Filuta
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/329766/bmid_filuta-yds-329766.jpg
4
332
332
Filuta - dítě ulice a stok a odchovanec nalezince - je oblíbeným příslušníkem komunity chudých obyvatel středu Londýna. Většina z nich se živí činností, která se pohybuje na hranicích zákona. Podobně jako Oliver Twist má ale dar potkávat spíše lidi, kteří jej táhnou nahoru ke slunci než dolů do stoky, i když pravda je, že právě stoky mu dávají živobytí. V divoké bouři zachrání Filuta zraněnou mladou ženu, která vyskočila z jedoucího kočáru. Její strážci ji převáželi neznámo kam. Filuta, vyzbrojený vztekem a párem mosazných boxerů, jim rychle dokáže, že dva muži možná stačí na jednu dívku, ale rozhodně ne na rychlého, mladého a rozzuřeného Filutu. A od okamžiku, kdy Filuta spatří tvář té ubohé zlatovlasé dívky, se jeho život zásadně mění.... celý text
Literatura světová Humor Historické romány
Vydáno:
2017
,
Talpress
Originální název:
Dodger, 2012
více info...
Přidat komentář
Tedy, to nebyla jen fantasy, ale přímo FANTAZIE. Moc se mi kniha líbila. Pan Pratchett nám chtěl přiblížit Londýn viktoriánské doby na pozadí příběhu, jak chudý sirotek živící se jako stokař, ke štěstí a slávě přičiněním svým i dobrých lidí kolem ke štěstí přišel. Tolik k fantasy, nebo spíš pohádce. Kniha je věnována přiteli Charlese Dickense, nám nepříliš známému Henry Mayhewovi, který si dal tu práci, že pečlivě monitoroval bídu bohatého a mocného Londýna a vydal o ní knihu. Naštěstí v té době, stejně jako v jiné, bylo dost těch, kteří pomáhali a díky nimž se život, alespoň některých, zlepšoval. Milé čtení a překlad, tedy ten se panu Kantůrkovi opravdu povedl. A já? Z fantazy do reality. Z Filuty na Olivera Twista.
Předně musím říct, že knihy pana Pratchetta miluji,a to nejenom Zeměplochu,ale nad touto knihou jsem dlouho váhal,zda si jí vůbec přečíst. Neměl jsem velká očekávání,takže jsem nebyl příliš zklamán.Příběh je to čtivý,což o to,ale nějak se z něj vytratil autorův humor, překvapila mě poměrně temná první polovina.Bavily mě postavy- ty skutečné, jenž opravdu existovaly.Celé je to takové fantasy bez fantasy prvků.Nicméně si uvědomuji,že kdyby napsal knihu někdo jiný,možná bych jí hodnotil výše,ale u pana Pratchetta jsem zvyklý na vyšší standart,i když si samozřejmě uvědomuji,že kniha je psaná v pozdějším období a autorova tvorba již byla poznamenána nemocí.
Fantasy román Filuta je "pohádka o Popelce", která si musela svůj pohádkový osud setsakramentsky zasloužit v prostředí mezi těmi nejchudšími z nejchudších. Zeměplocha to není, ale taky má své kvality, jazykové i obsahové, humor ani romantika nechybí, hrdinové jsou sympatičtí a každý svým způsobem originální.
Smekám před autorem i překladatelem. Ten jazyk byl úžasný, dokázali zachytit nejen slang, ale byly tam i velmi povedené metafory. ♥
Filuta je sympatický hlavní hrdina, typicky ten správný rošťák. Ale nutno říct, že vyvrcholení zápletky bylo plytké. Takhle kniha potřebovala tak 50 stran navíc, aby se kvalitně rozpletla a ukončila. Přesto jsem z Pratchettova Filuty nadšená (narozdíl od Zeměplochy).
Milé a vtipné. Nebavilo mě tolik jako Zeměplocha,ale přesto byla kniha výborná a bavila mě. Viktoriánský Londýn je drsně zajímavý.
Tak nějak se z díla autora vytratila ta hravost a humor. Ono už Pod parou nebylo nic moc a humoru ve stylu Pyramid aby čtenář opravdu pohledal. Zatím jsem v 1/3, tak možná hodnotím moc brzo, ale pro mě to už není ono...( R.I.P) Aktualizace: Tak dočteno: je to takový příběh ve stylu Toma Sawyera či Huckleberryho Finna - nic vtipného, a to jsem očekával, takže za mě nic moc.
Je to jiné, než většina knížek od pana Pratchetta, ale i tak se mi to líbilo. Sice ne tak moc jako třeba Národ, ale i tak to bylo fajn
Od Pratchetta jsem toho přečetl hodně, nicméně tahle kniha je něco úplně jiného. Zeměploše se to neblíží ani vzdáleně, místy se děj táhne jako med a měl jsem dojem, jako bych to už někdy četl.
Příznivci a znalci Zeměplochy asi budou poněkud zklamáni podobně jako já. Kdo Pratchetta vůbec nezná, tomu by se to líbit mohlo.
Tato knížka se mi moc líbila a je jediná od tohoto autora,další knihy jsem zkoušela přečíst.Po několika pokusech a přečtených několika desítkách stran, jsem to musela vzdát.Snad později zkusím znovu,ale zatím nechávám čas plynout- uvidíme.
Nezaujalo mě to. Mrzí mě to. Pratchetta mám jinak v oblibě, ale na tohle dílko raději rychle zapomenu.
A tak, som jedného dňa prišla do Artforum a poprosila milého pána či by mi odporučil niečo, kde sa vyskytuje sarkastický humor. Neváhal ani chvíľku a dal mi Filutu. Kiež by som vtedy vedela, že už len samotný sarkazmus bol, že mi túto knižku sám, ten milý pán odporučil. Zaujímavá príbeh avšak moja šálka kávy to nie je.
Můj první Pratchett...
Filuta jako postava se přiznávám mi moc sympatický nebyl. Líbily se mi části knihy,kdy stokařil,to mi přišlo zajímavé,ale nejzajímavější ze všech postav mi přišel chytrý Solomon a kupodivu i pes Onan.
Co mě celkem ubíjelo při čtení této knihy byly rozhovory,přišlo mi,že jich tam bylo nějak moc,taková prokecaná kniha(jestli mě rozumíte jako! :D )
Musím ale uznat,že se mi zde velmi líbilo autorovo vylíčení Londýna.
Upřímně doufám,že Barva kouzel,na kterou se chystám,bude něco jiného,úžasného tak jak to u toho tolik opěvováného Pratchetta očekávám.
Tohle že byl Terry Pratchett? Můj milovaný a troufám si říct i nejoblíbenější autor? Ne, ne a ještě jednou ne. Pratchettův pověstný humor zde chybí, příběh prakticky také a spousta věcí zůstane nevysvětlených.
Filuta je bohužel nezajímavý hrdina, kterého jsem nebyl schopný (a možná ani ochotný) si oblíbit. A vlastně žádnou z postav románu. Buď jsou přechytralé až to bolí a nebo o nich nevíte prakticky nic, takže s nimi nemůžete soucítit ani kdybyste chtěli.
Filuta je pro mne na úrovni Národa. Příběh je unylý, pomalý a jalový, na postavy zapomenu v nejbližších dnech. Pokud jste od Pratchetta nikdy nic nečetli, udělejte si prosím službu a místo tohoto škváru sáhněte po libovolném dílu Zeměplochy.
Při čtení se mi občas samovolně vybavil Mau z Národa. Ani Národ nebyl Zeměplocha. Ale Národu jsem neváhala dát 5*. Sakra, když si vzpomenu, jak jsem to s hrdinou prožívala!
Filuta není špatný, rozhodně ne (ani jako hrdina, ani jako kniha), četlo se to dobře (což je taky ale dílo překladatele, že), ale přišlo mi to poněkud povrchní. Příběh vůbec nešel do hloubky.
Vše bylo jen tak hrubě načrtnuto. Dostala jsem příběh, ale žádné velké emoce. Žádnou psychologii postav. S Filutou jsem se nespřátelila. Neprožívala jsem to s ním.
Problému chudoby se kniha dotýkala opravdu jen okrajově a neřekla bych, že příliš zdařile. Vše na mě působilo příšerně účelově.
Byla tam spousta momentů, které nepůsobily přirozeně. Plus často dějové skoky.
A co se týče Simplicity, ta mi lezla vyloženě na nervy. Autor sice neopomněl v knize několikrát zdůraznit, že "Simplicita není zas tak jednoduchá", že je to silná a samostatná dívka, ale vidět to tedy nikde nebylo. Pardon, ale ta postava byla klasická "dáma v nesnázích", princezna ve věži, prostě dáma, která nemá jinou roli, než být hezká, postávat a nechat rytíře, aby se pro ni bili a vyznávali jí lásku. Romantika 0.
Líbilo se mi, že Pratchettovy knihy vždy nesly poselství, ale to poselství nám autor sděloval skrz příběh, skrz dialogy... Třeba ten Národ se mi moc líbil.
Tentokrát nám ale autor vše předkládá polopatě, tak, aby to pochopil i blbeček. A přesto (možná právě proto), to na mě nezapůsobilo.
Uznávám, že by mě kniha možná víc zaujala, kdybych byla Londýňan.
Dávám 3*, ale bojím se, že ta třetí je hodně z nostalgie a úcty k Terrymu.
No... není to Zeměplocha, tím by asi mé hodnocení mělo začít. A nedá se to s ní srovnávat. Ale taky to není ten nejlepší Pratchett, kterého jsem četla. Spíš to je zrovna v jeho tvorbě hodně průměrná kniha a kdyby to Pratchett nebyl, tak bych ji ani nedočetla. Vlastně mě bavila až ke konci a v záplavě slovního s prominutím průjmu jsem se začala orientovat až v druhé půlce knihy. Ale možná je to tím, že jsem pořád čekala tak průzračný jazyk a rychle plynoucí děj jako v Zeměploše.
Ke cti autorovi slouží schopnost použít slang. Nejsem schopná posoudit, jak je to v anglickém originále, ale jazyk v této knize hraje dost významnou roli. Vlastně bych mohla napsat, že je to takové zvláštně ukecané a děj je tak nějak až na druhém místě. A právě proto se mi ta kniha až tolik nelíbila. Takhle ukecaného Pratchetta neznám, nesedí mi a nelíbí se mi.
Jinak práce s dobovými reáliemi byla výborná a vylíčení atmosféry Londýna na jedničku. Jen tedy prostě kniha nějak nenaplnila má očekávání. Takže chcete-li něco jiného, než Zeměplochu, zkuste to. Aspoň si uděláte obrázek o tom, jak umí takový autor jako je Pratchett pojmout historickou fantasy.
Co toto má společného s fantasy, jak se inzeruje na obálce?? NIC. Pouze jakože detektivka ze starého Londýna. Mohl to napsat skoro kdokoliv jiný. Neurazí, ale snadno se zapomene. Tož tak.
Štítky knihy
Londýn humor 19. století fantasy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Čekal jsem fantasy ze Zeměplochy a dostal jsem beletrii z historického Londýna. Přesto je Filuta velice čtivý, příběh je poutavý a na rozdíl od knih s podobným základním námětem, David Copperfield a Oliver Twist, mě i velice baví.