Nechtění
Kristina Ohlsson
Fredrika Bergmanová a Alex Recht série
1. díl >
Z rychlíku X-2000, který přijel na stockholmské hlavní nádraží, zmizela malá holčička. Policie začne brzy podezřívat jejího otce, na jehož dopadení vynaloží veškeré síly. Na jiném místě ve Švédsku se zatím před mužem, kterého zpočátku považovala za svého vysněného prince a osvoboditele, skrývá mladá žena. Dobře ví, proč holčička zmizela, a chystá se k dalšímu útěku. Policejní vyšetřování vede legendární komisař Alex Recht, kterému pomáhá horlivý kriminalista Peder Rydh a v neposlední řadě Fredrika Bergmanová, jejímž původním záměrem byla kariéra houslistky. Místo toho však skončila na policii a teď musí ze všech sil bojovat proti větru, aby zavedla vyšetřování jiným směrem, než tím, který se v první chvíli zdál nejpravděpodobnější. Případ plný rafinovaného zla zatím narůstá do stále větších rozměrů. Vyšetřovací tým nemá času nazbyt, pokud nemá dojít k dalším ztrátám na životech. Kolik mají času, než pachatel udělá další tah? A kdo je záhadná žena jako stín? Je třeba ji najít, aby na své místo zapadl i poslední kousek skládanky?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2014 , Kniha ZlínOriginální název:
Askungar, 2009
více info...
Přidat komentář
Vraždy dětí vždy provází mrazení v zádech, vztek a bezmoc.
Kniha je napínavá, bez zbytečných průtahů. A jak je již poslední dobou zvykem, řešení případu je protkáno i životními osudy samotných vyšetřovatelů. Vždyť i oni jsou součástí detektivniho příběhu.
Ble ble, to byly ale hnusné zločiny :-( Nechápu, jak mohou existovat takové zrůdy, které dělají něco takového, co autorka popisuje. Ale bohužel i tací jsou mezi námi. Knížka se mi četla dobře, ale musím souhlasit s recenzentkou, která psala, že na konci autorce trochu došel dech. Začátek je svižný, ale třetí třetina už se trochu táhne, navíc ani tady jsem neměla pocit, že už se policie posunula někam dál. A najednou se na posledních pár stranách všechno vysvětlí, je akce a ta končí tak rychle, jak začala. Každopádně knížku hodnotím kladně a k autorce se určitě vrátím, jen si teď musím od toho hnusu vražd trochu odpočinout :-)
Jedna z lepších soudobých detektivek. Zajímavá a vcelku nepředvídatelná zápletka. Asi sáhnu i po dalších dílech v sérii.
U Kristiny jsem dostala do rukou poprvé knihu Davidovy hvězdy, hned po ní jsem přečetla Potopu a nutně jsem doma musela mít všechny, takže teď čtu pěkně od 1. dílu a je to stejné jako vždy. Má to spád, je to napínavé, čtivé a za mě je to jedna z nejlepších detektivních sérií.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Vtáhla mě do děje, poslechu jsem věnovala každou vhodnou chvíli. Jednu hvězdičku ubírám za přehnané vylíčení rozdílu mezi uvažováním civilní policistky a ostřílených policistů. Autorčin dobrý záměr tak vyzněl až otravně a groteskně.
Slušná detektivka. Jen asi ve třech čtvrtinách prokazují detektivové absolutní neschopnost. Jak již psali přede mnou, příliš odboček, které nikam nevedou a také divný konec, není tam gradace napětí.
Znovu jsem začala číst sérii s Fredrikou Bergmanovou a Alexem Rechtem. V tomto prvním dílu se seznamujeme s pracovníky kriminálky i jejich soukromým životem. Téma detektivky je výborně vymyšlené, mrazivé, pachatel hodně dlouho uniká pozornosti detektivů, naopak rozuzlení je až moc rychlé a konec mě docela zklamal. Jako by už autorce došel dech. Možná by taky neškodilo méně odboček v ději.
kniha na mě čekala snad půl roku na poličce a jak jsem se do ní začetla,tak jsem ji už nedala z ruky.Opravdu poutavě psané.Určitě hned sáhnu po dalším díle.
Sérii čtu sice trochu na přeskáčku, ale je to výborné čtení. Vývoj je i viditelný v knihách samotných ve způsobu psaní, nejen ve vztazích popisovaných osob. Dobré čtení, lze jen doporučit. Ale popořadě to bude lepší.
Ač Kristina Ohlssonová úspěšně rozehraje úvodní zločin, rychle sklouzne k nepodstatným náhledům do osobních životů jednotlivých aktérů. Kvůli tomu se zápletka natahuje a natahuje, přičemž mě až nutilo skřípat zuby nad okatým ignorováním zjevné verze průběhu událostí. Jenže to si člověk musí počkat půlku románu, než se chlapi konečně chytnou za hlavu a začnou naslouchat té jediné ženě, která má pro svá podezření alespoň rozumné argumenty. Množství zbytečných odboček pak tempu vyprávění příliš nepomáhá, stejně jako autorčin nepovedený pokus vytvořit napětí za pomoci laciné návnady, jež má asi být jakousi úlitbou severským bohům thrilleru. Ona vůbec snaha přizpůsobit dějovou osnovu autentickému způsobu vyšetřování vytváří pouze množství nedořešených linek, které v závěru nechává spisovatelka volně plavat - holt všechno se dořešit nedá. Jádro detektivky je přitom vymyšlené náramně. Dostat kniha rozumného redaktora, který by seškrtal společenské kudrlinky, mohla z ní být parádní kriminálka.
Kniha je čtivá a vůbec ne nudná, proto mě mrzí, že musím sáhnout k jen průměrnému hodnocení. Ničím totiž nevybočila a nepřekvapila, přitom možností k různým překvapením a nečekaným zvratům bylo několik. Navíc mám ráda, když se závěr krásně rozjede, což se v tomto případě bohužel také nestalo. Hlavně jsem se vlastně vůbec nedozvěděla nic o motivaci pachatele a ani o tom, proč to tak náhle ukončil. Obsahově to však bylo dobré čtení, téma zajímavé, ale nic, co by člověk nečekal nebo už nezaznamenal někde jinde. Hlavní postavy se jevily v pohodě. Sice ze začátku jsem si říkala, jestli mi budou dostatečně sympatičtí, abych s nimi dokázala soucítit, ale nějaký vývoj se v průběhu děje zaznamenat dal. Jen možná nebyly úplně dobře popsány. A to byl vlastně problém, který se táhl celou knihou - průměrnost.
Rozhodně čtivé a v sérii budu pokračovat. Snad se ale autorka ještě vypsala a svůj styl vyšperkovala, protože bych tam měl nějaké výhrady. A snad se už nebude opakovat situace s pachatelem a kouzelným kloboukem, jak tu již trefně padlo. To mi přišlo dost odfláknuté.
Prvá kniha od autorky. Určite si prečítam aj ďalšie aj keď tu trochu podcenila policajtov.
Štítky knihy
severská krimi únosy dětí švédské detektivky vyšetřování
Autorovy další knížky
2013 | Nechtění |
2013 | Sedmikrásky |
2015 | Skleněné děti |
2015 | Lotosové blues |
2022 | Bouře |
Od autorky jsem četla třídílnou sérii Skleněné děti, která byla neuvěřitelně čtivá a napínavá. Očekávala jsem tedy něco podobného i u detektivek pro dospělé, ale dle mého byla pouze čtivá, napínavá moc ne. Co se mi ale líbilo, bylo soukromí postav na policejním oddělení, překvapilo mě, že jim autorka věnovala takovou péči, jinde se to až tak nestává. Ale závěr byl hodně zajímavý a autorka si tím trochu u mě vylepšila reputaci.