Nechtění
Kristina Ohlsson
Fredrika Bergmanová a Alex Recht série
1. díl >
Z rychlíku X-2000, který přijel na stockholmské hlavní nádraží, zmizela malá holčička. Policie začne brzy podezřívat jejího otce, na jehož dopadení vynaloží veškeré síly. Na jiném místě ve Švédsku se zatím před mužem, kterého zpočátku považovala za svého vysněného prince a osvoboditele, skrývá mladá žena. Dobře ví, proč holčička zmizela, a chystá se k dalšímu útěku. Policejní vyšetřování vede legendární komisař Alex Recht, kterému pomáhá horlivý kriminalista Peder Rydh a v neposlední řadě Fredrika Bergmanová, jejímž původním záměrem byla kariéra houslistky. Místo toho však skončila na policii a teď musí ze všech sil bojovat proti větru, aby zavedla vyšetřování jiným směrem, než tím, který se v první chvíli zdál nejpravděpodobnější. Případ plný rafinovaného zla zatím narůstá do stále větších rozměrů. Vyšetřovací tým nemá času nazbyt, pokud nemá dojít k dalším ztrátám na životech. Kolik mají času, než pachatel udělá další tah? A kdo je záhadná žena jako stín? Je třeba ji najít, aby na své místo zapadl i poslední kousek skládanky?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2013 , Kniha ZlínOriginální název:
Askungar, 2009
více info...
Přidat komentář
Vcelku dobré (letní) čtení. Napínavé, a navíc i vedlejší linky (o soukromém životě) čtivé a vcelku přirozené. Jsem zvědavý na další knihy této autorky.
Suhlasim s kruppe, na prvotinu ok kniha, kedze obdivujem ludi, ktori sa daju na pisanie a niekto im to vyda. Vadili mi situacie, kde si medzi sebou nevedeli podat kolegovia informacie a bolo to pre mna velmi rusive. O konci knihy ani nehovorim docela sklamal. Ale davam tomu sancu a idem na dalsiu.
Po knize jsem sáhla čistě náhodou a byla jsem překvapená, řešení případu s dobrou zápletkou doplněné o nijak násilné popisy postav a jejich vztahu včetně vztahu rodinných, milostných a jejich životní rozhodnutí.
Kniha nebyla špatná. Děj byl dostatečně chytlavý. Měl spád. Hlavní hrdinové dostatečně zajímaví. Ale abych bez spojlerů poukázal na důvod, proč dávám 3 hvězdy, tak jsou to dvě věci. První je přerod Petera ála deus ex machina (rozuměj bez vysvětlení). Od nenávisti, žárlení a skryté erotické fascinaci obrácené do pasivní agrese k přátelství. Což bych ještě dokázal skousnout. Ale hlavní je prohřešek pro pátera Knoxe! Navíc hned porušení prvního pravidla!!!! Celou dobu odhadujete a ono pufff autorka šáhne do pytle a vytáhne úplně novou postavu!
Za mě plný počet bodů. Čtivý styl vyprávění, nechybí napětí, pěkně popsané charaktery a jednotlivé příběhy zůčastněných osob. Knihu jsem odkládala z ruky jen nerada, vtáhla mě do děje a já se ráda nechala, určitě si od autorky ještě něco přečtu.
Bohužel mám poslední dobou asi problém s detektivkami, které píšou ženy. Tedy až na moji milovanou A. Marsons. Jsem svým způsobem alergická na ten profeministický apel v knihách, jejíchž autorkami jsou ženy. I zde máme inteligentní Fredriku, která vše odhalí, a její mužští kolegové nejenže nepřichází téměř s ničím zásadním, ale ještě ji brzdí v práci a nevidí její úžasné schopnosti. Ne, takhle nevyváženost v literárním světě opravdu nefunguje. Tým se musí vzájemně doplňovat, ne brzdit. A opravdu nemám ráda, když jsou vyšetřovatele „hloupější“ než čtenář. Téměř od poloviny je všem čtenářům zřejmý motiv vraha (možná dokonce dříve), ale autorka odhalení uměle oddaluje.
Máme zde tedy skupinu tří vyšetřovatelů, kteří stále chodí v kruhu, nekomunikují spolu, takže když někdo na něco přijde, ostatní se to dozví až za den dva, až druhý přicestuje bůhvíodkud, a technika je pro ně sprosté slovo. Kam se poděla všechna ta krása vyšetřování, kdy máme mít prostor pohlédnout pod pokličku forenzní kriminalistiky? A gradace příběhu bohužel nedocílíte tím, že začnou vyšetřovatelé chodit do práce i v neděli.
Příběh a hlavní motiv sám o sobě je zajímavý, ale vše pluje trochu moc po povrchu. Konec pak všechny mé naděje bohužel zabil. Mám pocit, že mě autorka okradla o moji roli spolu-vyšetřovatele a nedovolila mi odhalit vraha.
Upřímně? Nebyla bych na Kristinu Ohlsson tak přísná, když je to její prvotina, ale bohužel je přirovnávána k mnou tolik milovanému Jo Nesbovi a s tím nemohu souhlasit. Na druhou stranu mi postavy svým podivným způsobem přirostly k srdci. Oceňuji, že nejsou na první pohled sympatičtí. Dám jim tedy rozhodně ještě šanci a vrhám se na Sedmikrásky.
Hodnotím 3/5
Na prvotinu to vůbec nebylo špatné. Doufám, že autorka nevyčerpala všechny nápady a i pokračování budou stát za to.
Tak jsem si po přečtení Sedmikrásek půjčila i první a třetí díl série, ale hned po přečtení prvních stran mi bylo jasné, že toto téma nedávám. Mám doma nedávno narozené své třetí dítě a tématika s dětmi, kterým je ubližováno, mi nedělá dobře. Z toho, co jsem zvládla přečíst se mi zdá, že Nechtění je lepší než Sedmikrásky. Doufám, že Andělé strážní budou ještě lepší:-)
Knížka mě na začátku vcucla a vyplivla mě až na konci. Píběh byl napínavý, svižně napsaný, bez hluchých míst a pokaždé jsem se na knížku opravdu těšila. Někdy jsem se sice trošku zamotala do jmen, ale hned jsem se zase našla. Určitě doporučuji k přečtení.
Detektivka jak má být. Nebyl to žádný krvák, kniha se vlastně četla sama. Měla jsem stále přehled, věděla jsem kdo je kdo a co zjistil, jak pokračuje vyšetřování. Hlavní postavy byly také čitelné. Doporučuji a těším se na další autorčinu knihu.
I já se přidám k většině a budu na knížku pět chválu. Taková klasická severská detektivka, která však nenudila a krásně plynula. Jen těžko se knížka odkládala a určitě sáhnu po dalších dílech.
Velmi slibný začátek pro mne nové série Celá kniha se mi libila.Kriminální děj i hlavní postavy a jejich životy.
Když jsem četla, že kniha připomíná detektivky Jo Nesba, kterého já “miluju”, nevěřila jsem. A jako fakt. Napínavé od začátku do konce a ani v jedné pasáži jsem se nenudila. Naopak!! Byla to moje první kniha od Ohlssonové, ale rozhodně ne poslední!!
Štítky knihy
severská krimi únosy dětí švédské detektivky vyšetřování
Autorovy další knížky
2013 | Nechtění |
2013 | Sedmikrásky |
2015 | Skleněné děti |
2015 | Lotosové blues |
2022 | Bouře |
Kniha mě bavila... Moc mě bavila, už čtu sedmikrásky... Jen jedna věc mě zklamala - když zjišťovali, proč to vrah dělá, co maji ty matky společného, čím se provinili... Pardon, ale potrat mě napadl hned a je až po dalších 100 stránkách... Jediná věc za co odečítam hvězdu je toto a to, že autor furt píše cele jména, jak prdlej... V kapitole už píše jen křestní, ale na začátku každé kapitoli píše Celej jméno, Frederika Bergamova to a tam to, Alex Recht to a tam to... My víme jak se jmenujou, nepotřebujeme to každé 4 strany znovu... Od tohohle nešvaru neupustil i v další knížce... Je to unavny