Ginny Napořád
Benjamin Ludwig
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/347303/bmid_ginny-naporad-fB6-347303.jpg
4
458
458
Odzbrojující román o autistické dívce, která si se světem nerozumí, přestože se o to snaží celým svým srdcem. Ginny je třináct a bydlí v adoptivní rodině. K snídani musí mít přesně devět kuliček hroznového vína, všechno chápe doslovně a zbožňuje seznamy. Na předním místě jejího nejdůležitějšího seznamu stojí: Utéct zpátky k mámě a postarat se o panenku. Její odhodlání a strach, že se panence, kterou před čtyřmi lety nechala v kufru pod postelí, něco zlého stalo, ji pohání napřed s urputností, která je zprvu nepochopitelná a posléze fascinující. Román Benjamina Ludwiga byl v USA hodnocen jako nejslibnější debut roku.... celý text
Přidat komentář
Přečtená loni. Příběh o autistické holce, která hledá svoji mimi panu a chce se od adoptivních rodičů dostat ke svoji vlastní mámě.
Ginny byla statečná holčička a bylo zajímavé číst neco trochu jiného než obvykle a více se seznámit s tím, jak postižená holčička dokáže být statečná. Pan Benjamin Ludvig psal velmi přesvědčivě, že jsem se dokázala do příběhu tak zabrat a celou dobu Ginny fandit. Klaním se všem rodičům, kteří neměli štěstí mít zdravé děti a jsou jim oporou každý den. ????
Jednomu člověku jsem nedávno tvrdila, že mít rozečtené dvě knihy a vrhat se do další nemá smysl. No, tak v tomto případě to smysl mělo a opodstatněný!
Knihu jsem odložila, protože jsem si představovala, jak to bude náročné (nejen po psychické stránce, ale také v tom, jak to bude složitě napsané). Jak jen jsem se mýlila! Po Hospodě Jamajce, kterou jsem upřednostnila před touto knihou a ze které jsem byla poněkud zklamaná, Ginny pro mě byla velkým překvapením.
Četla se neskutečně rychle, děj byl svižný a Ginny neskutečně sympatická. Dětská mysl v sobě skrývala širokou škálu pocitů a vjemů a byla tak osvěžující! Prostá, jednoduchá... Čistá. Jak jen mysl dítěte může být.
A tohle okouzlující dítě nejenže cítilo, ale snažilo se "přizpůsobit" některým lidských měřítkům, které se na ni snažili napasovat lidi v jejím okolí. To, že má dítě autismus, neznamená, že se neumí samo rozhodovat nebo že nedokáže říct svůj názor. Jen se prostě bojí, že ho ostatní nepochopí. A tady se Ginny snažila říct něco pět let lidem kolem sebe, ale nikdo ji ne že nevěřil, ale neposlouchal...
Úžasná směsice laskavosti, rozněžněných citů a uvědomění si svého vlastního "já" se snoubí ruku v ruce s pošetilostí, nedůvěrou a až fanatickým strachem z "neznámého".
Někdy je dobré dívat se na svět jinýma očima, což se mi povedlo právě díky této knize. Na jednu stranu je to celkem těžké čtivo, protože je celkem těžké číst o týraní dětí, natož když se to týká autistických dětí, na tu druhou to autor napsal s nebývalou lehkostí - do knihy je hrozně lehké se začíst a sžívat se s pocity nejen hlavní hrdinky, ale právě i s postavami z jejího blízkého okolí. Doporučuji
Toto je žánr, který moc nečtu, každopádně knihu mám doma již nějaký ten pátek a hodila se mi do knižní výzvy, tak jsem si řekla, proč toho nevyužít a nepřečíst ji právě teď.
Nečekala jsem od knihy moc a musím říci, že mě velice překvapila.
!!!SPOILER!!!
Kniha je o autistické dívce, která to od malička neměla lehké. Matka alkoholička, feťačka a násilník, která se neuměla starat o sebe ani o své děti. Ginny se krásně starala o svou malou sestřičku, o které nikdo nevěděl a nikde nebyla vedena, avšak jednoho dne byla Ginny matce odebrána a vystřídala 3 adoptivní rodiny. Poslední rodina měla být konečně NAPOŘÁD, ale bohužel i oni se chtěli Ginny "zbavit", protože se snažila sejít se svou rodnou matkou (i když byl soudní zákaz styku) a začala dělat problémy + se jim podařilo mít vlastní děťátko a Ginny mu byla "nebezpečná".
Ginny však nechtěla ke své matce, avšak ke své malé sestřičce (díky svému postižení nechápala, že její sestřička už nebude miminko), o kterou se musela starat, aby jí její rodná matka neubližovala.
Vše bylo krásně naplánované, každopádně když Ginny spatřila a bylo jí vysvětleno, že její malá sestřička už není miminko, ale je z ní 6 letá slečna, rozhodla se, že se svou rodnou matkou nikam nepůjde. I přes všechna snažení rodné matky se Ginny nedala a neutekla s ní.
Právě tento čin byl rozhodující pro rodinu NAPOŘÁD, aby si Ginny nechali.
Čekala jsem upřímně úplně jiný konec, každopádně tenhle je mnohem lepší.
Tohle pro mě bylo hodně náročné čtení... Silné téma... Chvílemi jsem hlavní hrdinku litovala, chvílemi jsem ji nenáviděla...
Všechna čest rodičům, kteří mají děti s autismem a ještě víc obdivuji rodiče, kteří si tyto děti vezmou do péče.
Přečteno během víkendu. Nedokázala jsem se odtrhnout. Ze začátku mne hrozné štvalo, jak se opakovalo to Napořád. Ale postupně jsem to pochopila. Také Ginny mě za začátku hrozně štvala, že všem "ubližuje". Postupně se ale vše vyjasňovalo a bylo mi jí především líto. Bylo velmi těžké sledovat, že jí nikdo nerozumí a nikdo neklade ty správné otázky. Je to velmi silná kniha a rozhodně o ní budu ještě dlouho přemýšlet.
Chápu, že je tato kniha o autismu a že Ginny má problém a není to lehké.. ale nezávazně na její chorobě mi neuvěřitelně vadila.. nevím vlastně proč, ale vůbec mi nepřirostla k srdci a čtení bylo jenom z nutnosti knihu dočíst. Vadilo mi stálé opakování těch samých slov.. Já vím že se jednalo o jakési ukázání, jak funguje mysl autisty, ale způsob, jakým to bylo podané, mi rozhodně není blízký. Pro mě velice náročné čtení.
Ginny Napořád je všechno jen ne oddechová četba. Pro mě bylo až bolestné Ginnin příběh číst, sledovat postupné proměňování vztahu s mámou Napořád i tátou Napořád... Přesto však příběh nekončí špatně, za což jsem ráda. Mrazivému vyprávění ale sráží nohy již několikrát zmiňovaný slabší překlad...
Ginny jsem si vzala na oddech mezi detektivkami. Změna žánru byla super, přestože to nebylo úplné lehké a veselé téma. Máma Napořád byla občas na ránu, přece musela vědět, že adopce autistické holčičky nebude procházka růžovou zahradou. Knížku si ráda jednou přečtu znovu.
Ginny Napořád není, až na pár maličkostí, vůbec špatná kniha. Ocenila jsem možnost dozvědět se jak asi pracuje mysl autisty, i když něco málo jsem tušila už ze střední školy. Ginny byla sympatická a mě strašně štvalo, jak se všichni dospělí snažili aby se začlenila do společnosti, ale pořád je překvapovalo její chování. Jako by vůbec nebrali v potaz že je autista. Nejvíc jsem kvetla z Maury. Takové ženské bych asi dítě nikdy nesvěřila. Můj názor je, že pokud si adoptuješ dítě s nějakou psychickou poruchou, měl bys mít buď zkušenosti nebo umět počítat s nečekanými situacemi. V tom Maura, a nejen ona, naprosto selhávala. Až na tohle, to ale byla hezká kniha se zajímavým příběhem.
Na styl psaní jsem si musela chvíli zvykat, ale pak už jsem četla skoro jedním dechem, moc zajímavé čtení.
Pro mě výborná kniha. Hodně toho bylo podchyceno v předešlých komentářích. Zajímavá je i myšlenka zda stačí poslouchat, podstatnější je asi slyšet a snažit se porozumět. A jednat na rovinu ... a nemusí jít ani o autistické dítě, i když tam je to ještě složitější.
"Ginny Napořád" je hodně silný příběh. Ten konec budu ještě asi chvíli rozdýchávat! Tato kniha je emocionálně hodně hutná, a i když je to velmi čtivě napsané a já pořad měla nutkání číst dál a dál, stejně jsem si musela dávat od čtení trochu pauzy. To abych dokázala všechno pořádně vstřebat. Na jednu stranu je člověku Ginny líto, zároveň ale cítí pochopení nad některými reakcemi rodičů, kteří to s Ginny také nemají lehké. Nicméně i tak jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla a určitě ji moc doporučuju.
Tuto knihu jsem odložila, momentálně mi nesedl styl psaní a ani námět. Hodně jsem se na ni těšila, ale dostala se mi do rukou zrovna v období, kdy jsem se nedovedla začíst. Odkládám, ale určitě se někdy k ní pokusím vrátit.
Kniha je napsaná velice zajímavě i čtivě, ale nedokázala jsem jí dočíst. Pro mě je ten autistický styl moc autistický nebo mi prostě jen momentálně nesedla.
Ginny Napořád
Krásně napsané, i když bych si možná přála, aby příběh šel víc do hloubky.