Frankenstein
Mary Wollstonecraft Shelley
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/471224/bmid_frankenstein-IYo-471224.JPG
4
1363
1363
Iba za jednu búrkovú noc strávenú na hrade pri Ženevskom jazere dokázala Mary Shelley predstihnúť takých literárnych velikánov, ako boli Lord Byron a aj jej vlastný manžel, Percy Shelley. Zrodený z jednoduchej stávky sa príbeh Frankenstein, čiže moderný Prometeus stal románom, ktorý rezonoval Anglickom 19. storočia, podnecujúc mnoho debát o vede a usporiadaní sveta, v ktorom žijeme, zatiaľ čo svetovej literatúre táto kniha priniesla nový, vedecko-fantastický žáner.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2014 , Liber Novus (Srbsko)Originální název:
Frankenstein, or The Modern Prometheus, 1818
více info...
Přidat komentář
Jedna z klasik, kterou by si měl každý přečíst. Nádherný sloh i zdařilý překlad zajistil, že knížka byla skvěle čtivá. Příběh s přesahem a černobílým příběhem, který čtenáři nedovolí vidět černobíle, to je třešinka na dortu. :-)
Jednoznačně nadčasová záležitost, která si ty hvězdičky zaslouží. A ano, i já jsem chtěla dát Viktorovi mockrát pár facek!
Čteno v AJ.
Všichni známe Frankensteina jako postavu, ale téměř nikdo nezná jeho příběh. Když jsem procházela svou knihovnu, všimla jsem si, že některé z knih jsem nečetla. Postupně se k nim dostávám a tudíž i k této "zapomenuté" klasice. Příběh se mi líbil, i když romantismus a styl psaní té doby, je na čtení hodně znát. Na druhou stranu strašidelné pasáže byly napsány poctivě a taky se mi líbily popisy prostředí a krajiny.
Ukázkový příklad, připomněl mi 'Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda', kdy samotné téma, myšlenka, jakoby táhne celou knihu i příběh. Všechno, co s sebou nese jakýsi rozkol, dualismus, rozštěpenost a mizérii, která nikdy nedokáže mít jasně daný rámec toho, co je správně a co špatně.... a mít tak pocit jakési uzavřenosti, celistvosti, mít odpověď... a namísto toho vás nechává ve zmatené směsici rozporuplných pocitů, neuzavřenosti. S Frankensteinovým monstrem musíte na jednu stranu soucítit, celý jeho úděl, jeho touha být milován, kontrastuje s vraždami... jeho touha ospravedlnit svoje jednání, které ale zároveň aktem zločinů ospravedlnit nemůže... a jak vůbec může něco, co bylo na Svět přivedeno takhle a poznalo jen to, co poznalo, jednat? A jak ho můžeme soudit? Absolutní osamocení, vykořeněnost a bolest, se kterou se jen stěží můžeme identifikovat. Věčné téma, které se nikdy nevyčerpá a ke kterému můžete konstantně něco přihazovat. Nicméně původní text je už jaksi ošlehán časem a ze samotné knihy se mnoho nedozvíme, není výrazně epická, nebo formálně poutavá či výrazná, nepřináší nic nového, kromě svojí samotné myšlenky o stvoření "člověka" člověkem, o hraní si na Boha a otázce, co za problémy to pro obyčejnou lidskou mysl přinese a to nejen pro stvořitele, ale i pro jeho stvoření... příběh byl přetaven v nesmrtelnou klasiku teprve později - vizí dalších lidí, jako třeba filmové klasiky Jamese Whalea, které daly monstru ikonickou, nesmazatelnou podobu (ač sám Whale, tuším, do jisté míry vnímal film jako parodii předlohy).
Páni, to bylo... fakt dobrý!
Šla jsem do toho trochu z obavami, že půjde o rozvlekou uspávačku, ale ne. Nečte se to sice vždy úplně snadno, avšak čtivé to je a na svou dobu i dobře promyšlené a dramatické. Je to také velmi emotivní, ale nijak otravně přehnané.
Hlavní hrdina Viktor se sice občas choval fakt dost pitomě, i tak jsem si k němu dokázala udělat vztah a v závěru s ním i soucítit. No a netvor... Tak ten mě úplně dostal. Moc se mi líbilo, že nebyl žádný "od přírody padouch", nýbrž vlastně největší oběť celé knihy, který se dlouho snažil být dobrý, jenže jeho hrozný a nespravedlivý osud z něj udělal takového jaky byl. V knize je tento vývoj postavy nádherně popsán a netvora mi bylo líto až do konce.
Závěrem: Pokud čekáte nějaký horor, tak to nedělejte. Na začátku devatenáctého století to možná mohlo působit děsivě, ale dneska už je to samozřejmě jinak. Brala bych to spíš jako první sci-fi román s temnou, místy i lehce depresivní atmosférou.
Postavu Frankensteinova netvora zná skoro každý, avšak s jeho příběhem už je to horší.
Knihy z 19. století jsou jiné, než dnešní. Mají sice děj, ale v mnoha chvílích jde do pozadí a na jeho místo přichází hlubší myšlenky a ty se Mary opravdu povedly. Dokázala jsem se vžít do toho neštěstí, zoufalství a výčitek. Přesně tak se cítí člověk, kterého něco trápí. Popisy přírody už byly méně záživné a kupodivu to pokulhávalo i u samotného příběhu, a to i přesto, že jsem s hlavními postavami soucítila.
Zajímavé - na raný gotický román 19. století je to opravdu mnohovrstevnaté, nikoli ploché, jak tomu začasto bývá. Skutečně je to klenot - ovšem na mém hodnocení se promítá asi z poloviny až poslední dopis kapitána Waltona. Bez něj by se skutečně jednalo o dost najivní dílko.
Malá rozsahem, ale přesto kniha, jejíž děj už asi nikdy nezapomenu. Tak pevně se mi osudy Viktora Frankensteina a jeho Bytosti vryly do hlavy. Viktor Frankenstein se rouhal tím nejhorším možným způsobem - chtěl se rovnat Bohu a byl za to právem potrestán. Je to vlastně příběh o nešťastné lásce. A teď nemyslím vztah mezi mužem a ženou, ale vztah mezi "otcem" a jeho "synem". Každý touží ve skrytu duše po lásce, po porozumění, ale když už lásku nenajde u svých rodičů, tak kde jinde? My, ať věřící, nebo ne, ji nakonec můžeme hledat u "otce nás všech", tedy v boží lásce, ale kde ji měl hledat netvor, když jeho stvořitel mu ji odepřel? Myslím, že je to příběh právě o tom.
Ať se přihlásí každý, kdo chtěl dát Viktorovi facku při každé jeho druhé větě. (Anglicky.)
Kniha je za mě velmi čtivá, neuvěřitelně smutná, emotivní a plná myšlenek o následcích našich činů a obecně o životě . Co se mi na knize velmi líbilo, byl detailní a zajímavý popis vnitřního rozpoložení postav, který je pro mě vždy velkým plusem.
Původně jsem do knihy šla s očekáváním něčeho trochu více hrůzostrašného a hororového, než jak tomu nakonec bylo. Jak již jsem byla poučená, tento román je psán v duchu romantismu a nemůžete o něm prostě přemýšlet jako o horroru, kterým není. Upřímně nakonec jsem si knihu i přesto užila. Co se pak rozsáhlého popisu krajiny týče, tak mě osobně nijak nenudil, ba i naopak.
Určitě bych se ke knize chtěla někdy ještě vrátit.
Velmi čtivá, emotivní kniha..podaná způsobem, že nevíte, na čí straně máte stát.. moc se líbila :)
(audiokniha)
Pokud jde o obsah, myslím, že ho snad ani není potřeba zmiňovat, protože se jedná o notoricky známý příběh. Kdysi dávno jsem viděla i filmovou verzi, ale ta na knihu nemá. Po celou dobu jsem si kladla otázku, kdo je tady vlastně oním netvorem - zda Frankenstein, nebo ten druhý, kterého stvořil? Tohle totiž není tak úplně jednoznačné. Ze začátku mi bylo netvora i dost líto, měl přece jen dobré srdce a nemohl za to, jak vypadá. A Frankenstein svým činem uvrhnul do neštěstí nejen sebe, ale také všechny své blízké. Příběh je hodně smutný a konec je samozřejmě (jak jinak) tragický. Audiokniha je famózní, výborně načtená a děj tímto skvělým zpracováním jen získal na poutavosti.
Při čtení jsem si vzpomněl na citát Mahátmi Gándího: "oko za oko a celý svět bude slepý". Celou knihou čtenáře provází téma povinnosti, práva a pomsty. Je až neuvěřitelné, jak téma knihy prakticky nezestárlo i přesto, že uběhlo už více než 200 let od jejího vydání. Pro čtenáře předchozích století byly pravděpodobně aktuální analogie příběhu s mytologickými příběhy náboženskými ať už starozákonními, nebo z mytologii starověku. Ne nadarmo je podtitulem Moderní Prometheus, v knize je také zmíněn Miltonův Ztracený ráj, přičemž paralel s ním není možní si nevšimnout. Pro soudobého čtenáře bude aktuálnější přirovnat problematiku příběhu k etickým otázkám robotiky, klonování, AI {umělé inteligence}. Jádrem celého příběhu je právo stvořeného na lásku stvořitele a zároveň povinnost stvořitelova k stvořenému. V příběhu ovšem nedojde k naplnění ani jednoho a z toho vzniklá zášť je pramenem celé tragédie příběhu. Je jednoduché se podívat na příběh a říci, že na vinně byla pouze jedna ze stran. Ale už jen skutečnost, že to lze pronést o obou hlavních protagonistech (tedy Frankensteinovi i monstru), nás musí vést k závěru, že jsou na vinně oba. Nesmíme, ale ani zapomenout na jiné poučení příběhu a to, že bezmyšlenkovitá honba za poznáním a to za jakoukoliv cenu vede často k neštěstí. Knihu by asi bylo lepší číst pro její filosofický a etický rozměr než pro pouhou kvalitu prózy, ale tak či onak je její místo v historii literatury zasloužené.
Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četl. Svou roli na tom hodnocení hraje i fakt, že byla napsána...no romanticky. Popisy hor, řek, sněhu, vodních pár atd. mohou za nějakou dobu začít nudit, nicméně jsou to právě ony, které příběhu dodávají atmosféru, kterou jsem si alespoň já vychutnal až po dočtení knihy a její zpětné rekapitulaci.
Asi nemá cenu psát, že tento román NENÍ hororem (byť oplývá temnými, atmosférickými místy), nýbrž beletrizovanou studií lidství, klade otázku, zda „člověk=polobůh se vším všudy“ a nastoluje myšlenku hodnou Exupéryho, že totiž fyzický vzhled nemusí o daném člověku vypovídat vše.
Hrdinové mají vcelku uvěřitelné motivace (zvláště pak Frankensteinova počáteční vášeň byla fascinující).
Jako drobný mínus bych uvedl neustálé stěžování Adama (čti: kreatury) na svůj osud, dělání ze sebe ubožátka, nicméně kdyby jste byli opravdu jediní svého druhu a každý by vás posral, asi by i váš optimismus vysublimoval stejně rychle, jako matka titulního hrdiny, proto tohle nereflektuju ve svém hvězdném hodnocení.
Shrnuto a podtrženo je to výborná četba, ale je třeba k ní přistupovat jako k 200 let starému počinu jiného myšlení. Navíc si tuhle knihu asi víc užijou lidé, kteří četli knihy zmíněné v tomto počinu.
+Srovnávání Draculy (hororu s důrazem na slovo horor) a Frankensteina (kde slovo horor stojí v řadě tak hluboko, že nemá ani sílu předbíhat) je nemístné.
Zatím nevím, jak přesně hodnotit. Postavu a filmy o Frankensteinovi zná přeci každý, řekl jsem si, ale o čem kniha vlastně je? Nedokázal jsem odpovědět a proto jsem se pustil do četby. Předně musím říci, že se musím stydět, protože jsem si bláhově myslel, že Frankenstein se jmenuje netvor a ne jeho strůjce. Ach bože to je ostuda mít takové mezery ve vzdělání. Možná jsem čekal úplně jiný děj, ale kniha nepůsobila vůbec špatně. Vlastně jsem ani přesně nevěděl, jestli být na straně Frankensteina nebo jeho "výtvoru", protože každý měl pro své chování své důvody, které se daly opodstatnit, takže nešlo jednoznačně říci, kdo byl dobrý a kdo zlý. Každý měl totiž od něčeho trochu a záleželo pouze na tom, jak se na celou věc člověk podívá.
Kultová záležitosť. Vzhľadom na to, že to autorka napísala v pomerne rannom veku, dielo dosiahlo kvality, ktorú niektorí autori nedosiahnu ani za celý život.
Úžasný hororový příběh. Frankensteinovo monstrum i sám doktor Frankenstein vytvářejí zajímavou knižní dvojici. V určitých částech mi připomněli českou starší verzi Frankensteina, Rabi Löwea a Golema.
Knihu jsem se rozhodla přečíst po shlédnutí seriálu Penny Dreadful, kde hrál Victor Frankenstein jednu z hlavních rolí a já chtěla vědět, jaký byl jeho skutečný příběh. Mám ráda knihy z období romantismu a ani tahle mě nezklamala. Hlavní hrdina až na sklonku života přijal špetku zodpovědnosti za to, co sám vytvořil. 90 %.
Štítky knihy
Arktida zfilmováno romantismus Skotsko anglická literatura Švýcarsko horory pomsta gotické romány ŽenevaAutorovy další knížky
| 2008 |  Frankenstein |
| 2024 | Posledný človek |
Knihu jsem obdržel jako dárek od Barnajky. Musím říci, že kniha se mi moc líbila a jsem z ní nadšený. Knihu hodnotím na 5 *. Knihu jsem přečetl na jeden zátah, tj. za jeden den. Autorka má krásný sloh, příběh byl napínavý a stále udržoval mou pozornost až do úplného závěru. O knize jsem uvažoval dlouhou dobu a konečně nastala chvíle, kdy jsem se do ní plně ponořil. Kniha se čte dobře, je čtivá a určitě knihu doporučuji.
Viktor Frankenstein stvořil člověka z neživých látek – netvora. Posléze si uvědomil, že udělal chybu, nicméně netvor ho vyhledal a řekl mu svůj příběh.. Cítil jsem s netvorem, chápal jsem jeho požadavek, který sdělil Viktorovi. Bylo mi ho líto a byl jsem plný očekávání, jak se Viktor zachová a jestli netvorovi splní jeho požadavek. Na druhé straně jsem také pochopil stanovisko Viktora, když se nad jeho přáním zamyslel. V knize se mi líbily také dopisy, které jsou proloženy příběhem.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Jestliže studium, kterému se člověk věnuje, vede k oslabení přátelských vztahů a prostých radostí, v nichž nemá být ani stopa bolesti, pak je toto studium určitě nesprávné a pro lidskou mysl nevhodné.
… ale není snad povinností těch, kdo zůstávají naživu, nezvětšovat svou bolest projevováním přehnaného zármutku? Je to současně i povinnost k sobě samému, protože nadměrný smutek zabraňuje člověku, aby co nejlépe a nejradostněji plnil své každodenní povinnosti, bez nichž není platným členem společnosti.
Být smířen s osudem je dobré pro někoho, kdo je nešťasten, jenže tomu, kdo se provinil, není dovoleno nalézt klid. Aby člověk unikl trýznivým výčitkám svědomí, utíká se do náruče zármutku, která se mu v takových chvílích zdá bezpečím.