Frankenstein
Mary Wollstonecraft Shelley
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492285/bmid_frankenstein-YXv-492285.jpg
4
1425
1425
Kdo se dnes začte do příběhu Frankensteina a jeho uměle stvořeného „Adama“, ponoří se nejen do rané science fiction o oživení netvora, ale také do znepokojivého psychologického příběhu. Bude prožívat drama plné napětí, ovšem zároveň si klást otázky o odpovědnosti člověka za vlastní činy, o lidské spravedlnosti, soucitu i nelítostné nechuti k jinakosti. „Dovolávám se tvého soucitu, nepohrdej mnou. Vyslechni můj příběh, a až skončím, opusť mě, nebo mě polituj, podle toho, jaký osud si podle tebe zasloužím. Ale vyslechni mě! Zákony lidí, i když jsou krvavé, dovolují, aby viník přednesl svou obhajobu dřív, než je odsouzen. Vyslechni mě, Frankensteine. Obviňuješ mě z vraždy, a přece bys s klidným svědomím zničil tvora, kterého jsi sám stvořil. To je ta věčná lidská spravedlnost!“ Má lidská věda usilovat o všemohoucnost? A jaké důsledky má zaslepená lidská sebestřednost? Co je zlo a co je dobro? Lze to rozsoudit? Může se jedno obrátit v druhé a naopak? Obdivujme se Mary Shelleyové, která jako mladá dívka dokázala na začátku 19. století vtělit tyto a další otázky do svého nesmrtelného příběhu. Právě díky nim se totiž každá generace k Frankensteinovi se zaujetím vrací.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2022 , Take Take TakeOriginální název:
Frankenstein, or The Modern Prometheus, 1818
více info...
Přidat komentář
Byla jsem překvapená, že na mě z knihy dýchla úplně jiná atmosféra než z filmu. Tedy alespoň než z toho jednoho filmu, který jsem zrovna viděla já. Kniha mi nepřipadala strašidelná, ale rozhodně byla temná a hlavně smutná. Nutící k zamyšlení, kdo je tady vlastně příšerou. Užívala jsem si to. Trochu mi akorát vadilo, jak polopaticky nám autorka předkládá, co je z morálního hlediska správné nebo špatné. Přišlo mi, že toho filozofování je trochu moc a opakuje se. Čtenáři ale nejsou hlupáci, není nutné to do nich takto tlačit. Za to hvězdička dolů, i když je pravděpodobné, že za to může především stáří knihy.
Opravdový horor. Děsivé, ale především smutné. Ne, že bych se snad při poslechu této audioknihy bála, to ani omylem a to jsem jí poslouchala v noci na zahradě. Což ovšem lehce k celkové atmosféře přispělo. Ale děsivé je to především skutky, nikoliv způsobem jakým je příběh zpracován. Ten ve mně vyvolával především smutek. Nepochopení stvořené příšery. Chudák nedostal ani jinou možnost než být zlý, ale vnímám zdvižený prst nad nerozvážností vědeckého bádání. Přeneseno do současnosti, tak bych zvedla varovný prst především nad modifikováním zemědělských plodin. Důvodem proč kniha nebudí hrůzu, je způsob jakým byla napsána. Z pozice vypravěče bude příběh pokaždé lehce odosobněn. Postrádá napětí přítomného děje. A to je u hororů velmi podstatný nedostatek. Audiokniha je velice vydařená, je dobře ozvučená i načtená. A na jejím načtení se podíleli tito narátoři: Robert Mikluš, Petr Pochop a Jan Zadražil.
Poslouchala jsem audioknihu v originále a na rovinu, kdybych to měla číst v ČJ, tak to asi nedočtu, protože ten dobový jazyk prostě dává mozku docela zabrat. Nicméně...
Jsem opravdu ráda, že jsem si tuhle knížku poslechla, protože jsem zjistila, že vlastně vůbec netuším, o čem Frankenstein je. Měla jsem znalost tohohle příběhu dost pokřivenou různými moderními pojetími, které vlastně s originálem nemají nic moc co dočinění.
Většinou mě zdlouhavé popisy krajina moc nebaví, ale tady mi to vůbec nevadilo, protože děj knihy se odehrává v Ženevě, od které nedaleko žiji - tedy všechny ty krajiny pro mě byly jako živé a věděla jsem přesně, která místa autorka popisuje. To bylo jako projít se po mém kraji před dvěma sty lety - úžasné.
Co mě hodně zaujalo je, jak autorka popsala všechny Viktorovi vnitřní boje a pocity, které vlastně nejsou o nic jiné, než pocity dnešního člověka. Ve spoustě jeho myšlenek jsem se dokonce viděla, což mě překvapilo. Každopádně jeho utrpení bylo popsané naprosto mistrně.
Konec knihy mě překvapil a opět mě utvrdil v tom, že jsem o Frankensteinovi vlastně nevěděla vůbec nic. Celkově se mi kniha moc líbila. Sice je ve spoustě ohledů dobová, ale některé myšlenky mají nadčasový přesah. Ne nadarmo je řazená mezi klasiky.
Trochu jsem s knihou bojoval, protože se mi moc nelíbil styl psaní, přeskakování v ději a hlavní postavy mi připadaly docela nesympatické a já si k nim nemohl najít cestu. Proto jsem váhal, kolik hvězd mám udělit. Každopádně i přes tento nedostatek, který by mi v normálním případě hodně vadil, mě Frankenstein docela bavil. Nejvíce se mi líbí filozofický přesah a symbolika příběhu, kladně hodnotím také promyšlenost a nápad. A ačkoliv nejsem příliš spokojený se stylem psaní, dojít na konec příběhu nebyl žádný problém. Za sebe se tedy spíš přikláním k doporučení knihy.
Člověk to musí číst s přihlédnutím k době, kdy kniha vznikla, a jaká byla tehdy literatura. Na dnešní dobu celkem rozvleklý příběh plný vybrané mluvy a přemítání o pocitech, ale ve své době to musel být hotový převrat. Četlo se to překvapivě moc pěkně.
Nadčasové dílo, které mě přes drobné nedostatky (které se však dají přičíst dobovým rozdílům) velmi bavilo. Především dávám veliké plus za trojrozměrnost děje a postav. Po celou dobu čtení totiž vlastně nevíte, kdo je oním monstrem.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Od příběhu jsem nečekala mnoho, protože Stockerův Drákula mě zklamal a na další slavné kousky z 19. století jsem tedy až tak zvědavá nebyla. Nevšimla jsem si ovšem, že ačkoliv jsou obě knihy z 19. století, reálně jsou z dost odlišných dob a Frankenstein mě příjemně překvapil. Asi jen málokdo z těch, kteří tyto dvě knihy srovnávají, si uvědomí, že Dracula vyšel až 79 let po Frankensteinovi. To je o 19 let víc, než kolik dělí Hobita od Harryho Pottera. Srovnávání by tedy mělo zahrnovat úvahu, jak se čtenář liší od svých prarodičů, protože autory dělí 2 generace. Když jsem toto zahrnula do náhledu na příběh, byla jsem po všech stránkách nadšená. Vzhledem k tomu, že rok 1818 se mi zdá poměrně vzdálený, netroufám si ale posuzovat, zda se postavy chovaly dostatečně realisticky nebo ne.
Tentokrát jsem si svou oblíbenou klasiku dopřála v audio verzi. Nesmrtelný hororový příběh, který musel ve své době způsobit pozdvižení čtenářské obce nejenom svým obsahem, ale také skutečností, že toto dílo napsala žena. Mám tento knižní kousek moc ráda a opakovaně se k němu vracím.
Frankenstein je děsivým příběhem, ale v úplně jiném slova smyslu. Není to tak, že byste se sami doma po večerech při čtení museli bát, ale stejně pociťujete nevysvětlitelný hrůzostrašný pocit. Jako by vám někdo dýchal za zády na rameno a svazoval pocitem neklidu.
Je to směsice skličujících pocitů zmaru a sebetrýznění. Viktor Frankenstein stvořil v hlubokém pracovním zápalu bytost, na kterou ihned zanevřel a odsoudil ji tak k životu ve zkáze. Stejně tak tím ale odsoudil i sebe. Proč? Protože bytost, která před ním povstala a které vdechl život, byla navenek to nejodpornější, co kdy za život spatřil. Stvořil tvora, kterého ihned opustil, protože ho nenáviděl, a protože nenáviděl sebe za to, že něčemu takovému vdechl život. A tento tvor, kterého odsoudil jeho samotný stvořitel, nenachází přijetí ani nikde jinde a svůj bídný život zasvěcuje pomstě. Můžeme mu to mít za zlé?
Naprosto dokonalá psychologická záležitost, která mě nutila zamýšlet se nad tím, na čí straně vlastně jsem. A já si vybrala.
Bylo mi líto Frankensteinova monstra. Polemizování o vlastní existenci, kdy bylo stvořené bez vyššího cíle. Nemá žádný důvod vidět ve vlastním žití vyšší důvod, než ten, který si uměle vytvořil. Dnes již klasické dílo, které bylo několikrát zfilmováno je kvalitně napsanou knihou, která spíše než aby nám pokládala otázky na vlastní existenci, snaží se hrát na strunu strachu. Ačkoli z dnešního úhlu pohledu, kdy jsme zavalení filmy s šokující tématikou se nám to zdá úsměvné, v tehdejší době to bylo pokládáno za skutečný zdroj děsu. Ačkoli bylo monstrum vytvořeno i se základní povahovou strukturou jeho motivace nebyly správné, myšlenky monstra jsou ovšem popsány velmi kvalitně a vzniká tak určitý rozpor mezi soucitem vůči Frankensteinově rodině a soucitem k monstru. Samotný strůjce celé situace si nezaslouží byť jedinou hlubokou emoci. Opět se v knize nachází motiv nebezpečné hry na bohy, kdy všechny naše skutky budou náležitě odměněny - a to úplně stejnými pravidly hry.
Knihu jsem chtěla přečíst jelikož je to taková "klasika". Příběh mě nějak extra nenadchnul. Některé části byly pro mě až moc zdlouhavé, osobně jsem litovala 'monstrum' a rodinu Frankensteina. Samotný Frankenstein mi celkem lezl krkem, což ale hádám je samotná pointa knihy.
Zajímavé čtení u kterého si uvědomíte že lidé jsou stále stejný, že každý ponese důsledky svých činů a že před sebou nikdo neuteče ať se o to snaží sebevíc.
"Jsme to, co tvoříme"
Nápad výjimečný. Akorát by mě zajímalo, co by autorka říkala na dnešní podobu monstra - zelený obr, který neumí do pěti napočítat, když v knize se jedná o vcelku komplexní bytost s hlubokými city, která je schopna polemizovat nad vlastní existencí.
Příběhem jsem byla mile překvapená, a i mne vyvedl z mylné západní představy o monstru. Opět se jedná o filozofické dílo.
Kniha není strašidelná typicky hororově, spíše hrůzná po morální stránce.
Jediné, čeho já jsem nebyla fanoušek, bylo romantické popisování krajiny a přírody, protože mi chvílemi přišly zdlouhavé, až nudné.
O Frankensteinovi jsem toho vlastně moc nevěděla. Až na to, že je vytvořeno monstrum, jsem byla příběhem nepolíbená, takže jsem byla velmi mile překvapená.
Ono to není ani tak o monstrech jako o lidech, jejich předsudcích a tom, jak dokážou komplikovat, v tomto případě zničit život.
Samozřejmě bylo to hodně rozvleklé, popisné, poetické, ale to prostě patří k době. A i přesto všechno se mi to četlo vlastně příjemně.
Skoro všichni jsme si celý život mysleli, že Frankenstein se jmenuje ta kreatura. Já tedy určitě! Až do teď, kdy jsme ho četli v minulém kole #klasikomilove.
On vlastně chudák ani jméno neměl, tedy alespoň v knize Mary Shelley. Píšu “chudák”, protože mi ho chvílemi bylo líto.
Příběh vypráví mořeplavec, který v nehostinném arktickém kraji narazí na zvláštního člověka. A tím zvláštním člověkem není nikdo jiný než Viktor Frankenstein. Vědec, který uměle stvořil monstrum, ale svého výtvoru se natolik zděsil, že ho zanechal svému osudu. A teď jej po zamrzlém kraji Arktidy nahání.
Čtení jsem si nesmírně užila, podobně jako třeba Draculu. Prvky hororu, zima, tajemno, to je přesně kniha pro mě! Pokud máte rádi vyprávění příběhu formou deníkových záznamů, knihu si určitě zamilujete.
Věk autorky a doba, ve které žila, nejspíše dílo hodně ovlivnily. Čekala jsem trochu temnoty, vnitřní rozpor... místo toho mi přijde, že je Viktor Frankenstein vynálezce prokrastinace, fňukna a ne vždy udělá čest své inteligenci. Zklamání.
Napsala to 20letá holka roku 1818, která utekla od své rodiny.
Kniha je poplatná době svého vzniku, kdy v románu vládl romantismus. Romantické popisy přírody, niterně rozervaný hlavní hrdina bojující sám se sebou, "hrůzný" netvor. Žádná z postav nevzbudila moje sympatie, nejblíž k tomu možná měl právě (vý)tvor Victora Frankensteina. Takže nakonec největší přínos této knihy je, že pro moderní popkulturu vytvořila postavu "Frankensteina", člověkem stvořeného monstra. (Jaká škoda pro Golema, byl sice první, ale není jednička. Špatný marketing, nejspíš.)
Ale jak jsem psal, napsala to 20letá holka v roce 1818. Jen mu mohla dát alespoň nějaké jméno, ne?
Děkuji nakladatelství TakeTakeTake, vaše vydání je krásně udělaná kniha.
Na mě je dílo strašně melodramatické a ufňukané, ale vzhledem ke stáří příběhu musím uznat, že autorka napsala velmi kvalitní knihu a na tu dobu asi i dost nadčasovou.
Největší hodnotu vidím v tom rozporu, co je morálně správné s tím, že vlastně odpověď nedostaneme, protože hlavní hrdina i monstrum mají logické i lidské požadavky a pohnutky.
Kniha mě místy opravdu bavila, místy jsem naopak dost trpěla (obzvláště části, kdy se přes půl kapitoly nějaká postava utápěla ve svém utrpení a bídnosti existence).
Hodnotím tedy průměrně, protože ve výsledku jsem ráda, že jsem si opět obohatila svůj mozeček nějakou tou klasikou.
Na svou dobu skvělé vyprávění - z dnešního pohledu trochu naivní. Možná první scifi vůbec a to vše napsáno velmi mladou autorkou.
Štítky knihy
Arktida zfilmováno romantismus Skotsko anglická literatura Švýcarsko horory pomsta gotické romány ŽenevaAutorovy další knížky
| 2008 |  Frankenstein |
| 2024 | Posledný človek |
| 1998 |  Maurice |
Audiokniha. Vyslechnuto v rámci CV 2023 - kniha kterou nebudete číst poprvé. Poprvé jsem se setkal s příběhem Dr. Frankensteina jako kluk, pak jsem viděl pár filmových zpracování, teď nastal čas na audioknihu a nelituji výběru, krásně jsem si oživil v paměti původní příběh. Přece jenom ty filmy maji kde co přidané a kde co ubrané, nebo se shodují jenom v původní myšlence umělého člověka a zbytek je na hony vzdálen.