-

Hana

Hana
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/375955/bmid_hana-PsV-375955.jpg 5 14051 14051

Třetí román úspěšné české autorky. Existuje-li něco, co prověřuje opravdovost lidského života, pak je to utrpení. A existuje-li něco, co život znehodnocuje, pak je to utrpení, které člověk působí jiným. Jenže co když je přesto nevinen? Co když je to všechno jen shoda okolností a člověk je pouze bezmocným nástrojem osudu? Je zima roku 1954 a devítiletá Mira se přes zákaz rodičů vypraví k řece jezdit na ledových krách. Spadne do vody, čímž se její neposlušnost prozradí, a je za to potrestána tím, že na rodinné oslavě nedostane zákusek. Nevinná příhoda z dětství však pro Miru znamená zásadní životní zvrat. Následuje tragédie, která ji na dlouhá léta připoutá k nemluvné a depresivní tetě Haně a odhalí pohnutou rodinnou historii, jež nadále popluje s proudem jejího života jako ledová kra. Příběh, který vychází ze skutečných událostí, popisuje Alena Mornštajnová ve strhujícím tempu a se smyslem pro dramatičnost, až má čtenář pocit, že sleduje napínavý film. Zůstává jen otázka, zda se kra osudu nakonec přece jen rozpustí…... celý text

Přidat komentář

Peace
06.07.2017 5 z 5

"Lidé, kteří čtou klasiky, jsou dost chytří, aby chápali nesmyslnost války i bez líčení její krutosti, a ti, kdo by se poučit potřebovali, po žádné z moudrých knih nikdy nesáhnou."

Velice silná kniha, po jejímž dočtení se nedostává slov.. Příběh v sobě po celou dobu nese myšlenku, jak zdánlivě nepodstatná rozhodnutí mohou mít na náš život fatální vliv.
Obrovský zážitek - kdo nečetl, nepochopí.

OliP
05.07.2017 5 z 5

Paní Mornštajnová je jednoduše PANÍ spisovatelka. Knížka od ní opět nezklamala,je opravdu nádherná. Její styl psaní je propracovaný,ale zároveň se může pyšnit lehkostí a uvěřitelností,což je perfektní kombinace. V této knize se paní Mornštajnová dotýká i otázky vyhlazování Židů za 2.světové války.O tomto tématu mám toho načteno víc a když jsem se pročetla do této části knihy,měla jsem trochu obavu,jak toto téma autorka uchopí.Nutno dodat,že naprosto zbytečnou. Pro mě nejsilnější kniha od této autorky,i když jí její prvotina v tomto ohledu velmi konkuruje


elenai
04.07.2017 5 z 5

Já nemám slov... Kniha se mi totálně vryla pod kůži a musela jsem se brzdit a šetřit si stránky, aby mi četba vydržela co nejdéle. Ale stejně jsem ji zhltla během pár dnů a bylo mi strašně líto, že se musím s Hanou rozloučit.

Obdivuju styl psaní paní Mornštajnové. Je úsporný a zároveň pár slovy dokáže popsat všechny pocity, děj i prostředí. Co nejdříve si musím pořídit další její knihy. Je neuvěřitelné, co dokázala.

petraso
03.07.2017 5 z 5

Při čtení této knihy jsem cítila tu beznaděj a tu vinu, že všechno mohlo být jinak kdyby.... Ale nebylo, tak nezbyde než se smířit s osudem a žít život tak jak je, s tím co přináší.

petra.kind
02.07.2017 5 z 5

Těžko se mi hledají slova, kterými tuto knihu popsat. Asi jedna z těch nejkrásnějších, které jsem měla možnost číst. Nejkrásnějších a nejsmutnějších...

misssicccka
01.07.2017 5 z 5

nadherny a silny pribeh, ktery je napsan s takovou lehkosti, ze se radky meni ctenari pred ocima v krasny a nezny film plny utrpeni jedne rodiny a zeny, ktera nese brime viny za smrt svych blizkych. Jsem nadsena knihou a autorkou, jsem rada, ze jsem opet narazila na skveleho autora a jsem vdecna za to, ze jsem si mohla tak krasne pocist a popremyslet si.

vevu.
01.07.2017 5 z 5

Neuvěřitelně silný příběh, který chytne a nepustí. Musíte o něm přemýšlet ještě dlouho po přečtení. Ač se lidé těšili na konec války, mnohdy jim to žádnou úlevu nepřineslo.

Prateri
29.06.2017 5 z 5

Příběh židovské rodiny - několikrát jsem i číst přestala, abych to co čtu, rozdýchala. Taková krutost ve dvacátém století v civilizované Evropě - to mi mozek přestává brát.
Nezbavím se myšlenek na nebohou Hanu, která dalším životem jde, nebo spíše klopýtá ( jak fyzicky tak duševně) s pocitem viny. Knihy paní Mornštajnové jen nečtete,
přímo je žijete. Jsou literaturou světovou.

pil
29.06.2017 4 z 5

Kdyby celá "ženská literatura" vypadala jako román paní Mornštajnové, nemám o ženy strach.:-) Solidní román. Příběh, který neskřípe, navíc podložen konkrétními událostmi, co se staly ve Valmezu a okolí (tyfová nákaza v roce 1954). Jednoznačně autorčina nej kniha. Zlepšuje se, dáma.
Židovka Hana cíti hanu za to, že jako jediná z celé velké rodiny přežila útrapy koncentračního tábora. Mám s autorkou jediný problém: její touha vše vysvětlovat až na píďu, nenechat čtenáře,aby použil fantazii, působí občas nudně. Až tak, že než dočtete větu, máte ji už v hlavě poskládanou.
Ale za přečtení příběh Hany stojí.

aralka
27.06.2017 5 z 5

Když si někdo začne myslet, že má trápení a neřešitelné problémy, měl by si vzít do rukou tuto knihu a začít číst....šikovně vystavěný román o životě jedné židovské rodiny na malém městě v předválečném, válečném a poválečném období... román o tom, co je v životě opravdu důležité, o neuvěřitelném lidském utrpení, které si člověk sám nezpůsobil nebo způsobil? je to o tom, jak i ty nejmenší zdánlivě nepodstatné skutky a náhody můžou ovlivnit náš život opravdu zásadním způsobem, o umění a vůli člověka správně se ve správný okamžik rozhodnout, je to o tom, že každý člověk si nese nějakou tu vinu, někdo větší někdo menší, je to o sobectví, přátelství a lásce.... krásné smutné čtení, po přečtení této knihy se vám vyjasní pohled na to, co je v životě opravdu důležité...

Len04
26.06.2017 5 z 5

Hana je velmi smutna knizka, ktera v podstate (alespon z meho pohledu) nenabizi ani zadnou nadeji v lepsi zitrky. Presto je to uzasne dilo, ktere ma zajisteno misto v me knihovne a urcite bude casem dost ohmatane. Knizku jsem precetla dvakrat a uz mam oblibene pasaze, ktere si sem tam nalistuju. Jestli bude pani spisovatelka takhle zvysovat latku s kazdym dilem, tak ji ceka zarna mezinarodni budoucnost.

Alča I.
25.06.2017 5 z 5

Moc se mě kniha líbila. je to už 3 od této spisovatelky a super. Dporučuji

slesicka
25.06.2017 5 z 5

Krásná kniha o strašných věcech. Velmi citlivě napsaná, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Jedna z těch, na které dlouho nezapomenu.

adriane9
23.06.2017 5 z 5

Po velikém zklamání z predešlých knih této spisovatelky se skláním před touto knihou a troufám si říct, že je to skvost mezi českými knihami a hodně dobrá konkurence v celosvětové literatuře o holocaustu. Velký zážitek z knihy a mrazit mě bude ještě týden.

Titi
21.06.2017 5 z 5

Jedinečná, výjimečná, nádherná, dojemná, lidská....SKVOST v mé knihovně. Díky paní Mornštajnová.

dagmar7365
20.06.2017 5 z 5

Nevím, jestli se hodí k této knize napsat nádherná, protože příběh, který vypravuje takový rozhodně není. Ale ona je. Velmi čtivá, po dlouhé době kniha, která mě pohltila a musela jsem číst a číst. Výborně vystavěný příběh, který ač byl vyprávěn ze vzpomínek, tak si do poslední chvíle uchoval překvapivá zjištění. Drobné každodenní lži a polopravdy mohou ovlivnit náš život víc, než si myslíme.

Ronny
20.06.2017 5 z 5

Velmi čtivá kniha a působivý příběh díky němuž jsem se mimo jiné dozvěděla o událostech ve vedlejším městě, epidemii tyfu. Po přečtení mi ten příběh chyběl a bylo mi líto, že skončil. Byl smutný, ale působil pravdivě. Prostě život je někdy krutý.

Zorka
19.06.2017 5 z 5

Hanu si člověk musí zamilovat. Byla dlouho tak silná...a přece ji dokázaly válečné události zlomit. Kolik takových Han tehdy běhalo po světě???

Čičolina
19.06.2017 5 z 5

Velice poutavý příběh o náhodách, velkých dějinách a lidské malosti. Pro mě bonus, že jsem z Valašského Meziříčí, takže mě bavilo domýšlet, který dům, která ulice je v příběhu. Už dříve při procházkách kolem Památníku holocaustu jsem uvažovala, proč nikomu ty dvě stovky lidí nechybí, proč se lidé neděsí dodnes, že se městu ztratily celé rodiny atd...na hodně otázek mi tento výborný román odpověděl. Silné čtení, krásná čeština, důležité téma.

Majdule
18.06.2017 5 z 5

Na počátku tohoto nádherného příběhu stojí tragédie, za níž cítíme další, smutek, v jehož středu je zlo svévolně zasahující do lidských životů. Ocitáme se v tvrdé době bez naděje, uprostřed přerušených životů. A přeci je tu krása a čte se to lehounce, slova odsýpají jako písek, ale stopu nechávají hlubokou, spíš jako neúprosná voda. Povahy obou vypravěček jsou rozdílné i podobné současně, jejich příběhy se doplňují.
Líbí se mi, jak věcně Mira vypráví svůj příběh, bez patosu, bez ufňukanosti, na kterou by právě ona měla nárok. Soucítím s Hanou a její velkou vnitřní vinou, kterou nic nemůže umenšit, protože se stala hybnou silou jejího života. Vím, že já bych tak daleko nedošla. Jsem ráda, že nám ji Hana odhaluje cudně a v náznacích. Spolu s tou spíš bezděce popsanou malostí okolo nás to bylo stejně skoro moc.
A je mi líto, že o hrdinkách nevím víc. Budu na ně často myslet.