Gentleman v Moskvě
Amor Towles
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533840/bmid_gentleman-v-moskve-65e9dda939061.jpg
4
738
738
Hrabě Alexandr Iljič Rostov je roku 1922 po konci občanské války jako „nenapravitelný aristokrat“ odsouzen bolševickým tribunálem k doživotnímu vězení v moskevském hotelu Metropol. Uhlazený vzdělanec s důvtipem na rozdávání, člen Klubu žokejů a Mistr honu, jenž v životě neodpracoval jediný den, je nucen žít v malé podkrovní komůrce, zatímco venku se odehrávají nejbouřlivější události ruské historie. Avšak hrabě je rozeným optimistou; v souladu s životní filozofií svého kmotra velkovévody tvrdí, že pokud se člověk nevypořádá s okolnostmi, okolnosti se vypořádají s ním. A tak se rozhodne nezahořknout a postavit se osudu čelem. Výsledkem je úžasné dobrodružství dalece přesahující hranice hotelu u Divadelního náměstí, jenž je se svými zvyklostmi, každodenní rutinou a různorodým personálem světem sám o sobě. Šlechticovo "domácí vězení" je naplněno nečekanými přátelstvími, hlubokomyslnými rozhovory, dojemnou sounáležitostí, radostí i žalem, které dávají nahlédnout do nejhlubších zákoutí ruské duše. Amor Towles (* 1964) Než se oceňovaný sou... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Originální název:
A Gentleman in Moscow, 2016
více info...
Přidat komentář
Na této knize pro mě byla nejpřínosnější myšlenka, jak je důležité nepropadnout beznaději. A opravdu životní filozofie - pokud se člověk nevypořádá s okolnostmi, okolnosti se vypořádají s ním - je moc a moc důležitá.
Další co mě oslovilo, bylo zdůvodnění proč se lidé posílali do domácího vězení, nebo na Sibiř a neumožnilo se jim emigrovat ... když emigrují, můžou začít nový život, můžou znovu žít, když je ale zavřete doma, tak možnost nového života, nové začátku není ...
A pak pravda, která se neustále opakuje, že z člověka gentlemana nedělá titul, majetek nebo postavení ve společnosti, ale něco zcela jiného, což bylo několikrát krásně vykresleno při různých setkáních s komunistickými papaláši :-)
Neskutečně nostalgický pohled na ruskou duši zavřenou v domácím vězení, vše s pozadím ruských událostí minulého století. Velmi příjemné odpočinkové čtení, které chvilkami dokáže být i velmi poučné a sem tam se člověk od srdce zasměje. Příjemná to kniha!
Kniha, kterou jsem v knihovničce měla asi tři roky a konečně na ni došla řada. I přes poměrně velkou délku jsem příběh zhltla za dva dny a musím říct, že jsem si ho neskutečně užívala. Příběh hraběte, který 40 let nemůže opustit jeden hotel...velice se mi líbila poetika celého příběhu a všechny postavy mi přirostli k srdci
Dlouho jsem váhala mezi čtyřmi nebo pěti hvězdičkami.Pět, bych dala za celé pojetí knihy, bylo to zase úplně něco nového a že jsem toho už přečetla dost...čtyři hvězdičky, za konec knihy, vzhledem k celé knize mi konec připadal příliš komerční....
Noblesa a uhlazenost celého díla je skvělá.
Jak je možné prožít téměř celý život v jednom hotelu a skoro nestrádat. Vlastně si myslím, že život hraběte Alexandra Iljiče Rostova v domácím vězení byl lepší a plnější, než kdyby nedošlo k revoluci. Překonal společenské překážky a objevil přátelé tam, kde by za jiné doby hledat nesměl.
Doporučuji!
Spousta nádherných komentářů přede mnou; každý z nich v něčem nebo i v mnohém zohledňuje to, co na Gentlemanovi v Moskvě zaujalo a okouzlilo i mě.
Podobnou knížku jsem nikdy v životě nečetla. A s určitostí vím, že žádná z doposud přečtených knížek ve mně nezanechala tak těžko definovatelný a úplně výjimečný dozvuk. Ať bych napsala, co bych napsala, přece by to bylo jen shrnutí jednotlivostí, byť mimořádných: poukázání na to či ono, zmínky o čemsi konkrétním. Pár stránek by to ovšem dalo... :)
Ale tu fascinující pouť imaginací, to absolutní propadnutí atmosféře, tu nostalgickou touhu nebo bolavé rozpomínání podobné kruhům na vodě, to popsat nedovedu.
Duši (skrz uši) četl Igor Bareš.
Po prvním přečtení jsem ohodnotila čtyřmi hvězdičkami. Po roce jsem se ke knize vrátila (už to je pro mě známka toho, že jde o dobrý příběh) a znovu přečetla téměř na jeden zátah. I když se to na první čtení nezdá, zaslouží si těch hvězdiček pět.
Doporučuji.
Towles není Tolstoj a když dva dělají totéž - v tomto případě píšou o ruské aristokracii - tak to není totéž.
Amor Towles umí neotřelým přirovnáním nebo humornou vsuvkou vykouzlit při čtení úsměv na tváři.
U Tolstoje se čtenář tváří smrtelně vážně - stejně jako autor sám. ( viděl někdo někdy podobiznu usmivajiciho se Lva Nikolajeviče :)?
Ovšem, je mistr psychologie svých hrdinu, umí vtahnout do děje a autenticky vylíčit ruskou zem. V zimě z jeho stránek sálá mráz a v létě se potite, navzdory skutečné teplotě, která vás obklopuje.
Na obzoru jeho vizí je víra v rovnoprávnost, pokrok dosažený kolektivizací a znarodnovanim.
Vylepšení společnosti všemi směry.
Gentleman v Moskvě je o několik desetiletí dal. Kniha má krásný, ve vztahu k obsahu, mistrovsky vypracovaný design obalu. Popisuje dějinný vývoj, jehož základem byla myšlenka rovnoprávnosti ve společnosti, dokonalé tím, ze všichni se mají stejně. Stejně dobre.
Ve skutečnosti je to kniha o demagogii, znárodňování, fanatismu, bezmoci, bídě a úpadku kdysi ( v době aristokracie) fungující společnosti.
Nečetlo se mi to dobre.
Úplně jsem neuvěřila hloubce spousty filozofických myšlenek, které oslovily nadšené čtenáře přede mnou. Dej je hodně rozvlekly, pozitivně hodnotím optimistický závěr příběhu.
S knihou jsem bojovala několik týdnu, stejně jako kdysi s povinnou školní četbou, kdy jsem se nemohla dočkat konce.
Možná v souvislosti s tím, co se děje kolem nás. Zpočátku bezvýznamný komplot za účelem získání moci, slávy nebo vlastního finančního prospěchu jednotlivce, muže zvrátit sled dějin, nastavit jiný směr společnosti a uvrhnout ji do zkázy.
Tento princip se line v různých obměnách dějinami jako jedovatý had. Je to vdecne téma ke knižnímu zpracování.
Další “rádoby “ hlubokomyslne dílo…
Ano - myšlenky dobre, ale na rozdíl od Tolstoje, hodně plytce podané
40 let rukojmím Amora Towlese
Slušně řemeslně napsaná, ovšem plytká a afektovaně sebezálibná novela tonoucí v sentimentalitě a sebedojetí bez většího přesahu. Čekáte-li od beletrie líbivou stylistiku, mimoděčná francouzská slovíčka a až disneyovské kulisy pohádky pro dospělé, nad kterými se před usnutím v garsonce zasníte, odejtete naplněni; ale pokud máte rádi nějaký hlubší společenský přesah, vývoj postav a nebo výpověď o životě a světě kolem, o které si popřemýšlíte i za týden a můžete ji hodinu napjatě líčit přátelům, bude pro vás Gentleman v Moskvě úmorně nudnou a prázdnou samovazbou v neosobním hotelu.
Všechny vedlejší postavy jsou neuvěřitelně neživotné a jednorozměrné (Andrej, Emil, Miška, Marina... charaktery, o nichž se za 50 let nic nedozvíte a dají se zcela snadno zaměnit: vždy jde o fachidiotické "mistry svého řemesla", kteří jen s psí oddaností milují Alexandra Rostova). Děj probíhá v horizontu skoro čtyřiceti let na pozadí neuvěřitelných geopolitických událostí, a přesto tu nedojde ani k nejmenšímu charakterovému vývoji žádné z postav, ani k nějakému hodnotnému společenskému komentáři. Ten naopak nahrazují opakovaně se vynořující tytéž historky, různá domněle omračující místopisná trivia, často plná nepřesností (Petrohradské polární bílé noci v Moskvě? Teplota ve Fahrenheitech?), unavené sterotypy (co Rus, to klavírní virtuoz či zmučený existencialistický literát) a novodobá literární klišé typu vnořených receptů a fascinovaných gastronomických popisů, jež příznačně nahrazují skutečné napětí či tělesnost, v nichž je kniha úplně bezpohlavní.
Už typicky z knihy čpí orientalismus a jistá blahosklonnost vlastní mnoha současným americkým novelám z ruského a sovětského prostředí, které skrze minulost hájí a chválí "neoliberální současnost": všichni konformní sovětské postavy jsou padouši, kreatury a podlí hlupáci bez sebemenšího smyslu pro humor, zatímco všechny "carské" buržoazní postavy či cizinci jsou lidé dojemně vřelí, neuvěřitelně lidští a okouzlující, z knihy je absolutně nepochopitelné a neobjasněné, jak takový systém tedy mohl vzniknout a kdo v něm mohl více než 70 let žít.
O Towlesovi se z rozhovorů dozvíte, že nadevše miluje Casablancu, klasickou americanu 50. let, měšťácky hipsterský lajfstajlek "zašlých zlatých časů" a opulentní gastronomii: kniha vyznívá opravdu jako fúze obhajoby "amerického snu" s vrcholně hipsterským nimráním se v exotice východu, zašlé slávě starých časů a klišé. Výsledkem je pěkné kulisové drama bez pointy, slabších Sedm let v Tibetu.
nečitateľné...možno, že som iba nemal vytrvalosť dostať sa cez tých sto stránok, moja norma je 50str, ale netreba mi takýchto kníh. V prvej kapitole ma hnevalo zmenšujúce sa okienko v kumbále, myslím si, že sa v priebehu knihy začne opäť zväčšovať, ale nechcelo sa mi na to čakať. (dodatok) Dievčence dnes v bookclube vraveli, že táto kniha je pohladenie po duši, leda tak proti srsti!
Úžasná a nádherná kniha. Skvělý překlad. Prvních asi sto stránek jsem si nebyl jistý, jestli se mně bude chtít ji číst dál, ale pak najednou už jsem se od ní nemohl odtrhnout a jen hltal stránku za stránkou...
Nádherná kniha. Úžasně napsané. Autor se hýčká se slovy. Díky za skvělý překlad. Jena z nejlepších knih, co jsem kdy četl. Doporučuji
Autorovi se podařilo vystihnout podstatu aristokracie a dobré stránky ruské mentality a kupodivu román neztrácí nadhled a vtipnost a to i přestože se odehrává v ranné fázi převzetí moci bolševiky v Rusku.
Pro mě osobně to byla kniha s velkým K, stala se ozdobou mé knihovny a všem jí doporučuji! Hrabě Rostov byl můj člověk - noblesní, vždy elegantní, nezahořklý, chytrý, vtipný...moc se mi líbilo klidné plynutí příběhu, který se odehrával za zdmi hotelu Metropol, a přesto měl příběh velkou sílu a velkou atmosféru. Vybroušené dialogy, často se v knize objevila myšlenka, nad kterou jsem pak ještě dlouho přemýšlela - např. Pokud se nevypořádate s okolnostmi, vypořádají se ony s vámi... Těšila se na každou stránku. Gentleman v Moskvě je zkrátka kniha, na kterou se nedá zapomenout...
Oproti Pravidlum zdvorilosti se dostavilo jedno obrovske zklamani, a to z jazyka. Ta nadhera zde chybela na kazde strance. Pribeh hezky a zajimavy, zejmena v tom, jak nenasilne je popisovano i politicke pozadi.
Hrabě Rostov si mě od začátku získával svou noblesou, duchapřítomností, vynalézavostí, smyslem pro přátelství a v neposlední řadě právě gentlemanstvím. Byl mi sympatický i tím, že měl rád knoflíky ve svých krabičkách. :) A, přestože život mezi zdmi Metropolu plynul i s milníky ruské historie v pozadí většinou celkem pozvolna, měl své jedinečné kouzlo a moc ráda jsem se tam s hrabětem, Ninou i Sofií procházela, objevovala jeho veřejné prostory i tajná zákoutí a užívala si pohostinnosti Piazzy i Bojarského. Teď po dočtení jsem si hotel Metropol našla na mapě Moskvy a byla překvapená nejen tím že tam opravdu stojí, ale i tím jak dobře byl v knížce popsán, protože jeho skutečná podoba celkem odpovídá mým představám.
Na tuto knihu je třeba si udělat čas, a ten jsem zpočátku neměla. Tak jsem si dala dva měsíce pauzu a pak jsem zbytek knihy (skoro celou knihu ;)...) přečetla během tří dnů na dovolené.
Ráda jsem se nechala vtáhnout do života v hotelu Metropol a poznávala zaměstnance i hosty, některé více sympatické, některé méně, a jejich vypořádávání se s životními změnami.
Hlavní hrdina je šlechticem přelomu 19. a 20. století do morku kostí ;), přitom sečtělý, inteligentní, vtipný, bystrý, pozoruhodně adaptující se na nové životní podmínky.
Jednoznačně doporučuji k přečtení všem, kdo mají rádi společenské romány na pozadí dějinných událostí.
(SPOILER) Tak to bylo zase jednou příjemné překvapení! Nejdřív jsem si říkala, co s tím všichni mají, co by mě tak mohlo zajímat na dojmech nějakého Anglána z Moskvy. Nemohla jsem se splést víc. Autor je Američan a nepíše o sobě, ale o ruském hraběti, který byl počátkem dvacátých let minulého století za svůj původ odsouzen k doživotnímu vězení v hotelu Metropol, v němž právě bydlel. Ačkoliv je ze svého přepychového apartmá vystěhován do kamrlíku v nejvyšším patře a může si ponechat jen minimum věcí, nezahořkne a podaří se mu zachovat si svůj styl a gentlemanské způsoby celých zhruba čtyřicet let. Nádherná knížka o morální síle, schopnosti nenechat se zlomit, nečekaných přátelstvích i o tom, že nic není černobílé, ani lidé. Vřele doporučuji!
Štítky knihy
aristokracie, šlechta Rusko Moskva americká literatura 40.-50. léta 20. století optimismus hotely 20.-30. léta 20. stoletíAutorovy další knížky
| 2018 |  Gentleman v Moskvě |
| 2017 | Pravidla zdvořilosti |
| 2022 | Lincolnova dálnice |
| 2024 | Stůl pro dva |
Kdysi jsem zkoušela Gentlemana v Moskvě číst jako tištěnou knihu, ale nějak jsem se nemohla začíst. Ale pořád mi ta anotace "visela" v hlavě, tak jsem nakonec zkusila audioknihu a vyplatilo se, protože mne tohle docela bavilo.
Zaujalo mne to téma aristokrata žijícího v moderní době - vyrovnávání se starého s novým. A jak někdy stará generace naráží na novinky a ne příliš příjemné změny. Jedná se také o zajímavý odraz společnosti v Rusku v první polovině a na začátku druhé poloviny 20. století. Autor tu nastavuje docela zrcadlo dané době a dělá to způsobem docela zajímavým -skrze postavu, která je v domácím vězení a nesmí opustit budovu. A přesto se i na takto uzavřeném prostoru odráží probíhající historické, společenské změny. Zajímavé.
Přišlo mi, že se autor pokouší o velký ruský román o ruské aristokratické duši - jenže z pera neruského autora mi to neznělo úplně autenticky jako to třeba můžeme znát od ruských klasiků doby romantismu či realismu. Spíš se jedná o "umělou" stylizaci, z níž je ale znát, že se skutečně jedná jen o stylizaci.
Přitom ale nemůžu říct, že by hlavní hrdina nebyl sympaťák. Protože hrabě Rostov byl vcelku příjemný hlavní hrdina, jehož osudy mne vlastně ve výsledku dost bavily.
Nakonec hodnotím 4 hvězdami. Doporučit asi mohu, zkuste vytrvat přes ten začátek, který je hodně rozvláčný a pomalý. Čím víc se člověk blíží ke konci, tím víc to nabírá na spádu. Tištěný text mi možná nesedl, ale v audio podobě to bylo moc fajn.