Frankenstein
Mary Wollstonecraft Shelley
Iba za jednu búrkovú noc strávenú na hrade pri Ženevskom jazere dokázala Mary Shelley predstihnúť takých literárnych velikánov, ako boli Lord Byron a aj jej vlastný manžel, Percy Shelley. Zrodený z jednoduchej stávky sa príbeh Frankenstein, čiže moderný Prometeus stal románom, ktorý rezonoval Anglickom 19. storočia, podnecujúc mnoho debát o vede a usporiadaní sveta, v ktorom žijeme, zatiaľ čo svetovej literatúre táto kniha priniesla nový, vedecko-fantastický žáner.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2014 , Liber Novus (Srbsko)Originální název:
Frankenstein, or The Modern Prometheus, 1818
více info...
Přidat komentář
Stephen King rozdělil ve své knize Danse Macabre prvotní horory na příběhy o Příšeře beze jména, o Vlkodlakovi a o Upírovi a samozřejmě ke každému z těchto typů uvedl základní literární dílo. V případě Příšery beze jména nemůže jít o žádný jiný titul, než o knihu Mary Sheleyové Frankenstein. Příběh dnes už jen málo strašidelný, o to více filozofický. Máme právo hrát si na Boha? A jsme schopni ustát všechny povinnosti z takového činu? A jako čtenář se ptám, kdo v příběhu je vlastně tou příšerou? Mladý a jistě hezký vědec, nebo jeho strašlivý výtvor? Výtvor, který se tak dojímá nad Utrpením mladého Werthera, ale svou krásnou duši nemá komu ukázat, protože každý vidí jen jeho hrůznou podobu.
Kniha je jiná. Je jiná, než jsem si ji představoval.
S postavou Frankensteina a jeho monstra (nechť se jmenuje taky Frankenstein po svém stvořiteli) jsme všichni seznámeni díky nesčetným filmům. Čekal jsem, že kniha bude více ani nevím co přesně. Asi více akční, více čtivá, více zajímavá.
Místo toho jsem se začal už někdy kolem strany 30 nebetyčně nudit. Rozvláčné popisy absolutně zbytečných událostí, košatá oslovení a popisy emocí mi doslova lezly krkem.
Nějak jsem se prokousal zhruba do půlky knihy, kde to začalo být opět zajímavější. Stále ta akce nebyla nic extra a momentů "teď jsem pohlcen knihou" bylo opravdu jen pár, ale i tak si kniha zaslouží tří hvězdy. Kdysi to muselo být fakt dílo.
Frankenstein, příběh, který všichni podvědomě známe, víme, o čem je, ale troufnu si tvrdit, že už menší počet lidí tento dechberoucí příběh četlo. Sama to tak totiž mám. Viděla jsem spoustu filmů s tímto tématem, ale knihu jsem si nikdy nepřečetla!
Knihy z edice CooBoo Classics se dočkaly nového překladu od renomovaných českých překladatelů a jejich texty tak co nejvíce odpovídají originálu. V této edici jsou knihy jako Zvířecí statek, Emma, Obraz Doriana Graye či například Petr a Lucie. Nesmrtelné klasiky, které jsem četla a všechny zbožňuju!
Po dočtení mám opravdu velikou radost, že jsem se k příběhu konečně dostala, protože je úchvatný. Ten styl, kterým je kniha napsaná, to, jak jste jako čtenář absolutně fascinovaný a místy i vyděšený, to se stává opravdu málo kdy. Pokud jste ještě tento nesmrtelný hororový příběh nečetli, tak se do něj vůbec nebojte pustit. Stojí za to!
Po dočtení jsem měla hororovou náladu a pustila jsem si film s Danielem Radcliffem a Jamesem McAvoyem s názvem Victor Frankenstein. Ten Vám musím jednoznačně doporučit, pokud milujete filmy a zároveň Vás i zaujal Frankenstein!
Příběh, který byl nespočetněkrát zfilmován, parafrázován i knižně zpracován. Příběh, jehož myšlenky jsou aktuální do dnešních dnů a nejspíše i aktuální budou. Je člověk zodpovědný za své dílo? Má člověk právo zničit to, co vytvořil? A kdy nám dojde, že i ten nejlepší vědecký výstup může být využit k ničení? Za mě osobně nutné přečíst.
Audiokniha. Vyslechnuto v rámci CV 2023 - kniha kterou nebudete číst poprvé. Poprvé jsem se setkal s příběhem Dr. Frankensteina jako kluk, pak jsem viděl pár filmových zpracování, teď nastal čas na audioknihu a nelituji výběru, krásně jsem si oživil v paměti původní příběh. Přece jenom ty filmy maji kde co přidané a kde co ubrané, nebo se shodují jenom v původní myšlence umělého člověka a zbytek je na hony vzdálen.
Byla jsem překvapená, že na mě z knihy dýchla úplně jiná atmosféra než z filmu. Tedy alespoň než z toho jednoho filmu, který jsem zrovna viděla já. Kniha mi nepřipadala strašidelná, ale rozhodně byla temná a hlavně smutná. Nutící k zamyšlení, kdo je tady vlastně příšerou. Užívala jsem si to. Trochu mi akorát vadilo, jak polopaticky nám autorka předkládá, co je z morálního hlediska správné nebo špatné. Přišlo mi, že toho filozofování je trochu moc a opakuje se. Čtenáři ale nejsou hlupáci, není nutné to do nich takto tlačit. Za to hvězdička dolů, i když je pravděpodobné, že za to může především stáří knihy.
Opravdový horor. Děsivé, ale především smutné. Ne, že bych se snad při poslechu této audioknihy bála, to ani omylem a to jsem jí poslouchala v noci na zahradě. Což ovšem lehce k celkové atmosféře přispělo. Ale děsivé je to především skutky, nikoliv způsobem jakým je příběh zpracován. Ten ve mně vyvolával především smutek. Nepochopení stvořené příšery. Chudák nedostal ani jinou možnost než být zlý, ale vnímám zdvižený prst nad nerozvážností vědeckého bádání. Přeneseno do současnosti, tak bych zvedla varovný prst především nad modifikováním zemědělských plodin. Důvodem proč kniha nebudí hrůzu, je způsob jakým byla napsána. Z pozice vypravěče bude příběh pokaždé lehce odosobněn. Postrádá napětí přítomného děje. A to je u hororů velmi podstatný nedostatek. Audiokniha je velice vydařená, je dobře ozvučená i načtená. A na jejím načtení se podíleli tito narátoři: Robert Mikluš, Petr Pochop a Jan Zadražil.
Poslouchala jsem audioknihu v originále a na rovinu, kdybych to měla číst v ČJ, tak to asi nedočtu, protože ten dobový jazyk prostě dává mozku docela zabrat. Nicméně...
Jsem opravdu ráda, že jsem si tuhle knížku poslechla, protože jsem zjistila, že vlastně vůbec netuším, o čem Frankenstein je. Měla jsem znalost tohohle příběhu dost pokřivenou různými moderními pojetími, které vlastně s originálem nemají nic moc co dočinění.
Většinou mě zdlouhavé popisy krajina moc nebaví, ale tady mi to vůbec nevadilo, protože děj knihy se odehrává v Ženevě, od které nedaleko žiji - tedy všechny ty krajiny pro mě byly jako živé a věděla jsem přesně, která místa autorka popisuje. To bylo jako projít se po mém kraji před dvěma sty lety - úžasné.
Co mě hodně zaujalo je, jak autorka popsala všechny Viktorovi vnitřní boje a pocity, které vlastně nejsou o nic jiné, než pocity dnešního člověka. Ve spoustě jeho myšlenek jsem se dokonce viděla, což mě překvapilo. Každopádně jeho utrpení bylo popsané naprosto mistrně.
Konec knihy mě překvapil a opět mě utvrdil v tom, že jsem o Frankensteinovi vlastně nevěděla vůbec nic. Celkově se mi kniha moc líbila. Sice je ve spoustě ohledů dobová, ale některé myšlenky mají nadčasový přesah. Ne nadarmo je řazená mezi klasiky.
Trochu jsem s knihou bojoval, protože se mi moc nelíbil styl psaní, přeskakování v ději a hlavní postavy mi připadaly docela nesympatické a já si k nim nemohl najít cestu. Proto jsem váhal, kolik hvězd mám udělit. Každopádně i přes tento nedostatek, který by mi v normálním případě hodně vadil, mě Frankenstein docela bavil. Nejvíce se mi líbí filozofický přesah a symbolika příběhu, kladně hodnotím také promyšlenost a nápad. A ačkoliv nejsem příliš spokojený se stylem psaní, dojít na konec příběhu nebyl žádný problém. Za sebe se tedy spíš přikláním k doporučení knihy.
Člověk to musí číst s přihlédnutím k době, kdy kniha vznikla, a jaká byla tehdy literatura. Na dnešní dobu celkem rozvleklý příběh plný vybrané mluvy a přemítání o pocitech, ale ve své době to musel být hotový převrat. Četlo se to překvapivě moc pěkně.
Nadčasové dílo, které mě přes drobné nedostatky (které se však dají přičíst dobovým rozdílům) velmi bavilo. Především dávám veliké plus za trojrozměrnost děje a postav. Po celou dobu čtení totiž vlastně nevíte, kdo je oním monstrem.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Od příběhu jsem nečekala mnoho, protože Stockerův Drákula mě zklamal a na další slavné kousky z 19. století jsem tedy až tak zvědavá nebyla. Nevšimla jsem si ovšem, že ačkoliv jsou obě knihy z 19. století, reálně jsou z dost odlišných dob a Frankenstein mě příjemně překvapil. Asi jen málokdo z těch, kteří tyto dvě knihy srovnávají, si uvědomí, že Dracula vyšel až 79 let po Frankensteinovi. To je o 19 let víc, než kolik dělí Hobita od Harryho Pottera. Srovnávání by tedy mělo zahrnovat úvahu, jak se čtenář liší od svých prarodičů, protože autory dělí 2 generace. Když jsem toto zahrnula do náhledu na příběh, byla jsem po všech stránkách nadšená. Vzhledem k tomu, že rok 1818 se mi zdá poměrně vzdálený, netroufám si ale posuzovat, zda se postavy chovaly dostatečně realisticky nebo ne.
Tentokrát jsem si svou oblíbenou klasiku dopřála v audio verzi. Nesmrtelný hororový příběh, který musel ve své době způsobit pozdvižení čtenářské obce nejenom svým obsahem, ale také skutečností, že toto dílo napsala žena. Mám tento knižní kousek moc ráda a opakovaně se k němu vracím.
Frankenstein je děsivým příběhem, ale v úplně jiném slova smyslu. Není to tak, že byste se sami doma po večerech při čtení museli bát, ale stejně pociťujete nevysvětlitelný hrůzostrašný pocit. Jako by vám někdo dýchal za zády na rameno a svazoval pocitem neklidu.
Je to směsice skličujících pocitů zmaru a sebetrýznění. Viktor Frankenstein stvořil v hlubokém pracovním zápalu bytost, na kterou ihned zanevřel a odsoudil ji tak k životu ve zkáze. Stejně tak tím ale odsoudil i sebe. Proč? Protože bytost, která před ním povstala a které vdechl život, byla navenek to nejodpornější, co kdy za život spatřil. Stvořil tvora, kterého ihned opustil, protože ho nenáviděl, a protože nenáviděl sebe za to, že něčemu takovému vdechl život. A tento tvor, kterého odsoudil jeho samotný stvořitel, nenachází přijetí ani nikde jinde a svůj bídný život zasvěcuje pomstě. Můžeme mu to mít za zlé?
Naprosto dokonalá psychologická záležitost, která mě nutila zamýšlet se nad tím, na čí straně vlastně jsem. A já si vybrala.
Bylo mi líto Frankensteinova monstra. Polemizování o vlastní existenci, kdy bylo stvořené bez vyššího cíle. Nemá žádný důvod vidět ve vlastním žití vyšší důvod, než ten, který si uměle vytvořil. Dnes již klasické dílo, které bylo několikrát zfilmováno je kvalitně napsanou knihou, která spíše než aby nám pokládala otázky na vlastní existenci, snaží se hrát na strunu strachu. Ačkoli z dnešního úhlu pohledu, kdy jsme zavalení filmy s šokující tématikou se nám to zdá úsměvné, v tehdejší době to bylo pokládáno za skutečný zdroj děsu. Ačkoli bylo monstrum vytvořeno i se základní povahovou strukturou jeho motivace nebyly správné, myšlenky monstra jsou ovšem popsány velmi kvalitně a vzniká tak určitý rozpor mezi soucitem vůči Frankensteinově rodině a soucitem k monstru. Samotný strůjce celé situace si nezaslouží byť jedinou hlubokou emoci. Opět se v knize nachází motiv nebezpečné hry na bohy, kdy všechny naše skutky budou náležitě odměněny - a to úplně stejnými pravidly hry.
Knihu jsem chtěla přečíst jelikož je to taková "klasika". Příběh mě nějak extra nenadchnul. Některé části byly pro mě až moc zdlouhavé, osobně jsem litovala 'monstrum' a rodinu Frankensteina. Samotný Frankenstein mi celkem lezl krkem, což ale hádám je samotná pointa knihy.
Zajímavé čtení u kterého si uvědomíte že lidé jsou stále stejný, že každý ponese důsledky svých činů a že před sebou nikdo neuteče ať se o to snaží sebevíc.
"Jsme to, co tvoříme"
Nápad výjimečný. Akorát by mě zajímalo, co by autorka říkala na dnešní podobu monstra - zelený obr, který neumí do pěti napočítat, když v knize se jedná o vcelku komplexní bytost s hlubokými city, která je schopna polemizovat nad vlastní existencí.
Příběhem jsem byla mile překvapená, a i mne vyvedl z mylné západní představy o monstru. Opět se jedná o filozofické dílo.
Kniha není strašidelná typicky hororově, spíše hrůzná po morální stránce.
Jediné, čeho já jsem nebyla fanoušek, bylo romantické popisování krajiny a přírody, protože mi chvílemi přišly zdlouhavé, až nudné.
O Frankensteinovi jsem toho vlastně moc nevěděla. Až na to, že je vytvořeno monstrum, jsem byla příběhem nepolíbená, takže jsem byla velmi mile překvapená.
Ono to není ani tak o monstrech jako o lidech, jejich předsudcích a tom, jak dokážou komplikovat, v tomto případě zničit život.
Samozřejmě bylo to hodně rozvleklé, popisné, poetické, ale to prostě patří k době. A i přesto všechno se mi to četlo vlastně příjemně.
Štítky knihy
Arktida zfilmováno romantismus Skotsko anglická literatura Švýcarsko horory pomsta gotické romány ŽenevaAutorovy další knížky
2008 | Frankenstein |
2024 | Posledný človek |
Žádný film Frankenstein jsem neviděla, ale i tak jsem z populární kultury měla nějakou představu, o co jde. Nicméně ta představa byla dost mimo. Tím, že jsem se teď pustila trochu do čtení gotických románů, tak vidím, jak je jim blízký i tento. Příběh s mnoha odbočkami, vyprávění ve vyprávění a tragičnost postav, která se táhne celým příběhem. O horor určitě nejde, u této knihy jsem se nebála, kde na mě kdo vybafne, jen jsem cítila úzkost z toho, jak postavy pomalu míří ke svému tragickému konci. Kromě této linky mě velmi zaujala linka zeměpisná, neboť se podíváme na různá místa, která jsou detailně popsaná, a také výběr knih, které jsou zmíněné.