Sedmikrásky
Kristina Ohlsson
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/186633/sedmikrasky-186633.jpg
4
519
519
Fredrika Bergmanová a Alex Recht série
< 2. díl >
V bytě na stockholmském náměstí Odenplan je nalezen zastřelený kněz s manželkou. Zdá se, že oba spáchali sebevraždu, nejprve muž a po něm i jeho žena. V dopise na rozloučenou kněz vysvětluje, že poté, co si jeho dcera sáhla na život, nemohl dál žít. Ali čeká v zamčeném bytě na zprávu. Z Iráku zmítaného násilnostmi utekl do Švédska, kde doufá v lepší budoucnost. Jediné, co po něm jeho dobrodinec požaduje, je jednoduchá protislužba. O jejich dohodě ale musí mlčet. V Bangkoku se zatím mladá Švédka ocitá čím dál odříznutější od okolního světa. Někdo kousek po kousku boří celý její život. Zatímco po ní pátrá thajská policie, ona se na vlastní pěst snaží najít toho, kdo to má na svědomí. Dvojnásobné vraždy na Odenplanu se pod vedením Alexe Rechta ujme spolu s dalšími kolegy Fredrika Bergmanová. Brzy pochopí, že se jedná o něco mnohem složitějšího, než jen o sebevraždu. Zdá se, že různé události odehrávající se ve Švédsku i v zahraničí spolu nějak souvisí. Otázka je jak. Čas ubíhá, ale ti, kdo něco vědí, mlčí.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno:
2013
,
Kniha Zlín
Originální název:
Tusenskönor, 2010
více info...
Přidat komentář
Vyhovuje mi autorčin styl psaní, který čtenáře "hodí rovnou do vody" bez nějakých zbytečností. Bohužel jsem od ní četla v poslední době několik knih a už začínám být jaksi přeOhlssonovaná. Sedmikrásky se mi líbily z jejích knih snad nejméně, mají zbytečně propletený děj.
Tohle je další z řady severských detektivek, kde kořeny zla je nutno hledat v minulosti a kde nic není tak jednoduché, jak se původně zdálo. Vraždy, složitá situace kolem uprchlíků, vztahy rodinné a přátelské a do toho těhotná vyšetřovatelka. Docela se mi líbilo prolínání soukromého života detektivů s vyšetřováním - nebylo to špatné.
Zbytečně překombinovaná zápletka, děj se zamotává do šířky a svůj podíl na tom má zbytečně podrobný popis života vyšetřovatelů a jejich okolí.
Ani na druhý pokus Kristina Ohlsson nepotvrdila to, co se o ní říká, totiž, že to je Nesbo v sukních. Sedmikrásky mne bavili snad ještě méně než první díl, četlo se to velmi špatně, zápletka je až překombinovaná, motivy zainteresovaných osob diskutabilní a nevěrohodné, celé to sotva drží pohromadě. Opět se nedočkáme vůbec žádné akce, děj je nudný, fádní, vyprávění se často stáčí do soukromí a pocitů dle mého názoru příliš mnoha osob, trio detektivů doplňené o posilu Joara stejně jako v prvním dílu jen vyslýchá, tápe, spekuluje a vytváří další teorie v již tak dost spletitém příběhu, až jsem se v tom místy ztrácel, stejně jako Alex. I Nesbo však napsal skvělou detektivku až napořetí, Kristina tedy dostane ještě jednu šanci. Opět si neodpustím, jsou ti plačící detektivové skutečně nutní?
Knize rozhodně nemůžu upřít její čtivost, kdybych mohla, dala bych ji na jeden zátah, ale stejně jako v Nechtění jsem v závěru postrádala ten "wow efekt". Zápletku znáte od prvních stran a pokud jste přečetli víc než dvě severské detektivky, jedna plus jedna si spojíte velmi rychle a pak už jen popoháníte vyšetřovatele, aby prozřeli i oni. A konečně - taky jste měli někteří pocit, že autorka tak trochu vykradla Nesboho Spasitele?
Nezdá se mi, že by kniha byla slabší než "Nechtění", ale je jiná, to je logické. Je bezvadně napsaná, napínavá a zvědavost mě nutila číst skoro bez přestání. Opravdu jsem byla rozmrzelá z toho, když jsem musela knihu odložit kvůli jiným povinnostem. :-D
Snad jejiné co mi občas vadí je fakt, že aktéři mívají dost často ruce složené na prsou. ;-)
Bez této informace bych se při čtení obešla, ale to je už i o překladu... :-)
Jinak jsem si autorku už zařadila mezi svoje oblíbené a ruce složené na prsou na tom nic nezmění. :-)
Tato byla slabší než Nechtění...každopádně... opět skvěle napsáno...jedním dechem... jdu na další... :-)))
Doporučeno v práci.
Začátek: 26.1. Konec: 30.1.
Nejsem si úplně jista, zda chci číst knihy takovým tempem.
Teď k Sedmikráskám, naposledy jsem byla takhle zmatená, když jsem četla Pavučinu Lží, až do posledních 20stran jsem absolutně neodhadla situaci.
Příběh mi nepřijde překombinovaný, ale na druhou stranu se v tom člověk chvilkami ztrácí (ten pocit mám i u Adnělů Strážných) a to z toho důvodu, že tam je dost postav. Každopádně je to čtivé, má to rychlý spád a rozhodně nad tím přemýšlíte. A tak by to mělo být ne?
Když o tom teď přemýšlím...ono tam tolik postav vlastně není, jen do určité chvíle nemají jméno a to je právě to...
Zvláštní styl zamotání děje rozhodl o rychlosti mého čtení. Bylo to něco, co jsem nečekala. I když jsem si byla od začátku jistá vrahem, tak jsem po každých pár stránkách měnila stanovisko (proč, jak, kdy)... Super čtení :)
Příběh se rozběhl celkem dobře, ale děj se časem stal opravdu zbytečně překombinovaným, přitom větší množství postav si já osobně užívám, nevadí mi. Slabý průměr, bohužel.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Nechtění |
| 2013 | Sedmikrásky |
| 2022 | Bouře |
| 2015 | Skleněné děti |
| 2015 | Lotosové blues |
Trochu se mi pletly postavy, ale to je u mě dost časté. Postupně jsem si zvykla na postavy, které mi byly v předchozím dílu dost nesympatické a zajímá mě, jak se vyvinou jejich vztahy.