Gepard
Giuseppe Tomasi Di Lampedusa
Román Giuseppa Tomasiho di Lampedusa (1896—1957) patrí k tým dielam svetovej literatúry, ktoré mali čudný osud. Autor ho napísal tesne pred svojou smrťou, prvý raz vyšiel r. 1958. Jeho novely vyšli takisto posmrtne. Geparda hneď preložili do niekoľkých rečí a poslúžil aj ako filmový scenár. Zachytáva koniec feudálnej epochy na Sicílii roku 1860—1862 na príbehu rodu Salina, dedičných šľachticov. Svojím obsahom i formou sa Gepard väčšmi približuje k talianskym románom devätnásteho storočia ako k talianskej mladej próze. Ale jeho aktuálnosť spolu s umeleckými hodnotami a originálnym štýlom mu vydobyli veľkú popularitu. Giuseppe Tomasi di Lampedusa v postave hlavného hrdinu kniežaťa Salinu stelesnil svoje videnie sveta. Je to zložitá a protirečivá postava, milujúca život, prírodu, svoje krásne mesto Palermo, hľadá pokoj v splynutí s prírodou a napokon nad sebou i nad svojou triedou, vynáša prísny rozsudok.... celý text
Přidat komentář
Lyrické vzpomínkové vyprávění starého šlechtice dona Fabrizia na přelomu 19. a 20. století na Sicílii mistrně líčí atmosféru tohoto ostrova zalitého sluncem, žijícího si svým tradičním životem, který nechce změnit ani po připojení Sicílie k Itálii Garibaldim. Pyšný Don Fabrizius je prototyp sicilského kmotra, který vládne a umírá s grácií končícího šlechtického rodu pod znamením Geparda, když pomohl zajistit budoucnost svému synovci Tancredimu, kterého měl raději než své vlastní děti. Román je psán stylem ironizujících memoárů, postrádá složitější zápletku. Tak úplně mě to nechytlo.
Jedna z knih, od níž jsem nic zvláštního nečekal, ale nakonec mě velmi příjemně překvapila. Přesto jsem váhal, jestli dát plný počet hvězdiček, protože nalákán předmluvou Louise Aragona, v níž mimo jiné tuto knihu označil za největší italský román, čekal jsem dramatický děj a ono se toho v knize moc neděje. Nakonec mě přesvědčil hlavně styl, kterým je kniha psána - autor v ní velmi čtivě - lehce, svižně, vtipně a upřímně - popisuje poslední dny slávy italské šlechty (a vlastně šlechtického stavu ve světě jako celku). Je to takový podmanivý výlet do doby před cca 150 lety a do naprosto jiného, dá se říci až exotického společenského prostředí, než ve kterém se většina čtenářů pohybuje.
Kniha mě nezaujala tolik samotným příběhem, ale stylem, jakým je napsaná.
Vyprávění, které zpočátku ničím nezaujme je podáno jedinečným způsobem. Takových úžasných vět, z kterých zde jednu jako příklad uvádí uživatelka Lili2, je v knize více. Není to jednoduché čtení a je proto nutno číst skutečně pozorně a soustředěně.
Krásná melancholická kniha zachycující soumrak jedné epochy. Žádá si soustředěného čtenáře, kterému se odmění nevšedním literárním zážitkem. Lampedusovo vyprávění je opulentní a melancholické zároveň. Sicilskou krajinu i rodinné zvyklosti popisuje s aristokratickou okázalostí a slovy přezrálými jako letní sicilské ovoce. Kompozice je rozvolněná a čtenáři, kteří čekají rychlé tempo a zvraty, budou zklamáni. K těm ostatním ale Gepard promluví zvláštní posmutnělou poetikou.
Začátek je zdlouhavý, pak přijde střed, ten je taky zdlouhavý a když už to vypadá, že se za polovinou knihy začne něco dít, tak přijde závěr a ten je (pro změnu) taky zdlouhavý. Rodinná freska Itálie ve druhé polovině 19. století, která nám Čechům nemůže nic moc říct. Pokud se ale někdo chce učit, jak napsat dokonalý popis, tak jedině tady. Dnes je to pro mě už opravdu jen svědek doby - myslím roku 1958 - svědek v tom, že takhle se psalo, OK, ale jsem rád, že teď už se tak nepíše.
Začátek šíleně rozvleklý a tak nějak o ničem, ale když to člověk vydrží, propracuje se k překvapivě čtivému románu.
(SPOILER) Skutečně jako někteří čtenáři, tak i já jsem se prokousávala knihou, ale nelituji toho. Zachytila jsem zde úžasné věty, jako např.: "fotografie zachycovaly přátele, kteří zaživa zasadili rány, a proto nebyli zapomenuti po smrti." Celým dílem mě při životě držela představa knížete, coby zdravého, obdařeného, statného chlapa, který se svojí manželkou nemůže milovat tak, jak by chtěl, neboť ona se po každém polibku křižuje, tudíž vyhledává milenky. Viděla jsem i filmové zpracování - nezklamalo mě, nachlup stejné s knihou, ale končí to plesem. Kniha dále pokračuje jak on umírá, jeho dcery zůstaly starými pannami, bydlí v téže vile a s Angelikou se často stýkají.
Tak jsem se radoval, že jsem našel novýho oblíbenýho autora a ono prd, protože di Lampedusa nic jinýho nenapsal. Ale nevadí, lepší jeden opravdovej klenot, než hromada bižutérie. Hlavním táhlem je u Geparda zřejmě zasazení. Nevím jak ostatní, ale já si o Italské válce za nezávislost, Garibaldim a červených košilích pamatoval z dějepisu úplný kulový. Tyhle události se odehrávají jenom na pozadí příběhu, nicméně jejich dopad na hlavní postavy je zásadní. I když teda příběh... nějaká zásadnější dějová linie tomu chybí, spíš se jedná o fragmenty ze života nejen šlechty té doby. Je to výborně napsaný, občas vtipný, občas hluboký, občas dojemný... když už teda přijememe tu zrůdnou myšlenku, že by se děti měli nutit číst nějaký knihy, tak bych tedy hlasoval pro Geparda, kterej na rozdíl od Jiráska, Němcový a podobných v čase uvízlých nýmandů má co nabídnout i dnes
Moje velmi oblíbená kniha. Hlavní hrdina sleduje úpadek svého rodu, své generace a své doby s nevšedním nadhledem.
když se přenesete, nebo spíš prokousáte skrz prvních pár desítek stránek, kdy je děj spíš neděj, tak nějak podivně rozplizlý a nijaký, skoro až dokumentární, tak se dostanete k románu, který je skvěle napsaný, zaujme, pobaví, znechutí a naplní. postupné vtahování a zaujmutí čtenáře funguje moc dobře. navíc to není jen čtení pro zábavu, ale dozvíte se i o situaci itálie před a po sjednocení z pohledu siciliánů .
Pomalé, rozvláčné, ale úžasné...člověk úplně cítí tu rozpálenou sicilskou půdu, pomalé plynutí času a přesto dochází k takovým významným změnám. Skvělý historický román plný nostalgie...
Po záplavě moderní literatury psané rozervanými autory, kteří se pokušejí vyjádřit své subjektivní pocity, jimž nikdo nerozumí, bylo čtení románu Gepard doslova osvěžující. Tomasi di Lampedusa dokázal s nadhledem popsat ústup slávy a vlivu šlechtického rodu, jeho vyprávění má švih a šarm.Precizně vyjádřené myšlenky a motivace osob dělá tento román čitelný a zábavný. Není to ale lehké kratochvilné čtení, i když by se asi tak dal použít, osvětluje politické pozadí změn ale i tužby a lásky postav bez poříkras. V rozporu s informací na přebalu knihy, která označuje lásku Tancrediho a Angeliky za poetickou, neváhá spisovatel načrtnout neslavné pokračování jejich vztahu.
Štítky knihy
19. století zfilmováno italská literatura Itálie Sicílie rozhlasové zpracování Giuseppe Garibaldi, 1807-1882 risorgimento (sjednocení Itálie, 1815-1870) poslední kniha autoraAutorovy další knížky
| 2000 |  Gepard |
| 1989 |  Ligeia a jiné prózy |
Zajímavý pohled do mysli tehdejších šlechticů na Sicílii. Na styl psaní jsem si musela nejprve zvyknout, ale rozhodně kniha stála za přečtení.