Evangelium podle Jidáše
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/222660/bmid_evangelium-podle-jidase-222660.jpg
3
209
209
Mezi starověkými papyry od Mrtvého moře je nalezen pozoruhodný svitek. Pochází zprvního století našeho letopočtu a vše nasvědčuje tomu, že obsahuje pravdivé vylíčení Ježíšova života, jak ho zachytil Jehuda iš Karijot – Jidáš Iškatriotský. Pokud by se prokázala pravost svitku, stal by se z něj jeden z nejvýbušnějších psaných dokumentův historii lidstva, který by zásadním způsobem otřásl základními tisíciletými dogmaty katolické církve. Úkolem svitek prozkoumat - potvrdit či vyvrátit jeho pravost – je pověřen katolický duchovní páter Leo Newman, světově uznávaný odborník na Koiné, dialekt starořečtiny, který se používal v oblasti východního Středomoří na přelomu letopočtu, a zároveň muž, který je v novinách označován za „odpadlického kněze“. Leo je stále více pohlcován odkrýváním tajemství Jidášova svědectví, ale zároveň na něj doléhají i temné zákruty jeho vlastního života. Zakázaná, avšak neodolatelnáa zničující láska k vdané ženě. Příběh vášnivého a vrcholně tragického milostnéhovzplanutí jeho matky ve válkou rozvráceném Římě. Jeho vlastní prožitky lásky a zrady ohrožují pevnost a základy jeho víry stejně pronikavě, jako Jidášovo evangelium. Dramatický a emocemi nabitý románový příběh se klene mezi Evropou v období druhé světové války a Jeruzalémem dva tisíce let po Ježíšově narození.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2014
,
Kniha Zlín
Originální název:
The Gospel of Judas, 2000
více info...
Přidat komentář
Zajímavý námět, promrhán a zabit avšak v atmosféře, která se dílu upřít nedá, díky níž kniha se přečíst dá.
Koupil jsem si tuto knihu jen díky nadšení ze Skleněného pokoje. A byla to chyba. Nedočetl jsem to.
Začalo to sice skvěle, ta situace u zpovědi byla vynikající a ze začátku to mezi hlavními aktéry docela jiskřilo a mě zajímalo, jak se to s nimi bude vyvíjet dál. Svést kněze není špatné téma, i když to asi pro pěknou ženskou není žádná velká dřina... Navíc Mawer umí nakládat se slovy. Ale jakmile to začalo být o tom svitku a ne o tom vztahu, tak mě to přestalo zajímat. Takových knih, které pořád staví příběh na to, že hledají nějaké staré dokumenty, které údajně změní chod lidstva, je na trhu příliš mnoho. V půlce jsem to vzdal bez toho, že bych se dozvěděl, jak byl ten kněz sveden.
Evangelium podle Jidáše je velmi zdařilým dílem, ale nic menšího bychom ani od Simona Mawera nečekali. Ovšem ani tak kniha přeci jen není úplně pro každého. I když jde o honbu za přeložením svitku a o ověřování pravosti artefaktů, Simon Manwer se zaměřuje převážně na etickou část. Co dělat s tajemstvím, které jeden člověk sám neunese. Rozhodně se tedy nejedná o dobrodružnou četbu, kterou by si pod románem Evangelium podle Jidáše mohl leckdo představit.
Na tak šťavnaté téma (exkomunikace kněze, který podlehl tělesné lásce a přestal věřit v Boha; nalezení Jidášových svitků popírajících zmrtvýchvstání) je to neuvěřitelně suchý text. Moment či postupný akt prozření nebo naopak zaslepení kontaktu s Bohem vlastně není nijak nastíněn, hlavní hrdina se jen nerozhodně potácí a ani ve své sexuální iniciaci není zrovna aktivní (toho se samozřejmě musí vždy chopit ženy). Když už nějaký zásadní čin vykoná, trpí u toho ztrátou paměti a není si dlouho jist, zda je skutečně jeho původcem (díky čemuž se ovšem fikaně vyhne trestu), ale ani jako nevěrohodný vypravěč není zrovna věrohodně napsaný. Nejzajímavější je na knize nutkavý motiv fyzického důkazu - představa, že by církev poškodil nález reálného Jidášova evangelia, ale jakmile by tento artefakt byl zničen, už by svou ničivou moc neměl, přestože by jeho obsah byl zveřejněn. Teze, že víra, která se dost pravděpodobně zakládá na něčem jiném, než na dokázaných pravdách a teoriích, by padla v prach kvůli další z nich. Který současný křesťan doopravdy vykládá bibli doslova? Což staví dost absurdní základní kámen celého díla, ale možná to něco vypovídá o lidské tendenci podepírat nehmotné a abstraktní ideje něčím hmotným a prokazatelným.
Z tech tri dejovych linii mne prisla nejzajimavejsi ta "svitkova". Kniha me ale nijak neuchvatila, dokonce jsem ji nekolikrat odlozila a zase se zpet vratila.
Vsechny knihy jsem zatim docetla, tahle ale nemela daleko od toho, abych ji zasunula hluboko do knihovny a nechala na ni prasit.
Tři dějové linie. Kniha sice není tak náročná, jako Dumasovy romány se stovkami osob, ale čtenář se přece jen musí soustředit, aby na každé stránce věděl, kde a kdy se právě nalézá. Na otázku “Proč?” dostane odpověď až v závěru knihy. (Pokud to není zrovna vášnivý detektivkář, který odhalí pravdu na 42. stránce). Evangelium je první Mawerova kniha, která byla přeložena do češtiny. Podle mého nedosáhne takového věhlasu jako skvělý Skleněný pokoj (o vile Tugendhat) či Mednelův trpaslík. Kdo však má rád spekulace ve stylu “Šifry mistra Leonarda”, určitě si přijde na své. A já se mohu těšit na letošní podzim, kdy vyjde Mawerova nová kniha Pád.
Tak více než o duchovnu je kniha spíše o tom, jak se kněz zamiluje do ženy, soulouží a poté ho (ne)trápí výčitky. To je ta slabší část příběhu. Hodnodnotnější je příběh kolem svitku. Ikdyž závěr trochu zavání stylem honem honem, už abych dopsal konec. Přesto bych ji úplně nezatracovala.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Na rozdíl od předchozích recenzentů jsem si knihu užila. Bavily mě všechny roviny příběhu, autorův styl mi prostě sedí. Zatím jsem nebyla zklamaná ani jedním jeho dílem.