Gottland
Mariusz Szczygieł
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15619/bmid_gottland-VxY-15619.jpg
4
1006
1006
Známý polský reportér vytěžil ze svých pobytů v Čechách "výbušnou" knihu o naší zemi. Témata, z nichž některá patří k "neuralgickým" bodům novodobých dějin českého národa a byla u nás zpracována v dlouhé řadě knih, shrnuje autor na několika stránkách a přináší v nich svůj pohled člověka odjinud, pohled neotřelý, nezatížený, který by mohl vést k reflexi opomíjených kapitol naší národní povahy. Kniha vypráví o ikonách českého kolektivního vědomí, fenoménech nedávné české historie (rodina Baťů, Lída Baarová, Jan Procházka, Marta Kubišová, Jaroslava Moserová), ale také o osudech postav, které nebyly zatím hlouběji zpracovány ani samými Čechy (sochař Otakar Švec, který projektoval největšího Stalina na Zemi; Karel Fabián, spisovatel, který po únoru 1948 odmítl svou minulost a orwellovským způsobem vymazal a nahradil sám sebe; neteř Franze Kafky, která nechce hovořit o svém strýci). Kniha byla v roce 2007 oceněna Cenou varšavských knihkupců, autor byl za ni rovněž nominován na nejprestižnější polskou literární Cenu Niké. Knihu doprovázejí fotografie známého fotografa Pavla Štechy. Již vyšlo v německém, maďarském a francouzském překladu. Kniha získala Europan Book Prize 2009.... celý text
Literatura světová Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2007 , Dokořán , Jaroslava Jiskrová - MájOriginální název:
Gottland, 2006
více info...
Přidat komentář
Jsem nadšená. Szczygieł vybral n známějších i skoro neznámých postav z českých dějin 20. století a o každé z nich napsal kapitolu-reportáž, i když nevím, jestli je to zrovna to správné slovo, co hledám. Do výběru se dostal namátkou třeba Baťa, Lída Baarová, Marta Kubišová, Karel Fabián či Otakar Švec, autor Stalinova pomníku na Letné. Szczygieł ovšem - jak se píše na obálce - nezapisoval rozšířené mýty, ale pátral v archivech, vyhledával svědky různých událostí a i potomky lidí, o které se zajímal. Díky tomu pak například mluvil s neteří Franze Kafky či listoval strojopisem scénáře Ucha. A taky napsal tuhle skvělou knížku.
Doporučuji všem.
A doporučuju též předloňský rozhovor se Szczygiełem na DVTV:
http://video.aktualne.cz/dvtv/spisovatel-szczygiel-cesi-nejsou-poseroutkove/r~3c8a44de27ae11e480e50025900fea04/
-------
,,Paní, člověk může umřít jenom jednou. A když umře trochu dřív, tak je holt o trochu dýl mrtvej."
,,Tento příběh se nestal. Věci, které se opravdu přihodily, byly mnohem horší."
,,Eduard Kirchberger se narodil v Praze roku 1912.
Téměř ve stejnou dobu a ve stejném městě vznikla první kubistická plastika lidské hlavy na světě.
Ty dva fakty spolu nemají nic společného."
Podle mého názoru se této knize nedá upřít zajímavé reportážní zpracování, které předkládá fakta, avšak poutavým způsobem.
Od začátku jsem byla zvědavá, jak se na české osobnosti a události 20.století může dívat, nebo spíše jak je může podat, polský reportér.
Kniha pro mě rozhodně nebyla zklamáním. Naopak ( k mé ostudě a neznalosti všech těchto okamžiků našich dějin) mi dala kniha dostatek podnětů, abych se více zajímala a dohledala si další informace. Tím nechci říct, že text byl málo obsáhlý, naopak spíš slouží jen k nastínění a k zajímavému zrcadlení, a nemá duplikovat historické staťe, které tvoří jiní odborníci.
Jsem ráda, že se mi kniha dostala do rukou.
Byla jsem na besedě o polské reportáži. Některé knihy mě nadchly, takže jsem se rozhodla se je vypůjčit. Gottland mě teda úplně pohltil a nemohla jsem přestat číst. Některé příběhy jsou známé, jiné méně, některé mě úplně překvapily. Určitě stojí za přečtení!!!
Gotland jsem ve čtečce poměrně dlouho odsouvala, až jsem se po několika kladných pobídnutích rozhodla do toho teda praštit. A nelituju.
Začnu negativy: Občas jsem měla pocit, že se autorovi do díla zatoulala kapitola snad z jiné knížky/reportáže, u které jsem nějak nedokázala pobrat souvislost. Ono se to teda většinou týkalo tématu, ale tak nějak divně, nesmyslně, nesourodě... Ve stylu mi občas vadily až příliš dlouhé úvody, než se autor dobral k tomu, o čem vlastně bude mluvit.
Pozitiva: Ač téměř reportážní a "suchá" fakta, ty příběhy jsou fascinující. I když je všichni tak nějak víceméně známe, najednou pro mě ožily. Jasně, stručně, a přitom velmi živě a poutavě vyprávěné příběhy našich dějin na "minipříbězích" jednotlivých lidí. Konečně vím, jak to měli Tomáš s Janem Antonínem, jasně že vím, čím se "provinila" Lída Baarová a že Marta Kubišová si zažila svoje... ale ty detaily, které se Szczygielovi podařilo zjistit (doufám, že to opravdu jsou všechno fakta), to vše dělají nesmírně živým. Nevím, zda to je tím pohledem zvenčí, nezatíženým, novinářským.
Nejvíc fascinující pro mě snad byl příběh Stalinova pomníku, ten pro mě byl vlastně úplně nový.
Pokud máte stejně jako já pocit, že jste nedávali v dějepise pozor (nebo jste se k novodobým dějinám ve škole ani nedostali), tak Gottland určitě doporučuju.
Svou externí neotřelou technikou získala polská sonda z českého žaludku mnohdy zajímavé či doposud nepoznané záběry na stále nezahojené národní vředy, přesto však ve mne místy zanechala dojem (Baťa, Baarová) poněkud lehkovážněji sestříhaného studentského filmu namísto objektivní lékařské zprávy.
Některé příběhy jsem znala, o jiných neměla ani potuchy, vždy jsem se ale dozvěděla něco nového. A to nejen o historii České či Československé země jako takové, ale také o jejích obyvatelích a událostech, které tento národ formovaly. Díky některým větám a myšlenkám asi naší duši lépe rozumím. Líbí se mi určitý nadhled a to, že kritika se objevuje pouze mezi řádky. Szczygieł vyloženě neodsuzuje, ačkoliv pár ironických poznámek si neodpustil. To, jak čtenář popisované události i osobnosti zhodnotí, je ale pouze na něm.
Kniha se četla dobře, i když chvílemi jsem se v té zkratkovitosti trochu ztrácela. Ale v podstatě jsem se dověděla mnoho zajímavých informací a faktů, informace o lidech či místech, o kterých jsem neměla potuchy. Nemám pocit, že by kniha byla bůhvíjak urážlivá. Československo si prošlo těžkými zkouškami a obdobími, a v každém národě se najdou hrdinové a zbabělci. Navíc hodnotit chování těch lidí z pohledu dnešní doby je mírně řečeno mimo...Kniha rozhodně stojí za přečtení.
Čekala jsem od knihy humornou satiru cizince na život Čechů. Dostalo se mi dílo zmatečné, rozkouskované, přeskakující z jedné postavy na druhou, z roku do roku bez ladu a skladu. To i učebnice dějepisu v kostce nabízí ucelenější přehled historických faktů. Netuším co chtěl autor vystihnout na české povaze výběrem zrovna těch osob, které si vybral. Celkově z toho však cítím takový malý výsměch a pohrdání Čechy a tím, jak se lidé zachovali během komunismu. Kolem toho se vlastně celá kniha točí. Nevím, jak uzurpovaní byli Poláci, ale autor tímto dílem ve mně akorát prohloubil pochybovačnost o našich severních sousedech, protože jestli se snažil napsat dobrou knihu, tak už na první straně to krásně popolsky ošulil a zbytek knihy se v tomto duchu nese. Kniha není čtivá, naopak je psaná zmatečně, pořád přeskakuje jak osoby, tak děj i roky. Celkově mě mrzí, že mi přišla pod ruku.
Četla jsem již před mnoha lety, za všechny příběhy mi utkvěl v paměti ten o Tomášovi Baťovi nebo o válečných událostech. Je zajímavé podívat se na Čechy a Česko okem někoho zvenčí, takže proč ne.
Kniha mě neuchvátila tak, jako většinu čtenářů, ale za přečtení určitě stojí. Dozvídáme se v ní o naší minulosti, hlavně dost nedávné a o pro mě někdy o neznámých skutečnostech (i když tady je pochopitelně občas mezi skutečností a fikcí hodně tenká niť).
Píše se tu o impériu rodiny Baťů, Lídě Baarové,Kafkovi, pomníku Stalina, Janu Procházkovi, Martě Kubišové, Heleně Vondráčkové, Karlu Gottovi, Jaroslavě Mozerové a dalších.
Můj názor je, že Češi tady nejsou ukázáni v moc příznivém světle. A není to pravda?
Kniha čtivě napsaných reportáží zabývajících se vybranými momenty z českých dějin 20. století Dle mého názoru se sice nejedná o žádnou "vysokou literaturu", reportáže nicméně vedou k zamyšlení nad českou "národní povahou", nad tím, že jsme jako národ dokázali přežít různé dějinné zvraty minulého století díky schopnosti přizpůsobit se, nikoliv díky odhodlání bojovat. Dobře zachycená absurdita dění u nás. Nejraději bych dala 3,5 hvězdičky, ale protože to nejde, dávám 3.
Přiznávám, že mne Gottland zdaleka tak neuchvátil, jak jsem dle většiny komentářů čekala. Jediné, co bylo - zčásti - překvapující, bylo pár podrobností týkajících se Stalinova pomníku (ale viděla jsem TV dokument, který mne zaujal více). Pohled cizince (byť velmi dobře aklimatizovaného) na zdejší společnost je vždycky do jisté míry povrchní, jeho výklady příčin a důsledků jsou často pouhým domněnkami...A i když se autor docela úspěšně vyhýbá hlubšímu hodnocení popisovaných událostí, ne vždy se mu daří být objektivním.
Nicméně, za přečtení kniha jistě stojí, zvlášť mladší generace, která o moderní historii českého národa mnohdy nemá ani ponětí, může být překvapená.
Knihu mi doporučila kamarádka, jinak bych po ní, přiznám se, nesáhla. Byla ale perfektní. To, že je autor Polák, jí dává větší grády a malinko jiný úhel pohledu. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí.
Jsem dítě předrevoluční, v roce 88 narozené. Ve škole jsme se v dějepisu nikdy nedostali přes 2. světovou válku. Byla jsem ignorant a nezajímalo mě, co se dělo dál. Ale mělo! 20. století bylo pro český národ, mimo pár světlých chvil, stoletím těžkých zkoušek. Tato kniha je toho důkazem a moc za ni děkuju. Budu ji však ještě hodně dlouho zpracovávat emočně.
Výborné. Pohled na některé významné Čechy a Češky 20. století očima Poláka.
Tomáš Baťa, Lída Baarová, Han Procházka, Marta Kubišová a další.....
Kniha je velmi čtivá, avšak její obsah nelze brát úplně vážně (nelze věřit všemu, co autor uvádí). Rozhodně není správné, když si někdo udělá úsudek o Češích (ve 20. století) jen na základě této knihy. Jako nejzajímavější hodnotím kapitoly o spisovateli Kirchbergovi alias Fabiánovi a sochaři Švecovi.
Asi největší devizou celé knihy je fakt, že se čtenář může zamyslet – jaký jsme národ? Lze náš naturel vyjádřit pomocí několika příběhů z našich novodobých dějin? Každému bude Gottland pravděpodobně připadat jiný – podle jeho přesvědčení, názorů, životního stylu… Mně například přišlo, že Gottland Čechy do moc lichotivého světla nestaví.
Některé pasáže jsou nicméně opravdu zajímavé, zejména, pokud jste o nich měli dosud jen povrchní znalosti. K těm lepším zajisté patří osud Stalinova památníku, ale i předposlední kapitola s názvem Film se musí točit. V některých příbězích ale dle mého názoru autor text lehce bulvarizuje (ve smyslu nadbytečných informací, které by pro investigativní text nebyly rozhodně potřeba) - což je škoda, neboť evidentně strávil studováním zdrojových materiálů nemalý čas, který pak následně částečně shodí buď o senzaci volajícím dovětkem nebo svou nepodloženou domněnkou.
2,5/5*
Štítky knihy
Česko, Česká republika polská literatura Češi medailony osobností
Gottland
Smíšené pocity. Pokud to byl autorův záměr, pak je to 5*:o)) Vymýšlet vymyšlené? Recenze od baru_h ze 14.3.20 a Faila z 10.11.19 poměrně odpovídají mým dojmům.
Přidám jen – autor si dal záležet na objektivitě názorů, které si za své „pozorování“ Čechů udělal. Není to kritika, která odsuzuje a naštve, ale předkládá pohled, který buď vede k zamyšlení a sebereflexi, nás k naší minulosti a vůči národním vlastnostem, nebo je to prostě zajímavé čtení….
Mne zaujal obrázek z Dikobrazu XII.68 „Veselé Vánoce v roce 1989“ od Bape (pseudonym Vladimíra Perglera), jehož grafika i vtipy se mi vždy líbili. Nostalgie. Další potvrzení, že ne vše bylo špatné, každá doba má své +y a -y, je otázka toho poměru….