Než pravda vyjde najevo
Tošikazu Kawaguči
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/438992/bmid_nez-pravda-vyjde-najevo-XsX-438992.jpg
4
277
277
Funiculi funicula série
< 2. díl >
Navštívili jste už tokijskou kavárnu Funiculi funicula a seznámili se s podivnou novodobou legendou o možnosti cestovat v čase, která o ní koluje? Pokud znáte alespoň jedno z pěti pravidel, která tuto cestu umožní, pak určitě ano. Do tajemné starobylé kavárny, v níž se spojuje přítomnost s minulostí i budoucností, přicházejí stále noví lidé, kteří se o této legendě doslechli. Tentokrát se pro návrat do minulosti rozhodnou čtyři muži, kteří by udělali cokoli, aby se ještě jednou setkali se svými blízkými. Jen tak najdou sílu změnit svůj pohled na život a pokusí se v něm znovu najít ztracené štěstí. Spojuje je milosrdná lež, kterou se pokusili své nejmilovanější ochránit: Nejlepší přátelé příběh muže a jeho setkání s přítelem, který zemřel před více než dvaceti lety Matka a syn příběh muže, který nemohl přijet na pohřeb své matky Milenci příběh muže a jeho setkání s přítelkyní, kterou si nemohl vzít Manželé příběh starého policejního vyšetřovatele, který nestihl své ženě předat dárek k narozeninám... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2020 , Kniha ZlínOriginální název:
この嘘がばれないうちに (Kono uso ga barenai uči ni), 2017
více info...
Přidat komentář
I když jsem knihu četla hned po Než vystydne káva, měla jsem s ní trochu problém a ve třetím příběhu jsem se v ději trochu zamotala. Přesto kniha neztrácí na kouzle prvního dílu. Takže pokud nechcete nic náročného ke čtení, směle do toho!
Kdyby se věčně neopakovala ta samá známa fakta, která se opakují od první povídky prvního dílu, dostala by knížka mnohem vyšší hodnocení. Ale tohle ji dost shazuje.
Opět krásné čtení, citáty - oddychová kniha jsou to jednoduché příběhy, ale mají své kouzlo...
Nemohu říct, že by tato kniha byla vysloveně špatná. Stále má své kouzlo stejně jako první díl. Ale faktem je, že jsem měla tentokrát trochu více problém se začíst. Asi jsem nebyla v tom správném rozpoložení. A dalším faktorem bylo to, že jsem trochu pozapomněla některé postavy z první knihy, tak jsem se v některých momentech nechytala v tom, kdo je kdo a kdo už kavárnu dříve navštívil.
A ve třetím příběhu jsem se úplně zamotala do děje, resp. do toho, co a jak se odehrálo a jak to s těmi postavami vůbec bylo.
Takže hodnotím průměrně. Ta poetická atmosféra tady stále je. Je tu i ten hořkosladký přesah, melancholická atmosféra, přesto s náznaky naděje. A to bylo krásné. Ale nějak jsem tentokrát nebyla naladěná a taky jsem měla určité problémy. Takže 3 hvězdy z 5. Každopádně je to stále série, ke které se chci časem vrátit a znovu si ji přečíst.
Já budu bohužel také patřit k těm co si další díl už nepřečte.Vadí mi velmi časté opakovaní toho co už známe dokonce i z prvního dílu.Výhoda je ,že kniha není až tak obsáhlá,takže jedno odpoledne stačí na přečtení.
Kniha krásně navazuje na předchozí díl a je to takové příjemné pohlazení po duši.
Ráda jsem zase vstoupila do klidné a tajemné kavárničky v Tokiu a nechala se unášet obyčejnými lidskými příběhy. I do tak krátkého románu dokázal Kawaguči vložit krásné myšlenky, emoce, tajemno. Návštěvníci kavárny ještě něco potřebují vyjasnit nebo předat někomu, koho milovali a který už zemřel, potřebují se i zbavit výčitek nebo smutku, dokončit nebo dovysvětlit určité věci. Bylo by prima, kdyby taková kavárnička existovala, určitě by mnoha lidem spadl kámen ze srdce a ulevilo by se jim v trápení či výčitkách. Milé a příjemné čtení.
Konečně druhý díl série Funiculi funicula od japonského spisovatele. Moc pěkné, oddychové čtení, plné krásných myšlenek. Majitelé kavárny i hosté jsou k sobě neuvěřitelně ohleduplní a já od začátku čtení přemýšlím, jestli bych se chtěla nechat přenést do minulosti a zůstat tam alespoň tu malou chviličku, než káva Mocha Harrah vychladne. A hlavně, s kým bych se chtěla setkat. Podle pravidla číslo pět je důležité vrátit se dřív, než káva vychladne, protože jinak se z vás stane duch, který v této milé kavárničce zase nadlouho obsadí důležitou židli.
Kouzelná kniha a stejně jako v u prvního dílu je tu záložka ve tvaru kouře, který stoupá vzhůru z horké kávy. Milé, laskavé a jemně emotivní čtení.
Stejně jako v prvním díle, i ve druhém sledujeme postupně čtyři příběhy návratu do minulosti, které jsou propojeny místem kavárny i lidmi, kteří se v nich prolínají. První díl Než vystydne káva se mi moc líbil, ale úplně unesená jsme z něj nebyla. Naopak druhý díl mi dal teda zabrat... Nevím, jestli jsem byla v jiném rozpoložení já nebo jestli byly ty příběhy o tolik silnější, každopádně mě všechny čtyři zasáhly a já bulela jak želva...
Budu doufat, že u nás vyjde i třetí díl a k těm dvěma se ještě někdy vrátím. Stojí za to!
" I Dostojevský tvrdil, že nie je v živote nič ťachšie, ako rozprávať vždy pravdu. Dôvody, prečo ľudia klamú, bývajú rôzne. Môže to byť preto, aby sa ukázali v lepšiom svetle, alebo aby niekoho oklamali. To môže dotyčného zraniť, ale môže mu naopak pomôcť. Často však ľudia svoje klamstvá ľutujú. "
Ďaľšie 4 príbehy v kaviarni, v ktorej môžte cestovať v čase. V troch príbehoch záujemci cestujú do minulosti a v jednom do budúcnosti, presne ako v prvej časti, Než vystydne káva. No cestovanie v čase v tejto kaviarni sprevádzajú určité pravidlá, ktoré treba dodržať.
Najviac sa mi páčil príbeh policajného vyšetrovateľa, ktorý chcel vydieť svoju mŕtvu ženu. Dokonalosť sama o sebe.
Dozvedáme sa tu trošku viac o záhadnom prízraku tejto kaviarne, čo ma potešilo a príbehy samé o sebe majú hlbšiu myšlienku. V tomto sú japonský spisovatelia dokonalý. Dokonca aj v komiksových príbehoch dokáže japonský autori vyťažiť čo najviac.
Vítejte zpět v Tokiu a fascinující kavárně Funiculi funicula! Jste připraveni na další krátké návštěvy minulosti/budoucnosti? Pak se pusťte do Než pravda vyjde najevo.
Na druhý díl jsem se těšila už jen proto, že na Databázi knih je ještě lépe hodnocený než jednička. Opět se tu setkáváme s čtyřmi jímavými lidskými příběhy, které nám mohou být blízké, protože vztahy, city, výčitky svědomí a touhy, to je něco, co všichni řešíme. Především v tom pak podle mě tkví síla této série – umí oslovit.
Musím ale říct, že dvojka zároveň nepřináší mnoho nového, k menšímu překvapení dojde snad jen v samotném závěru. Co mi trochu vadilo, to bylo neustálé opakování principu (tj. toho, jak to vlastně v této kavárně funguje). Ano, teoreticky by druhý díl mohl číst někdo, kdo vynechal knihu první, ale myslím, že takových bude minimum.
Jde o milou četbu, která umí jitřit city, zároveň se čte jedna báseň (a to nejen pro svůj malý rozsah). Za mě je to příjemná oddychovka.
Téma návratu do minulosti je vždy atraktivní. Jedna z podmínek této knižní kavárny, že se můžete setkat jen s jednou osobou a že tím setkáním nic nezměníte - je výzvou se zamyslet nad svým životem a faktem koho bych já chtěl/a potkat u takové kávy…. Na několika příbězích, resp. životech může čtenář dostat jisté tipy, kdo vše se o toto místo může ucházet a jaké situace nám v přítomnosti často připadají nedůležité a stanou se zásadní….
Osobně mne zpracování zklamalo, avšak vůbec ne pokud vezmu v úvahu, že texty od asijských autorů jsou často rozvláčné, sáhodlouhé, opakující se. Tady je pak cca 170 stran oproti jiným hodně hodně tlustým knihám pohoda:o)
Tak jak jsem už psala u první knihy o kavárně Funiculi funicula, tak jsem nadšená z linky, která se line všemi povídkami. Navíc je spojená s kávou. Člověk si při čtení má chuť dát tu kávu a pokud se vžijete do pocitů hlavních postav jednotlivých povídek, tak se s nimi přenesete i v čase. Což je jedním aspektem této knihy. Pokud bychom se chtěli přenést do jiného času, ke konkrétní osobě a situaci s podmínkami, které se dávají v této kavárně. Kdo by to byl, jaký čas a jaká situace?
Děj je tak promyšlený, že má člověk opravdu velkou chuť se do toho ponořit natolik, že by šel po souvislostech a vymyslel sám jednu další povídku. Pouze poslední povídka mi přijde už trošku méně promyšlená. Každopádně jsem z těchto knih, myšlení autora, propojení s minulostí nebo budoucností a myšlenkovými pochody, nadšená.
Než pravda vyjde najevo, se nese ve stejném duchu jako předchozí Než vystydne káva. Čtvero příběhů lidí, kteří na několik chvil cestují v čase, aby se setkali s někým ze své minulosti, většinou již mrtvým. Nápad ve druhé knize už je trochu vyčpělý, neustálé opakování informací trochu otravnější než v předchozí knize. Je-li druhá kniha něčím jiná než první, pak zaměřením na zaměstnance kavárny - jejich příběhy se dostávají do popředí a jsou důležitější než příběhy těch, kteří kavárnu navštěvují, aby se mohli na krátkou dobu vrátit v čase (jen na takovou dobu, než jim vystydne šálek kávy a s vědomím, že ať udělají cokoli, jejich návrat nemůže nic změnit). Výsledkem ale bohužel je, že samotné vlastní příběhy jednotlivých povídek ve čtenáři nevzbuzují příliš zájmu a přiznám se, že mě osobně byly vcelku fuk. Stále se ale jedná o příjemné a milé čtení, nicméně místy je to už trochu přeslazené (nehledě na to, že postavy nám tu nějak až příliš často brečí, přičemž autorovi se na city čtenáře moc nedaří zapůsobit). Možná právě proto, že nápad není nový, recykluje předchozí díl, a ani k žádné katarzi původního nápadu nedojde. Avšak i když mám k oběma knihám mnoho výhrad, první díl jsem si vcelku užil. Očividně natolik, abych sáhl i po druhém. Jedná se totiž o vcelku originální oddechovku. Snad by za takovýchto podmínek působila lépe, kdyby obě knihy tvořily jeden svazek. Než pravda vyjde najevo je oproti Než vystydne káva o něco slabší, ale komu se první kniha líbila, nejspíš ani druhou zklamán nebude.
Je to jednohubka, což je v tomto případě bezmála jediný klad, protože už v prvním dílu si čtenář přečte všechno, co je na této knize nové. Tady to je zkrátka pokračování a nic na tom nezmění ani autorova snaha sdělit čtenářům, že je ve vztazích dobré nejen nechat, ale rovnou i všechno vyklopit. Ehmmm, nemohu souhlasit. Navíc nikdo neříká svým blízkým úplně všechno. Pak mi taky vadí názor, že je dobré říct někomu, kdo to ještě neví, že umře. Krucinál, to by mě asi poněkud rozhodilo...
Určitě bude další díl, ale beze mě. Za mě stačilo.
Další pěkné příběhy ze zvláštní kavárny. Líbilo se mi tu, že na začátku byly znázorněny vztahy. Jednotlivé příběhy se mi líbily. Je hzeké sledovat a zjistit, proč lidé chtějí do určitého času a sledovat, jak probíhá setkání s tou konkrétní osobu.
Z kavrány na mě vždycky dýchne taková pohoda.
Propletené příběhy, které vás zavedou do kavárny, kde si vypít kávu není jen tak.
Lepšie je pravdu povedať skôr, ako v šálke vychladne káva. Tak je to aj v živote.
Milovať znamená, dať city najevo. Příjemné čtení.
U prvního dílu mě některé věci překvapily. U druhého dílu už jsem věděla, jak to v kavárně chodí a těšila jsem se na staré známé a další příběhy. Milá, poklidná atmosféra kavárny a takové "japonské" pokorné vnímání života mě opět potěšilo. Už se těším na další díl.
Štítky knihy
cestování časem japonská literatura kavárny
Autorovy další knížky
| 2019 |  Než vystydne káva |
| 2020 |  Než pravda vyjde najevo |
| 2022 | Než vzpomínky vyblednou |
| 2023 | Než se stihnu rozloučit |
Druhá kniha v této sérii se mi líbila víc než ta první. Příběhy se mi zdály dojemnější, propracovanější, více se mě dotýkaly. Přiznávám, že jsem bulela jak želva. Hvězdička dolů za skutečnost, že se někdy dalo jen těžko určit, kdo právě hovoří. Nevím, jestli to bylo překladem, nebo původním textem, občas to ale bylo mírně matoucí.