Expanze na Mars

přečteno velmi rychle - knížka opravdu není rozsáhlá. Ale už nikdy více. Tiše doufám, že obsah nebyl 100% přepis zkušeností,ale literární fabulování

Literárně naprostý odpad, humor na úrovni čerstvě pubertálních individuí vyrůstajících snad někde v zaplivané díře některého z ghett. Asi jediné chvíle, kdy jsem se smál, byly když jedna autorka mluví o inteligenci, a druhá o umění a o tom, že si zřejmě chlapa nenajde jelikož se smířila s tím, že je na úrovni s a rozuměla by si jen s velkými mysliteli dějin (to jsem málem umřel smíchy). Asi se nikdy nepřestanu divit, co vše vyjde, co se vše vydá a kdo všechno může psát..i lidé co mají až takhle vypatláno. Docela by mě zajímalo, co to bylo všechno za chlapy, kteří s nimi něco měli, o takové by si snad normální chlap neopřel ani kolo. A vědět, že jedna z autorek má něco společného s J.X.Doležalem, nedejbože ještě vědět o jejím obdivu k němu, knihu bych ani nevzal do ruky. Vrána k vráně sedá.

Na druhou stranu, i přesto, že je to takový odpad, se tahle "kniha", dá doporučit mnohým jedincům, co si kolikrát představují ženy jako křehké nevinné květinky, berou je tak a staví si je na pomyslný piedestal. Že takových pár znám, a ta potřebná ztráta iluzí by jim jen prospěla, a třeba by jim i znova narostly koule, co někde ztratili.

20.06.2015

Úžasná zpověď dvou dívek. Kniha není dlouhá a měla jsem ji přečtenou ve vlaku jedním dechem. Místy jsem se smála tak, až si cestující museli myslet, že jsem se zbláznila. Nejvíce mě z knihy zasáhla citová proměna Evy. Její ztracené iluze.
Kam se hrabe padesát odstínů šedi :D

24.01.2014

Heleďte, mně nevadí číst suchopárný záznam ze života dvou kurev, přežiju degenerovaný, rádoby liberální étos „žádné pobuřování, maloměšťáku, dyť todle se jako fakt děje“, snesu tu formu jájovského životopisu oslavujícího přízemní chcípáky, který se pro současnou českou literaturu stal bohužel tak nějak příznačným, a docela bych i vydržela, že ta údajná sexuální osvobozenost má klasickou podobu frustrovaného fňukání nad stavem zlých chlapů, jimž deprimované, nesebevědomé autorky ochotně dělají snadno zaměnitelnou nádržku na pivem nasáklou mrdku, přičemž jejich ultimátním cílem beztoho je skončit v náruči vytouženého prince, který z nepochopitelného důvodu ten ementál proděravený nesčetným množstvím cizích pér nabodne na svého bílého koně. Ne: co mi fakt vytáčí bradavky o 360 stupňů, jsou ty čtenářské a mediální ejakulace na téma novo-hrabalovské nebo Bukowského estetiky, přestože každý, kdo nemá mozek obalený zaschlým spermatem, musí vidět, že tímhle amatérským, křečovitým tlacháním marně se pokoušejícím o výrazný hlas by si žádný skutečně kontroverzní a pohoršlivý autor nevytřel ani svou průjmem opatlanou prdel.