Gejša
Arthur Golden
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7827/bmid_gejsa-7AR-7827.jpg
5
2434
2434
Příběh malé Čijo, která se má stát slavnou gejšou Sajuri, začíná v chudé japonské rybářské vesnici, kde Čijo do smrti své matky vyrůstala, a to ve velké chudobě. Když ji jako devítiletou prodají do Gionu, kjótské čtvrti gejš, dívenka rázem přijde o rodiče i starší sestru. Díky svému půvabu a nezvyklým šedomodrým očím se nestane obyčejnou prostitutkou, ale nastupuje nelehkou cestu k postavení profesionální gejši. Pro osamělé děvčátko z venkova je předválečné Kjóto s nádhernými čajovnami a divadly, úzkými postranními uličkami, zdobnými chrámy a příbytky umělců světem plným nástrah a nebezpečí. Zatímco se učí umění gejš – tanci a zpěvu, nošení kimona, složité úpravě líčení a účesu či svůdnému nalévání saké –, podstupuje zároveň nelítostný souboj se žárlivou starší gejšou Hacumomo, která ji zuřivě nenávidí. Čijo zvolna proniká do urputného soupeření o přízeň mužů a peníze, které z ní plynou – a tento boj se nezastaví před žádnou podlostí či intrikami. Když však Čijo překoná všechny překážky a stane se z ní gejša Sajuri, zradí ji vlastní srdce. Navzdory tomu, že v životě gejši není místo pro opravdový milostný cit, je Sajuri rozhodnutá vzdát se všeho, aby získala jediného muže, po němž kdy v životě zatoužila....... celý text
Literatura světová Romány Duchovní literatura
Vydáno: 2006 , Ikar (ČR)Originální název:
Memoirs of a Geisha, 1997
více info...
Přidat komentář
Audiokniha - Kateřina Seidlová
Příjemný historicky román z reálného světa a života s nahlédnutím do světa Japonska a život tamních gejš. Mala Čio, později Sajuri poznává trpký život a dostává se do situací, které ji nejsou příjemné, neboť Hacumomo ji učení gejši ještě více ztěžuje. Časem a s příchodem druhé světové války se život ještě zpřísní, ale později nas Japonskem vyjde slunce a malá Sajuri je dospělá. Vše dobře dopadne.
Je to spíše memoár a dozvídáme se hodně o kultuře této zemi , rada se podívám na film.
Otevřelo se mi Japonsko se svojí kulturou. Nikdy by mě nenapadlo, že mě bude život gejš zajímat.
Memoár.
O to je to lepší než životopis a v horším případě autobiografie.
Kdo nepoužívá "Úsměv z divadla Nó"?
Nepoznala nic jiného než ústrky, přetvářku, naschvály a "špatné chování" ve smyslu trestání za nic a za činy druhých. Laskavost žádná. Disciplína a řád. Gejšou se žena nerodí, tou se stává a být jí si musíte tvrdě zasloužit.
Víra ve vyšší řád věcí. Nešlo o to stát se gejšou, ale být jí. Život má možná s námi vyšší úmysly než ty, které vidíme.
Kniha o moudrosti, životních zkušenostech a životním poslání. Jako gejša myslet, jako gejša vědět. Chtít být gejšou a splynout s ní; s rivalitou a nepřátelstvím, se kterými se může odkudkoli potkat. Je to životní poslání.
Příběh je ovládán tradicí a symbolikou.
Je zde prostor pro romantickou linku a pro popis účinků lásky, kterou však pohlcují události denního života.
Gejša ale také znamená ovládání lidských myslí a teatrálnost až manipulace. Být gejšou je důmyslné a koketné, ale vždy jsem si říkala, jaký to má smysl, co je podstatou. Bohatství, moc, podpůrně věhlas jména a slávy. Příběh je mi blízký a ve své životní sféře jsem v něm našla příběh svůj.
Příběh mě moc bavil svým obsahem a exotičností. Styl psaní je ale trochu nudný, bez napětí a barevnosti.
Jako první jsem viděla film, na který se můžu dívat opakovaně. Je to silný příběh, který ve mně zanechal hluboký dojem. Jakmile jsem natrefila na knihu, hned jsem po ní drapla. Jsem ráda, že ji mám. Opět jeden ze skvostů literatury.
Ne že by byla kniha tak dobrá, ale téma a popisy jsou tak zajímavé, že musím hodnotit plným počtem.
A je tam spousta skvělých přirovnání.
Ziyi Zhang ztvárnila roli Chiyo/Sayuri tak přesvědčivě a nádherně, že jsem se po letech rozhodla přečíst i knihu, jak to doopravdy bylo.
Autor psal tak poutavě, že po dočtení mám pocit, jako bych život malé dívenky s šedomodrými oči sama prožila. Nám laikům dokázal autor barvitě a do detailu popsat život tajemných geish a co vše musely podstoupit, aby se staly těmi nejlepšími umělkyněmi. Čím hlouběji jsem do děje pronikala, tím větší respekt jsem ke geishám chovala.
Byť je příběh Chiyo čistá fikce inspirovaná skutečnou geishou, je až neskutečné, že někde v zemi vycházejícího slunce, se toto skutečně dělo a kolik z těch žen mohlo pak říct, že měly to štěstí jako hlavní protagonistka.
Dovolím si ještě dodat vsuvku, aby autorovi nevěřili každé slovo na stránce, protože geisha není kurtizána, ale náhodou velmi respektovaná umělkyně a to i v dnešním Japonsku.
Za mě osobně je to velmi silný příběh, který je velmi nádherně vyprávěný a čtivý. Doporučuji všem, kteří chtějí vědět, jaké to bylo a co obnášelo stát se gejšou.
Miluju tu knihu, i film. Jedna z mých nejoblíbenějších knih, k nimž se moc ráda vracím. V závěru je popsán skutečný příběh hlavní hrdinky.
Největší hodnotu knihy vidím v přiblížení tématu gejš jejich stylu života od brzkého učení se umění tanci a zpěvu, stylu a složitosti jejich oblékání, hierarchii v okijích a postavení ve společnosti. Všechno pozlátko kolem gejš mě zaujalo, gejši samotné, tak jak jsou v románu popisovány, už moc ne. Čtivá a zajímavá výpověď mladičké Čijo prodané do otroctví se nakonec zvrtla v tlachání o výšivkách, make-upu a laciné intriky. Těžko říct, kde leží pravda, kniha vyvolala po vydání velké kontroverze, a to hlavně ze strany gejš, které se ohrazovaly, že jejich životy nejsou vůbec takové, jako je v knize popisováno. K mojí lítosti nemám po přečtení knihy o gejšách moc pozitivní úsudek a to, myslím, je pravým opakem původního záměru. Z knihy gejši vidím jen jako cupitající kimona hrající na šamisen a hledající toho nejbohatšího muže v okolí, který pokryje jejich náklady. Naštěstí pro gejši není asi moc těžké si takové muže nabrnknout, protože většina dialogů v knize zněla asi nějak "ó, pane, já hloupá dívka, co bych o tom já věděla" a pán na to "nebuďte skromná, jste krásná" a Téra na to: "ó, mé oči krvácejí". Oukej, tady přehrávám, knížka to nebyla špatná a dozvěděla jsem se dost nového nejen o atmosféře té doby v Japonsku. Mám-li to soudit, řekla bych: fakta o způsobu života gejš paráda, dějové intriky a milostná zápletka hrůza. Nakonec to bylo pěkně odvyprávěno, že jsem ji přečetla za pár dní, určitě nelituji, jen to prostě nebyl můj šálek saké.
Zajímavé čtení, které jsem si užila, i když podobné knihy zase tak často nečtu...
Párkrát jsem viděl film, ale kniha to je úplně jiná káva. Bavilo mě to od začátku až do moc krásného konce. Až mě bylo líto, že příběh končí. Přišlo mi, že ty staré časy v Japonsku byly v mnohém lepší. Těším se až se jednou ke knize vrátím a tentokrát ji zkusím v audio verzi.
Kniha se mi moc líbila. I když mám přečteno mnoho knih, tak o Japonsku jsem jsem zatím nic nečetla. Jak žijí gejši mne vždycky zajímalo, teď už tu představu mám, protože se jedná o vyprávění jedné z nich. K málokteré knize se znovu vracím, tato bude patřit mezi ty vyjímky. Mohu určitě doporučit.
AUDIOKNIHA: Nelehký příběh jedné malé dívky, která se stane jednou prvotřídní gejšou. Je to plné zajímavých postav a neméně zajímavých příhod. I tak bych příběh samotný ohodnotila čtyřmi hvězdičkami, kdyby knihu nepozvedalo tolik zajímavostí o Japonskou a tehdejší době.
Velmi těžké a ze začátku nepříjemné čtení, jak se někdo může chovat k malému dítěti. Postupem stránek, kdy se výpověď dostává do dospělých let a těžké doby Japonska 30´let se dozvídáme hodně o kultuře ostrovního císařství a životu po jeho porážce. Přiznám se, že zbytek příběhu jsem vstřebal díky filmu, jenž je natočen podle této knihy. Pro zájemce o toto téma a období jí mohu doporučit.
Velmi poutavý příběh, který je pěkně čitelný. Knihu jsem četla až po několika shlédnutí filmu. Musím říct, ze spojení knihy a filmu dotváří celek a člověk si lépe dokáže představit a vžít se plně do příběhu mladé Gejši. Moc se mi líbilo pojetí a celkové vykreslení kultury v teto době - tradice, úcta, pokora. Konec knihy už je takový plytký, řekla bych, ale nijak to nemění můj názor
Mnoha knihám by prospělo, kdyby radši skončily v nejlepším (jako třeba filmová adaptace téhle). Četlo se to velmi příjemně, ale konec už byl rozplizlý.
Kromě toho jsem se ráda dočetla o umírněné a přezdvořilé japonské kultuře, že i její večírky vypadaly jak středoškolská pařba - chlast, nemravný hry a blití z okna. Ať už je to pravda nebo výmysl autora.
Zklamání...chtěla jsem číst o zkušenosti praktickýho výcviku a ne fňukot malý holky, že musí někde hlídat, že ji nutí starší klečet celou noc, jaký intriky tam jsou atd...
Je to obyč handrkování mezi ženskýma a to mě neba.
Měla jsem za to, že ony byly chovány k dokonalému chování nejen na té veřejnosti, kde teda pány doprovázely a bavily, ale i k jakési úctě a solidnosti mezi sebou, takový ty úklony co zůstaly dodnes, i když si myslí POLIB MI..ale že by si rozstříhaly nebo popsaly nejdražší kimona a hodily to na malý nezkušený děcko, když ony samy už postavení mají a jsou nejkrásnější, čili ve vedení?? Divný nelogický a pro ně příliš riskantní.
To zas bude představa pouze autora, kdybychom se zeptaly dobových pamětnic, bude to asi jinak.
Tamější kultura učí už děti ve školkách a bojových kroužcích jak se ke komu chovat, hlavně těm co jsou výš než vy, takže rozháranosti a atakům typickým pro náš západ, nevěřím.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Japonsko zfilmováno americká literatura gejša japonská kultura historické romány fiktivní životopisy, biografie
Gejša
Samotná kniha je skvělá, ale teď když už vím, co profese gejši opravdu znamená a obnáší, tak jsem trochu zklamaný. Není to nic vznešeného ani fascinujícího - podstatě jen doplněk ke stolu, aby řeč nestála. A tolik humbuku kolem toho