Fantóm opery
Gaston Leroux
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/50845/bmid_fantom-opery-mQZ-50845.jpg
4
662
662
Originální příběh zpěvačky Christiny Daaé, jejího přítele z dětství a pozdějšího romanticky oddaného milence vikomta de Chagny a posléze záhadného fantóma opery, chodícího přízraku smrti, který jako „Anděl hudby“ stává se Christininým učitelem a démonickým milencem, a s nímž se v nerovném boji v podzemí pařížské Opery utkává Raoul de Chagny, aby zachránil Christinu Daaé.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 1967 , Mladá frontaOriginální název:
Le Fantôme de ľOpéra, 1910
více info...
Přidat komentář
"Ubohý nešťastný Erik! Netoužil po ničem než být jako ostatní! Ale byl příliš ošklivý! Dokázal skrývat svou genialitu nebo ji zneužívat. Ale kdyby měl obyčejnou tvář, byl by jedním z nejšlechetnějších z lidského rodu! Měl srdce, do něhož by se býval vešel celý svět, které se ale nakonec muselo spokojit se sklepením." (str.341)
Ani v nejmenším jsem netušila, že kniha se zakládá na skutečném příběhu. Je ponurá, místy až bizarní, plná hrozeb a hluboké dojemné nenaplnitelné lásky, která přechází v posedlost. Erikův osud je strhující, ale v první řadě neskonale bezútěšný, temný a bolestný. Svého génia vkládal do hudby, která tryskala z hloubi jeho zmučené duše. Příběh Fantoma Opery si rozhodně zaslouží žít dál.
Do srdce se mi ale nesmazatelně zapsal muzikál s Gerardem Butlerem. Je to grandiózní zážitek při kterém se zadrhává dech, a který mě pokaždé emočně úplně vyždímá. Ta nádherná hudba a pěvecké výkony jsou plné vášně, zrady, touhy a bolesti. I když postava Fantoma knize neodpovídá, na každé straně ke mně promlouvala hudbou. Muzikál je jakási pocta Erikovi, jako romantickému hrdinovi, zlomené bytosti, ne vyšinutému geniovi a šílenci.
Opravdu magický příběh, který ale asi není pro každého.
Audio má úchvatnou atmosféru, knihu bych asi přečetla jen z nedostatku písmenek ve svém okolí:))
Původně se mi do čtení nechtělo, ale nakonec jsem se překonala a udělala jsem dobře. Knihu jsem přečetla jedním dechem.
Příběh je tajemný, romantický a na konci smutný. Musím říct že nějaká ta slzička ukápla.
Ach jo, to byl tak krásný a zároveň smutný příběh. Erika mi bylo neskutečně líto, mohl být dobrým člověkem, ale trpěl nepřízní osudu a hlavně absencí lásky. Snad byl v závěru alespoň trochu šťastný, když získal polibek milované ženy.
Do knížky jsem se bála pustit a dlouho na mě koukala z knihovny, protože film i muzikál zbožňuji tak jsem si ho nechtěla pokazit. Ale nakonec až kniha byla trochu jinak než muzikál a muzikál je trošku jinak než film tak jsem byla opět unesena do života v opeře a stalo se mi, že jsem i při popisu děje slyšela slova z písniček. Jsem ráda že jsem se k ní dostala, ale musím přiznat že strašidelnější popsaní Fantoma mi někdy nahánělo husí kůži, hlavně jeho (ne)oči.
Zajímavá, i když přece jenom trochu zastaralá kniha, v níž je spousta patosu, předvídatelných momentů a klišé. Leroux ke knize přistoupil jakožto vypravěč událostí, které se doslechl a sestavil je dohromady, tím pádem je celou dobu na čtenáři, zda v existenci Fantoma uvěří, nebo ne a Leroux vlastně nenabízí žádné "důkazy", ale opravdu jen čistě vypráví události tak, jak se podle jeho indicií odehrály. Fantom opery není nikterak strhující a místy se dost táhne, protože je hodně repetetivní a trochu se točí v kruhu a ani postavy nejsou úplně sympatické - Raoul je nedospělý a přehnaně afektovaný, Christina je taková "husička" a Fantom zase není řádně děsivý, ale spíš nešťastný jedinec, jemuž se něco stalo, čímž zoufale trpí a podrývá mu to sebevědomí. Naštěstí tu ale je několik dost zajímavých momentů - dobrodružství obou ředitelů, kteří se postupem času stávají paranoidními a celý závěr v podzemí divadla a v domě u jezera, který knihu vytrhává z průměru. Možná je taky malinko škoda, že Leroux ani nenaznačil, kde se Fantom vzal a proč nosí masku, to je ale na druhou stranu součást sympatického tajemna, které ho obklopuje. Román je tak nijak objevné, ale dobré čtení, které v mnohém připomíná červenou knihovnu, v mnohém se od ní ale naštěstí odlišuje. 70%
No, mám z toho smíšené pocity. Raoul mě celou dobu nesmírně vytáčel stejně jako Christina. Kniha mě začala bavit až po jejím únosu a to asi hlavně díky Peršanovu vyprávění. I když i toho jsem měla ke konci dost. Knihu podle mě zachránily poslední dvě - tři kapitoly, které mě opravdu dostaly a neubránila jsem se ani slzám. A tak z jisté sentimentality uberu jen jednu hvezdičku.
Tento příběh mě provází prakticky od dětství. Jako odrostlejší dítě jsem z něj byla trochu vystrašená,jako teenagerka zasněná a teď jsem většinou trochu melancholická. Jsem zvědavá,co bude dál...
Ach jo Eriku... Nádherný příběh, který se prostě ve skutečnosti stal (jinou pravdu neberu).
Nádherný příběh, smutný, ale opravdu nádherný. Erikovi jsem fandila, stejně jako jej nenáviděla.. obojí současně, ale nejmocnější emocí byla lítost..
S filmem/muzikálem se to nedá srovnávat (neodsuzuji, jen v této verzi chybí propracovanost a to, co si zkrátka nelze pouze z náznaků domyslet a co jinak v knize je tím, co zvu geniální). Tato kniha je nádherně napsaná a forma doslova vybízí k tomu, abyste tomu všemu uvěřili. Ano, je to romantické, patetické, geniální a melancholické.
Kniha líčí osud Fantoma Opery - dotkne se jeho dětství i života před tím, než se stal známým Fantomem. Knihu jsem si přečetla, viděla jsem filmové zpracování, muzikál v divadle a chystám se, že si v brzké době knihu znovu přečtu.
Ještě nikdy jsem nepřečetla něco tak nádherného. Absolutně úchvatné. Kdo pouze viděl muzikál nebo film, neví, o čem to vlastně je a rozumí jen zlomku celého příběhu. Vím to. Sama jsem nejprve viděla film i muzikál, abych pak němá zůstala zírat.
V záhadném světě v podsvětí pařížské Opery se čtenář zúčastní velmi poutavého boje mezi realitou a iluzí, mezi skutečností a šálením smyslů. Ano, patetických momentů a dialogů bylo v knize nespočet, ale díky té úžasné divadelní atmosféře, ke které přehánění prostě patří, mi to nevadilo. V porovnání s filmem jsou postavy a příběh v knize podle mého názoru lidštější a uvěřitelnější, místy z nich až mrazí v zádech nebo vstupují slzy do očí. Nejkomplexnější postavou zůstává sám fantom, jeho šílenství smísené s genialitou a to, co může ošklivost z člověka udělat. Krásko, je možné opravdu a upřímně milovat zvíře, i když mu nejsi schopná pohlédnout do tváře?
Trochu déle mi trvalo než jsem se do knihy začetla. Na čas jsem jí i dokonce odložila. Ale když jsem se k ní vrátila, nemohla jsem se už odtrhnout.
Slovy tehdejšího filmového kritika na adresu Lerouxe: ,,Je princem v panství, jehož králem je Edgar Allan Poe". Bohužel se ale, jako správné rozmazlené princátko, často nudí a staví romantickou složku nad úroveň tajemna, což je po čertech škoda.
Knihu jsem četl několikrát pouze v angličtině, zakoupenou v Londýně, tak český překlad neznám, dle některých komentářů se prý hůře čte. Krásný a dojemný příběh zasazený do Francie 19.století pařížské opery a jeho tajemného podzemí. Operu nemám přitom vůbec rád, ale ve filmovém muzikálu, který se velmi povedl mě ani trochu nevadí.
Fantom opery je spíše ukázkou nižší literatury, která se nějakým zázrakem přenesla až do současné doby a nejspíš se nějakým dalším zázrakem bude přenášet dál. Částečně za to nejspíš může oblíbený muzikál. Kniha sama o sobě má však i vlastní kouzlo, když víte jak a kdy ji číst.
V první řadě se budete muset vyrovnat s patosem. Samé och a ach, samá vzletná vyznání a strašlivé hrozby, spousta citů a minimum logiky. Oba mladí hlavní hrdinové mají rozumu, co by se za nehet vešlo, oba postrádají schopnost cokoliv rychle a přehledně (nebo vůbec nějak) vysvětlit, což je vlastně hlavním důvodem, proč je Fantom opery novelou a nikoliv jen povídkou. Postava samotného fantoma je pak o dost méně rozčilující, byť i on má chvilky, kdy byste ho nejraději něčím praštili po hlavě (a nikoliv proto, abyste zastavili zlo, které páchá, ale abyste ho umlčeli). Přízrak z opery nám osciluje mezi úlohou zbitého podlézavého psa a vyšinutého zloducha, což mu dodává kouzlo napětí. Dílo, které za svého života vytvořil, a minulost, kterou se dozvídáme pomalu a převážně v náznacích, jsou pak vskutku fascinující a geniální, byť značnou měrou rovněž fantaskní. Ostatně, ona fantasknost je příznačná pro každý prvek knihy. Vše je nadsazené, neuvěřitelné, dalo by se říct až nesmyslné. Když ovšem nejdete po logice věci, ale necháte se unášet kouzlem atmosféry, funguje to.
Za druhé budete potřebovat trpělivost s autorovým stylem psaní. Bohatá slovní zásoba a košaté věty jsou jednoznačně nádherně napsané a je radost je číst. Kompozice textu jako takového už ovšem plyne spíše trhaně. Autor rád předbíhá, nahazuje návnady, které vás zavedou do slepých uliček, prozrazuje věci, které se stanou až později, občas si i dost zaběhne někam stranou. Nejspíš mnoho důvodů, proč dát od knihy ruce pryč. Přesto jsem ji četla po druhé a vím, že ji budu číst po třetí. Chce to kávu, tmu za okny, pohodlí a pořádnou dávku představivosti. Pokud to vše máte a do Fantoma se ponoříte, vyvstane před vámi úžasný a tajemný svět opery s tajnými chodbami, propadlišti a stíny, kterému se svou rozlehlostí a tajemností vyrovná málo co.
Štítky knihy
zfilmováno Francie napětí tajemství opery a operety gotické romány milostný trojúhelník Fantom opery
Autorovy další knížky
| 2008 |  Fantom Opery |
| 1991 |  Záhada žlutého pokoje |
| 1991 | Dáma se sametovým náhrdelníkem |
| 1992 | Muž, který se navrací z dáli |
| 1924 | Odetta |
Vždy půjčená z knihovny až mě mrzí, že ji nemám. Klasický příběh, který je znám zfilmováním, zhudebněním, zná ho jistě každý. Příběh starý více jak 100 let neustále má své fanoušky a čtení je spíše více pro ženy. Námět autora na tehdejší dobu musel být neuvěřitelný pro společnost unikátní. Vždyť romance, napětí, atmosféra, popsané okolí a skvělé vykresleny postavy, nádech neustálého tajemna dodává čtení originalitu už po jedno století. Knihu si musím pořídit mezi mé klasiky. Hlavně nesrovnávat filmy ani muzikály, to je nebe a dudy a autor měl jistě úplně jinou fantazii.