Než vystydne káva
Tošikazu Kawaguči
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403542/bmid_nez-vystydne-kava-APv-403542.png
4
938
938
Funiculi funicula série
1. díl >
Co byste řekli tomu, kdybyste se mohli vrátit zpět do minulosti, ale pouze na chvilku, než vám vystydne káva? V jedné malé kavárně nazvané Funiculi Funicula, mají místo, které vám to umožní. Ale jen za těchto zvláštních podmínek: Můžete se setkat pouze s lidmi, kteří kavárnu již někdy v minulosti navštívili. Ať uděláte cokoli, přítomnost tím nezměníte. Při pobytu v minulosti se z místa nesmíte vzdálit. Váš čas v minulosti začíná nalitím kávy a končí, když káva vystydne. A tím výčet podivných pravidel nekončí. Přesto se najdou lidé, kteří, když se o této možnosti doslechnou, se rozhodnou ji využít. A co vy? Stáli byste o návrat do minulosti i za takových podmínek? Kniha nabízí čtyři příběhy osob, které se o cestu v čase pokusily, a jejich dojemná rozuzlení. Příběh první: Milenci – příběh ženy, která se rozešla s mužem, za něhož se chtěla vdát Příběh druhý: Manželé – příběh muže ztrácejícího paměť a jeho ošetřovatelky Příběh třetí: Sestry – příběh dívky, která utekla z domu, a její mladší sestry, která milovala jídlo Příběh čtvrtý: Matka a dcera – příběh těhotné ženy, která v této kavárně pracuje... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2019 , Kniha ZlínOriginální název:
コーヒーが冷めないうちに (Kóhí ga samenai uči ni), 2015
více info...
Přidat komentář
Po přečtení anotace jsem se na knihu hrozně těšila, protože mi to přišlo jako neotřelý nápad. Nakonec mi ale asi nesedělo psaní japonského autora - na mě je to moc pomalé, opakující se a celkově se podle mě z nápadu mohlo tzv. vytřískat více.
Do dalších dílů se nepustím.
Tohle pro mě byl takový průměr. Ano, repetitivnost, ano, postavy nejsou popisovány jako v evropské literatuře - nic z toho mi zas tak nevadí. Ale otravovalo mě to "mentorování " - o kávě apod., jinými slovy, pasáže za mě naprosto zbytečné, a až moc okaté rozuzlení příběhů.
Celkem mě překvapily rozporuplné recenze na tuto knihu. Čekala jsem, že celá série bude v červených číslech. Ano, uznávám, že se jedná o něco jiného, než na co je český čtenář zvyklý, jenže právě v tom se skrývá krása. Nahlédnutí pod pokličku jiné kultury a jiného stylu psaní jsem si neskutečně užila.
Kdybych knihu nečetla na dovolené kde nebyla jiná možnost asi bych ji odložila a už se k ní nevrátila.Ale nakonec jsem ráda, že jsem se začetla a zjistila , že kniha má velkou hloubku a stojí za zamyšlení.
Naprostý brak. Psané jak stereotypní anime pro teenagery, postavy mají přehnané reakce a projevy (žena která několik stran leží hlavou na stole a lituje se je jak vytržená z nějakého meme). Série extrémně podobná anime Death Parade/Billiards, až na to že vydaná knižně.
Čteno v angličtině.
(SPOILER)
Mám z této knihy rozporuplné pocity - co bych vyzdvihla: krásná obálka, originální záložka, podstata příběhu Matka a dcera mě naprosto dostala. Je nádherné, že se Kei rozhodla dát své dceři život, a přivést tak do světa výjimečnou dívenku. To je podle mě důležité poselství.
Ale zbytek mě bohužel zklamal. Postavy jednaly šablonovitě, popisy kavárny a pravidel se opakovaly nebo zpomalovaly rozjetý příběh.
Nápad na knihu je to geniální, a proto bych ji doporučila i ostatním. Sice to není můj šálek kávy, ale věřím a vidím podle komentářů, že má kniha co předat.
Krátká, celkem čtivá knížečka. Vadilo mi neustálé opakování pravidel. Na tak malém prostoru tomu bylo věnováno zbytečně moc místa.
Typický japonský styl, kterým je kniha psaná, nebude sedět netrpělivým a čtenářům zvyklým na knihy, které mají dynamiku a rychlý děj.
Začíná zvláštně, myslela jsem, že čtení vzdám. A pak se Fumiko dostane do minulosti a kniha nabere na záživnosti a už nejde přestat, dokud není dočtená. Jen jsem tedy u ní hodně plakala. V dobrém, ovšem...
Způsob, kterým Japonci píší knihy, mi prostě nějak nesedí, nedá se nic dělat, tahle knížka se mi nelíbila. Samozřejmě, námět je velmi originální a zajímavý, nicméně způsob líčení příběhu mi lezl na nervy, především to neustálé opakování již známých faktů v každé nově započaté čtvrtině příběhu a charaktery postav v podstatě neexistovaly, až na jednu mě osobně nesympatickou výjimku.
Mojí nelibost z této knihy lze nejspíš vysvětlit nepřekonatelnými kulturními odlišnostmi, jež mezi našimi zeměmi panují, já to Japoncům nemám za zlé, vážně ne, ale jejich literatura mě povětšinou ničí. Bohužel jsem doposud natrefila jen na jednu jedinou výjimku a můžu říct, že titul "Než vystydne káva" to zcela určitě není..
Knížku mi doporučila paní v knihovně i když japonské knihy moc nevyhledávám... Ale musím říct, že jsem byla mile překvapena, byla to taková milá jednohubka. Jsou zde čtyři příběhy lidí, které se ve finále proplétají a cestování v čase mi taky nevadilo. Těším se na další díl...
Zajímavé pojetí o cestování v čase. I když jsou to 4 samostatné příběhy, prolínají se skrze postavy z příběhů takovým způsobem, že tvoří dojem jednoho uceleného příběhu. Celý koncept a prostředí kavárny má příjemný japonský nádech. Je to spíše čtení pro takové to zastavení a trochu zamyšlení. Ale zároveň žádná složitá filozofie. Spíše jde o lidské osudy a jak se k nim jednotlivci postaví. Za mě určitě zajímavý objev letošní akce Svět knihy.
Možná jsem měla trochu větší očekávání, ale nebyla špatná. Jen jsem asi čekala trochu víc. Nejvíce mě zasáhl příběh o sestrách, u kterého si člověk uvědomí, jak je důležité s lidmi komunikovat a nepředpokládat, že si někdo něco myslí. Protože ve skutečnosti je to úplně jinak a lidé by si ušetřili spoustu trápení, kdyby spolu jednali otevřeně.
Zkusím si přečíst i druhý díl, uvidíme, jestli bude lepší či horší. Tak či tak to asi není kniha, která by na mě udělala takový dojem, že bych si ji chtěla přečíst znovu.
"Ty chvíle, kdy ses cítila opuštěná, ale změnit nedokážu."
"Věci kolem nás nepřijímáme tak, jak je vidíme nebo slyšíme. Jsou zkreslené našimi zkušenostmi, myšlením, okolnostmi, iluzemi, preferencemi, znalostmi či vnímáním, a i tím, jak jsme citliví."
"Přítomnost se nezměnila - změnily se ony dvě. Díky návratu do minulosti obě změnily svůj způsob myšlení."
Milá knížka, přečtená během dvou dní. Ke konci u příběhu matky s dcerou jsem byla i dojatá. Jen si myslím, že celý ten koncept by šel využít lépe, více knihu obsáhnout, přeci jen cestování časem se dá pojmout x způsoby a tento je velmi výjimečný.
Toto byl zase jeden z těch (jak já jim říkám) pocitových/emocionálních románů. Knížka, která vám vleze pod kůži a je vám s ní prostě dobře. Je taková milá, lidská a příjemně plyne. Na nic si nehraje. Hladí, hřeje a promlouvá. A než se nadějete, jste na konci a odnášíte si nějaké to moudro navíc. Pohodová odpolední jednohubka, u které si i čajíčkář jako já uvaří aspoň kafe s mlékem, protože se to tak nějak sluší. Jen ta pravidla by autor nemusel vypisovat všechna pořád dokolečka. Ale určitě se podívám na další díly.
Japonsko, kaviareň, cestovanie v čase
Na menej ako 200 stranách sa odohrávajú štyri samostatné príbehy, poviedky, ktoré majú niečo spoločné. Kaviareň, personál a ženu v bielych šatách. Len o jednej kaviarni v Tokiu kolujú chýry už niekoľko desiatok rokov, že jedno konkrétne miesto v nej vám zaručí vrátiť sa do minulosti.
Nápad perfektný. Prevedenie, z môjho pohľadu pokrivkávajúce, no verím, že to je sčasti aj rozdielnosťou kultúr a vyjadrovaním. Prekladateľ bol a stále je v mojich očiach macher level milión!
Dej na mňa pôsobil často chaoticky. Opis kaviarne, zákazník, ktorý má dôvod sedieť a objednávať si kávu za kávou(či iné dobroty), preskok do minulosti postavy, šup, sme späť v kaviarni, nejaký ten dialóg, veľa monológov, presun do minulosti-cestovanie v čase, epizódka, ktorá sa už stala, ale tentokrát trochu inak, späť do prítomnosti takto opísané to znie ako vcelku chronologický príbeh. Nebol taký ani jeden.
Aj keď musím priznať, že poviedky nie sú mojou šálkou kávy(aké príhodné), vedela by som si predstaviť tieto poviedky napísané ako román a určite by sa mi páčili. Žiaľ, neviem oceniť formát poviedky. Stále mi niečo v danom príbehu chýba Rozpísaný začiatok, prepracovanejší stred, či úplný záver poviedku vnímam ako časť z románu. Malý kúsok. No a aby som príbeh náležite ocenila, chýba mi tam zvyšok príbehu, ktorý si autor nechal pre seba.
Ak ale vám poviedky vyhovujú, určite siahnite po tejto knihe a môžete si domov z kníhkupectva vziať aj pokračovanie/-nia.
Hlavní "tajemství" knihy je vyzrazeno už v anotaci, v příbězích jednotlivých návštěvníků tedy víte víc než oni, případně se jen dozvídáte další podrobnosti. Co je ale zajímavé, jsou myšlenky, které se vám honí hlavou (a neříkejte, že ne). S kým byste se sešli? Co byste mu řekli? Nezůstalo by nakonec mezi vámi ticho? A není to tak lepší, když by se vlastně stejně nic nezměnilo? A kdyby změnilo - jednali byste jinak?
I když jsem knížce dala pět hvězd, nemám touhu přečíst si další ze série o téhle zázračné kavárně. Upřímně - už poslední příběh mi dělalo potíže dočíst. Nápad skvělý, ale japonsky minimalistické vykreslení postav bohužel nemotivuje k pronikání do osudů dalších návštěvníků. Jsou tak málo plastičtí, že se mezi stránkami nadobro ztratí...
Nenadchne, neurazí. Nápad je to parádní, ale styl mně nevyhovuje. Neupoutá mě to u knihy.
Štítky knihy
Japonsko zfilmováno cestování časem japonská literatura divadelní hry kavárny magický realismus
Autorovy další knížky
| 2019 |  Než vystydne káva |
| 2020 |  Než pravda vyjde najevo |
| 2022 | Než vzpomínky vyblednou |
| 2023 | Než se stihnu rozloučit |
Vlastně si těmi čtyřmi * nejsem úplně jistá. Sice jsem od druhé třetiny chápala tu oblíbenost a vychvalování, protože všechno začalo krásně navazovat a brát za srdce, ale dost dlouho mě iritovalo, že autor musí zásady cestování v čase opakovat v každé kapitole 3 x , ale i 5 x. Jako by byl čtenář hlupák, který to nepobere napoprvé, nebo napodruhé. Asi by byla kniha hodně tenká, kdyby je vynechal. Z větší části jde však o román citlivý, milý a empatický, ve kterém jsou hlavní postavy lidské a uchopitelné a ostatní jim bezvadně asistují. Jsem, ráda, že jsem si jej přečetla.