Gala Dalí

Nakonec knihu hodnotím 4 hvězdičkami. Gala mi byla kapitolu od kapitoly nesympatičtější, kamarádky by z nás rozhodně nebyly… Přesto četby nelituji, rozšířila jsem si obzory. Vracet se k této knize ale určitě nebudu.

Vzhledem k tomu, že jsem už v minulosti viděla několik dokumentů o Dalím (a Gale) a navštívila muzeum ve Figueres, knížka mě nijak zvlášť nepřekvapila (snad jen jedna z posledních kapitol, která líčí, jak moc špatně se k sobě Gala a Salvador na stará kolena chovali).
O ní se ví, že byla excentrická a sobecká manipulátorka, které nebylo nic svaté, nedá se jí však upřít nesmírná houževnatost a vytrvalost. Dalí byl naopak naprosto nepraktický a pro běžný život nepoužitelný podivín, velké dítě sužované nejrůznějšími strachy a fobiemi.
Knížka líčí jejich nevšední symbiózu a extravagantní život zejména z Galina pohledu.
Potíž je samozřejmě v tom, na kolik odrážejí beletrizované životopisy skutečnost a kolik je autorova fabulace. (Chápu, že se jedná o beletristické dílo, nicméně i tak jsem se neubránila myšlenkám na to, zda si autorka Galu přikrášlovala, nebo jí naopak ještě "přihoršila".)
Čekala jsem, že bude děj více ukotvený v čase (sem tam se objeví nějaké datum, ale často jsem nevěděla, ve které době se příběh odehrává) a že se dozvíme více o dějinných okolnostech (obě světové války i občanská válka ve Španělsku jsou jen okrajově zmíněny). Také mě překvapilo, že se v knížce ani jednou neobjevil básník Federico García Lorca. (Alespoň mě to navnadilo přečíst si Gibsonovu knížku Lorca-Dalí, marná láska.)

Ačkoli se jedná o zajímavou a v našich končinách ne příliš profláklou osobnost, nezanechala ve mně knížka nijak hluboký dojem. Myslím, že by si tenhle mimořádný životní příběh pokrývající většinu 20. století zasloužil lepší zpracování (tohle pro mě na rozdíl od samotné Galy zapadá v průměru - na pomezí 3* a 4*).

Příběh psychopatické ženy, která sice podle fotografií opravdu měla uhrančivé oči, ale jinak jedinou její životní zásluhou bylo, že se pověsila na Dalího, který byl ještě větší cvok, než ona, takže spolu utvořili mediálně zajímavý pár. Pokud byť jen polovina věcí z knihy je pravda, tak si vůbec nejsem jistá, jestli byla Dalího můzou nebo hrobníkem. Zdá se mi, že spíš to druhé. Sociopatická podvodnice, které šlo celý život jen o peníze. Mrzí mě, že jsem se nikde nedočetla o životě její dcery, protože té je mi opravdu líto.
Když pominu svou antipatii k hlavní hrdince, tak ani kniha mě neoslovila. Bylo to roztahané, zbytečně dlouhé, takové plytké. Musela jsem se donutit to dočíst, protože knížky nerada odkládám nedočtené, ale už jsem se těšila, až dojdu na konec.

No, čekala jsem od knihy víc. Gala je neuvěřitelně nesympatická osoba a ač se jedná o beletrizované memoáry a je tam určitá dávka autorské licence, tak jsem byla dost rozčarovaná a s knihou doslova zápasila, abych ji dočetla. Přesto se tam našlo několik velmi zajímavých míst, které knize získaly aspoň jednu hvězdu. A ta mrcha? Chudák Dalí!

Neskutečná mrcha a to nejen ve vztahu k mužům, ale i ke své dceři. Život s tarotovými kartami. Biografie sobecké ženy, ale docela zajímavá. Příběh začíná kartou Blázna a stářím. Blázen se domnívá, ze stáří zastaví odstraněním zrcadel. Určitě doporučuji k přečtení.

Biografie slavné mrchy, jak často zaznívá v komentářích.
Budiž jí přičteno k dobru, že se asi vůbec nesnažila předstírat, že ji zajímá něco jiného než vlastní prospěch. Když tenhle zásadní povahový rys ignorovali její manželé, byl to takříkajíc jejich problém - oni měli možnost volby partnerky. Mnohem hůř jsem chápala její vysloveně negativní vztah k vlastnímu dítěti - to si vybrat matku jaksi nemohlo - a tu zarputilost až do úplného konce.
Já jsem poprvé vzala osobu jménem Gala na vědomí v autobiografické knize L. Bunuela Do posledního dechu, a tam její portrét rozhodně nevyzněl nijak lichotivě. Na rozdíl od Dalího byl L.B. člověk ukotvený v realitě, inteligentní a předvídavý, a přesto tyhle dva protikladné typy pojilo pevné přátelství, které v této knize nezpochybňuje ani Gala.
Kniha je určitě čtivá a zajímavá, i když jsem občas zapochybovala o překladu:
" . . . chvíli hledala v malé černé kabelce, až našla drobné. Hodila mu je do dlaně, aniž by se jich dotkla."
Ráda bych ji pořídila do naší knihovny, takže je jasné, že ji čtenářům doporučuju.

Životopisný příběh Galy Dalí (1894 -1982 ), která z Ruska vycestovala v 18 letech na léčení do francouzského sanatoria, kde se seznámila se 17-letým surrealistickým básníkem Paulem Éluardem, budoucím manželem, který jí celý život velmi miloval a po většinu jejího života finančně zajišťoval, dokonce i po rozvodu. Použila ho zárověň jako vstupenku do Francie a do uměleckého světa.
Během manželství se začali jejich mravy uvolňovat, každý měl své vlastní milence a i nestandardní sexuální praktiky. Tato cílevědomá, sebevědomá žena používala svých známostí k vlastnímu prospěchu. Svoboda pro ní byla nade všechno, stavěla ji nad morálku i nad mateřství, dcery se vzdala.
Po 15 letech se rozvedli. V té době již bydlela ve Španělsku s velmi extravagantním, o deset let mladším malířem Salvadorem Dalím. Stále mu vtloukala do hlavy, že je geniální, motivovala ho k práci, byla jeho múzou a je pravdou, že měla obchodní talent. Pak si ho vzala za manžela, přestože nikdy nedošlo k sexu. To čeho se jí v druhém manželství nedostávalo, hledala mezi místními rybáři nebo na cestách. Lidi kolem sebe využívala a manipulovala s nimi. Nepraktický Salvador byl na ní závislý a byl jí zcela oddaný, poslouchal jí na slovo. Když jí věnoval luxusní vilu, musel se k ní i on sám hlásit na návštěvu. S dcerou se odmítala vidět, protože jí připomínala její věk. Dokonce jí vydědila, přestože jí dcera k tomu svým chováním nedala žádný důvod.
Nechávala si předpovídat svůj osud tarotovými kartami, které všude nosila sebou zabalené v hedvábném šátku. Podle nich se pak řídila.
Opravdu hodně zvláštní žena s podivným přístupem k životu, nicméně i právě proto se kniha o nevšedním životě dobře četla. Zajímavá biografie, pěkně napsaná.

Bily se ve mně dva pohledy. První je obdivný a nadšený za strhující román o dvou excentrických lidech, kteří si byli osudem souzeni. Ten druhý užaslý s nevolí pozoruje sobeckou zrůdu, která jde pro svůj prospěch přes mrtvoly a lidi kolem jen využívá. Nymfomanka? Psychopatka?? Už ten její vztah k dceři....Dalí byl ve své genialitě jako bezradné ztracené dítě a Gala, která se ve všem vymykala konvencím, mu dávala sílu tvořit. Podporovala ho i v tom, za co by ho jiná odsuzovala. Jedině kvůli tomu, že díky ní vytvořil, co vytvořil, můžu vzít Galu "na milost". Jinak bych napsala, že to byla bezcharakterní, vypočítavá bestie, ve které nebyla špetka lidskosti. Výborná četba.

Spoiler!
Začátek knihy mi trochu připomněl film Titanic. Tady také vzpomíná dáma v letech na mládí. Ovšem zde je to žena mnohem temperamentnější, vzteklejší, umíněnější a sebestřednější.
Na prvních 100 stranách je hlavním tématem vztah Galy a jejího prvního manžela básníka Paula Éluarda. Pak již dojde na setkání se Salvadorem Dalím (vlastním jménem Salvador Domingo Felipe Jacinto Dalí Domenech). Gala měla zřejmě v genech zakódovánu starost o dospělé muže s duší dítěte. V případě Salvadora to však byla rozhodně velká výzva, kterou měl kompenzovat dostatečný přísun peněz a naprostá oddanost a poslušnost protějšku. Víme, že trpěl skatologií, fóbií z lučních kobylek a naprostým nedostatkem soběstačnosti. Jinak byl ovšem génius, který si na vlasy natíral olej ze sardinek.
Hodně zajímavý je i rozdíl v sexuálním žití s oběma partnery. Zatímco ten první byl hodně aktivní, ale Eleně Dmitrijevně Diakonovové to stejně nestačilo, Salvador měl k sexu se ženou odpor. Oba jí ale dopřávali volnost. Vlastně pokud s ní chtěli zůstat, tak jim ani nic jiného nezbylo.
V březnu roku 2014 jsem navštívil výstavu SD v Brně na Špilasu. Dnes již vím, že ho Gala donutila podepsat několik tisíc prázdných pláten, takže si zpětně říkám, kolik z toho vystaveného byla falza. I tak to bylo zajímavé.
Kniha se četla velice dobře a řadím ji mezi TOP 5 letošních přečtených knih. Fakt stojí za přečtení, takže ji vřele doporučuji.

Neuvěřitelné životy skutečných lidí, osudy mimořádných osobností, těžko představitelné myšlení a chování...Gala byla nepochybně sebestřednou, narcistickou a nesmírně cílevědomou ženou, která dokázala jít přes mrtvoly. Absolutní nedostatek empatie a vůbec citů jí zřejmě umožnil bez zaváhání jít jen a jen za svými osobními zájmy. Bez ní by ale s největší pravděpodobností ani Éluard ani Dalí nebyli tím, čím se nakonec stali. Gala byla typickým případem manipulativní sociopatky, která dokázala přinutit své okolí, aby jednalo tak, jak sama potřebovala...Na druhé straně - to, že jí Dalí tak úplně a definitivně podlehl, bylo současně dílem jeho vlastních psychických poruch....Ale jak se říká - ať hodí kamenem, i dnes existují podobně "postižení" lidé s podobnými poruchami osobnosti. Gala o své jinakosti moc dobře věděla a také věděla, že nikdy nikam nezapadne, protože to prostě nejde:

"Dívají se na mne, jakoby mi nerozuměly. Jsem jiná. Vím to. Ale Coco (pozn. Chanel) - doufala jsem, že ona mne pochopí, ale nedaří se mi to. Ženy jsou jiné, myslí jinak, sní o něčem jiném, i ty, které ve své práci dosáhly velkých úspěchů..."

Je zajímavé (a hodně smutné) sledovat, jak postupně se obě mimořádné osobnosti, jak Dalí tak Gala, které svůj život prožily vedle sebe, ale vlastně soustředěné jen a jen na sebe, postupně mění. Pro Galu se jediným životním cílem stávají peníze, Dalí propadá stále více strachu a stihomamům:

"Vydělávat peníze, získávat peníze, shromažďovat peníze - existuje vůbec něco, co by dokázalo tohle potěšení překonat?...Peníze, peníze, peníze - to potěšení, když se jich můžete dotýkat, se dá stěží s něčím srovnat."

"Dalí byl už jen stínem sebe samotného. Úzkost způsobila, že ztratil chuť k jídlu. Byl pohublý, třásl se jako list a v očích měl trvale vystrašený výraz. Ztratil důvěru v sebe samého a své blízké. Celé dny a noci žil v neustálém strachu, ať byl vzhůru anebo spal..."

Kniha je díky svému obsahu úchvatná. Kromě biografií hlavních postav se dovídáme mnohé ze zákulisí meziválečné i poválečné francouzské a španělské umělecké komunity, a to především o surrealistickém hnutí v čele s poměrně sexistickým André Bretonem.

Nikoho z nich nesoudím, nepříluší mi to. A knihu doporučuji.

Četla jsem doslova jedním dechem a byl to strhující zážitek. Galu i Salvadora nejde ani nenávidět, ale ani milovat. Škoda, že se autorka nezmínila ani slůvkem o vztahu, který měli Salvador Dalí a F.G.Lorca, ale chápu, že v této knize šlo především o tu neuvěřitelnou ruskou čarodějku.

Můj zájem o Galu podnítila návštěva jejího muzea ve Španělsku.Až donedávna jsem si totiž myslel,že byla Salvatorovou ženou a můzou a s tím jsem si vystačil.
Byla to však složitá osobnost a tento životopis mi pomohl poznat jednak kousek z dějin surrealistického hnutí,které autorka značně demytizuje(včetně Dalího) a konečně jsem hlavně i pochopil,že Gala -Salvator nebyl vztah manželský a milenecký,ale vztah matky a syna...!
Gala opustila svou 12 letou dceru a manžela,aby se věnovala Dalímu jako matka.Některé situace kde se popisuje její vztah s dcerou a prvním mužem(mimochodem surrealistou Paulem Eluardem) jsou drsné až nepochopitelné.Bohužel neznáme do detailů Galino dětství,které by mnohé vysvětlilo a životopis od Carmen Domingo je beletrizovaný,takže se nedá rozlišit co jsou fakta a co fikce.
Je ohromující jaký vliv měla tato žena na samotného Dalího.Říkává se,že malíř Vincent Van Gogh by nebyl nic dokázal bez bratra Thea a stejně tak Dalí by nebyl (komerčně) úspěšný bez Galy…Nyní po přečtení chápu proč se tak říká.


TIP :
V Katalánsku ve Španělsku existuje tzv. Dalího trojůhelník.Tři muzea v okruhu 30km věnována Salvatorovi a Gale.
1.Figueres- galerie s největším počtem uměleckých děl tohoto umělce kterou postavil ještě za svého života.Ve 4 patrech se můžete kochat jeho obrazy plastikami,nebo třeba šperky které vytvořil.Již samotná nápaditá stavba budovy muzea je Dalího dílo a je zde i jeho hrobka.

2. Cadaqués-Portligat .Dům-labyrint vzniklý propojením několika rybářských usedlostí na pobřeží Costa Brava kde Dalí prožil většinu života a kde byl seznámen s Galou.

3.Púbol. Dům vzniklý moderní přestavbou středověkého šlechtického sídla,které Dalí věnoval Gale. Sídlo v malé vesničce s překrásnou zahradou,fontánou,pomerančovníky a Dalího sochami. Uvnitř najdete mnoho předmětů a originálního nábytku z období kdy zde žila Gala.V podzemí muzea je její hrobka a vedle ní další prázdná hrobka původně určena asi Dalímu…

„Snění nic nestojí. Jestliže přestanete snít, nikdy se nikam nedostanete. Já jsem začala snít. Začala jsem věřit v to, co jsem chtěla uskutečnit. A právě tenkrát jsem začala myslet jen a jen na sebe.“

,,Byla mou Gradivou, utěšitelkou mých hrůz, vítězkou nad mými delirii, milenkou, magnetizující mé vertikální síly. Je Ledou, je matkou, je Helenou.“
Salvador Dalí

Byl jí naprosto posedlý, až hysterický ... jejich vztah, to byla „chorobná abnormalita s psychopatologickými symptomy“ ... femme fatale ...

„Byla neuvěřitelně hubená. Vystupovaly jí kosti na krku i ramenou, měla velmi štíhlý pas. Nebyla krásná, ale její vzhled přitahoval pozornost a budil respekt. Bylo těžké od ní odpoutat pohled.“

Těžko by někdo tvrdil, že ne, ona opravdu byla femme fatale ... mnozí by ale o ní spíš řekli, že to byla ďáblice, zlá, hříšná a zkažená žena (a nejspíš by jejich tvrzení nebylo daleko od pravdy :-) ... takže, když to spojíme dohromady, máme tu excentrickou, vyzývavou, ale taky manipulativní a sebestřednou „andělskou mrchu“ (slovy pana Hrušinského ze známé pohádky Tři veteráni) ... ženu, která celý život cestovala, ... přesně plánovala (svůj život a tak neodmyslitelně i životy druhých) ... rozhodovala a sjednávala a vymýšlela ... a přitom všem se na veřejnosti nijak zvlášť neprojevovala, naopak ... ona to neměla zapotřebí ... byla schopná, ale netoužila po slávě a uznání ... radši stála v pozadí, jakoby stále zahalená tajemstvím ... a přesto stála téměř za vším ...

To vše a určitě by se těch přívlastků našlo ještě daleko víc, byla Gala Dalí, která celý svůj život zasvětila tomu, aby „utekla minulosti a žila v přítomnosti“, ... která byla přesvědčená, že může „změnit běh času, ... která, „pokud si něco usmyslela, nic nebylo nemožné“ ... a která byla zvyklá bojovat ... jen a jen za sebe ...

... to proto „považovala za nejlepší řešení, že se odstraní zrcadla ještě předtím, než se jí vplíží do duše stáří, a než se přítomnost zrcadel uvnitř ... obrátí proti ní“ ... to proto, chtěla zastavit čas ...

Jiná ... Gala byla prostě jiná, asi už od narození, prostě se tak narodila (a její otčím byl asi jediný, kdo to hned poznal ... už jako dívka „působila povýšeně ... vypadalo to, že se chce vyhnout kontaktu s ostatními ... ale skutečnost byla jiná ... neměla nikoho, s kým by si mohla popovídat, a cítila se velmi osamělá ...chodila vzpřímeně, se vztyčenou hlavou a vypadala vyšší než ve skutečnosti byla. Její chůze byla chůzí princezny z věčně zmrzlého království.“

„Nebudu bez tebe umět žít,“ přiznal se mladý básník Gale a pevně ji uchopil za ruce .... a po něm, pak celý zástup mužů ... pokryl její ruce polibky ... „Ani nebudeš muset,“ odpověděla klidně a tak zabránila, aby se nářek protáhl víc, než bylo nutné. Neměla ráda emotivní loučení.“

Jiná ... byla prostě jiná a takovou ji musíte brát ... jiná být neuměla ...

Gala byla jednoznačně velká osobnost. Nemám právo ji soudit, ale trošku mně to nutí...NE! Budu soudit jen knihu, příběh, jak mi byl předložen. Nevím totiž, nakolik je autentický a nakolik se jedná o autorskou nadsázku a nechce se mi pídit po skutečnosti. Co mně trošku prudilo bylo opakování. Hodně často se opakovaly citové a rozumové prožitky hlavní hrdinky a vysvětlování pohnutek, které ji vedly k celkem odpudivému chování. Jako by i autorka chtěla ospravedlnit její sobectví nesobeckostí. Podle ní asi nechtěla nic pro sebe, ale vše dělala jen pro své muže - autory. Přitom poměrně často zazněl i pravý opak - názor, že za svou schopnost obětovat se, má nárok na vše. Hodně mi lezlo na nervy, že byla neskutečně přesvědčená o své totální výjimečnosti. A upřímně: kamarádka mi vyprávěla o pikantnosti příběhu - jako že plno sexu - ale já byla po této stránce naprosto zklamaná. Celkem dost sexuální nuda. Přesto příběh této rozmazlené múzy rozhodně stojí za přečtení.

Skvělá beletrizovaná biografie neskutečné potvory Galy Dalí. Její sebestřednost byla neuvěřitelná. Ale na druhou stranu se jí nedá upřít ohromná vůle a vytrvalost jít si za svým, byť přes mrtvoly. Dokázala tak skvěle zmanipulovat kohokoliv, kdo se vyskytl v jejím okolí a koho by mohla potenciálně využít. Nechtěla bych se vyskytnout v její blízkosti. Ale bez ní by Dalí nebyl tím, kdo byl. Úžasné.

Přečetla jsem jí, ale trvalo mi to dlouho. :-)

"Jediné, co Breton uznává, jsou submisivní ženy a oddané matky. Pro mě není v jeho skupině místo. Mluvím otevřeně, vyjadřuji své názory, mám připomínky, předkládám návrhy. Ale jsem jediná, proto se na mě dívají tak nedůvěřivě, proto si mé připomínky špatně vykládají. Mají ze mě strach, myslí si, že je za tím něco víc. Ale nechápou, že za Galou není nic víc, za Galou stojí zase jen Gala. Není to ani Paul, ani Max, dokonce ani Salvador. Jsem to jen já sama. Gala."

Ve svých kurzech se snažím lidi přimět nejen kreslit, ale také věnovat se ručním pracím, chodit na výstavy, číst o umělcích. A vzhledem k tomu, že účastnicemi jsou výhradně ženy, jsou knihy o osudech umělkyň či partnerek umělců těmi pravými “tréninkovými učebnicemi”.

Více zde: https://www.treninkpameti.com/news/za-vsim-hledej-zenu/

Genialita zrejme musi byt okorenena trochou silenstvi a extravagance. Tihle dva silenci se teda hledali. Miluju je, nesoudim. Budou vecni. Kdo z nas to dokaze? A za jakou cenu?