Hadí doupě
Agatha Christie
Hadí doupě, román z roku 1949, označila Agatha Christie opakovaně za jednu ze svých nejoblíbenějších detektivek. Ve velkém, poněkud bizarním domě na londýnském předměstí žije rozvětvená rodina řeckého přistěhovalce Aristida Leonidese. Když náhle starý pán za podezřelých okolností zemře, vše nasvědčuje tomu, že byl úkladně zabit a že pachatele je nutno hledat právě v okruhu rodinných příslušníků. O ruku milionářovy vnučky Sofie se shodou okolností uchází syn kriminalisty ze Scotland Yardu – napůl host v domácnosti a napůl amatérský detektiv začíná luštit hádanku, jejíž řešení vyráží dech...... celý text
Přidat komentář
Po "špiónce" ,Nástrahy zubařského křesla' je tenhle titul dalším z mně zatím neznámých. Co říct? Že jsem byla od půlky napjatá úplně "neklasickým" způsobem? Že se nesnažím odhalit vraha, abych se čirou náhodou neošidila o moment překvapení, a pakliže jsou nějaké indicie, dovedně je ignoruju? A že to dělám asi vážně dobře, protože tady bych se řešení nedobrala dřív, než mě kleplo do čela? Že stejně jako u těch dalších nemnoha nejmilejších autorů drobná škobrtnutí (stylistická, překladatelská, dějová či ta, která jdou na vrub korektorů) bez povšimnutí obcházím, částečně i proto, že si jich v zápalu děje fakt často ani nevšimnu? Že znovu a znovu propadám obdivu k autorčiným kombinačním schopnostem a rozmanitosti zápletek? Že - samozřejmě - svou roli hraje, když si madam Christie dopřávám v čase prázdnin, ale že mi ony knihy tu pohodu vyplývající z volna dokážou navodit, kdykoliv se u nějaké (byť opakovaně) uvelebím? Že stačí, když se podívám tady na databázi vpravo na těch pár červenými čtverečky označených titulů (dávno přečtených), a už po mě natahuje drápky důvěrně známá atmosféra a napětí, které jsou pro knížky Agathy Christie tak typické? Jistěže všechny série, příběhy ani aktéři nedosahují plošně stejné obliby. Ale těch opravdu dobrých knih k "uvelebení se" je hodně. A navíc je lze číst stále znovu :).
Hlavní hrdina a není to náš chytrý Belgičan Herkule ani roztomilá slečna Marplová se ocitne v jámě lvové nebo spíš hadí. Agáta opět exceluje v mlžení v tom kdo je vrah. Kniha si mě získala, mám ji doma.....a budu jí číst určitě pravidelně
Výborná detektivka od mé oblíbené spisovatelky, která se dobře čte i bez Poirota a slečny Marplové. Případ je zajímavý a hezky se četl.
Nie je možné aby som vraha neodhalil ! Neexistuje aby na cca 200 stranách mi ušiel nejaký detail ! Stala sa vražda v jednom jedinom dome kde nebolo tak veľa ľudí, tu sa dlho vrah neskryje ! Pozorne som čítal všetky dialógy aj tie úplne banálne, podozrieval som všetkých do jedného a nedal som sa zmiasť ničím a ..... tri strany pred koncom pani Agatha na franforce roztrhá moje predpoklady ako keby boli z vody varené....a pri tom je vrah od začiatku do konca na očiach...ach jaj..ako to tá Agatha robila , ale nabudúce jej nedám šancu a vraha odhalím ! hahaha
Opravdu velice zajímavá a napínavá kniha od Agathy Christie, která se tentokráte obešla i bez Hercula Poirota a byť občas mírně ztrácí dech, tak konečné odhalení to vše vynahradí a Agatha opět nezklamala. Opravdu královna zločinu! (samozřejmě knih o zločinu:)
Dvě stě stránek jsem přečetla za jedno odpoledne. To svědčí nejen o literárním umění autorky, ale také o schopnosti překladatele Karla Voleského, který tu a tam archaickými výrazy skvěle navodil atmosféru poloviny minulého století. Popisy prostředí a skvěle vykreslené charakteristiky postav přímo povzbuzovaly fantazii k vizualizaci „křivého“ domu a jeho obyvatel.
Děj, psaný v ich-formě, pádil nezadržitelně vpřed a mé šedé buňky mozkové šrotovaly na plné obrátky. Kdo by tak mohl být vrah? Ta či ona? Ten, nebo ten druhý? Kdepak! Závěr je skutečně šokující. I když pár náznaků v textu samozřejmě bylo. Ale kdo by tomu věřil, dokud to neměl černé na bílém!
Trochu mi zde chyběl geniální detektiv se svými úžasně kreativními závěry a přebývala milostná linka. I když bez ní by neměl náš amatér důvod se do oné zapeklité situace dostat. Co mi rozhodně nechybělo, jsou popisy krvavých a trýznivých scén, které jsou v posledních letech hlavní součástí krimi-thrillerů. Není nad klasiku!
Hezká klasická detektivka od mojí oblíbené autorky. Líbí se mi více takovéto detektivky než ty současné, kde je vše detailně, brutálně a drsně vylíčeno v podrobných popisech.
Proti dnešním detektivním románů má tento tak třetinu stránek. Přesto je zde vše – pátrání, napětí i překvapivý konec. Navíc zde máme mistrovsky popsané charaktery i překvapivé momenty v jejich chování. Románek vás tedy vtáhne do děje dostatečně a možná si nakonec jako já povzdechnete po starých dobrých detektivních spisovatelích.
Klasika. Vražda v rodině, všichni mají nějaký motiv, všichni jsou tedy podezřelí, obvinění se postupně přesouvá z jednoho na druhého, aby se kruh vyšetřování v závěru uzavřel tam, kde vlastně zcela nenápadně začal. Mrzelo mě, že mě kniha v průběhu vůbec nenutila a nedonutila přemýšlet, kdo je opravdu vrah. Nechala jsem děj plynout s tím, že až to přijde, tak to bude. Možná to bylo způsobeno ne úplně podařenou audio verzí. Holt čtení je čtení.
Příjemný poslech, i když tu chybělo to napětí až do samého konce,když jsme znali vraha už od poloviny.
Skvělá, ale trochu mě zklamalo, že jsem věděla kdo je vrah už od poloviny knihy... takže určitě od této autorky existují více promyšlené příběhy ;)
Kniha se mi moc líbila. Bylo mi sympatické, že tentokrát nebyl hlavním hrdinou génius jako třeba H. Poirot. Zápletka mi tak přišla uvěřitelnější.
Od Agathy Ch. jedna ze slabších knih. Já sem v ní neviděla takové to Waaaau... Napětí mi také chybělo... Pro mě oddychovka, což by detektivka být neměla.
Knížka mě moc nebavila a to jsem skalní fanynka A.Ch. Znovu bych ji určitě nečetla, má mnohem povedenější díla.
Štítky knihy
vraždy tajemství Velká Británie 40. léta 20. století travičství detektivky podle říkanekAutorovy další knížky
2017 | Deset malých černoušků |
2003 | Vražda v Orient-expresu |
2004 | Smrt na Nilu |
2001 | Záhada na zámku Styles |
2016 | Neočekávaný host |
Počúvala som ako audioknihu. Výborná, niet čo dodať.