Farma zvířat
George Orwell (p)
Ilustrované vydání Farmy zvířat s desítkami obrazů ukrajinského malíře Iwana Kulika, jakož i s dosud nepublikovaným textem, v němž autor objasňuje a komentuje zrod své slavné knihy. Když George Orwell v roce 1944 dopsal svou Farmu zvířat, nemohl tušit, že jeho alegorická bajka o ruské revoluci a stalinské diktatuře se po několika desetiletích stane klasikou, ba povinnou školní četbou, a to tím spíše, že britští nakladatelé o vydání knihy zpočátku nejevili pražádný zájem, ba přímo ji odmítali – své nesmrtelné dílko totiž autor napsal v době, kdy západní mocnosti v přetěžkém zápase s nacistickým Německem spolupracovali se Sovětským svazem a kdy panovala obava, že by dystopický, až příliš pravdivý obraz reality sovětské společnosti mohl Stalina nahněvat. Orwell byl přesvědčen o tom, že spojenectví nebude mít dlouhého trvání a své přesvědčení prorocky vtělil do závěrečné scény Farmy zvířat (jejímž předobrazem je teheránská konference), která nejenže symbolizuje definitivní konec revolučního idealismu a vítězství cynického pragmatismu, ale též ohlašuje éru nesmiřitelného konfliktu, kterému se zanedlouho začne říkat studená válka. Jestliže Farma zvířat v době svého vydání vyvolávala u mnoha komentátorů a kritiků rozpaky, ba odpor, s příchodem otevřené studené války se situace obrátila a příčiny tohoto zvratu byly i tentokrát politické povahy: kniha byla napříště halasně velebena a hojně vydávána, protože se ukázala jako efektivní nástroj antikomunistické propagandy. Americká vláda financovala překlady knihy do jazyků (např. řečtiny, vietnamštiny, arabštiny, fársí, malajštiny), jimiž se hovoří v zemích, které považovala za „rizikové“, a následně podporovala i jejich šíření a distribuci. Nedlouho po autorově smrti pojala americká zpravodajská služba CIA důmyslný strategický nápad Orwellovu parodii na sovětský komunismus zpopularizovat filmem a prostřednictvím nastrčených aktérů odkoupila od Orwellovy manželky filmová práva. Animovaný film Farma zvířat z roku 1954, oproti knižní předloze náležitě upravený, byl plně v její režii... Autor, který tak bravurně popisoval mechanismy totalitního systému, propagandy a demagogie, nemohl tušit, že předmětem manipulace se stane samotné jeho dílo... Farmy zvířat se dovolávali prakticky všichni – konzervativci, liberálové, a to pravicoví i levicoví, ale také socialisté, a je třeba říct, že právem. Vždyť jestliže autor svou knihou chtěl před veřejností, zvláště pak britskou, „demaskovat sovětský mýtus“, činil tak podle svých slov v zájmu demokratického socialismu: „… A proto jsem přesvědčen, že zničení sovětského mýtu je pro obrodu socialistického hnutí zcela zásadní.“ Můžeme si položit otázku, jaký mýtus by demaskoval dnes…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , Rybka PublishersOriginální název:
Rebelión en la granja, 1945
více info...
Přidat komentář
Kniha byla naprosto úžasná. Musím se přiznat, že jsem ji nečetla, ale poslouchala (doporučuji je nádherně předčítaná na youtube). Kniha splnila moje očekávání a dokonce i trochu překonala. Určitě se k ní ještě vrátím.
Knížka úderná, chytlavá, výstižná, s velkým dějovým spádem, až neuvěřitelně nadčasová, možná i děsivě univerzálně platná.
Brilantní, nadčasové... povinná četba všech politiků a velkých ,,manažerů,, . Škoda jen, že ji nepochopili, nebo právě pochopili ? Je lepší být ,,prase,, a mít se lépe než ostatní ? Říkám si jaká je škoda, že dnes jistojistě platí vzorec: člověk + moc a peníze + kolektiv dalších prasat = prase
Přiznám se, že k této knize jsem se dostala v rámci povinné četby s heslem: Hurá, je to tenký. Moje chyba, sice útlá stránkami avšak obsáhlá svým dějem. Nadčasová kniha. Doporučuji.
Jedna z nejgeniálnějších knížek, co jsem kdy četla. Kéž by to pan Orwell viděl dnes, co se všechno ve světě děje :))
Klasická kniha, ke které jsem si dlouho nedokázal najít nějaký pozitivní vztah. Historické pozadí znám, psychologie chování člověka také. Je možné, že je to literárním stylem nebo, že dnes již máme tolik informací o demagogii, cenzuře, manipulaci, že autor nás tak nemá čím překvapit. Proto je na místě schovívavost k autorovi, který knihu napsal ve zcela jiné době, zatížen sociálními paradigmaty společnosti ve které žil.
Změna nastala až poté co jsem přečetl 1984 (Do té doby jsem se knize bránil z obavy, že bude stejně nudná jako Farma), pak jsem to konečně pochopil. 1984 popisuje absolutní totalitu z které již není možné uniknout, Farma pak popisuje cestu do této absolutní totality a díky toho mi to konečně začalo dávat smysl :-)
Velmi přeceňovaná klasika. Samozřejmě je svým tématem nadčasová - brilantně ukazuje sílu manipulace, propagandy, cenzury a demagogie. Jako podobenství totalitního režimu funguje dobře, ale z literárního hlediska ve Farmě zvířat nic tak moc cenného nenacházím - styl je takový zkratkovitý a celé dění a osudy zvířat mi byly v podstatě ukradené. S 1984 se to absolutně nedá srovnávat a tato dvě díla by se nejspíš ani poměřovat neměla. Myslím, že každé z nich totiž Orwell psal s úplně odlišným záměrem, ačkoliv obě spojuje stejné téma. I tak mohla být Farma zvířat mnohem více sugestivní, potenciál by na to měla.
Excelentní klasika! Jednak jsem to četla, jednak jsem to poslouchala jako četbu v rádiu v podání pana Vinkláře a bylo to super!
Doporučuji přečíst si ji dvakrát za sebou. Ten rozsah to umožňuje. Díky tomu se lépe zaměříte na sociální podtext a knihu si lépe propojíte s historickým kontextem.
Bála jsem se téhle knížky jako čert kříže a ani nevím proč. Možná proto, že George je pojem. A jako malá jsem viděla film a to velké černé prase mě dlouhou dobu děsilo. A taky proto, že nás učitelé děsí a odrazují, jak je to náročné a těžko pochopitelné čtení, namísto toho, aby nás nechali udělat si vlastní úsudek. Vybrala jsem si ji díky povinné četbě, sama bych se k ní asi jinak nedostala, což by byla velká škoda, zároveň si myslím, že na ni musí přijít správný čas i chvíle a těžko říct, kdy je ten správný. Možná by ji člověk měl číst v průběhu života několikrát, aby ji dostatečně pochopil a ocenil. Řeknou vám toho o ní spoustu, ale dokud si ji nepřečtete, nepochopíte.
Když jsem ji začala číst, byla jsem tázána učitelkou češtiny, jelikož jsem ji četla o hodině pod lavicí, jaké jsou mé první dojmy. Nejdřív jsem hned nevěděla, jak knihu vlastně vnímat, věděla jsem, že se mi líbí, je v ní něco víc, ale pak jsem se naučila číst mezi řádky a našla v ní všechno to skryté. Je to příběh na jedno odpoledne, nicméně záživný, dokonale zpracovaný a brilantně napsaný. Kdyby to bylo delší, vůbec bych se nezlobila, ale myslím, že George obsáhl vše potřebné. Je to pravdivé a inteligentní, nadčasové dílo, které bych doporučila všem bez rozdílu, ovšem těžko říct, jestli a jak ji kdo pochopí.
Poslední věta mluví za vše, tesat do kamene, tím budiž řečeno vše a používám ji dost často, což mě asi i trochu děsí. Rozhodně se k této knize někdy vrátím, vlastně si to ani neuvědomuju, ale provází mě dnes a denně v různých situacích i myšlenkách.
Jednu hvězdičku si nechávám do zásoby, protože si myslím, že teprve až budu starší, dokážu ji plně ocenit a najdu v ní ještě daleko víc než teď, ve 20 letech.
"Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější." AMEN.
Knihu jsem si chtěla přečíst už dávno, jen ji nikdy neměli v knihovně. Teď už vím proč.:) Děj byl neuvěřitelný, dobu, kterou autor popisoval jsem nezažila, takže k tomu nemůžu moc říct, ale jinak kniha bez chyby.:)
Notoricky známá „bajka“, jejíž význam ale vůbec netkví jen v tom, že je alegorií bolševické revoluce v Rusku. Mně přijde daleko cennější tím, že na rozdíl od jiných antiutopických děl popisuje nejen koncový stav totalitní diktatury, jako spíše proces – postupné krůčky, jimiž postupně mizí vzletné ideály a nahrazuje je tvrdá realita bídy, propagandy a teroru.
Keby pán Orwell videl, koľko prasiat so sebou vykotil kapitalizmus, tak by išiel radšej mávať na prvý máj a vysral by sa na štrbiny v totalite.
Tož hodně lidí tady píše perly jako ´´přečíst všem přeživším komoušům´´ a podobně. Víte, co je nejvtipnější? Že kdyby něco takového nastalo, tihle by byli první, kdo by poklonkovali. Správní ´´demokrati´´ stojící na tom ´´pravém´´ břehu. Hlavně, že si je do koho kopnout, že? Přitom ti ´´komouši´´ jsou dnes daleko více charakterní lidé než oni. Oni si aspoň stojí za svým, ne jak ostatní, kteří říkají to, co se jim zrovna hodí. Uvědomte si, že tohle není jen problém komunistické myšlenky ale každého režimu, nebo dneska je to lepší? Rád si o tom s kýmkoli pohovořím, ovšem konstruktivní debatu, samozřejmě. Chápu, ono je to teďka ve škole v dějepisu docela husté, co se tam vykládá. Mám to ještě přímo z první ruky, ale kdo chce si informace najde. Kdo nechce, tomu stačí odznak a hurá, jsme free a cool a in. Další věc - stokrát radši budu s normálním člověkem (kterého nazvou buranem) než s tzv. intelektuálem, který nechce vidět pravdu. Všechno je jenom o lidech (prasatech) - kdyby se u moci udržel Kuliš, taky by to vypadalo jinak. A ještě jedna věc - podobnost s Ruskem možná, ale u nás? To vymyslel kdo? A myslíte to opravdu vážně? Doporučuju tolik nesledovat veřejnoprávní televizi a novodobé filmy financované kdoví odkud. Jsem možná mladý, ale blbý zase nejsem.
Tímto se nikoho nezastávám, žádné strany, žádné ideologie.
Stejně vím, že potom budu zase píííp a píííp a zastávám se těch píííp.
A vůbec píííp, jdem do kavárny.
Dokonale vykreslená praxe komunismu se všemi detaily, při kterých mě jakožto člověka, co onu éru nezažil, mrazilo. Co dál? Asi už se jen pustit do "1984" :).
Štítky knihy
totalitní stát bajky satira zfilmováno alegorie podobenství komunismus rozhlasové zpracování totalitní režimy komunistický režim
Autorovy další knížky
2000 | Farma zvířat |
2021 | 1984 |
2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
2007 | Válečný deník |
2015 | Hold Katalánsku |
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Velice smutné čtení, které přivede člověka k zamyšlení o životě, co s námi dělají moc a peníze. I když bajka zpodobňuje Sovětský svaz, dá se jistě aplikovat i na dnešní společnost.
Vřele doporučuju.