Fimfárum
Jan Werich
Známý soubor moderních pohádek doplňují v novém vydání příběhy další: Psí starosti, Pohádka o zasloužilém vrabci, O třech hrbáčích z Damašku, Rozum a Štěstí.
Přidat komentář
Knihu jsem četla několikrát jako malá, moc se mi líbila, ale příběhy jsem spíš brala jako vtipné pohádky. Teď jsem se k ní vrátila díky povinné četbě a už jsem v příbězích vnímala i nějaké ponaučení, která přinášely.
Asi nejvíce se mi vždy líbil příběh Tři sestry a jeden prsten (který jsem měla nejradši i v animované verzi), co se týče jazyka, je pak nejlepší Chlap, děd, vnuk, pes a hrob.
Mám moc ráda Werichova pohádky, které jsem dřív znala jen z gramofonové desky, takže ne všechny. Pak přibyl animovaný film, ale opět nebyly všechny. A teď je mám knižně a s chutí čtu čas od času podle nálady, jako třeba dnes.
Prostě nádhera. Kniha i filmové zpracování a teď čtení jsem si naprosto užívala. Moje topky jsou Lakomá Barka a Až opadá listí z dubu. :-)
Od postaršího člena rodiny, který má jinak Jana Wericha, co se týče umělecké tvorby, v oblibě, jsem slyšel názor, že jeho Fimfárum se mu vůbec nelíbí. Vzal prý krásné známě pohádky, které následně zparchantil a zpitvořil do zrůdné podoby. Sám bych to definoval trochu jinak. Běžnými pohádkami se jistě inspiroval, ale vytvořil naprosto originální pohádky oproštěné o klasickou naivitu a zažitá klišé. Ovšem opřené o důkladnou znalost světa a lidských povah. Vdechl do nich skutečný život ve vší jeho absurdnosti i kráse. Není to školometské, ale přesto poučné. Není to ani smutné (či dokonce depresivní), ale plné srandy!
Ostatně pohádky Jana Wericha považoval, vedle těch Čapkových, za ty nejlepší v české literatuře dokonce i Karel Kryl (více v knize Půlkacíř).
Zas jeden návrat, zde dokonce druhý návrat, protože první jsem podnikla se svými dětmi. A tento druhý se "svými" školními dětmi. :) Nebudu se příliš vymykat a budu pět chválu, i když některé věci mi nepřijdou veselé, Hrbáči z Damašku třeba, nebo Tři sestry a jeden prsten...
Mám eknihu a zdá se mi, že v ní je jiný výběr textů, nežli býval v tištěné knize, kterou jsem někomu půjčila, a tak zmizela navždy. :) Děti si měly přečíst Obry ze Šumavy a myslím, že vnímaly jen ten první plán, ale co už... I jen ten jazyk je tady zajímavý. :)
Myslela jsem si, že mě Fimfárum v dětství minulo, ale zjistila jsem, že to není možné. Až opadá listí z dubu jsem znala v animované verzi, Tři veterány jako film, Královna Koloběžka první je převyprávěním Chytré Horákyně a po celou dobu čtení jsem si představovala hlas Jana Wericha, který to sladil do nového kabátku. Ten hluboký hlas, někdy rozvážný, někdy lemující rychlost příběhu, hravý a drnkající slabiky pataputy pataputy.
Krásné, originální, pro děti i dospělé.
Krásný návrat do dětských let, kdy jsem tohle poslouchala na LP deskách a koukala v tv na černobílé filmy s panem Werichem a Voskovcem. Sice jsem nerozumněla některým věcem, ale ten vtip a moudrost tam byl už od začátku.
Krásné pohádky, které je radost číst.
Občas si pouštím i audioknihu skvěle čtenou Janem Werichem.
Pohádky-nepohádky, občas pro menší děti i docela rizikové čtení, třeba takový na první pohled neškodný Paleček nebo František Nebojsa. Nebo broušení vražedné dýky na jazyku loupežníka, mluvící nebožtík zabalený do záclony či bezhlavý chlap, který má zájem o hru v karty...
Mám docela vtíravý dojem, že se Jan Werich ve Fimfáru pěkně vydováděl. A doslova nekřesťansky se otřel o naši socialistickou bývalost (dle vzoru současnost). Však koho by napadlo věnovat pohádku zasloužilému vrabci anebo nechat Honzu vyhrát Rallye Monte Carlo s šestsettrojkou?
Bavím se hodně výmysly páně Werichovými a nejvíce nejradši mám Lakomou Barku a samozřejmě Tři veterány...Mimochodem, v posledním vydání knihy najdete v ilustracích Terezy Bartůňkové zpodobněného i samotného autora Fimfára.
Knížku velmi doporučuji každému, kdo má rád naši mateřštinu a má smysl pro recesi.
Já tuhle sbírku pohádek prostě miluji a stejně tak i její filmové zpracování. Wericha obdivuji pro jeho prosté leč okouzlující vyjadřování. Příběhy jsou velmi poutavé, poučné a nechybí v nich takové to "werichovské" moudro. Jan Werich je vskutku taková obyčejná neobyčejná osobnost.
Pana Wericha mám rád od dětství, každé Vánoce koukám na všechny werichovské pohádky v TV, poslouchám po celý rok werichovské pohádky, fejetony nebo třeba rozhovory v rádiu a internetové YouTube je pro mně častý dárce werichovských moudrostí.
Fimfárum jsem poslouchal jako audioknihu a pouštěl si pohádky večer na spaní na služebních cestách. A byli to příjemně strávené chvilky.
Přiznám se, že jsem až doteď Fimfárum nikdy nečetla, a dokonce ani neviděla. To se neměnilo, ale po přečtení knihy to musím napravit a film si pustit. Protože toto bylo naprosto geniální dílo. Vtipné a tak originální, že jsem nechápala, proč se to ke mně nikdy nedostalo. Spojení pohádkového světa se světem moderním, do toho ten tyický Werichovský humor, no prostě to doporučuju. A to jak dětem, tak i dospělým
Skvělý soubor pohádek vyprávěných po "Werichovsku" :-) Některé z nich jsou vskutku notoricky známé, některé méně, ale všechny v sobě mají moudro, vtip, ale také kritiku - některé věci mi jako dítěti vůbec nedocházely a najednou je vidím jako na dlani - velmi povedené!!!
Výjimečná sbírka pohádek, která sděluje, jaká je lidská povaha a co je důležité. Každá z postav symbolizuje svojí typikou charakterové podání dobra, zla, závisti, zvědavosti, lakomství, nebo skromnosti, rozumu či štěstí v českém, většinou malebném (vesnickém) prostředí. Typické pro tyto pohádky je vzájemná znalost a blízkost postav, proto je každý vždy nositelem jedné výrazné vlastnosti, kterou se doplňuje s ostatními postavami. Co vlastnost, to symbolika celé postavy a tím pádem děj pohádky. Tyto pohádky totiž nejsou ani tak stavěny na příbězích, jako spíše na (nejen lidském) charakteru a vztazích, a o to více jsou poučnější. Na každé z postav je vidět ona charakterová vlastnost jako zvláštnost, neboť podle ní se postava projevuje, takže děti rozpoznají reakce závistivého člověka, člověka dobrosrdečného, nebo třeba lakomého. Kniha pro děti ve Werichovsky typickém podání. Úsměvná, naučná, krásně česká. Výjimečný pan Werich.
Nejvíc mi v hlavě utkvělo "komplot" a "prase". Četl jsem to jako malej fakan a ptal se táty, co je komplot, protože jsem nějak podvědomě tušil, že to nebude překlep a nepůjde o nakládaný ovoce. To by totiž nehrálo zase do kupy s tím prasetem, že jo?
Werich to se slovem uměl.
Je to jedna z mých oblíbených knih. Příběhy jsou trochu jiné něž klasika o princeznách, ale zato mají nezaměnitelné kouzlo, vtip a životní moudro. V podání autora všechno ještě víc vynikne, takže když je čtete, v podstatě slyšíte Jana Wericha. Přečetla jsem ji už mnohokrát a nikdy mě to neomrzelo.
Štítky knihy
pohádky zfilmováno české pohádky
Část díla
Až opadá listí z dubu
1960
Chlap, děd, vnuk, pes a hrob
1960
Fimfárum
1960
František Nebojsa / Franta Nebojsa
1960
Jak na Šumavě obři vyhynuli
1960
Autorovy další knížky
| 2008 | Fimfárum |
| 1957 | Balada z hadrů |
| 1965 | Osel a stín |
| 1965 | Italské prázdniny |
| 1980 | Kat a blázen |
Kdo nečetl, jako by nebyl.....