Příběh ztracené holčičky
Elena Ferrante
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/354433/bmid_pribeh-ztracene-holcicky-YRa-354433.jpg
5
974
974
Geniální přítelkyně / Neapolská sága série
< 4. díl
Závěrečný díl neapolské tetralogie Geniální přítelkyně odkrývá další osudy Eleny a Lily. Obě jsou dospělé, mají muže, milence a svou kariéru. Jejich vztah, někdy hluboký a úzký, jindy nejasný a plný nedorozumění, je v jejich životech tou jedinou jistotou a tím, co je váže k rodné čtvrti, která stále určuje jejich osudy. Ty jsou propojené do chvíle, než Lila záhadně a beze stopy zmizí, a Elena se rozhodne sepsat příběh jejich přátelství.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , ProstorOriginální název:
Storia della bambina perduta, 2014
více info...
Přidat komentář
Pořádně nevím co napsat. Tohle je úplně jiný druh psaní a myslím, že na obě hrdinky budu myslet ještě hodně dlouho. Celkově, když hodnotím všechny díly, tak super čtení. Některé pasáže mě nebavily, ale vlastně bez toho všeho ta kniha není kompletní. Zajímavé byly chvíle, kdy jsem nečekala zvrat a jak to přišlo, tak jsem musela číst dál. Poslední díl jsem přečetla za 2 dny.
Sága dočtena a rozporuplné pocity zůstávají.
Ze svého pohledu považuji poslední díl za nejlepší, i když ani tento se nevyhnul určité rozvleklosti děje.
Velmi oceňuji neotřelý závěr.
A je tu konec. Jsem rád, že jsem si celou sérii přečetl, i když je to něco úplně jiného, než obvykle čtu. Člověk si rád rozšíří obzory. V posledním díle se vše krásně uzavře a musím říct, že událost, která se zde odehrála, jsem nečekal a jen jsem se děsil, (spoiler) že se do konce knihy všechno vysvětlí. Naštěstí nic podobného se nestalo. Krásný konec jedné historie.
Nikdy by mě nenapadlo, že se vrhnu na italskou ságu z minulého století - a už vůbec bych si nevsadila, že jí dočtu. Byla to jízda, jsem nadšená. Proto doporučuju někdy prostě sáhnout po něčem netradičním (a snad na to sama nezapomenu). V tomhle případě se to rozhodně vyplatilo!
I poslední část italské tetralogie nezklamal, pokračováním příběhu životních přítelkyň, někdy se dobře chápajících, jindy zcela rozdílných názorů, a samotný román čtenářům přiblíží život v Itálii.
K mému překvapení mě obě hrdinky lezly v závěrečném díle nejmíň na nervy a navzdory názorům některých blízkých, kteří poslední díl četli dřív než já, nesdílím názor, že od půlky do konce to byla nuda.
Celou tetralogii jsem si koupila na základě nadšených recenzí, ale já z ní, po pravdě, příliš nadšená nebyla. Tak nějak jsem pořád čekala, že knihy dostanou spád, to se však nekonalo. Zajímavý pohled na Itálii od 50.let, formování lidí a utváření charakterů. Zajímalo mne, jak dopadnou jednotlivé příběhy, ale nebyly to knihy, u nichž bych nemohla spát a musela obracet stranu za stranou :-(
Přečíst poslední díl mi trvalo snad sto let a čtyři hvězdičky zachránil jen konec, jinak bych této knize dala ze série nejnižší hodnocení. Nevím, čím to bylo, že jsem se ke čtení musela tak nutit a trvalo skoro 300 stránek než mě příběh začal bavit. Všichni mě ujišťovali, že po třetím díle je poslední stejně dobrý jako první, ale mě jako by už život Eleny začínal pomalu nudit, všechno už mi tak nějak připadalo stejné, pořád ty samé postavy a problémy, nehledě na to, že vypravěčka mi v tom díle byla nejenže nesympatická, ale vyloženě jsem ji nemohla vystát. Na druhou stranu, pořád je to Ferrante, u konce jsem skoro brečela, protože tahle série si mě získala a vyprávění bylo stejně věrohodné a krásné jako vždycky. Posledních sto stránek bylo plné emocí a Elenino stárnutí bylo skvěle napsané, výborně celý příběh shrnoval. Nakonec jsem prostředí i postavy nerada opouštěla, z knihy mám spoustu citátů a inspirace a určitě se ke "Geniální přítelkyni" ještě vrátím, jak ke knihám, tak k seriálu.
Vynikající kniha. Tak životně mísí brutalitu a nadhled - a právě tahle ne-plochost ji činí tak dobrou (spolu s vynikajícím překladem). Pro mě asi nejlepší z celé série (první díl je v těsném závěsu :). Ne že by se v tomhle díle nic nedělo, to rozhodně ne, ale jako by se příběhem jako tenká červená nit vinula moudrost a smíření, které přichází až s věkem a které se u mladších verzí hrdinek nemohly vyskytovat.
Sice se mi nejvíc líbil 1. a 4. díl, ale určitě stojí za to přečíst si všechny čtyři.
---
„Divoce jsme se pohádali, zatímco Adele se snažila chránit holčičky a možná i sebe a zavřela se s nimi ve svém pokoji. V jedné chvíli jsme si uvědomili, ne že už to přeháníme, ale že přítomnost našich dcer mám nedovoluje přehánět tak, jak nutně potřebujeme. Tak jsme vyšli z bytu a štěkali jsme se dál na ulici.“
---
„Zákon se hodí, když máš co dělat s lidma, který sklapnou paty, už když slyšej slovo ZÁKON. Ale sama víš, jak je to tady. Takže když lidi nemaj strach před zákonem, musíš jim ho nahnat ty.“
---
„Každý intenzivní vztah mezi lidskými bytostmi je plný železných pastí, a když člověk chce, aby vydržel, je třeba se naučit, jak se jim vyhnout.“
Skvělá tetralogie dočtená a jsem ráda, že jsem se k ní dostala. Rozhodně doporučuji příběh neapolských přítelkyní každému, kdo má chuť na italskou literaturu. Velké pouto přátelství a historické pozadí děje, opravdu silný zážitek.
Všechny čtyři knížky byly nádherné. Na první dil jsem se podívala v televizi a zbývající tři jsem do mesice měla přečtené. Bylo to úžasné čtení.
Konec jsem si přečetla již podruhé.
Ztracených holčiček i lidských osudů by se tu asi dalo najít více. Od prvního dílu vnímám jako jednu ze silných linií příběhu maření potenciálu - geniality minimálně dvou (a možná více) hrdinek/hrdinů, a také utrpení mnoha dalších. I když takový už je život. Podobně jako skutečnost, že obě hrdinky mě v určitých částech příběhu dovedly vytáčet (častěji Elena), ale o to se mi zdály opravdovější.
Je to příběh trochu o tom, jak nadanější ze dvou kamarádek nedostane možnost formálního vzdělávání - byť si svým vlastním způsobem cestu ke vzdělávání najde, zatímco ta méně (byť stále asi nadprůměrně) nadaná ji má; a přestože Eleně (alespoň z mého pohledu) život připravil méně těžkých zkoušek, přesto je téměř stále nespokojená mimo jiné i pocitem ohrožení Lilou.
Je to také příběh matky a dcery, jejichž osudy se rozplynou do ztracena...
Co mi trochu kazilo dojem z příběhu byly některé relativně rozsáhlé pasáže týkající se politické situace, o které nemám dostatečný přehled na to, aby mi pro mě byla dostatečně zajímavá.
Také bych uvítala více prostoro věnovaného Lile, která mi jako postava připadala zajímavější než Elena.
A problém mám trochu s koncem, od kterého jsem možná čekala něco více. Po zmizení dítěte, které jsem si předtím stačila jako postavu hodně oblíbit, jsem doufala, že se ve zbývajících části knihy dozvím alespoň v náznacích něco více o jeho dalším osudu. Také jsem asi doufala v trochu více optimistický závěr příběhu jeho rodičů.
Ano, autorka nechala konec do jisté míry otevřený. To, co se stalo na konci, má asi více možných výkladů. Takže ač se závěr příběhu dostatečně optimistický na to, abych se s tím úplně spokojila, zdá celkem málo pravděpodobný, alespoň jsem tak měla možnost si s trochou námahy vymyslet pro sebe takový epilog, který je i přes poměrně malou pravděpodobnost možný a vysvětlitelný... a se kterým jsem víceméně spokojená.
Série včera dotčena, zhltla jsem ji za 12 dnů...a přiznávám, že už teď mi GP a jejich osudy chybí. Dlouho jsem nečetla něco tak originálního, vrstvitého a poutavého. I když jsem se s leckterými jejich činy nedokázala ztotožnit a možná je ani zcela pochopit, i když jsem z důvodu mezer o italských reáliích nemohla docenit politické/společenské problémy, stejně mě to vše pohltilo...stále jsem duchem u přítelkyň, cítím italskou horkost nejen města, ale hlavně jeho obyvatel...Až mě mrzí,že si nemůžu přečíst knížku v originále (italsky umím pramálo) a s nějakým neapolským domorodcem si pak o knize popovídat, zjistit víc. Samozřejmě vše umocňuje anonymita autorky,kladu si otázky, do jaké míry je to autobiografie, do jaké fantazie...otázek a úvah o sérii nám spousty. A trochu závidím těm, co zatím GP nečetli nebo je teprve čtou. Rozhodně se k nim někdy vrátím, a to moc ráda!
Čtvrtá kniha série byla jen o trochu horší než první díl, který se mi líbil nejvíc. Skvěle napsané postavy obou hrdinek.
Zajímal by mě příběh z pohledu Lily, protože ta mi připadala od začátku zajímavější.
Nicméně příběh to byl krásný, určitě se k němu časem vrátím.
Opravdu silný zážitek. Celá série byla skvěle napsána a podle mě díl od dílu lepší. Od posledních dvou dílu jsem se vyloženě nemohla odtrhnout. Doporučuji!
Chtěla jsem si tady zafilozofovat nad tím, kdo se vlastně ztratil, chtěla jsem mudrovat nad Eleninou panenkou, pokusit se vytáhnout na světlo skryté symboly… Jenže všechno tohle se zdá tak titěrné v té širokánské epické řece, která mě unášela několik měsíců. Způsob vyprávění byl jako život sám: v dětství a mládí jsou všechny drobnosti vnímané barevně, tok času je pomalý, ve stáří roky splývají a odplývají rychleji a rychleji. A v tomto toku jsou viditelné – ve čtvrtém dílu jednoznačně – pouze dva kameny: Lila - génius na pokraji duševní choroby, zneklidňující odkrytím svého roztřepení a úvahami o vymazání, a Elena - nadprůměrně inteligentní a motivovaná, ale neustále zmítaná pochybnostmi.
Kdo jste vydrželi plavat v té řece až sem: máte také pocit, že vám naznačila nějaká budoucí tajemství, k nimž i vy sami doplujete?
Jednoznačně hluboký zážitek.
Tento příběh napsal život sám. Po dočtení posledního dílu je mi smutno, vysoké hodnocení si série určitě zaslouží.
Poslední ze série. Čtvrtý díl se mi četl asi nejlépe, přišlo mi, že se hlavní hrdinky trochu uklidnily, že už to není taková šílená změť všeho.
Ani po uzavření celé série však nemohu říct, že bych byla jejím fanouškem. Příběh je zajímavý, napsaný tak nějak životem, ale ta jiskra nezi mnou a knihami prostě nepřeskočila. Četla jsem ráda, ale určitě se k sérii nevrátím.
Štítky knihy
italská literatura Itálie feminismus Neapol ženství
Autorovy další knížky
| 2016 |  Geniální přítelkyně |
| 2017 | Příběh nového jména |
| 2017 | Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou |
| 2018 |  Tíživá láska |
| 2020 | Prolhaný život dospělých |
Milá Eleno, ty mě tak štveš... Vyvrcholení ságy o sobecké ženské, která si na konci tak jako symbolicky trochu přizná, že celej život kašlala na svoje děti a věnovala se hlavě sobě. A teď se na ně s pýchou dívá, jak studujou a pracujou v zahraničí – protože jim to zaplatili jejich otcové – a říká si, jak se jí ten život povedl. Je to krutý, co se stalo Lile – malá Nunzia mohla vyrůstat s Immou a byly by z nich nové geniální přítelkyně. Jenže to se nestalo a Lila byla zase nucená čelit krutýmu životu a Elena ji místo porozumění měla ještě za blázna (celkem jasně to řekla v pasáži, kde se jí Lila svěří, že za Nunziiným zmizením mohl být únos po tom, co se objevila s paní spisovatelkou Elenou na fotce v novinách – ano, to je celkem pravděpodobný, ale Elena si samozřejmě nic takovýho nikdy nepřipustí, naopak, bere to jako osobní útok). Dík za tuhle ságu, působí velmi opravdově, věřím, že čerpá dost ze života a my tak můžeme číst zase o trochu jiném "světě", kterej přitom máme nedaleko.