Francouzova milenka

23.04.2019

Autor velmi dobře rozehraje hru. Popíše prostředí, postavy a ještě lépe jejich chování a uvažování.
Pak začne samotný děj. A když už nemůže to být lepší, nabídne čtenáři konec. Po pár stránkách nabídne konec jiný. A ještě zajímavější.
Problémem knihy je občasná rozvleklost.

22.02.2019

Četlo se mi trochu těžko (proto jen 4 hvězdičky). Ale to jak autor perfektně rozepsal psychologii a pohnutky jednotlivých postav... Neuvěřitelné

06.02.2019

Pod vlivem zhlédnutí stejnojmenného filmu (mimochodem výborného) jsem se k ní po letech vrátila. A jsem moc ráda. Kdysi jsem ji četla, ale asi jsem byla moc mladá a nezkušená, abych některé psychologické postřehy dokázala plně pochopit. Po druhém čtení jsem nadšená... úplně jinak než kdysi, ale o nic méně. ("... věřím, že mé štěstí závisí na tom, abych nerozuměla.")...

01.01.2019

Vynikajúca kniha, viktoriánsky román písaný v 20. storočí, až sa človek musí opatovne uistovat ,že áno autor nie je z popisovanej doby, úžasne napísané, otvorený koniec, alebo aj nie ? určite vyskúšam iné knihy autora

31.10.2018

Lety prověřená klasika a po přečtení musím konstatovat, že právem vysoce hodnocená kniha. Vše podstatné je již zde v komentářích řečeno. Takže nejdůležitější plusy: viktoriánská atmosféra, vstupy autora do děje, analýzy myšlenkových pochodů postav, všudypřítomná nenápadná lehká ironie.

16.08.2018

Neobvykle napsaný milostný příběh, který je vlastně jen záminkou pro hluboký ponor do vod viktoriánské Anglie z nejrůznějších úhlů pohledu.
Čestný, přemýšlivý Charles balancující na pomezí mezi povinností a osobní svobodou, povrchní rozmazlená Ernestina, vášnivá nepochopitelná Sarah...a v jejich trojúhelníku veškerá emocionální schizofrenie té doby.
Ovšem nejdůležitější postavou se zdá být autor sám, v roli spisovatelského boha, pohrávajícího si s postavami a potažmo čtenářem a musím přiznat, že zejména ke konci románu mi už přišel bohem sice velmi vybroušeně elegantním, ale poněkud literárně samolibým. Na druhou stranu je způsob, kterým knihu napsal právě tím, co ji činí zajímavou a originální.

12.08.2018

Fowlesův román o překonávání tradic a odvaze vykročit za hranice vlastní třídy či genderu, se příznačně sám vypořádává s tradicí klasických milostných románů. Autor na jednu stranu přejímá dějové peripetie a vyprávěcí konvence děl svých slavných předchůdců jako Henry James či Thomas Hardy, ale paralelně provádí jejich kritický rozbor z pozice levicového intelektuála, poučeného dílem Marxe, Freuda i Barthese. Výsledkem je formálně neotřelé a myšlenkově smělé dílo, otevřené různým typům čtením (byť nápadněji než třeba Ecovy knihy, které na to, jak jsou „udělané“, neupozorňují tak explicitně) a bezesporu patřící k vrcholům moderní britské literatury.

17.04.2018

Vynikající kniha. Zajímavé bylo prokládání příběhu v podstatě výukovými pasážemi o uspořádání společnosti a světonázoru v době viktoriánské Anglie – vůbec nerušily ani nenudily. Byly napsány vtipně a udržovaly určitý odstup od milostného příběhu, který byl hlavní dějovou linkou. Ten pak nepůsobil ani všedně ani sentimentálně. Za mimořádně neotřelý považuji moment, kdy autor sám vstoupí do příběhu, aby si hlavního hrdinu prohlédl zblízka při jízdě vlakem. Vůbec opakovaně zdůrazňuje, že v dobrém románu musí postavy dostat svobodu a začít žít vlastním životem. Autor ho pouze zaznamenává a sám je napjatý, jak příběh dopadne. Nám je nabídnuto dvojí zakončení. Bohužel musím přiznat, že tomu harmonickému a šťastnému nemůžu ve světle popsaných okolností úplně věřit.

23.02.2018

Naprosto výborná oscilace mezi viktoriánským románem, modernistickým vyprávěcím stylem, psychologickou sondou a sociologickou analýzou. To vše v naprosto čtivém a poutavém kabátě. Rozhodně stojí za přečtení!

02.10.2017

Potřetí Fowles a potřetí bomba. Skvělá práce s vypravěčem / autorem a vší historií vstupující do vyprávění. Fowles si libuje v psychologii a klamu, doporučuji spolu s Mágem...

23.09.2017

Zdánlivě milostný román z viktoriánské Anglie byl ve skutečnosti psychologickou a sociologickou sondou tehdejší společnosti, a to velmi zdařilou. Neměla jsem dosud čest setkat se s dílem Johna Fowlese a rozhodně tímto nekončím. Má velkou schopnost zachytit složité myšlenkové pochody a konstrukce postav. Banální příběh milostného trojúhelníku, kdy muž musí volit mezi poklidným manželstvím nebo živelným mileneckým vztahem, se tak dostává o několik levelů výše.

29.05.2017

milujem tuto fowlesovu filozoficko - psychologicko - sociologicku sondu do viktorianskych cias a mozem sa k nej opakovane vracat a hladat nove a nove "citaty" - velmi aktualne:
"....Azda je pre ľudstvo výhodnejšie, že my ľudia môžeme medzi sebou komunikovať čoraz väčšmi. No ja som kacír, nazdávam sa, že izolovaný svet našich predkov bol ako väčší priestor, ktorý mohli využívať a ktorý im my môžeme závidieť. Dnes totiž doslova platí, že svet je pre nás malý, priveľmi malý."

22.05.2017

Ze začátku jsem si říkal, že teda Mág se mi líbil víc. Docela mi vadily anachronismy (gestapo, počítač apod.). Ale od cca strany 100, kdy se to "rozjelo" (samozřejmě v relaci Fowlese), jsem se téměř nemohl odtrhnout. Takže ve finále rozhodně souhlasím, že je to jeho vrcholné dílo.

18.03.2017

Fowles nám nedá nic jen tak zadarmo, jde o náročné čtení. Ale ono to za to stojí. Jde o velký a pozoruhodný (sociologický?/milostný?/historický?) román. Francouzova milenka patří dle mého názoru k těm nejlepším textům z hlediska zapracování linie vypravěče.

26.01.2017

Hloubková sonda do nitra viktoriánské společnosti, se zvláštním zřetelem ke kostlivcům ve skříních. Hravě a s jistou poťouchlostí zabaleno do hávu historického milostného románu. Já věděla, že mám panu Fowlesovi dát neomezené množství šancí, že dříve či později k souladu dojde. Francouzova milenka mi konečně poskytla rozkoš (čtenářskou, samozřejmě) ze stylu i obsahu.

06.10.2016

Tento historický románový příběh mě docela mile překvapil. Čekala jsem, že mě to nebude bavit, že mě to nechytne už jen proto, že to je z doby dávno minulé, ale opak je pravdou.
Francouzova milenka je první dílo, které jsem od Fowlese četla. Je to trochu náročnější čtení, ale co se týká samotného děje a jednotlivých postav, je toto dílo naprosto originální. Líbí se mi, že samotný děj je napsán ve třetí osobě.

Myslím si, že se zde podařilo autorovi zajímavě spojit psychologický román se sociologickou studií a viktoriánskou minulost s přítomností.
Fowlesův román o nenaplněné lásce společensky nerovných milenců, skutečně stojí za přečtení. :-)

...Ach, člověka tak v sobě probudit, aby ten, kterým jsem, už přestal být !...

08.09.2016

Za začátku jsem se nemohla začít, pak mě ale pohltil příběh a nemohla jsem se odtrhnout. Je pravda, že některé kapitoly, které se týkali převážně myšlenek autora bych úplně vynechala, opravdu tam neměli co dělat, ale konec mě velice překvapil. Ani jsem netušila, co si o tom mám myslet, ale upřednostnila bych ten šťastnější.

02.09.2016

...jak iluzorní je lidská představa o čase - představa dlouhé cesty,na které neustále mužeme vidět,kde jsme a kde asi se octneme - místo abychom viděli čas jako místnost,která nás obklopuje a na kterou jsme zvyklí,že už ji ani nevnímáme.
Přemýšlivá trýznivá kniha Johna Fowlese,která není romantikou ani milostným příběhem v pravém smyslu Francouzovi milenky.
Kdykoli,kdekoliv během schízi všedního dne mluvíte s mnoha ruznými lidmi s kýmkoli kdekoliv málokdy mluvíte stejně a pokaždé rozehráváte dočista jinou naladěnou emoční pocitovou partii.
Odehrává se ve viktoriánské Anglii ve věku již začínajícím prumyslovém,navíc se spoustou nových poznatku v ruzných oborech vědy,takže civilizace jako taková na vzestupu,ale co samotní lidé a jejich evoluční duševní vývoj ? Je také na vzestupu ? Nikdy nemohlo být líp ! Tenkrát kdy se lidé měli rádi a štastně si lhali,sex milovali a veřejně se nad ním pohoršovali,nevěstince skoro na každém rohu a přesto každodenní nuda a rutina s pokrytectvím i předsudky tak jako rohlík namáčený do kafe falešné morálky. Konvence doby tehdejší i zároven naší,kdy se máme přeci líp a výhledově budeme štastni. Takové oplzlosti tehdejší doby,to dneska snad ani neznáme,no fuj,co vás napadá. Jaká ironie,schizofrení ironie napříč časem.
Pokud jste naladěni na psychologickou jízdu,postmoderní nezvyklé postupy v době vzniku jistě podané zpusobem přelomovým. Ze začátku pusobí vlažně,ale jen si tak jakoby testuje čtenáře kam společně až mužete zajít. Spíše než příběh knihu táhnou dialogy a chování postav leckdy nedořečené v duvodech v jejich jednání. Cožpak sami děláme vždy co sami chceme,není to spíš něco co nás popostrčí,tak se to přeci má a tak se to sluší,no řekněte VY přeci nechcete být ti divní :)
Jo je to peklo,dost nasládlejch řečiček,takže pokud jste se dostatečně naladili na sloupnutí literárně štavnatého pomeranče,jste na podobné vlně rozboru psyché člověčenství a už vás unavují ledajaké odstíny erotiky,pusinek na čelíčko,plážovosti a pohody ruzných ság,vězte že toto je dozajista něco zároven chytrého i opravdu jiného.
Podivné temné bludiště života,velká tajemství lidských setkání...

25.03.2016

Fowles si tímto dílem s čtenáři pořádně pohrál, a ne vždy úplně fair. Že mnozí tu hru neznají nebo hrát s ním nechtějí - o tom svědčí i mnohé zdejší komentáře. Nelze se ani divit. Kniha totiž klame tělem, a začíná to už u názvu, který je lživý „až na půdu". Příběh se chvílemi tváří jako standardní román o bolestném milostném vztahu ve viktoriánské době, a tak čtenáři, kteří čekají jenom na rozuzlení typu "zda se ti dva vezmou", musejí být hrozně zklamaní a cítit se podvedení. A co teprve někteří „znalci“ moderní dialektiky, když zjistí, že autor jako výmluvný úvod k mnoha kapitolám použil citáty z děl Karla Marxe!
Fowles na půdorysu příběhu mladého šlechtice, který se zmítá mezi mnoha protichůdnými silami, jaké představují čest, povinnosti, konvence, vášně, naděje, tradice, vzdělání atd., chtěl vykreslit naprostou zvrácenost "zlaté doby" viktoriánství (léta kolem 1850), kdy na jedné straně se Británie stávala předním tahounem světového průmyslového vývoje a peněžnictví, no v mezilidských vtazích byla hluboce uvízlá v bahně pokryteckých konvencí, nepřirozených svazků a závazků, přičemž přední vrstvy společnosti se plácaly v životech plných banalit a umělých omezení.
Více, než románový příběh, je to sociologická sonda do tehdejší atmosféry britské společnosti, přičemž autor s románovými postavami nakládá jako s figurkami na šachovnici a vůbec nezastírá, že mu všechny slouží jenom jako ilustrativní loutky, kterými demonstruje své historické, sociologické a psychologické náhledy na to vzývané a neoprávněně velebené, idealizované viktoriánství.