Fatu-Hiva
Thor Heyerdahl
Netradiční svatební cesta. „Zahoď hodinky, zahoď kalendář... vrať se do pralesa.“ Ostrov Fatu-Hiva přímo nabízí život jen z darů přírody...
Literatura světová Literatura naučná Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1981 , Mladá frontaOriginální název:
Fatu-Hiva (Back to Nature), 1974
více info...
Přidat komentář
Mám rád takéto staré knihy. Kniha popisuje reálne udalosti z roku 1938. Už vtedy, mali ľudia potrebu utiecť pred civilizaciou. Koľkí z nás v súčastnosti by dokázali žiť na jeden rok úplne mimo civilizáciu? Doporučujem!
Pôsobí to na prvý pohľad ako dobrodružný román, ale v skutočnosti sú to skutočné udalosti...úprimne závidím.
Písané zrozumiteľným jazykom, pútavo, vedecké objavy a úvahy o nich ma tiež veľmi bavili.
Cítiť z pána Thora Heyerdahla, že je kombináciou dobrodruha, vedca, rojka aj praktického človeka. Čo je veľmi sympatické aj osožné. A z toho všetkého vychádzali aj jeho filozofické úvahy.
Kniha byla v této podobě napsána v roce 1974, ale děj se odehrává v roce 1938. To v sobě má to kouzlo, že autor sice líčí fantastické zážitky z mládí, kdy mu bylo 24 let, ale tak trochu už svět poznal a přidává i své zkušenosti a poznatky jako šedesátník.
Samotný příběh je opravdu téměř neskutečný. Jaký byl svět ani ne před 100 lety jiný, a přesto už i v té době Heyerdahl hledal útěk před civilizací. Přitom jen dostat se na Fatu-Hiva bylo nesmírně komplikované. I když autor velmi dlouho hledal místo na světě, které bylo co nejméně zasaženo moderní civilizací, ani zde její stopy nechyběly. Na druhou stranu také ztratil nemálo ideálů o neposkvrněné přírodě a primitivní civilizaci. Ale to už bych moc prozrazoval, raději si knihu přečtěte, opravdu je to neuvěřitelný pohled na nás samé celkem nedávno, navíc v mnohém aktuální a současný! Plných 5 * nedám jen proto, že některé části byly až trochu nudné, jak autor filozofoval a rozjímal. Při 90% na hraně 4*, 19.8. 2022.
Naprosto skvěle napsaný cestopis o jednom pokusu o návrat do lůna přírody nezkažené civilizací... Ačkoli je právě civilizace z tohoto ráje nakonec vyhnala, považuji takový počin za neskutečný... hltala jsem každou stránku o životě na Fatu-Hivě, přemýšlela jsem nad úvahami o životě, civilizaci, i pokroku a fandila jsem oběma dobrodruhům na jejich cestě...
Tyhle dvě skvělé hrdličky z ráje vyhnalo přesně to, co je do něj vehnalo -- civilizace. Příznačně ji symbolizuje nerozlučná dvojka -- kříž a chlast.
Sen o tom, odísť preč z civilizácie, od ľudí, od zhonu, od stresu, od balastu. Thor Heyerdahl píše, že rozbil o kameň svoje hodinky (!), no dnešný človek by musel rozbiť hlavne mobilný telefón, aby mal kľud. Kľud - ten ťažko hľadal už Heyerdahl, pretože už v jeho dobe bolo ťažko nájsť nejaký kút, kde by človek nenarazil na druhého. Napriek tomu, sa mu podarilo skúsiť žiť istý čas s družkou na malom kúsku raja. A za toto ho obdivujem (spolu s Thoreauom, Rousseauom a inými, ktorí mali toľko odvahy ísť preč z toho zhonu, ktorí produkujeme)... Prečítajte si. No nie každému to sadne.
Autor krásně popisuje místa která s manželkou navštívili, dobrodružství, vznik a vývoj jeho názoru na původ Polynésanů. Jeho manželka - ekonomka musela být buď zamilovaná nebo unavená civilizací a také prahla po útěku k přírodě. Ideální pobyt to ale nebyl - proto je to tak hezká kniha. Kniha ke konci je esejí o pokroku s morálním ponaučením, které jsem četl se vzpomínkami na hezké pláže,rybaření, poipoi, momo a pomerančové pivo.
„Pokrok je schopnost člověka komplikovat jednoduché.“
Navázala bych na kratičkou anotaci k téhle knížce ... Fatu-Hiva nabízí život jen z darů přírody ... a tahle knížka nabízí vyprávění ... o ztraceném ráji ... o hledání sebe sama a taky toho druhého :-) ... o odchodu z civilizace .... o návratu do doby kamenné :-), k životu bez vymožeností techniky a taky bez léků (v podobě pilulek, kterými nás zásobuje náš farmaceutický průmysl :-) ... nabízí vyprávění o životě v souladu s domorodci ... tedy o životě v chatrči z bambusu a palmových listů ... o křišťálově čisté vodě, stíněné palmami a tropickou vegetací ... ale hlavně, o životě ve kterém nejste svázáni konvencemi ... tedy ani časem, kdy Vás neustále nepohání hodinky nemilosrdně odměřující každou minutu a pobízející Vás k další a další aktivitě, v rámci civilizačního "maratonu" :-) ...
... místy je to i smutné vyprávění ... o "vývoji" naší západní civilizace a o chování bílého člověka k domorodým kulturám a jeho vlivu na ně ... a o té "nejzhoubnější" nákaze, kterou jsme na ostrovy zavlekli ... touze ... po věcech, které ve skutečnosti nepotřebujeme, a nutnosti pracovat, abychom si na ně vydělali ... a taky jsme s sebou "přinesli" naši věčnou nespokojenost, pak upínání se k budoucnosti, a taky pohrdání časem prověřenými zkušenostmi ...
"Předtím tu stály vzdušné bambusové domečky se střechou z palmového listí, která nepropouští vodu a tlumí zvuk tropického deště, teď se každý snažil postavit si obludu pokrytou plechem, v níž se mohl k mdlobám udusit. Dříve místní umírali stářím, případně pod palicí nepřítele, ale přežívali bez vážnějších nemocí či zubních kazů, nyní obyvatelstvo zdecimoval a nadále bičuje mor, chřipka, elefantiáza a lepra. V lepším případě jsou ostrované jen závislí na cukru, mouce, rýži a alkoholu, a to nejen fyzicky, ale hlavně materiálně, jako na drahém dováženém zboží."
...jediné místo, kde člověk může najít přírodu takovou, jaká vždycky bývala, je uvnitř sebe sama.
Pokud máte představy o vysněném ráji, který je na míle vzdálen od současné civilizace, tohle je přesně ta kniha, kterou si musíte přečíst. Thor se svou přítelkyní podnikli cestu na Fatu-Hivu již v roce 1937, což je 80 let zpátky. A na co narazili? Na krásnou, snad i panenskou přírodu, která na první pohled byla rájem... Na způsob života, který si dnes už nikdo nedovede ani představit. Oni na chvíli splynuli s přírodou a byli šťastni. Vyvstává otázka, proč jim to nevydrželo věčně a proč nezůstali v onom ráji. Odpověď na tuhle otázku je nakonec docela snadná. Kniha, která Vám toho řekne opravdu hodně, o nás - o lidech, o přírodě, o kráse života či o touze žít svobodný život. Byla nádherná, barevná, dechberoucí a nakonec i smutná. Taková pro mě byla Fatu-Hiva.
Moc hezká kniha. Krásné popisy přírody a úvahy o smyslu a možnostech života v neporušených přírodních podmínkách. A kromě toho velká upřímnost sama k sobě a otevřenost vůči novým myšlenkám. Díky za osobnosti, které nepřijímají nelogické nauky jen proto, že jsou zažitou tradicí.
Místy jsou rozvahy poněkud naivní, ale je třeba přihlédnout k době a věku autora, ve kterém cestu podnikl.
90% kvůli některým rozvláčnějším místům a trochu i kvůli úplnému závěru.
Pěkný cestopis, včetně poučného líčení, jak počáteční dojem z "ráje" nakonec vyprchal.
přenádhernej cestopis mého oblíbence ............... vždy tam najdu něco co stojí za znovu přečtení
Autorovy další knížky
| 1957 |  Ve znamení Kon-Tiki |
| 1981 | Fatu-Hiva |
| 1974 | Výpravy Ra |
| 1970 | Aku-aku: (Tajemství Velikonočního ostrova) |
| 1983 | Staré civilizace a oceán |
Kniha je o dost slabší než Ve znamení Kon-Tiki. Je to také velké dobrodružství, za příběh a „modus operandi“ té celé anabáze bych dal absolutorium, ale:
- na můj vkus je tam stále dokola a obsesivně odkazováno na původ tichomořských národů v Jižní Americe
- stesky a úvahy nad zkažeností moderní doby a bílého člověka neznějí právě nejpřesvědčivěji, ta různá zamyšlení mi přijdou taková na sílu vypocená
- adorace přírody – proč ne, ale ta má i svou odvrácenou tvář, moskyty a jinou havěť, období dešťů a nemoci – kdyby je domorodci nepřeplavili na jiný ostrov, přišli by tam o zdraví nebo rovnou o život
- humoru tam je jen tolik, co by se za nehet vešlo
Romantické představy jsou jedna věc, ale realita člověka vrátí z oblohy zpět na tvrdou zem. Trošku mi to připomínalo knihu Ve spárech Aljašky (tu knihu mám hodně rád), kde taky Jan Kopka vyčítal naší civilizaci kde co a přec on byl, aniž by si to uvědomoval, její typický misionář - musel sehnat spoustu kapitalistických donátorů, jinak by nemohl Iditarod vůbec jet a poté se vlastně nesmyslně mordovat v zimě přes celou Aljašku, aby si splnil pochybný cíl či sen v obskurním a nebezpečném závodě odnikud nikam.
Ale přesto je to dobré číst, že iluze, sny a romantika jsou krásná věc (!), ale všechno jednou končí a často to končí přesně takhle.
3,5*