Frankenstein
Mary Wollstonecraft Shelley
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/241588/bmid_frankenstein-izC-241588.jpg
4
1363
1363
Vědec a filozof Viktor Frankenstein zjistí, že abychom správně pochopili život, nejdřív musíme pochopit smrt. Během svého bádání objeví i způsob, jak oživit mrtvou hmotu a rozhodne se stvořit dokonalého člověka. Jak už tomu často bývá, výsledkem byl zničující rozpor teorie a praxe. Pod doktorovýma rukama se zrodilo místo nádherného stvoření monstrum… Hororový román Frankenstein neboli moderní Prométheus je literárními odborníky považován za zakladatelské dílo tak zvaného gotického žánru a podle některých spisovatelů se jedná i o první skutečné sci-fi. Děj a postavy knihy se staly součástí popkultury - i když většinou v překroucené verzi. Frankenstein tak často není hloubavý vědec, ale netvor, kterého vyrobil. Ten ovšem v románu žádné jméno nemá.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2015 , OmegaOriginální název:
Frankenstein, or The Modern Prometheus, 1818
více info...
Přidat komentář
Na tuto knihu jsem se těšila, ale bohužel mi styl psaní nesedl. I když jsem se ke knížce po nějaké době vrátila, příběh byl pro mě mdlý a dočítání bylo nezáživné.
Jde o hůře čtenou knihu vzhledem k jejímu věku. Doporučuji spíše pro snazší pochopení poslech Audioknihy. I přesto je to má nejoblíbenější kniha a doporučuji naprosto všem. Možná zážitek přebije Cyrano kterého se také do dvou týdnů chystám číst. A i když jsem ho viděl na divadle 3 krát a nespočetněkrát jako film nepřikládám tomu moc šancí jelikož toto je opravdu knižní skvost a za mě by to mělo být povinné na škole jelikož ta hluboká myšlenka je skutečně něco. Právem patří mezi knihy které doporučuji a kdyby byla možnost dám jí vyšší hodnocení. Přes kostrbaté čtení které je způsobeno generačním rozdílem je tato kniha opravdu vynikající.
Už je to nějaká doba, co jsem naposledy dobrovolně sáhla po klasice. Frankenstein je zrovna jedna z těch, u kterých jeden notoricky ví. Přesto jsem čekala něco docela jinýho. Ale ve své jinakosti mi Mary Shelley dala ten skoro nejlepší obraz skutečnosti.
Sci-fi horor nebo evolučně vyvinutá lidská vlastnost hodnotit (a odsuzovat) ostatní na základě povrchních vzhledových charakteristik? V tomto druhém významu kniha je a stále bude velmi aktuální.
Zajímavě uchopená práce s postupným vyprávěním tří vypravěčů odhalující smutný fakt, že i ty původně nejlepší úmysly mohou vyústit v nezamýšlené špatné konce, zvlášť pokud jsou podpořeny tolik dnešní neochotou přijmout za své činy skutečnou odpovědnost a postavit se jejich důsledkům čelem.
Táto klasika ma sklamala. Áno, aj potom, ako prižmúrim oko nad dobou, v ktorej bola písaná. Logika ale existovala už vtedy. Príbeh je krajne nevierohodný a tým vôbec nemám na mysli oživenie monštra, ale jeho putovanie po oživení. Autorka toho málo tuší o prírode (jahody rastú pod snehom?), o prežívaní v divočine. Postavy sú príliš jednoduché, ich pohľady obmedzené a reakcie stereotypné.
Forma vyprávění typu "povím vám, co mi vyprávěl jeden zvláštní člověk" mi nikdy neseděla, ale u Frankensteina jsem na to brzy zapomněla. Těžko bych hledala jinou knihu, nad kterou bych měla možnost uvažovat nad osamělostí, přirozeností, etikou, tunelovém vidění, oběti nebo vyšším dobru.
Zajímavé také je, že nejvíce životaschopnou postavou příběhu je ta jediná, která životaschopná být vůbec neměla. Rozhodně kniha, která by neměla chybět v žádné knihovně.
Kniha má silný příběh, líbí se mi, že postavy nejsou černobílé, na každé se dá najít něco pozitivního a negativního, s každou můžeme soucítit, ale taky ji nenávidět. Nadčasový příběh plný existenciálních otázek.
Nebýt nudných pasáží (korespondence, popis přírody atd.), bylo by rovných pět hvězd.
Je vážně zajímavé poznat počátky slavného Franka.
Pozor podobným chytrolínům! Od 1. přečtení mám nutkavou chuť všem kolemjdoucím vysvětlit, že Frankenstein a Frankensteinovo monstrum nejsou jedno.
Kniha, ktorá vám v 150 stranovej cenzurovanej verzii povie viac ako necenzurovaná verzia.
Krásna sci-fi fantastika pojednavajúca o vzbure človeka nad prírodnými zákonmi.
V modernej dobe sú takéto knihy naozaj potreba.
Je zaujímavé ako sa staromódny horor rokmi zmenil na depresívnu drámu.
Myslím si, že mu to dokonca aj viac svedčí v takomto kabáte.
Skrátka, kto nečítal nevie o aké unikátne dielo prichádza a kto čítal ten iba uznanlivo pokyvuje hlavou.
Aby niečo takéto napísala žena vo viktoriánskej dobe chcelo fakt poriadnu odvahu.
Frankenstein je už klasika. Kdo nečetl, jako by nebyl. Kniha několikrát zfilmována, někdy méně, někdy více úspěšně. Autorka vlastně jen popsala svůj hrůzostrašný sen, který trochu rozvedla. Ale popsala ho tak, že může oslovit i dnešní mladé čtenáře.
Příběh stvoření umělého člověka, kterého zapálený a snad šílený vědec Frankenstein složí z částí mrtvých těl, které sháněl porůznu a pomocí silného elektrického výboje způsobeného bleskem oživí. Frankensteina však dožene hrůznost svého činu a svůj výtvor chce usmrtit. Ten však uteče, potlouká se světem pln hořkosti, nenávisti k " otci " a pln otázek proč. Frankenstein se nehodlá vzdát a jde po stopách svého výtvoru až jej dožene. Usmrtí ho? To už si přečtěte sami.
Knížku jsem přečetla po shlédnutí představení National Theatre z roku 2011. Miller byl perfektní jako Frankenstein a Cumberbatch zase jako monstrum. Kniha je napsaná zvláštním poetickým stylem, který nejlépe vynikne v originále. Horší už jsou sáhodlouhé a nudné popisy a korespondence. Ale dialogy postav nemají chybu.
Příběh mě zaujal, líbil se mi a kniha se četla dobře. Jediné, co mě v knize trochu vadilo, byly zdlouhavé dopisy na začátku a na konci knihy.
Viktor mi občas přišel jako "trouba" a koho mi bylo opravdu líto, tak byl Viktorovo netvor.
Knihu jsem chtěla přečíst jelikož je to taková "klasika". Příběh mě nějak extra nenadchnul, ale ani nezklamal. Některé části byly pro mě až moc zdlouhavé, osobně jsem litovala 'monstrum' a rodinu Frankensteina. Samotný Frankenstein mi celkem lezl krkem, což ale hádám je samotná pointa knihy.
Nejsem si vůbec jist jak se na tuto knihu dívat, Líbilo se mi to, ale současně… taky ne.
Jedná se o velice krátkou knihu, která má celkem rychlý děj. V dnešní době to samozřejmě není „horor“, málo koho tato kniha podle mě dokáže opravdu vyděsit, ale to neznamená, že nemá cenu si toto dílo přečíst, to vůbec ne. Poskytuje totiž zajímavý dobový náhled do vědění a chápání, což není k zahození.
Jak jsem již napsal, děj je rychlý, ale nikoliv toliko zajímavý, Rychle mi vypadl z hlavy, snad jednou ze zajímavějších částí je popis prvního kontaktu Monstra s lidskou rasou, ale jinak nic poutavého. Konec pro mě byl také takový nemastný neslaný a co mě trápilo asi nejvíce, byla přemrštěná afektovanost v dialozích, které se mi zdály poněkud příliš přeslazené. Krásné byly popisy krajin, to přiznávám.
Celkově nemohu tvrdit, že by to byla špatná kniha, ale mě nijak nezaujala a obávám se, že ji již znovu číst nebudu.
Frankensteina znám z filmu,který se mi líbil,tak mi nalákalo jsi to přečíst a nezklamalo mi to.Co se stane když mladý vědec stvoří lidské monstrum.... .Je to ponurý příběh na zamyšlení,že by člověk neměl zasahovat do přírody.
Vlastně jsem místo knihy slyšel načtenou verzi, ale spokojen. Je to sice poplatné době, ale dobře to ta Maruška napsala - je tam láska, romantika, vyvržení, odpoutání se od Boha, i jeho hledání, pomsta, smrt, tajemno. Spousta věcí je přitažená za vlasy, ale Mary Shelley na tom večírku dokázala, že ženy psát mohou a dovedou. Dokonce do budoucna její dílo přetrvalo více, než dílo jejího manžela.
Pradědeček všech horrorů, který mi bohužel strašidelné pojetí kazil romantickým zabarvením a značně podivným závěrem.
Knihu jsem obdržel jako dárek od Barnajky. Musím říci, že kniha se mi moc líbila a jsem z ní nadšený. Knihu hodnotím na 5 *. Knihu jsem přečetl na jeden zátah, tj. za jeden den. Autorka má krásný sloh, příběh byl napínavý a stále udržoval mou pozornost až do úplného závěru. O knize jsem uvažoval dlouhou dobu a konečně nastala chvíle, kdy jsem se do ní plně ponořil. Kniha se čte dobře, je čtivá a určitě knihu doporučuji.
Viktor Frankenstein stvořil člověka z neživých látek – netvora. Posléze si uvědomil, že udělal chybu, nicméně netvor ho vyhledal a řekl mu svůj příběh.. Cítil jsem s netvorem, chápal jsem jeho požadavek, který sdělil Viktorovi. Bylo mi ho líto a byl jsem plný očekávání, jak se Viktor zachová a jestli netvorovi splní jeho požadavek. Na druhé straně jsem také pochopil stanovisko Viktora, když se nad jeho přáním zamyslel. V knize se mi líbily také dopisy, které jsou proloženy příběhem.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Jestliže studium, kterému se člověk věnuje, vede k oslabení přátelských vztahů a prostých radostí, v nichž nemá být ani stopa bolesti, pak je toto studium určitě nesprávné a pro lidskou mysl nevhodné.
… ale není snad povinností těch, kdo zůstávají naživu, nezvětšovat svou bolest projevováním přehnaného zármutku? Je to současně i povinnost k sobě samému, protože nadměrný smutek zabraňuje člověku, aby co nejlépe a nejradostněji plnil své každodenní povinnosti, bez nichž není platným členem společnosti.
Být smířen s osudem je dobré pro někoho, kdo je nešťasten, jenže tomu, kdo se provinil, není dovoleno nalézt klid. Aby člověk unikl trýznivým výčitkám svědomí, utíká se do náruče zármutku, která se mu v takových chvílích zdá bezpečím.
Štítky knihy
Arktida zfilmováno romantismus Skotsko anglická literatura Švýcarsko horory pomsta gotické romány ŽenevaAutorovy další knížky
| 2008 |  Frankenstein |
| 2024 | Posledný človek |
Nikdy jsem nečetla ani neviděla žádný film na motivy tohoto příběhu. Sáhla jsem po něm po přečtení Drákuly, jakožto po další hororové klasice.
Kdo očekává nervy drásající horor, strach, a tajemno, mohl by být lehce zklamaný. Já osobně jsem při čtení nepociťovala tuhnutí krve v žilách, ani hrůzou stávající vlasy na hlavě. Příběh je samozřejmě temný a záhadný, a také naplněný akcí a zvraty. Co jsem ale v knize objevila a ocenila mnohem víc, byla kritika společnosti - lidé někoho odvrhnou jen proto, že je něčím jiný, stvoří z něj monstrum svou nenávistí i přesto, že dotyčný hledal jen přátelství a porozumění. Upřímně jsem po celou dobu příběhu mnohem víc sympatizovala s "Frankiem" (odmítám ho nazývat monstrem jen proto, že ho jeho stvořitel nebyl schopen pojmenovat), než s Viktorem.