Golet v údolí
Ivan Olbracht (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/141286/bmid_golet-v-udoli-Ott-141286.jpg
4
297
297
Golet v údolí je sbírka tří povídek, jejichž děj probíhá v židovské vesničce Polana, v níž Olbracht důvěrně zachycuje mentalitu i zvyky podkarpatské židovské komunity.
Přidat komentář
Knihu jsem četl jako přípravu před cestou na Zakarpatí a přiznám, trochu s předsudky vůči autorovi. Ale přesvědčil mě, dokázal postihnout jak jednotlivce, tak společnost v zapadlé ortodoxní židovské osadě. Všechny tři povídky jsou výborné, první dvě jakoby hravě připravují půdu té třetí, nejzávažnější a nejhlubší.
Přemýšlela jsem nad zajímavostí povídkového románu, což nevím, jestli je oficiálně pojem, ale Golet v údolí podle mě je povídkový román. Každá jedna povídka může existovat sama, ale celý smysl dají až spolu.
A ano, v Zakarpatí je všechno jinak. A čas tam plyne pomalu. A přitom je ta za rohem.
Zatímco všichni okolo tak nějak přijali Polanu (která se v prvních dvou povídkách jeví jako milá, byť zaostalá víska), tak jde o to, že Polana nepřijala je, což lze nejvíce vnímat v poslední a nejzdařilejší povídce.
Podmanivý jazyk a popis časem dávno odvátého života (a bohužel ne jen časem) v prostředí židovské komunity na Podkarpatské Rusi.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Dojista: obchod není jen vydělávání peněz. Obchod je také zábava. A často zábava velmi vzrušující. Neboť při něm nejde o nic menšího než o to, znova a opět přetvářet svět. Je omyl domnívati se, že svět jest to, čím se našim smyslům jeví, něčím cizím, něčím pevným, něčím na naší práci nezávislým. Nic podobného. Svět je to, co si z něho sami uděláme! A také chvíle je to, co si z ní uděláme. A také věci to jsou a také lidé.
Četla jsem v únoru 2001. Podle mých poznámek:
Popis života Židů na Zakarpatské Ukrajině po 1. světové válce. 3 povídky.
Náboženství až fanatismus, hromadění peněz až lakota a chamtivost, láska k Bohu větší než láska k bližnímu. Jako život na konci světa.
Zbytečně jsem se bála, že jazyk Olbrachta je složitý.
Poutavé, člověk chce přečíst celé najednou..
Pro mě takový školní heslo -Olbracht, Golet v údolí (myslel jsem, že je to o nějakém obru, Golet -Golem) a dobře, že jsem to tenkrát nečetl, protože by se mi to nelíbilo. Teď po 20 letech jsem jí objevil a nádherně užil a Vám mladším doporučuju, nechte si ji také uležet na později.
Poetické,milé a okořeněné špetkou humoru. Jeden čas mě chasidi hodně vzali, četla jsem ,co jsem potkala cestou. Pak přišel velký zlom,ale tahle knížečka mě zas trochu k těmto lidem trochu přiblížila.
Příjemné překvapení,nevěděla jsme, že je to knížka tak poetická a místy i humorná (Zázrak s Julčou a událost v mikve).
Moc se mi to líbilo, snad nejvíce popis, jak stařec Mordechaj Jid Fajnerman vstupuje do mikve...
Jsem asi už příliš moderní čtenářkou, některé pasáže mi připadaly poněkud rozvleklé, nicméně dílo velmi oceňuji. Zázrak s Julčou měl pro mě poněkud překvapivé, nicméně vtipné rozuzlení (rozuměj: vysvětlení názvu povídky), Událost v mikve rovněž pobavila a pokud jde o smutné oči Hany Karadžičové, srdce se mi svíralo.
libilo se mi to moc. zvlášt první dvě povídky o bajnyšovi a ta o mikvi. to byl koncert. úplně jsem si to představovala. poslední povídka byla pro mně nejméně poetická, ale byla zajímavá co do faktů.
Po dlouhé době se mi stalo, že jsem knihu nedočetla, trochu mě to mrzelo, protože jsem osobně v Podkarpatské Rusi byla, ale bohužel si mě kniha nezískala, tohle není pro mě.
Bajnyš, Pinche, Mojše, Kahan, Hanele, Šlojme.... Nádhernejma postavičkama se tahle útlá knížečka jen hemží. Přečtěte si to. Dýchne na vás lidskost
Je fantastické že jeden malý příběh z této vcelku průměrně čtivé knihy dokáže vydat na super mega bestseller od milovníka prázdných citátů Paula Coelhoa
Knížka se mi ze začátku četla trochu obtížně, jelikož jsem se špatně orientovala ve slovech židovského původu, takže jsem musela trochu vyhledávat. Také zapamatovat si jména bylo obtížné. Ale nakonec se mi knížka velice líbila. Ani nevím, která povídka dle mého byla nejlepší. První mne pobavila a poslední mi zase přišla velice smutná. Každá měla něco. Každopádně jsem ráda, že jsem si rozšířila povědomí o židovské kultuře a knížka mi byla nejen literárním přínosem.
Kdysi v dobových materialech jsem četla o Jasné Poljaně, dokonce se podařilo i vykreslit jejich život, oblečení, popsat zvyky, mravy, tradice, ale nikdy jsem tomu nechtěla věřit. Po přečtení této knihy už to trochu chápu. I když mi někdo musí asi vysvětlit proč ,,Golet". Myslím, že to má nějaký význam, ale nemůžu přijít co tento symbol znamená
Velmi zajímavý pohled do života židovské vesnice. Každá povídka měla něco do sebe, ale asi nejvíc se mi líbila "O smutných očích Hany Karadžičové". Myslím, že tak nějak nejlépe vystihuje mentalitu Židů a celkovou atmosféru židovské obce.
Štítky knihy
Židé povídky zfilmováno zvyky a obyčeje Podkarpatská Rus židovské tradice
Část díla
Autorovy další knížky
| 1991 |  Biblické příběhy |
| 2005 | Nikola Šuhaj loupežník |
| 1937 |  Golet v údolí |
| 1982 | O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách |
| 1963 | Žalář nejtemnější |
Četl se mi trochu hůř, ale má nepopiratelné kouzlo.