala za Ottu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , JotaOriginální název:
Etta and Otto and Russell and James, 2014
více info...
Přidat komentář
Krásná knížka o přátelství i lásce, tedy aspoň já jsem ji tak vnímala. Líbí se mi na ní snad úplně všechno, doporučuji :)
Inspirující, nelehká, k zamyšlení. Kniha má mnoho přívlastků. Důležitý je ještě jeden. Jedinečná. Nalézt poselství knihy není snadné a nepovede se to napoprvé, Ettina cesta je sondou do duše mnohých z nás. Kam jsme ochotní zajít, abychom si splnili přání?
páčilo sa mi to, najmä tie ľahké náznaky namiesto polopate vysvetlených faktov, vzťahy medzi postavami, pasáže z minulosti
Čtení této knihy bych doporučila jako pití vína - sedmičku do sebe taky hned nenalijete, ale dáváte si po skleničkách a vychutnáváte si to. Osobně si nemyslím, že by to byla kniha na jeden zátah.
Na rozdíl od jiných čtenářů, mě kniha bavila od první stránky. "Dávkovala" jsem si ji nepravidelně a po troškách, taková ta "nutnost číst", nepustit knihu z ruky přišla až skoro v samotném závěru.
S příběhy jsem byla spokojená, ač se přiznám, že některé části mi úplně jasné nebyly, ty informace mezi řádky...
Konec, jak už je tu zmíněno, byl matoucí, ale nakonec perfektně vystihl to, co nás provázelo po celou dobu knihy a mně osobně - i přes přítomnost války - se to zdálo tím nejsmutnějším v celé knize: stáří. Na konci už se moc neorientujete, nevíte, co se děje, co je realita a co ne, jak říkala Bryony o Ettě: "Ztratila sama sebe." A tak je to i s koncem, ztratil sám sebe jako naše hlavní hrdinka.
Tato kniha byla pro me oriskem. Zacala me bavit az od dvouste stranky, do te doby jsem myslela, ze ji nedoctu. Docetla, ale nektere pasaze jsem nepochopila. A z konce knihy jsem zmatena. Snad se nekdy odhodlam ji precist znovu.....
Krásná kniha jako dlouhá báseň v próze. Jestli máte chuť někam jít, jděte, aťsi je to třeba 3000 km daleko. :-)
Na začátku jsem si myslela, že knížku nedočtu a odložím ji. Pak jsme se do ní začetla a všechno šlo jak po másle. Knížka je velmi náročná na čtení. Prolínají se v ní 3 hlavní postavy a 2 časové linie. Navíc přímá řeč není v uvozovkách a jen tak plyne textem. Párkrát jsem byla zmatená o jaké osobě a v jaké době se to mluví. Rozhodně to není oddechová knížka, musí se u ní přemýšlet a být ve střehu, abyste se v textu neztratili. Přesto se mi knížka líbíla. To prolínání času a postav dávalo knížce takovou jiskru. Konec se mi líbíl, nečekala jsem ho. Je psaná jiným stylem než na který jsem zvyklá a proto jí doporučuju. Určitě si rozšíříte obzory.
Kniha s krásným příběhem. Jen mi trochu vadilo, jak autorka často střídala časové děje, na to jsem se musela hodně soustředit. A ten konec..trochu zmatek. Knížka se mi líbila, ale slabší čtenářské povahy by u této knížky dlouho nevydržely.
Kniha je úžasná, i když konec byl pro mě zmatený. Příběh byl čtivý, s žádnými nudnými pasážemi. Přečetla jsem ji za víkend a jsem moc ráda, že se mi dostala do ruky. Knihu doporučuji!!!
Kniha má rozhodně jeden z nejvíce matoucích závěrů, jaký jsem kdy u knihy zažila. Pokud si užíváte knihy s prvky magického realismu, určitě si užijete i tuto. Je to knížka o nejen fyzické, ale i mentální cestě k poznání. Je to knížka o smutku, štěstí, vzpomínání i zapomínání. Ponechte si otevřenou mysli a nechte se pohltit tímto krásným, komplikovaným a přesto opravdovým příběhem.
Kniha je tak zvláštně krásná, že i napsat komentář o ní mi dělá problém.
Velice inspirativně a mile napsané dílo s mnoha emotivními momenty. Ettina cesta je myslím součástí nás všech. Jak tu mnozí píšou o nesrozumitelnosti konce, právě to pro mě bylo "něco" - jen nechal plout na vlnách moře,
Vřele doporučuji.. ale asi ne všem. :)