Všechno, co jsme opustili
Kerry Lonsdale
Všechno, co máme série
< 2. díl >
Aimee konečně našla klid. Po ztrátě svého snoubence Jamese dokázala vybudovat zbrusu nový život a najít i novou lásku. Ovšem po několika letech se stane přesně to, čeho se nebála jen ona. James, žijící po ztrátě paměti jako spokojený malíř v Mexiku, si vzpomněl. Přichází do světa, který jej již oplakal, ke vztahům, které dávno vyhasly. A k tajemstvím, které jsou stále stejně smrtící jako před lety…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2018 , Ikar (ČR)Originální název:
Everything We Left Behind, 2017
více info...
Přidat komentář
Ano byla nudnější jak první díl,ale je dobře,že známe všechny úhly pohledu..autorka mohla možná něco vynechat..téma bylo každopádně zajímavé a nemůžu říct,že by mě něco vyloženě zklamalo a je dobře,že konec byl takový.
Prvních 100 stran jsem četla s chutí a se zvědavostí, druhých 100 stran jsem čekala, že už se něco stane a posledních 100 stran jsem se těšila, až to budu mít odbyté.. Mám pocit, že byla celá kniha nějak o ničem.
A zase tolik překlepů a chyb!
Tyhle nálepky "světový bestseller" už pro mě nemají význam, ve většině případů se jimi pyšní zcela průměrné, nezapamatovatelné knihy, jako je právě Všechno, co máme z pera Kerry Londsdalové. Je to z větší části naprostá oddechovka, stránky vám pomalu mizí pod rukama a vy najednou zjistíte, že jste za polovinou a přitom se tam vůbec nic nestalo. Zhruba poslední čtvrtina však najednou dostane spád, a i konec je super. Po dalších dílech nesáhnu.
Na prvni dil to sice nemelo, ale to ani u pokracovani nikdy predem necekam. Druhy dil nemuzete vynechat, kdyz prvni mel otevreny konec. Nechybelo opet napeti, odkryta tajemstvi, zapletky, prolinani minulosti/pritomnosti a vlastne ani happy end. Jen ty schizofrenni myslenky byly na me moc a do tretiho pokracovani bych se uz urcite nepoustela :-)
První díl mě nenadchnul a když už jsem měla půjčené pokračování, tak jsem se do něj pustila.
Nečetlo se to až tak špatně, ale bylo to míchanice mezi současností a minulostí... Ještě bych dodala, že na tuto knihu nálepku určitě ne...
První díl mě opravdu dostal, čekala jsem na pokračování (spousty souvislostí jsem, ale za tu dobu zapomněla, tak pro mě bylo ze začátku těžké pořádně se začíst a srovnat si události).
Toto pokračování, už ale nebylo ono, bylo to pořád dokola, o tom jak se Carlos připravuje, bojí se,... no celkově jsem moc nechápala co po tolika letech očekává.
Na první díl, toto pokračování rozhodně nemá, ale je zajímavé si to přečíst zase z druhé strany (ze strany Jamese/Carlose).
Krásné pokračování prvního dílu. Celou dobu jsem čekala co se stane, ale konec mě překvapil. Třeba se nakonec dočkáme i dalšího dílu.
Tak dlouho jsem čekala na tuto knihu, než na mě přijde řada v knihovně a nakonec jsem ji po 20 stranách odložila a vrátila do knihovny. Špatně se mi čte, ztrácím se mezi přítomností a minulostí a jen sem se musela nutit ke čtení.
Nenadchlo, konec fádní, bez napětí. Místy jsem byla ztracená mezi minulostí a skutečností. První díl byl lepší, tento mi připadal jako marná snaha o navázání děje...
Na tuto knihu jsem se velmi těšila, neboť mě nadchl "první díl". Bylo to trošku něco jiného, ale také se mi to líbilo.
Pokračování románu, které nepřekvapilo ale ani neurazilo. Ten kdo prečetl první díl ho určitě nenechá jen tak :-)
Z prvního dílu jsem byla opravdu nadšená. Dokonce se zařadil mezi mé top knihy roku 2018. Ale toto? Měla jsem opravdu velká očekávání, když byl vlak rozjetý tak dobře, ale bohužel. Asi byla chyba od toho čekat něco víc. Ono, autorka umí opravdu výborně psát, ale v tomto pokračování jí zásadně pokulhává děj a o vyobrazení postav ani nemluvím. Do sto padesáté stránky to bylo utrpení. Nepoznávala jsem původní postavy, jako by jim autorka dala úplně jiné charaktery. A příběh byl taky celkem o ničem, pouze nadstavovaná kaše, aby Lonsdale vydělala na úspěchu "Všechno, co máme", jinak si to vysvětlit nedokážu. Po půlce už se celkem děj ujednotil a bylo vidět, že už to i někam směřuje. James, který v první polovině působil jako psychouš a dělal jedno nelogické rozhodnutí za druhým, se srovnal a začal z něho být fajn táta. Carlos se mi nezamlouval tím, jak řešil svou situaci - místo toho aby si užíval chvíle se svými dětmi, vysedával opilý v baru s absolutní nechutí žít. Ale pak šel do sebe (díky!) a snažil se jak Jamese/Carlose, tak své okolí připravit na to, co je nevyhnutelné. Nechci však plivat na tuto knihu jen kritiku, má svoje kouzlo, rozvíjí se tam nové vztahy a je hezky vyobrazená rodičovská láska. Ale asi bych se bez pokračování obešla.
Štítky knihy
americké rományAutorovy další knížky
2017 | Všechno, co máme |
2018 | Všechno, co jsme opustili |
2020 | Všechno, co dáme |
2020 | Všechny vlny oceánu |
2023 | Poslední slova |
Nádherný, čtivý, neobyčejný příběh. Jsem ráda, že mé otázky po přečtení prvního dílu byly zodpovězeny. Přesto kniha nechala ne zcela ukončený příběh, aby si čtenář mohl poslední tečku domyslet podle své fantazie a preference. Rozhodně mohu vřele doporučit jako odpočinkové, letní čtení.