Frankenstein
Mary Wollstonecraft Shelley
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32345/bmid_frankenstein-Nm7-32345.jpg
4
1424
1424
Milovníkům napínavé a strašidelné četby určený příběh vědce, jenž dokázal vnuknout život mrtvé hmotě a stvořit nového člověka. K své hrůze však poznává, že stvořil netvora, jenž se stane trýzní svému okolí svými ničivými pudy...
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 1991 , PráceOriginální název:
Frankenstein, or The Modern Prometheus, 1818
více info...
Přidat komentář
Přijde mi, že Frankensteina zná každý, ale málokdo zná ten skutečný příběh, který za ním stojí. I já jsem patřila k těm lidem, kteří si myslí, že se jedná o jméno oné příšery.
Ocenila jsem nadčasovost příběhu, myslím si že občasné hraní si na boha vidíme i v dnešní době
Skvělá kniha, akorát mi dělalo trochu problém se do ní začíst. Pořádně mě začala bavit až od druhé půlky. Taky, jsem od toho asi čekala trošku něco jiného, ale to vůbec nevadí, protože i tak si tento příběh svou slávu zaslouží.
Je to starý román, vtedy sa veci písali inak, určite môžem povedať, že ma to viac dojímalo a zlostilo než desilo... Nechápem, prečo v starých knihách všetci musia hneď reagovať ako dementi, keď vidia niekoho alebo niečo, čo vyzerá odlišne než by malo... :-D
Každopádne, napísané s ľahkosťou danou ženám, čtivé, milé svojim spôsobom.
Z dnešního pohledu samozřejmě už méně atraktivní, natož strašidelné ale jinak naprosto zásadní nadčasové dílo, které ovlivnilo nejen literaturu a ovlivňuje dodnes. Klasický příběh o člověku, kterému se jeho vynález vymkne z rukou. Zajímavé je to ale zejména "prohozením" rolí, kdy hlavní tragickou postavou která vzbuzuje lítost, i přes hrozně věci které dělá, je právě ono stvořené monstrum a nikoliv jeho tvůrce. Právě při jejich střetnutích a rozhovorech se kniha stává spíše psychologickou a filozofující a řeší se zneužití vědy, přijetí zodpovědnosti za své činy ale také nenávist lidí ke všemu cizímu a neznámému atd. Když uvážíme, že jde o knihu z roku 1818 a napsala ji devatenáctiletá holčina, tak to teda všechny klobouky dolů.
Konecne jsem zmaknul tuhle klasiku...v podstate dost podobne jako film s DeNirem. Resp. naopak. Jako zaklad pro mnoho dalsich del je to skvele a na svou dobu nadcasove. Tezko hodnotit z dnesniho uhlu pohledu vzhledem k tomu ze je cela popkultura timto dilem prodchnuta...
Pět hvězdiček Frankensteina nemine! I když nevím, jestli nejsou spíš pro to monstrum, které stvořil.
Konečně přišla ta chvíle, kdy jsem zjistila, že Frankenstein není monstrum, ale jeho stvořitel.. ano.. z toho můžete usoudit, že jsem nikdy neviděla film, a já rozhodně mohu říct, že teď po dočtení si ho klidně a ráda pustím.
Podle mně se nejedná o horor (i když v té době, kdy byl napsán asi mohl být) ale o pořádné psychologické drama, román. Na knize je hodně taky znát, že je psána ženskou rukou (popisy míst, pocitů a emocí) ale to rozhodně ničemu nevadí. Však jsem si to užila i tak! (Teď mě tak napadá, kdyby to samé napsal muž, možná by to i víc horor byl?!)
Každopádně to bylo velké wow.
Takové přísloví "pýcha předchází pád" by tomu rozhodně odpovídalo. Člověk, který si myslí, že je Bůh a může stvořit takové "monstrum" by za svůj čin rozhodně měl pykat. Ale když už to monstrum je.. měl by se o něj alespoň postarat. Tak jako otec o svého syna! Monstra mi bylo chvilkama opravdu líto..(no snad nejsem jediná?!)
Kniha se mi opravdu líbila, a myslim, že na tento příběh jen tak nezapomenu.
Těším se na film!
Skvělá klasika, která není hororem jako spíš psychologickým románem. Popisy stvůry byly místy tak detailní, že mi běhal mráz po zádech.
Skvěle podané vyprávění o tom, co je lidskost a jak si musíme dávat pozor na její hranice. Všechny základní emoce a to, co nás pohání i táhne dolů. A není právě tohle ten největší horor? Právě to, co se odehrává v nás, než litry krve, jak si současná generace nových čtenářů představuje, že je definice hororu, a tohle se jim zdá starý?
Revolučný gotický príbeh, ktorý pojednáva o dobre a zle, dualizme ľudskej mysle a o morálnych útrapách, ktoré sprevádzajú život génia, jeho rodiny a najbližších; a koniec koncov a výtvor, ktorý vzišiel z mysle tvorcu.
Možno by sa dalo povedať, že dielo je svojím špecifickým spôsobom nepríjemnou manifestáciou sveta budúcnosti, ktorý oplýva oslavou racionality a pozitivistického vývoju vedy a techniky; čo môže veľmi ľahko viesť k strate morálneho cítenia a odcudzeniu sa okolitému svetu - vytrhnutie jedinca z jeho prirodzeného stavu.
Pro mě je tahle kniha nadčasová klasika. Četl jsem ji teprve teď, ale to mi vůbec nevadilo. Sice už to nepůsobilo tak strašidelně jako v době, kdy byla napsaná, no ale to byla fakt zanedbatelná drobnost. Za mě definitivně skvělé čtivo! :)
Příběh je hodně rozvláčný, popisný a spíš smutný než hororový.
Ovlivněna filmem, jsem čekala víc
hrůzných situací.
Tak za prvé bych tohle dílo vůbec nenazvala hororem, je to spíš psychologické drama a za druhé až doteď jsem si myslela, že Frankenstein se jmenuje to stvořené monstrum. Na to že autorka tohle napsala roku 1818 a bylo jí tehdy 19 let, tak klobouk dolů, je to nadčasové dílo. Příběh totiž vůbec není o monstrech, ale hlavně o lidech. O jejich touhách, zodpovednosti a morálce a hlavně posuzovat a odsoudit někoho jen podle toho jak vypadá a přitom mu nedají jednu jedinou šanci....
Začátek teda divný, nezajímavý, než jsem pochopila , že ty dopisy vypráví mořeplavec a pak až zase na konec, který do toho zapadl
Ve své době určitě kniha musela být revoluční a šokující. Z pohledu dnešního (otrlého) čtenáře hororů může být kniha však docela nezáživná až nudná. Do čtení jsem se často musela nutit a přestože je rozdělena do krátkých kapitol a sama o sobě není nijak dlouhá, trvalo mi docela dlouho ji přelouskat.
Žádný film Frankenstein jsem neviděla, ale i tak jsem z populární kultury měla nějakou představu, o co jde. Nicméně ta představa byla dost mimo. Tím, že jsem se teď pustila trochu do čtení gotických románů, tak vidím, jak je jim blízký i tento. Příběh s mnoha odbočkami, vyprávění ve vyprávění a tragičnost postav, která se táhne celým příběhem. O horor určitě nejde, u této knihy jsem se nebála, kde na mě kdo vybafne, jen jsem cítila úzkost z toho, jak postavy pomalu míří ke svému tragickému konci. Kromě této linky mě velmi zaujala linka zeměpisná, neboť se podíváme na různá místa, která jsou detailně popsaná, a také výběr knih, které jsou zmíněné.
Stephen King rozdělil ve své knize Danse Macabre prvotní horory na příběhy o Příšeře beze jména, o Vlkodlakovi a o Upírovi a samozřejmě ke každému z těchto typů uvedl základní literární dílo. V případě Příšery beze jména nemůže jít o žádný jiný titul, než o knihu Mary Sheleyové Frankenstein. Příběh dnes už jen málo strašidelný, o to více filozofický. Máme právo hrát si na Boha? A jsme schopni ustát všechny povinnosti z takového činu? A jako čtenář se ptám, kdo v příběhu je vlastně tou příšerou? Mladý a jistě hezký vědec, nebo jeho strašlivý výtvor? Výtvor, který se tak dojímá nad Utrpením mladého Werthera, ale svou krásnou duši nemá komu ukázat, protože každý vidí jen jeho hrůznou podobu.
Kniha je jiná. Je jiná, než jsem si ji představoval.
S postavou Frankensteina a jeho monstra (nechť se jmenuje taky Frankenstein po svém stvořiteli) jsme všichni seznámeni díky nesčetným filmům. Čekal jsem, že kniha bude více ani nevím co přesně. Asi více akční, více čtivá, více zajímavá.
Místo toho jsem se začal už někdy kolem strany 30 nebetyčně nudit. Rozvláčné popisy absolutně zbytečných událostí, košatá oslovení a popisy emocí mi doslova lezly krkem.
Nějak jsem se prokousal zhruba do půlky knihy, kde to začalo být opět zajímavější. Stále ta akce nebyla nic extra a momentů "teď jsem pohlcen knihou" bylo opravdu jen pár, ale i tak si kniha zaslouží tří hvězdy. Kdysi to muselo být fakt dílo.
Frankenstein, příběh, který všichni podvědomě známe, víme, o čem je, ale troufnu si tvrdit, že už menší počet lidí tento dechberoucí příběh četlo. Sama to tak totiž mám. Viděla jsem spoustu filmů s tímto tématem, ale knihu jsem si nikdy nepřečetla!
Knihy z edice CooBoo Classics se dočkaly nového překladu od renomovaných českých překladatelů a jejich texty tak co nejvíce odpovídají originálu. V této edici jsou knihy jako Zvířecí statek, Emma, Obraz Doriana Graye či například Petr a Lucie. Nesmrtelné klasiky, které jsem četla a všechny zbožňuju!
Po dočtení mám opravdu velikou radost, že jsem se k příběhu konečně dostala, protože je úchvatný. Ten styl, kterým je kniha napsaná, to, jak jste jako čtenář absolutně fascinovaný a místy i vyděšený, to se stává opravdu málo kdy. Pokud jste ještě tento nesmrtelný hororový příběh nečetli, tak se do něj vůbec nebojte pustit. Stojí za to!
Po dočtení jsem měla hororovou náladu a pustila jsem si film s Danielem Radcliffem a Jamesem McAvoyem s názvem Victor Frankenstein. Ten Vám musím jednoznačně doporučit, pokud milujete filmy a zároveň Vás i zaujal Frankenstein!
Příběh, který byl nespočetněkrát zfilmován, parafrázován i knižně zpracován. Příběh, jehož myšlenky jsou aktuální do dnešních dnů a nejspíše i aktuální budou. Je člověk zodpovědný za své dílo? Má člověk právo zničit to, co vytvořil? A kdy nám dojde, že i ten nejlepší vědecký výstup může být využit k ničení? Za mě osobně nutné přečíst.
Audiokniha. Vyslechnuto v rámci CV 2023 - kniha kterou nebudete číst poprvé. Poprvé jsem se setkal s příběhem Dr. Frankensteina jako kluk, pak jsem viděl pár filmových zpracování, teď nastal čas na audioknihu a nelituji výběru, krásně jsem si oživil v paměti původní příběh. Přece jenom ty filmy maji kde co přidané a kde co ubrané, nebo se shodují jenom v původní myšlence umělého člověka a zbytek je na hony vzdálen.
Štítky knihy
Arktida zfilmováno romantismus Skotsko anglická literatura Švýcarsko horory pomsta gotické romány ŽenevaAutorovy další knížky
| 2008 |  Frankenstein |
| 2024 | Posledný človek |
| 1998 |  Maurice |
Moje dojmy z knihy sú rozpačité. Nebolo to zlé, ale ani dobré. Rozumiem, prečo sa táto viac ako dvestoročná kniha stala klasikou, ale vadí mi (ako pri mnohých iných letitých dielach), ako sa v nej postavy správajú. Je to v jednom kuse zalamovanie rukami, trýznivé výčitky sebavedomia, omdlievanie, dlhé choroby, trápenie a súženie tela a mysle, skrátka, čoho je moc, toho je príliš. K tomu sú všetci dojatí, ronia slzy, vedú sebazničujúce a sebaobviňujúce monológy a tak by som mohol pokračovať. Skrátka a dobre, odškrtol som si ďalší rest z pomysleného čitateľského zoznamu, ale nič by sa nebolo stalo, ak by som Frankensteina vynechal. Asi tak.