Ganbare! Workshopy smrti
Katarzyna Boni
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/351756/bmid_ganbare-workshopy-smrti-NDX-351756.jpg
5
155
155
Tohle je příběh o Japonsku, zemi, kde vychází slunce a hrozba katastrof je každodenní realitou. Běžný život tady doprovází neustálý stín smrti a člověk nemá jinou možnost než tento fakt přijmout. Kniha Katarzyny Boni Ganbare! Workshopy smrti je příběhem lidí, kteří se pět let po mohutném zemětřesení, ničivých vlnách cunami a katastrofě v jaderné elektrárně Fukušima pokoušejí vrátit do normálního života. Někteří z těch, kteří přežili, se naučili potápět, aby mohli hledat těla svých ztracených blízkých na dně moře. Jiní se snaží žít tak, jako by se nic nestalo, další rozmlouvají s duchy a jsou i tací, kteří se začali zapisovat na workshopy smrti. Protože žít se musí. A umírat taky. Katarzyna Boni za knihu získala literární cenu Gryfia udělovanou ženským autorkám a postoupila s ní do finále prestižní reportérské Ceny Ryszarda Kapuścińského.... celý text
Literatura faktu Historie Žurnalistika, publicistika
Vydáno: 2017 , AbsyntOriginální název:
Ganbare! Warsztaty umierania, 2016
více info...
Přidat komentář
Když bouchne jaderná elektrárna, kung-pao s rejží si nedáš, možná ale na chvilku uvidíš japonskou duši.
Ganbare by fanoušek Kabátu přeložil jako Hobluj! A o tom teda kniha moc není, nikdo nic nehobluje a nevypozoroval jsem ani jeden hoblík. Kniha je o Japonsku.
Kniha je o Japonsku po katastrofě ve Fukušimě v roce 2011, obsahuje ale taktéž exkurz do historie přírodních katastrof v Japonsku. Největší Japonská katastrofa Tomio Okamura, ale předmětem knihy není. Zaplatí pámbů. To by totiž byla hrozná kniha.
Polská autorka formou rešerší a rozhovoru vypráví nejen momenty v elektrárně bezprostředně po tsunami (těm dávám teda 10/10) ale i osudy lidi po katastrofě a před katastrofou.
Taky se mi libí japonsky výraz Šukacu - to prej znamená hledání místa po vysoké. Já jsem teda šukacu hodně provozoval už na vysoké, ale to jen taková vsuvka. Lol.
Velkým tématem knihy je smrt a to, jak se k ní Japonská společnost staví. Což je diametrálně odlišné od toho jak se k tomu stavíme my a proto je to zajímavé. To je jasný. Tak například si spoustu Japonců dělá fotografie v rakvi, aby při opravdovým pohřbu vznikl dobrý dojem a člověk vypadal dobře. Protože kdo by nechtěl vypadat dobře v rakvi, že jo. Já si moc starosti nedělám, já vypadám dobře všude.
Workshopy smrti zakončují knihu a jedná se o workshopy pořádané mnichy, kdy se simuluje vlastní umírání na rakovinu a volení životních priorit. Jestli má člověk radši knedliky nebo těstoviny a tak. A je to celý hodně intenzivní. A ta knížka je taky hodně dobrá. 9/10
Kniha se mi osobně moc líbila. Jak tam byly líčeny příběhy těch, kteří katastrofu přežili a jejich vylíčení, jak hledali své blízké. Pro ty, co by toto je zajímalo, rozhodně doporučuji
Velmi zajímavá kniha o tom, jak jiné kultury vnímají smrt a jak přírodní či jiná katastrofa může zasáhnout její účastníky.
Originální a intimní pohled do života lidí zasažených přírodní a jadernou katastrofou, která na nás dnes díky uplynulému času a zeměpisné vzdálenosti, možná nepůsobí tak děsivě. Je to čtivé, poučné, poetické a smutné připomenutí skutečného rozsahu. Boni zasadila rozhovory a fakta do rámu poskládaného z japonské mytologie a velmi specifických kulturní zvyklostí.
(Škoda těch pár tiskových a gramatických! chyb.)
Ganbare! Workshopy smrti
K Japonské kultuře nemám prakticky žádný vztah, ale knížka s tématem Fukušimy mě zaujala hned, protože si tuto strašnou událost velmi dobře pamatuji ze zpráv. Chtěla jsem se o ní dozvědět více a z knihy jsem dostala daleko více informací, než jsem vůbec očekávala. Samotná havárije je popsána jen na několika málo stránkách, a zbytek jsou rozhovory s lidmi nebo úryvky japonské kultury. Velké překvapení a jedna z nejlepších absyntovek.