Evangelium podle Jidáše
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/517713/bmid_evangelium-podle-jidase-ZPi-517713.jpg
3
209
209
Mezi starověkými papyry od Mrtvého moře je nalezen pozoruhodný svitek. Pochází zprvního století našeho letopočtu a vše nasvědčuje tomu, že obsahuje pravdivé vylíčení Ježíšova života, jak ho zachytil Jehuda iš Karijot – Jidáš Iškatriotský. Pokud by se prokázala pravost svitku, stal by se z něj jeden z nejvýbušnějších psaných dokumentův historii lidstva, který by zásadním způsobem otřásl základními tisíciletými dogmaty katolické církve. Úkolem svitek prozkoumat - potvrdit či vyvrátit jeho pravost – je pověřen katolický duchovní páter Leo Newman, světově uznávaný odborník na Koiné, dialekt starořečtiny, který se používal v oblasti východního Středomoří na přelomu letopočtu, a zároveň muž, který je v novinách označován za „odpadlického kněze“. Leo je stále více pohlcován odkrýváním tajemství Jidášova svědectví, ale zároveň na něj doléhají i temné zákruty jeho vlastního života. Zakázaná, avšak neodolatelná a zničující láska k vdané ženě. Příběh vášnivého a vrcholně tragického milostného vzplanutí jeho matky ve válkou rozvráceném Římě. Jeho vlastní prožitky lásky a zrady ohrožují pevnost a základy jeho víry stejně pronikavě, jako Jidášovo evangelium. Dramatický a emocemi nabitý románový příběh se klene mezi Evropou v období druhé světové války a Jeruzalémem dva tisíce let po Ježíšově narození.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Kniha ZlínOriginální název:
The Gospel of Judas, 2000
více info...
Přidat komentář
Já mám ráda knížky,kde se střídají časové roviny. Ale je pravda,že taky je to opravdu trošku zmatenčné, tak proto jen čytři hvězdičky. Jinak se mi ale příběh líbil a kniha se četla dobře.
Po knížkách Skleněný pokoj a Mendelův trpaslík jsem byla zklamaná, příběh jsem četla rozkouskovaně, vracela se, nebavilo mě to, nakonec jsem nedočetla a odložila.
Při hodnocení Mendelova trpaslíka jsem malinko přidala, tady zase malinko ubírám. Rozhodně to není špatná knížka, Tři časové roviny mě zpočátku trochu mátly. Chápu, že autorův záměr je jisté propojení osobní roviny hlavního hrdiny a krize náboženského přesvědčení, pochyby a pokušení tělesné i duchovní. Pro mě osobně by bylo zajímavější, kdyby měla větší prostor problematika svitku.
Čtivá kniha s nádechem dramatu ve více rovinách, ale občas (spíše z úvodu) jsem se v těch rovinách ztrácela. Nicméně bavila.
Tento román se mi do ruky dostal náhodou a bohužel musím říct, že pro mě rozhodně nebyl určen. Příběh má dvě roviny: milostnou a náboženskou. Ta milostná se až děsivě blížila těžce nesnesitelné červené knihovně, a takovým románům se vyhýbám obloukem. Druhá rovina založená na krizi víry mi nebyla blízká jednoduše z toho důvodu, že jsem ateista a takovému vnitřnímu zmatení prostě nerozumím, neumím si to dost dobře představit, takže mi tato kniha neposkytla nic, co by mě osobně nějak oslovilo a něčím mě obohatilo, a proto se nějak nemůžu ubránit pocitu zbytečnosti této knihy.
Název nové knihy Simona Mawera je vlastně zavádějící. Zmateni řadou bestsellerů žánru biblický thiller se ponoříme do románu, abychom zjistili, že je to … román. Prostě velký příběh vztahů, bolesti a lásky, bez potřeby dalších přívlastků. Pokračování viz moje recenze.
Tak tedy, tento příběh o krizi víry, ... o duchovním lapeném do osidel tělesné touhy svádějícím boj s rozumem, ... mě prostě nijak zvlášť neoslovil :-).
„Leo mezi ženami ... a svatou Klárou, která na něj zděšeně zírá, jako by ji vyděsilo, že vidí spřízněnou duši utopenou ve všedních banalitách“ ...
Zajímavé „kulisy“ slibovaly originální příběh, jenže ... samotné Jidášovo evangelium se v tomto případě stalo kulisou velmi mlhavou, jaksi dost podružnou příběhu o lásce, až jsem přemýšlela, kam se příběh Jidáše ztratil :-) ... zůstaly jen Leovy ženy, ... pomyslné Máří Magdalény? ... ženy, které významně olivňují Leovo konání, a tak i jeho víru v církev a Boha ... očekávajíc tedy alespoň příběh nabitý emocemi, ... nebo jinak řečeno, dramatický příběh zakázané lásky, ... dočkala jsem se bohužel jen spíš planého filozofování, spíš dumání nad svým životem, nad potřebou citů a samozřejmě i nad vírou ... které, přiznávám, z velké části nudily ...
Ano, zaznamenala jsem v knize i zajímavou filozofickou úvahu, ta ovšem nebyla z pera autora :-)
"Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, že? Kdo to řekl?“
„Tolstoj.“
„Anna Karenina. Všechny šťastné rodiny jsou stejné; jen nešťastné rodiny jsou nešťastné každá po svém. Není to pravda?“
Pro mě nejtěžší Mawerovka. Z ostatních knih jsem u Mawera zvyklá, že má knížka spád, čte se jedním dechem. Tady byla v některých částech docela zdlouhavá, hlavně co se týká částí o svitku a o křesťanské víře. Neřadím jí určitě mezi špatné knihy, ale z Mawerovek určitě nejslabší.
Knihu jsem poprvé od Mawera ani nedočetla. Nevím proč, každopádně všechny ostatní knihy mají takový drive, který mě táhne kupředu číst dál a dál. Tato bohužel u mne ne.
Lehke odpocinkove cteni? V zadnem pripade.
Nutnost premysleni? Myslim, ze ano.
Nejlepsi Mawerovka? Za me rozhodne ne.
Stoji za precteni? Za me rozhodne ano.
Dočteno,,,
Když jsem začal číst,tak jsem si říkal ano to je klasický Mawer. Už jej přece znám jak pracuje s časem a postavami. Ale během vteřiny jsem si uvědomil,že je to vlastně jedna z jeho prvních knih. Jen u nás vyšla později.
Hodně lidí to hodnotí jako slabé. Ale není tam něco víc,,,?
Prostě to není ta čtivá kniha jak jsme zvyklí,nabytá dobrodružstvím a napětím. Tady je více přemýšlení...
Nahlédnutí do Leovi citlivé duše a mysli,zkoušené zakázanou láskou,,, Zkoušené otázkou odhalit závratné zjištění ze svitku,,,
Více časových rovin,čtenáře ještě více vede k přemýšlivosti,,,
Těšila jsem se na epický klenulý příběh, jaký se mi u Mawera líbil ve Skleněném pokoji. Bohužel množství introspekce (nesympatické) hlavní postavy mě dost zklamalo.
Asi jsem zklamaná. Nebyl to ten Mawer, kterého bych čekala. Příběh byl zajímavý jen z tak z poloviny, maličko se to tváří jako brownovina, ale vlastně ani trochu, když se začtete. Hlavní hrdina mi moc nepřirostl k srdci, jeho věčné potácení se kolem osobních problémů mě nebavilo a vlastně mi bylo jedno, co se mu odehrávalo v hlavě a životě. Potíže duchovního s přikázáními, hlavně s tím, které káže nesesmilníš, židovské jméno a pochybný původ vedoucí až do nacistického Německa, k tomu navrch podivné dětství. A do toho objev svitku s Jidášovým svědectvím, které má křesťanskou víru obrátit vzhůru nohama... blah. Některé pasáže byly tak špatně čitelné a blbě formulované, že to možná bylo maličko i překladem.
Mám ráda tohoto autora, ale tímto titulem jsem nadšená nebyla. Dokonce jsem uvažovala o tom, že knihu odložím
Začátek hodně nudný a zdlouhavý. Po zhruba trřetině se to rozjelo tak, že mne to i docela bavilo, ale posledních 50-60 stránek to zase zabilo. Není to úplně špatná kniha, ale znovu bych ji už nečetl
Ten rozjezd byl k nepřečkání a mít na výběr (tzn. mít co jiného číst), tak bych to opravdu nepřečkala. Po asi 80 stranách se děj rozjede, ale stejně na mě kniha působí rozpačitě, nehotově. Prostě průměr.
V první třetině knihy jsem byla naprosto zmatená. Nemohla jsem se nějak dostat do děje a kniha mne nebavila (hodnocení jedna hvězdička).
Pak vše najednou dostalo smysl, už jsem postavy znala, věděla jsem kdo kam a ke komu patří, tak to bylo mnohem lepší a zajímavější.A najednou hurá... druhá třetina naprosto pohlcující, nemohla jsem se odtrhnout, hnedka bych za ní dala pět hvězdiček. Dostal mi příběh Lea jako chlapce... (nechci psát spoiler, takže nebudu rozebírat).
A poslední třetina, nadšení zase opadlo a spíše jsem ze zvědavosti dočítala.
Takže celkově hodnotím jako průměr, spíše lepší nadprůměr.
Z mého hlediska se jedná o nejslabší knihu od p. Mawera.
V porovnání s ostatními Mawerovými knihami je ta kniha méně jednoznačná, méně uzavřeným příběhem. Po přečtení mi přišla nedokončená, nedořečená, ale možná, že to byl právě záměr. Možná, že právě takový pocit měla v čtenáři kniha zanechat. Ten zmatek, nejasnost, přesně takový jaký asi způsobil obsah svitku v Leově mysli, duši, životě a jaký by asi způsobil i ve světě,kdyby...
Mám pocit, že knihu napsal někdo jiný. Je to podobné jako Mendelův trpaslík. Ostatní tři knihy, které tu vyšly, jsou psané jinak, tak nějak lehce.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Od 50.strany jsem měla pochybnosti, že knihu vůbec dočtu. Nakonec jsem zvolila metodu listování, takže podstatné věci jsem si vybrala. Ale celá kniha se mi zdála zmatená. Odpouštím Mawerovi a půjčím si Provazochodkyni.