Golet v údolí
Ivan Olbracht (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/141291/golet-v-udoli-uxc-141291.jpg
4
297
297
Golet v údolí je sbírka tří povídek, jejichž děj probíhá v židovské vesničce Polana, v níž Olbracht důvěrně zachycuje mentalitu i zvyky podkarpatské židovské komunity.
Přidat komentář
Knihu jsem četl jako přípravu před cestou na Zakarpatí a přiznám, trochu s předsudky vůči autorovi. Ale přesvědčil mě, dokázal postihnout jak jednotlivce, tak společnost v zapadlé ortodoxní židovské osadě. Všechny tři povídky jsou výborné, první dvě jakoby hravě připravují půdu té třetí, nejzávažnější a nejhlubší.
Přemýšlela jsem nad zajímavostí povídkového románu, což nevím, jestli je oficiálně pojem, ale Golet v údolí podle mě je povídkový román. Každá jedna povídka může existovat sama, ale celý smysl dají až spolu.
A ano, v Zakarpatí je všechno jinak. A čas tam plyne pomalu. A přitom je ta za rohem.
Zatímco všichni okolo tak nějak přijali Polanu (která se v prvních dvou povídkách jeví jako milá, byť zaostalá víska), tak jde o to, že Polana nepřijala je, což lze nejvíce vnímat v poslední a nejzdařilejší povídce.
Podmanivý jazyk a popis časem dávno odvátého života (a bohužel ne jen časem) v prostředí židovské komunity na Podkarpatské Rusi.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Dojista: obchod není jen vydělávání peněz. Obchod je také zábava. A často zábava velmi vzrušující. Neboť při něm nejde o nic menšího než o to, znova a opět přetvářet svět. Je omyl domnívati se, že svět jest to, čím se našim smyslům jeví, něčím cizím, něčím pevným, něčím na naší práci nezávislým. Nic podobného. Svět je to, co si z něho sami uděláme! A také chvíle je to, co si z ní uděláme. A také věci to jsou a také lidé.
Četla jsem v únoru 2001. Podle mých poznámek:
Popis života Židů na Zakarpatské Ukrajině po 1. světové válce. 3 povídky.
Náboženství až fanatismus, hromadění peněz až lakota a chamtivost, láska k Bohu větší než láska k bližnímu. Jako život na konci světa.
Zbytečně jsem se bála, že jazyk Olbrachta je složitý.
Poutavé, člověk chce přečíst celé najednou..
Pro mě takový školní heslo -Olbracht, Golet v údolí (myslel jsem, že je to o nějakém obru, Golet -Golem) a dobře, že jsem to tenkrát nečetl, protože by se mi to nelíbilo. Teď po 20 letech jsem jí objevil a nádherně užil a Vám mladším doporučuju, nechte si ji také uležet na později.
Poetické,milé a okořeněné špetkou humoru. Jeden čas mě chasidi hodně vzali, četla jsem ,co jsem potkala cestou. Pak přišel velký zlom,ale tahle knížečka mě zas trochu k těmto lidem trochu přiblížila.
Příjemné překvapení,nevěděla jsme, že je to knížka tak poetická a místy i humorná (Zázrak s Julčou a událost v mikve).
Moc se mi to líbilo, snad nejvíce popis, jak stařec Mordechaj Jid Fajnerman vstupuje do mikve...
Jsem asi už příliš moderní čtenářkou, některé pasáže mi připadaly poněkud rozvleklé, nicméně dílo velmi oceňuji. Zázrak s Julčou měl pro mě poněkud překvapivé, nicméně vtipné rozuzlení (rozuměj: vysvětlení názvu povídky), Událost v mikve rovněž pobavila a pokud jde o smutné oči Hany Karadžičové, srdce se mi svíralo.
libilo se mi to moc. zvlášt první dvě povídky o bajnyšovi a ta o mikvi. to byl koncert. úplně jsem si to představovala. poslední povídka byla pro mně nejméně poetická, ale byla zajímavá co do faktů.
Po dlouhé době se mi stalo, že jsem knihu nedočetla, trochu mě to mrzelo, protože jsem osobně v Podkarpatské Rusi byla, ale bohužel si mě kniha nezískala, tohle není pro mě.
Bajnyš, Pinche, Mojše, Kahan, Hanele, Šlojme.... Nádhernejma postavičkama se tahle útlá knížečka jen hemží. Přečtěte si to. Dýchne na vás lidskost
Je fantastické že jeden malý příběh z této vcelku průměrně čtivé knihy dokáže vydat na super mega bestseller od milovníka prázdných citátů Paula Coelhoa
Knížka se mi ze začátku četla trochu obtížně, jelikož jsem se špatně orientovala ve slovech židovského původu, takže jsem musela trochu vyhledávat. Také zapamatovat si jména bylo obtížné. Ale nakonec se mi knížka velice líbila. Ani nevím, která povídka dle mého byla nejlepší. První mne pobavila a poslední mi zase přišla velice smutná. Každá měla něco. Každopádně jsem ráda, že jsem si rozšířila povědomí o židovské kultuře a knížka mi byla nejen literárním přínosem.
Kdysi v dobových materialech jsem četla o Jasné Poljaně, dokonce se podařilo i vykreslit jejich život, oblečení, popsat zvyky, mravy, tradice, ale nikdy jsem tomu nechtěla věřit. Po přečtení této knihy už to trochu chápu. I když mi někdo musí asi vysvětlit proč ,,Golet". Myslím, že to má nějaký význam, ale nemůžu přijít co tento symbol znamená
Část díla
O smutných očích Hany Karadžičové
Událost v mikve
Zázrak s Julčou
1937
Autorovy další knížky
| 1991 | Biblické příběhy |
| 2005 | Nikola Šuhaj loupežník |
| 1937 | Golet v údolí |
| 1982 | O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách |
| 1963 | Žalář nejtemnější |
velmi zajímavý výlet do komunity židů na POdkarpatské Rusi...a konečně jsem zjistila, cože ten golet vlastně je (jak píše učtese - taky jsem zpočátku při prvním kontaktu se slovem kdysi v minulosti myslela, že golet je něco jako golem :D)...
hrstka vyvolených přežívá v opravdu tvrdých podmínkách, kde má své malé radůstky, často až trochu úchylné (Bajnyš Zisovyč promine ;) - třeba jeho spoření na synovy studia, zacímco rodina mře hlady...a schopnost přežít..motivovaná tím, že jsou přeci národ vyvolených, děti Krále, tudíž vše zvládnou..klobouk dolů...zároveň jsem se dozvěděla ale opravdu hodně o jejich zvycích, jak je vlastně víra a její rituály provázaná s běžným životem...od jídla, oblečení, průběhu dne, až po sex...stovky příkazů a zákazů...
Ivan Olbracht vše nádherně zpracoval, že opravdu slyšíte vítr pod Polanou, vidíte ty malé okénka, zářící spoře do tmy, slyšíte kručení v dětských bříškách a cupot nožiček na hliněné podlaze...a vidíte zástup pravověrných, mezi nimi i jeden vyvolený - lamet vav - Pinches Jakubovič (aby to neměl jednoduché, nejvíce snad bojující s vlastní ženou ;)))..jak kráčí do mikve...
všechny 3 povídky měly něco do sebe, ta poslední, o smutných očích Hany Karadžičové - to už byl snad i román...rozsahem, obsahem a sdělením...krásně ukázaný rozdíl světa pod Polanou a světa v Ostravě..rozdíly nejen náboženské...a hloubka víry a židovství.
přiznávám, nečetlo se úplně lehce, chvíli mi trvalo než jsem se naladila na úplně jiný svět a stylizaci, ale pak mi došlo, že ano...že tahle asi opravdu myslí, uvažují, formulují své věty..pane Olbrachte, povedlo se Vám to !! díky !!