Gejša
Arthur Golden
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535909/bmid_gejsa-6614175251046.jpg
5
2436
2436
Příběh malé Čijo, která se má stát slavnou gejšou Sajuri, začíná v chudé japonské rybářské vesnici, kde Čijo do smrti své matky vyrůstala, a to ve velké chudobě. Když ji jako devítiletou prodají do Gionu, kjótské čtvrti gejš, dívenka rázem přijde o rodiče i starší sestru. Díky svému půvabu a nezvyklým šedomodrým očím se nestane obyčejnou prostitutkou, ale nastupuje nelehkou cestu k postavení profesionální gejši. Pro osamělé děvčátko z venkova je předválečné Kjóto s nádhernými čajovnami a divadly, úzkými postranními uličkami, zdobnými chrámy a příbytky umělců světem plným nástrah a nebezpečí. Zatímco se učí umění gejš – tanci a zpěvu, nošení kimona, složité úpravě líčení a účesu či svůdnému nalévání saké, podstupuje zároveň nelítostný souboj se žárlivou starší gejšou Hacumomo, která ji zuřivě nenávidí. Čijo zvolna proniká do urputného soupeření o přízeň mužů a peníze, které z ní plynou – a tento boj se nezastaví před žádnou podlostí či intrikami. Když však Čijo překoná všechny překážky a stane se z ní gejša Sajuri, zradí ji vlastní srdce. Navzdory tomu, že v životě gejši není místo pro opravdový milostný cit, je Sajuri rozhodnutá vzdát se všeho, aby získala jediného muže, po němž kdy v životě zatoužila.... celý text
Literatura světová Romány Duchovní literatura
Vydáno:
2022
,
Čti mi!
Originální název:
Memoirs of a Geisha, 1997
Interpreti: Jorga Hrušková
více info...
Přidat komentář
Knížka se mi velmi moc líbila, ani jsem nečekala, že mě tak chytne. Film jsem nikdy neviděla, a ani po tom asi netoužím. Líbil se mi popsaný zrod gejši, jejich celoživotní náplní je umění zábavy, kterému se učí od dětských let. Obdivuju Mamehu (a musím říci, že když jsme se na konci dozvěděli, jak to vlastně bylo, tak jsem valila oči, nečekala jsem to), a její píli a houževnatost vychovat z malé Čijo úchvatnou gejšu.
Plusové body vnímám i v tom, jak byla popsána doba války a úpadku gejš, nesmím zapomenout na popis Japonska a jejich zvyků.
Rozhodně knihu doporučuji, dozvěděla jsem se spoustu nových informací :)
Dnes už klasická kniha z prostředí gejš, kterou navíc podpořil nádherný film. Krásně květnatý jazyk plný příměrů a vět, které dotvořují poetičnost světa kolem gejš, linky plné oddanosti, píle, ale i krutosti, to vše propletené dobrotou a silnou láskou. Krásný román, který mě přivedl k zájmu o svět gejš jinak, než jen jako krásného symbolu Japonska. Jediné, co mě zabolelo, bylo to, jak si autor pohrál s Mineko Iwasaki, která mu své paměti vyprávěla a z nichž čerpal, a jí pak dostal do špatného světla tím, že nedodržel svůj slib a uvedl její jméno... ale to ona krásu knihy vliv nemá a mě coby čtenáře se to netýká, takže tak. Světu dívky s očima jako déšť jsem propadl :-)
Čtivá kniha z prostředí Japonska, která se snaží nahlédnout do života a prožívání profesionálních gejš. Příběh mi nepřišel přesvědčivý, zpočátku ještě, ale postupně se naklání k červené knihovně, asi aby se spanilomyslná čtenářka necítila třeba zhnusená. Těžko říct, jsem z toho na rozpacích.
Pět hvězd dávám za jazyk (a tudíž i překlad), který je neobyčejným způsobem poetický, s překvapivými příměry. Když jsem knížku četla, pořád mi vrtalo hlavou, co mi ta přirovnání připomínají, až mi docvaklo: haiku! Dám sem pár ukázek, snad z toho vysvitne, jak to myslím.
- Když jsme dorazili na místo, byl už skoro večer a já měla stejný pocit, jaký má asi skála, když do ní buší vodopád od rána do večera.
- Pan Bekku nás zase popadl za lokty a vedl nás, jako bychom byly dva škopky, které nese od studny.
- Měla štíhlou postavu, ale její tvář byla plná a téměř dokonale kulatá, takže mi připadala jako meloun na špejli. Vědro nesla s námahou a pomáhala si přitom vyplazeným jazykem, přesně tak, jako když z dýně roste nahoře stopka.
- V prvních dnech mého pobytu v okiji jsem k Matce pociťovala bezdůvodnou náklonnost, něco, co by mohla cítit ryba k rybáři, který jí vytahuje háček z huby.
- Ona sama mohla mít na sobě kimono z nádherné látky, ale její oči zůstávaly olejnaté jako u staré smradlavé ryby… a ke svým vlasům zřejmě měla stejný vztah jako vlak ke kouři ze svého komína: byly jen něčím, co se jí octlo na hlavě.
- Uplynulo několik let od doby, co jsem se dověděla smutné zprávy o své rodině, a bylo úžasné, jak úplně se změnila krajina mé mysli. Všichni víme, že zimní scenérie pokrytá sněhem, se stromy oděnými do ledové jinovatky, bude na jaře k nepoznání. Ale nikdy bych si nepomyslela, že se něco takového může stát člověku. Když jsem se dověděla o osudu své rodiny, bylo to, jako by mě přikryla sněhová pokrývka. Ale ten strašný chlad časem roztál a odhalil krajinu, jakou jsem v životě neviděla a ani jsem si ji nedovedla představit.
- „Mladé dívky doufají v mnoho hloupostí, Sajuri. Naděje jsou jako ozdoby do vlasů. Dívky jich chtějí mít co nejvíc. Když zestárnou, vypadaly by směšně, i kdyby měly jen jedinou.“
- Byla vysoká a hubená jako koště, dlouhé vlasy za ní vlály, když pobíhala po domě. A tvářičku měla úzkou jako zrnko rýže – neubránila jsem se pomyšlení, že jednou i ji vhodí do kotle, jako to udělali se mnou, aby z něho vyplavala bílá, nadýchaná a rozkošná, připravená k pozření.
- Asi byla tak pohlcena vlastními myšlenkami, že se její mysl podobala vlaku, který za sebou táhne příliš mnoho vagonů.
- Nevšímal si vlastně ničeho kromě ryby, která se vymrštila nad hladinu nedalekého rybníčka a na kterou mě upozornil, jako kdybych v životě rybu neviděla.
- Ať jsou naše zápasy a vítězství jakékoliv, ať se s nimi tak či onak dokážeme vyrovnat, stejně se až příliš rychle rozplynou a vyblednou jako rozředěná tuš na papíře.
Film jsem měla ráda už od prvního zhlédnutí, když vyšel, ale nikdy mě nenapadlo si přečíst předlohu tohoto filmu. Nevím vůbec proč. Ke knížce mě přivedla kamarádka teď po dlouhé době od mé první zamilovanosti do filmového zpracování a musím říct, že kniha je 1000x lepší. Když jsem dočetla knihu a hned na to zhlédla film, tak moje první myšlenka byla, že film je pouze stínem knihy. Samozřejmě, že se do stopáže nevejde celá kniha, ale byla jsem překvapena, jak jsou některé postavy ve filmu ukázány zcela v jiném světle...Ale už dost o filmu!
Kniha vám ukáže Japonsko, jeho kulturu, jeho zvyky a tradice. Je takovým průvodcem světem gejš, který je nám, Evropanům, na hony vzdálený. Děj se odehrává před druhou světovou válkou, trochu během války a pak těsně po ní. Takže také zjistíme, jak se gejši později z Japonska vytrácely do jiných velkých měst jiných zemí.
Svět gejš je krutý a bez pořádných intrik si v něm neškrtnete, takže očekávejte pořádnou "válku sakur". Gejša je umělkyně a podle toho se také učí toto umění. Umění bavit ostatní. A co chce ona? To nikoho nezajímá, protože každá gejša má svou cenu, víte? To není jako tady u nás, že člověk je nezaplatitelný. Tam je možné koupit všechno. Od panenství, po manželství. Je to prostě seznámení s úplně odlišnou kulturou.
Ale jazyk knihy je moc krásný. Autor opravdu umí se slovy krásně zacházet a především s přirovnáními. Ale také vás často dokáže pobavit.
Pro mě největším překvapením byla postava Nobua, díky které jsem se často smála nahlas. Za mě rozhodně nejoblíbenější postava, samozřejmě až po hlavní postavě.
Závěrem doporučuji, doporučuji a ještě jednou doporučuji.
Jo a nezapomeňte si také pustit naprosto úžasný soundtrack! Ten za to také stojí!
Rozhodně jsem tuto knihu nečetla naposledy.
V této době jsem chtěla nějakou pohodovku. Neměla jsem náladu na thrillery, horory a dramata plná neštěstí. Gejšu jsem měla vždy ráda jako film a musím říct, že kniha byla ještě lepší! Jde do hloubky příběhu Sajuri i jejího okolí, překvapil mě např. její vztah k Nobu, který z filmu vyzníval mnohem hůř. Hacumomo naopak v knize dostala více prostoru pro své intriky. Dovídáme se i co se stalo se Sajuri dál, což nám film neřekl. Knihu z trochu jiného světa plného japonských tradic, malebných čajoven a barevných lampionů můžu jen doporučit!
Krásná knížka o tom jak se dívka postupem času stává Gejšou a jaké jsou to útrpy v této roli. Kniha mě i přiučila věci, které si pamatuju dodneška. Určitě mohu jen doporučovat.
Knihu jsem si užila daleko víc, než film, protože se v ní nachází daleko více děje. Ve filmu není spousta věcí vysvětlena podrobně. Když jsem film viděla poprvé ještě před čtením knihy, tak jsem si tehdy googlila nevysvětlené termíny japonských zvyků.
Kniha a film měly za úkol přiblížit západní kultuře kulturu japonských gejš, které po určitou dobu byly považovány za prostitutky nikoliv společnice na vysoké úrovni. A to se podařilo. Za mě 5 hvězdiček, protože se ke knížce často vracím.
Tenhle příběh naprosto miluju, v psané i hrané podobě.
Za mě nemám co vytknout, jenom to, že pět hvězdiček je málo.
Je strašně zajímavé, jak společnost nastavuje podobu toho, co se považuje za etické. Jen si to vemte - Čijo, které bylo v té době 14, byla předhazována padesátníkům a nikdo nad tím nehnul ani brvou, ba naopak. Pozdější vydražování jejího panenství tomu také moc nepomohlo. A ani postava Chairmana není tak dokonalá, jak se zdá. Čijo je pouze jeho milenka, mimo ni má ještě manželku a děti.
A teď se nesnažím moralizovat. Jen mi připadá, že tato paralela stojí za zmínku.
Jinak kniha je opravdu krásná - nese v sobě jakousi lehkost a poetičnost. Román má v sobě celou škálu pocitů a je opravdu čtivý. Často jsou tam i vtipné pasáže, které někdy zároveň poukazují na tabuizovaná temáta tehdejší doby. Ty vedly k neinformovanosti o zakládních věcech typu menstruace. Jsem ráda, že dnes je na tom osvěta v těchto záležitostech někde jinde.
Kniha byla maličko odlišná od filmu, ale to hlavní se do filmu vešlo. Nezbývá než jen doporučit obě zpracování.
Gejši jsou fascinující stvoření a je obdivuhodné, co jsou pro svůj úděl ochotny obětovat.
Krásně napsaná kniha. Velmi detailní popisy, člověk si díky tomu dokáže vše barvitě představit a vžít se do děje. Dala by se vnímat jako vstupenka do jiného, pro nás nepředstavitelného světa a naprosto odlišné kultury. Chápu, že je to úspěšná kniha, která čtenáře dokáže oslovit. Rozhodně nelituji, že jsem ji četla, ale celkově asi nebude patřit mezi nejlepší knihy v mém seznamu. Ale stojí za přečtení ;)
Možná je to hloupé srovnání, ale pro mě je Gejša jako Harry Potter, taky se mi neokouká a mohla bych ji číst klidně stokrát.
Krásný příběh, pro mě je ideálně vybalancovaný popis prostředí a děj. Líbí se mi, když v knížkách poznávám jiné světy a zvyky.
Jedna z těch knih, kterou můžu číst pořád dokola, a pořád si četbu užívám, baví mě a já se na ni těším. Rozhodně to není pro tu milostnou linii, která je - upřímně - docela ohraná a i do jisté míry předvídatelná, ale především pro pohádkový styl psaní Arthura Goldena, to, jakou umí vytvořit atmosféru, jaký používá jazyk, jeho skvělé metafory a popisy prostředí, které však nejsou nudné. Hlavní postava mě moc zaujala především tím, jak se od začátku do konce tolikrát změnila (a nyní nemluvím jen o věku, ale především o jejím přemýšlení). Vím o kontroverzích, které se s touto knihou pojí a upřímně nevím, jestli je "Gejša" tou pravou knihou pro někoho, kdo se o jejich způsobu života dozvědět víc, ale "Gejša" jako román je perfektní. Autor má schopnost čtenáře přenést přesně tam, kam ho potřebuje přenést a vymáchat ho v emocích, které chce, abyste cítili. Škoda, že napsal jen jednu knihu, má obrovský potenciál.
S příběhem malé Čijo jsem se seznámila už dávno ve filmovém zpracování. Životní osudy gejši Sajuri jsem tak znala. A přece jsem neodolala a vzala konečně do ruky i knihu, abych si připomněla kouzlo životů japonských gejš opředených mýty a předsudky. Velká část příběhu se odehrává v době meziválečné a poté, což mu dodává na naléhavosti co do životní úrovně i společenských poměrů v tehdejším Japonsku. Nejsem ideálním adresátem milostných románů a i v tomto případě jsem se chvílemi trochu trápila. Čtenář však má možnost proniknout do vzdálené kultury a nechat se unášet nádhernými metaforickými příměry, kterými Sajuri už od dob malé Čijo hýřila stejně bohatě, jako starý mořský vlk svými kletbami. Těžko uvěřit, že autorem díla není žena.
Občas potřebuji opustit vyhřáté křesílko, ve kterém mám po mnoho let věrně obtisknutý svůj zadek, a nakouknout jinam. Třeba k sousedům, jejichž dům většinou obcházím širokým obloukem - kvůli té odpudivě růžovo-červené fasádě a načančaným obyvatelům. Společnou řeč s nimi pravděpodobně nikdy nenajdu, protože žvaní hlavně o vzhledu, líčení, ošacení, obuvi, večírcích a lidech s podobnými hodnotami. Také pořád infantilně vzdychají (ó, já ubohá, ó, úžasný muž), vzájemně si odporují, případně nepochopitelně složitě + zdlouhavě zabředávají do událostí, jaké by mohli vyřešit pár upřímnými větami. Holt jsem tentokrát nahlížela k Japoncům, kulisy mají exotické, leč zvyklosti poněkud zvláštní. Jejich tatík je Američan... já po celou dobu považovala jméno Arthur Golden za pseudonym nějaké nezkušené romantické spisovatelky.
Tak jo, vyvětrala jsem svůj rutinou zavánějící prostor, prozkoumala cizí dvorek, zpočátku jsem se i docela bavila. Dokud hlavní hrdinka nedospěla, potom pro mě věčné úklony, oblékání a popis kimon, návštěvy večírků, nalévání saké, obloukovité rozhovory a vyvádění krávovin hodných slepičího mozku ztratily veškeré kouzlo. Dočítala jsem bez zájmu.
Chápu, čím "Gejša" čtenářky oslovila, pro mě to bohužel nebylo to pravé kešu. Příště do Asie zamířím za samuraji, šóguny a vůbec osobami, co mávají spíše katanou než vějířem či řasami. Zatím zůstanu věrná svým oblíbeným žánrům. 60-65%
Příběh je opravdu hluboký, dobre napsaný a stran faktu rozhodne hodnotný. Je poznat, ze autor velmi dobre zná to, o čem píše. Pul hvězdičky ubiram za chyby a hrubky v překladu. Další půlku za rozmetanou ideu o japonské společnosti, kterou jsem (až do přečtení Gejsi) považovala za jednu z nejcivilizovanejsich společnosti na světě, ovšem ve skutečnosti jsou její hlavní rysy faleš, bezohlednost, sobectví a jediným motorem je honba za penězi a úspěchem. Vše je maskovano přehnanou slušností s hlubokými poklonami, prakticky vždy a všude. Nevěřím, ze civilizace otrocici děti, se za 90 let od války dokáže kompletně “ polidstit”.
Protože nenávidím jakékoli násilí na bezbrannych, tak jsem první část knihy značně trpěla. Šťastný konec mi nepřišel v žádném případě nevhodný.
Čtivá kniha o osudu jedné japonské dívky. Dozvíme se,jak se z rybářské dcery, stane jedna z nejúspěšnějších Gejš. Život měla hodně tvrdý, plný zlých lidí...Pěkný příběh a podle skutečného osudu.
Kniha a film podle skutečných událostí.. Otec prodá dceru za peníze na dětské práce, aby se stala gejšou. Je to všechno podvod a drsne, kruté zacházení s malými dětmi, které by si měly užívat života. Smutné, ale stojí za přečtení
Poutavý a víceméně odpočinkový příběh, u kterého si člověk uvědomuje odlišnosti vlastní kultury a cizí kultury.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Japonsko zfilmováno americká literatura gejša japonská kultura historické romány fiktivní životopisy, biografie
Příběh je vlastně o luxusních štětkách z donucení, které se snaží svoji nechtěnou společenskou pozici kompenzovat brutálním zlatokopectvím, kolem kterého se točí celý jejich život. Těžká neúcta k ženám je zde maskována hezkými slovíčky a omlouvána kulturní tradicí. Když o tomhle člověk čte, má chuť tam těm Japoncům švihnout třetí atomovku.
Co je tedy hlavní - kniha vážně dovede vzbudit emoce, i když děj se točí kolem nechutně povrchních věcí, kterým se ovšem naší hrdinové z donucení své pozice či dogmat, nemohou vyhnout.
Hlavní hrdinka příběhem sice proplouvala tím stylem, že z každé kaše jí dostal nějaký chlap pro její hezkou tvářičku, nebo měla prostě kliku. Dětství měla těžké a v práci to nebyla žádná sláva, ale tohle mě nedojalo. Fandit by jí člověk svým způsobem neměl, ale celé je to podané tak poutavým, působivým a strhujícím způsobem, že při čtení jaksi nezbývá žádný prostor na hledání chyb a nedokonalostí, které zde prakticky nejsou, a nechává se jen unášet strhujícím vyprávěním, u kterého si nejsem jistý, zda se jedná o smyšlený román, nebo životopis. V obou případech je to jedno, bylo to fakt super.
Exotické prostředí předválečného Japonska a všechny jeho libůstky jsou zde vykresleny tak, že doplňují příběh a popisy jejich mechanismů zde nejsou navíc, ale slouží jako silná podpěra dobrého děje. Člověk se dozví hodně o tom, jak to v Gejším oboru a celkově v Japonsku té doby fungovalo.
Postavy, jako byl Dýně, Mamesa a další, které už nevím jak se jmenovalo, jako třeba zlá gejša, která hlavní hrdince škodila, protože se bála, že ji její Gejší šéfka adoptuje místo ní, ty se nezapomínají. Další jména, hlavně chlapů, jako byl předseda, generál, ministr a nebo takový mlčenlivý jednoruký fanoušek sumo, přezdívaný "Ještěrka" a další chlapi, kterým naše hrdinka podržela aby se měla líp, už jsem zapomněl i přesto, že jsem knihu dočetl dnes odpoledne.
Skvělý román, u kterého jsem se nenudil. Navíc mi přišel docela originální, zajímavý a zábavný.