Fo(s)ter
Claire Keegan
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/189337/bmid_fo-s-ter-189337.jpg
4
155
155
Kníh o vzťahoch veľkých a malých ľudí, navyše vyrozprávaných z pohľadu detí, z ich krásne žabej perspektívy a v súlade s mierou ich porozumenia svetu, je pomerne dosť. Príbeh Claire Keeganovej, hoci kratučký, žiari medzi nimi ako drahokam uprostred sklíčok. Írska autorka Claire Keegan virtuózne vyjavuje úžasne veľa na celkom malom priestore. Stačí pár desiatok strán a pohne sa nám zem pod nohami. Nepohne sa na spôsob zemetrasenia či na spôsob vulkanický, ale na spôsob pomalého, trvalého tektonického vrásnenia, možno nie veľmi nápadne, ale nadlho. Na začiatku príbehu sa hlavná hrdinka, ešte dievčatko, vezie v otcovom aute k príbuzným. Netuší, čo ju u Kinsellovcov čaká. Pozerá sa na svet, čo jej ponúkli dospelí, svojím neobyčajným pohľadom, necháva v ňom spočinúť svoje rukaté-nohaté telo a vnímavú, zraniteľnú myseľ. To dievčatko hľadí aj na nás – a my naň. Očami rozšírenými prekvapením z divadla, ktoré život prináša. Fo(s)ter – knižka subtílna formou, obrovská obsahom a ponúknutými emóciami. Vychádza s nádhernými jemnými ilustráciami Zuzany Cigánovej-Mojžišovej, ktoré z útlej novelky vytvárajú knihu, ku ktorej sa radi budete znova a znova vracať.... celý text
Přidat komentář
Poklidný irský venkov očima malé dívky, které je na prázdniny odtržena od rodiny, aby zjistila, že jinde život může být lepší. Za poklidným vyprávěním je stále cítit napětí, skrývající se za rodinným tajemstvím.
Krásný, dojemný příběh. Útlá kniha, která vám dá víc, než byste čekali. Miluji irský venkov.
Stejně jako Takové maličkosti - hezké, plné citů, krátké, s výstižnými větami. U dlouhých tlustých románů někdy ztratíte chuť číst dál, tady to nestihnete.
Nádherná kniha, až impresionistická, nevysvětluje nic a říká toho hodně. Po dočtení zbývá bušící srdce a mnoho silných dojmů. Doporučuju.
Tohle bylo prostě skvělé. Ke knize jsme se několikrát vrátila. Přesně řečeno dvakrát a určitě ne naposledy.
(SPOILER)
Kratičká povídka vyvolá plno emocí. Mnoho věcí se zde objevuje spíše v náznacích a dohadech, v myšlenkách hlavní hrdinky. Původní nejistota se mění v lásku, objevují se nové pocity, do té doby nepoznané. A konec stejně jako u předešlé knihy zůstává zastřený.. ne každé odloučení je smutné a návraty nemusí být nutně šťastné.. Krásně napsáno. Těším se na další knihy autorky 5*
(9/23)
Tato autorka se stává mou oblíbenou. Na několika málo stranách toho o životě a jeho důležitých hodnotách dokáže sdělit mnoho. I povídka Třetí světlo poklidně plyne, až se narazí na tajemství. No a závěr si opět můžeme domyslet podle sebe. Už se těším na její další knihu.
Krásně,mile a nežně napsaná novelka.
Jen tu poslední větu jsem taky moc nepochopila.
Takové maličkosti Claire Keeganové se staly malým hitem internetu, i já je četla a zaujaly mě, a tak jsem byla zvědavá na další autorčiny knihy. Z knihovny jsem si proto půjčila její další novelu Třetí světlo a musím říct, že se mi asi líbila ještě o fous víc než Takové maličkosti.
Přenášíme se na irský venkov 80. let minulého století, do jednoho léta, kdy u bezdětných manželů tráví prázdniny děvčátko z jedné velké rodiny, v níž je spousta dětí, a tudíž i málo pozornosti, pochopení a samozřejmě peněz.
Dívka během poměrně krátké doby poznává, jaké to je, když se pro někoho stane opravdu důležitá, když ji někdo poslouchá, když se jí někdo věnuje, když si s ní povídá, prožívá společné chvíle.
Tak jako u Takových maličkostí je hodně věcí a událostí jen naznačeno, čtenář je nucen hodně si domýšlet sám, dokreslovat si příběh ve své fantazii.
Třetí světlo je především příběhem o tom, jak křehká a zranitelná je dětská duše, a mě tenhle příběh dost zasáhl, neubráníte se totiž otázce, jestli jako rodič děláte opravdu dost a jestli třeba i nevědomky svému dítěti nějak vnitřně neubližujete.
Má ruce jako naše mami, ale je v nich ještě něco jinýho, něco, co jsem nikdy necítila a nevím, jak to mám pojmenovat. Vůbec žádný slovo pro to nemůžu najít, ale tohle je nový místo a budu tady potřebovat nový slova. (str. 19)
A tak běží den za dnem. Pořád čekám, kdy už se něco stane, kdy tahle spokojenost skončí že se probudím v mokrý posteli, že něco provedu, něco pokazím nebo rozbiju , ale každej další den se podobá těm předchozím. (str. 31)
Hodnocení: 4,5* z 5*
Krátká povídka, vyprávěná očima dítěte, ale bylo v ní obsaženo vše, co bylo potřeba. A pak na ten příběh myslíte, a říkáte si, co bylo asi dál. A pak si říkáte, kolik takových dětí v okolí máte....
Poklidně plynoucí atmosféra letních prázdninových dnů, příběh prodchnutý láskou a pohodou, ale čtenář od začátku tuší trpkou příchuť blížícího se konce, protože takhle krásný život není...
Krásná miniatura s tajemstvím, spíše povídka než novela z vesnice v irském Wexfordu, se zvláštním plynutím času, letní příchutí dospívání, těkání mezi čistotou a domovem, trváním mezi narozením a smrtí a dalšími pozoruhodnými detaily.
Kniha ve mně vyvolala víc otázek, na které jsem nedostala odpovědi. Čtenář si musí spoustu věcí domyslet. Příběh měl hodně zvláštní kouzlo. Titul byl u nás v knihovně zařazen jako dětská literatura. Nemyslím si, že je to pravda. Je hodně k zamyšlení.
Taká útlosť a tak dokáže človeka roznežniť. Nemožno povedať, žeby kniha mala nejaký extra dej či spád, ale príjemne sa číta a navodzuje témy na premýšľanie či len zamyslenie.
Útlá próza, spíš povídka než novela, citlivá, ale spíš až příliš hraje na city. Není to špatné, jenže... Moc tlačí na pilu ve snaze dojmout. Ale jako nenáročné čtení na odpoledne to jde, asi hlavně v případě, že budete mít z nějakého důvodu chuť nechat se dojmout a bude vám stačit málo. Ale je to dobře napsané i vystavěné, to zase ano... Jen jsem čekal nějaký překvapivý závěr, který nepřišel... (Čteno v originále)
Přečteno jedním dechem. Kniha vtáhne do děje tak, jako by byl čtenář na místě. Určitě si od autorky přečtu i další knihy.
Novela, kterou sfouknete za jedno odpoledne. Stopu ale ve vás zanechá mnohem déle.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2023 |  Takové maličkosti |
| 2011 | Třetí světlo |
| 2009 | Modrá pole |
| 2024 | Na konci dne |
Zajímalo mne, jak psala autorka deset let zpět před skvělou knihou Takové maličkosti. Už tehdy si vybrala náročné téma, která nenápadně, jakoby mezi řádky, zviditelnila.
Jako dospělí si říkáme, jak by byl náš život lepší kdyby... zvláště pokud nám jej ukazují tzv. celebrity všude a dokola totéž pozlátko. Realita nás však vrátí do každodenního kolotoče - práce, starosti, péče o blízké... A v tom všem se možná těšíme na dovolenou u moře nebo letní grilovačku, kdy přece jen ukážeme jak a co máme....
Jak to však vidí děti? Co je pro ně samozřejmé a co důležité, co je sen a realita.... Je normální snít o dobrém jídle, suché teplé posteli, nebo kdy dostanou další lepší mobil, aby se ukázaly?
Na pár desítkách stran nelze čekat zrychlený film jako náš moderní život plný spěchu, honitbou času.... Naopak se čtenáři dostane film zpomalený, jež vyzývá změň své tempo, zklidni dech a soustřeď se co nabízí pohled jednoho dítěte Tobě....