Švédské holínky
Henning Mankell
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372047/svedske-holinky-wRc-372047.jpg
4
134
134
Fredrik Welin série
< 2. díl
Jedné podzimní noci se Fredrik Welin probudí a zjistí, že mu hoří střecha nad hlavou. Fredrik unikne doslova na poslední chvíli a stihne popadnout jen pláštěnku a dvě holínky — obě levé. Jeho milovaný dům na ostrůvku v Baltu lehne popelem i se vším majetkem. Ohořelé trosky se stanou symbolem jeho osamělého života, který se už chýlí ke konci. Fredrik se nastěhuje do starého přívěsu po dceři a hned si objedná nové holínky. Když mu dcera přijede na pomoc a zkontaktuje ho sympatická novinářka kvůli rozhovoru pro místní noviny, obrátí se Fredrikovi život vzhůru nohama.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno:
2018
,
Host
Originální název:
Svenska gummistövlar, 2015
více info...
Přidat komentář
Proti Italským botám je tato kniha , řekla bych, víc upovídaná a popisná. O každém, koho Fredrik potká, se dozvíme co je zač. Pro mne nemusí být děj zrovna akční, mám ráda, když pomalu plyne, ale tady se vlastně vleče, hodně vleče. Přesto jsem knihu přečetla docela se zájmem. Je totiž tak dobře napsaná, že jsem nedokázala přestat číst. Heninng Mankell je totiž kouzelník, který mne polapil do sítě utvořené ze slov. A to mne nebyla ani jedna postava sympatická.
Jaké asi budou jeho detektivní romány? Už se těším.
Občas mne zaujme kniha, která - skoro - nemá děj, jen atmosféru. Kniha, která nemá jednoznačně kladného hrdinu. Prostě proto, že i takový je život. A Mankell, z tohoto pohledu, psát uměl. Švedské holinky jsou vypořádáním se se životem literární formou. Až mi přijde líto, že už žádný Wallander ani Welin nepřijde. Konec, šlus. Díky.
Byla jsem zvědavá, co nového se událo v ostrovní komunitě, proto jsem po Italských botách přečetla i Švédské holínky. Ke konci už to moc nešlo, dějová linka se rozpadala, vztahy nefungovaly, postavy se chovaly divně, plaveb sem a tam, po větru či proti větru, s motorem či s vesly, bylo už moc. A na skuhrání, že už jsem starý, mám sama sebe, ještě o tom po večerech číst...
Nechci autora zatracovat, možná někdy sáhnu po jeho detektivce, řemeslně píše velice dobře a čtivě. Toto mě bohužel neoslovilo.
Asi jsem sentimentální. Tahle kniha není ani milá, ani vtipná, ani k zamyšlení. Je o starci, který v životě vědomě ublížil kde komu, který byl a je bručoun, až na vyjímky sobec, cynik, podobně jako spousta postav kolem (dcera!). A teď se boji svého stáří a blížícího se konce. Přečetl jsem ji celou, ale radost jsem z ní neměl žádnou. Pokud se člověk nedokáže aspoň trochu identifikovat s nějakou postavou, když už ne s tou hlavní, kde má hledat smysl takového čtení?
Zajímavá zápletka a zvláštní charaktery některých postav,knížka se mi líbila.
To se nepovedlo. Pachatel jasný na třetí straně knihy (přitom není vypravěčem a není autorovým záměrem jeho jméno sdělit), části knihy jsou jen bezobsažnou "vatou", hlavní hrdina lékař detekuje u jedné osoby projevy pyromana a přitom i laikovi do očí bijící závěr neudělá.... Prostě odpad.
Kniha mě pohltila svou atmosférou. Vykreslení vztahu stárnoucího muže s novinářkou i záhada kolem žháře byla dokreslena skandinávskou atmosférou malých ostrůvků, na kterých probíhá uzavřený život, život, který málokterý obyvatel velkoměsta dokáže pochopit. Citlivý příběh plný originálních myšlenek mi sedl. Možná i do toho listopadového počasí.
Mankella mám rád ,tak jsem se pustil do čtení holínek. Kniha mě mile překvapila a čtení o stárnoucím člověku mi sedlo. Kniha skvěle popisuje bilancování života, vztahy v rodině a soužití se sousedy na ostrovech. Depresivní nálada a vesměs špatné počasí navodí tu pravou atmosféru příběhu ,který jen tak nepustí. (Po zjištění ,že se jedná o druhý díl, jsem měl ze začátku strach ,že mi to nesedne ,ale opak byl pravdou a proto se musím ohlédnout po prvním dílu.) Akorát jedna scéna mezi otcem a dcerou byla absolutně mimo, kterou popisuje DominaCZ a dávám ji za pravdu, celkově mi to snížilo dojem z knihy a dávám o hvězdu méně.
Holínky nasadily daleko upovídanější tón než Italské boty. Taky se víc bilancovalo a míň se toho dělo. Víc se toho otevřelo a nedořeklo než se dořešilo, ale čtení to i tak nebylo špatné.
O něco méně depresivní příběh než první díl, ale stejně je to pořád pochmurné čtení. Chování a reakce většiny postav je neobvyklé, v běžném životě bychom řekli, že se jedná přinejlepším o narušené osobnosti. Literárně sice povedené, ale číst podobných knížek více za sebou, tak si přivodím pořádnou depku.
Spoilerové kousky!
Kniha vylíčila stárnoucího muže jako někoho, kdo, jak se říká, ošu.til a opustil, protože si v tom liboval, jak dokazují četné vzpomínky-té minulosti je tam pomalu víc než děje, takže se dozvíme že to poprvé dělal ve 14-ti a že jedna cudná děva ho u toho kousala tak, že měl tvář i prostěradlo od krve-je zázrak v tom stavu ještě moci utěšeně tělesně konat, že?
Pán byl prostě borec, ale i ha*zl - když měl modřinu, trápil za to zvířata a házel hmyz do ohně...
Byl také velmi zručný-věčně zakopával a válel se anebo, chtě v hotelu narovnat křivý obraz, šťouchem ho pokřivil ještě více.
Iritující postavy byly jak Lisa, tak jeho dcera. Lisa-sousedka odmítavě sebevědomá- "nic si neslibuj" - její hlavní hláška, protože si myslela, že když s ní náš děda chce pobýt, že ji hodlá tělesně sou(lo)žit,což náš děda už nechtěl.
Jeho dcera? Na nakopání do .... ano tam. Malý důvod: hovoří s ní ve svém karavanu a když se zeptá na její život, ona ho UDEŘÍ, až z něj crčí krev. Normálně by člověk buď vyslal zpětným rázem tu k*ávu k zemi, anebo by byl v šoku, ale on si nos podržel kapesníčkem a omluvil se dceři, že se jí teda vyptávat nebude a pořád byl fit a ještě ji šel vysekat z lochu.
Tu knihu čtěte, pokud chcete číst chátrajícího neurvalce se zázračnými schopnostmi.
Krásně se četlo - o stáří, o citech.... vlastně se tam toho moc nedělo (až na to, že přišel o střechu nad hlavou), ale byl to hezký čtenářský zážitek.
Tak jsem se pochlapila, abych zvládla světabol pana Mankella. Má to v sobě nějakou hloubku, cit i oduševnělost. Na mě to, ale bylo moc vyčerpávající. Myslím, že mám svého trápení také dost a už si chci od toho cizího odpočinout. Má to něco do sebe, ale všeho s mírou.
Henning Mankell - je jasné, že ne každému styl tohoto autora vyhovuje. Ale já ho mám moc ráda - přečetla jsem jak detektivní serie, tak "boty a holínky" - a všechny jeho knihy ve mně zanechaly hlubokou stopu.
Italské boty mi sedly jak bačkůrky... člověk by v nich nachodil stránek třeba bžilion... bohužel po přezutí do holínek se kouzlo kamsi vytratilo a já se cestou snad i začala těšit, až je sundám... což mě nemálo mrzelo... navíc s pointou detektivní linky má mysl nějak odmítla spolupracovat... ale... Fredrik je prostě Fredrik, i když vám někdy svou ukňouraností statečně pije záložku ;)
Kniha je neuvěřitelně zdlouhavá, dočetl jsem ji jenom silou vůle. Nebavila mě, nepovznášela, čtení mě skoro vůbec netěšilo.
Stejně jako Italské boty, tak i Švédské holínky jsou nostalgické a krásné čtení o životě a smrti. Navíc zabalené v dokonale pohlcující atmosféře. Je to příběh, v němž se na první pohled nic výraznějšího neděje - žádná tradiční dominantní zápletka, ale přesto se v něm děje naprosto všechno...
Samotné stáří je poklidné, pomalé, plné vzpomínek...
Ve stejném duchu se nesla tato kniha. Překrásná kniha.
Četla jsem ji s velkou pokorou a radostí. Autor knihy je skutečný mistr pera.
Přeji Fredrikovi všechno dobré a ať se mu v těch nových holínkách dobře chodí :-)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Vrazi bez tváře |
| 2017 |  Italské boty |
| 2015 | Pátá žena |
| 2014 | Bílá lvice |
| 2013 | Než přijde mráz |
Částečně mě to chytlo a chtěla jsem vědět, jak to dopadne s detektivní zápletkou, kterou nám autor připravil. Za druhé jsem doufala, že to ctivejsi než italske boty. Nebylo. Mnohdy jsme se nutila číst dál. A doufala jsem, že se blíží rozuzlení. Nějak mě to nepřekvapilo. Každou novou kapitolou mi bylo jasné, kdo je viník. Musím od něj zkusit opravdovou detektivku, abych měla srovnání. Snad bude lepší. Tyhle severský romány mě úplně neoslovily, jak jsem doufala.