Hanin kufřík
Karen Levine
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15292/bmid_hanin-kufrik-HMg-15292.jpg
5
554
554
Příběh dívky, která se nevrátila. Vyprávění o moravské židovské dívce Haně Bradyové, která byla zavražděna v Osvětimi pro svůj židovský původ. V knížce se střídají kapitoly o šťastném dětství Hany a Jiřího Bradyových v Novém Městě na Moravě i o jejich deportaci do Terezína a Osvětimi s kapitolami o pátrání Tokijského centra pro studium holocaustu po osudech majitelky dětského kufříku, který byl tokijskému centru zapůjčen z osvětimského muzea. Publikace je provázena fotografiemi z tokijského centra a snímky z rodinného alba přeživšího Hanina bratra Jiřího. Podle předmluvy je kniha určena učitelům základních škol, kteří ji mohou využívat při výuce dějin druhé světové války.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Pro děti a mládež
Vydáno: 2003 , Portál , Židovské muzeum v PrazeOriginální název:
Hanas Suitcase, 2001
více info...
Přidat komentář
Dojemný příběh. Možná by se mohl stát součástí povinné četby. Jen pořád nemůžu uvěřit tomu (pouze v dobrém), že kufřík patřil sestře Jiřího Bradyho, a že Hanin příběh díky šťastnému sledu událostí mohl znovu ožít. Inu, svět je malý a o náhody tu není nouze.
Kniha, na kterou jsem se dlouho chystala. Nezklamala, naopak ještě víc překvapila. Poutavý příběh, potažmo dva příběhy, které dělí doma cca 60 let, ale spojuje jeden artefakt, jedna dívka... Kniha nejen pro děti. Stručně a jednoduše, avšak také působivě zpracované téma holocaustu, války, koncentračních táborů. Vše ukázané na příběhu jedné konkrétní dívky dává tématu mnohem větší sílu a jako dokázal strhnout nadšení u japonských dětí při pátrání po majitelce kufříku, tak věřím, že nadchne všechny mladé čtenáře. Příběh skvěle doplňuje velká řada fotografií. Určitě si dovedu představit tuto knihu ve výuce dějepisu či literatury, jakožto prostředek k přiblížení a studiu problematiky holocaustu.
Knížku mi přinesla moje dcera a zapomněla mě upozornit, že u ní budu plakat. Tak jsem si ji vzala do MHD...
Příběh dívky Hany, které nikdy nebylo umožněno dospět. Příběh jejího staršího bratra Jiřího, který ji nedokázal ochránit. Příběh Japonky Fumiko, která jednoho dne spletla tyto dva příběhy opět dohromady. Již několik let jezdíváme na dovolenou na Vysočinu poblíž Nového města na Moravě. Zde tento příběh započal. Jejich rodný dům dosud stojí na náměstí. Pokaždé se u něj zastavíme a vzpomeneme. Knihu doporučuji hlavně dětem, které se začnou zajímat o holocaust, pro ně je i primárně určena. Je to velmi jemná kniha, která jim pomůže začít se orientovat v jedné z nejtemnějších kapitol našich dějin.
Stručný příběh děvčátka, které pocházelo z Nového Města na Moravě, zemřelo v plynové komoře a zbylo po něm po válce jen pár věcí.... kufřík, obrázky, fotografie....
Kniha je čtivá, velmi stručná, příběh není tolik drastický.... myslím, že přesně tímto splňuje svůj účel - zpracování tématu holocaustu pro děti, které takto mohou lépe pochopit minulost než-li pouhou četbou informací v učebnici.
Je obdivuhodné, jak celá kniha vznikla, co stojí za tímto příběhem a jak se jej podařilo dát dohromady. Je podle mě jen škoda, že je kniha vzhledem ke svému účelu pojata velmi stručně, nejde více do hloubky a tak nějak končí vlastně “pozitivně”. Podle mě jsou ke čtení lépe zformulované příběhy s touto tématikou, ale i tak jsem ráda za jeho přečtení.
Příběhy dívek, které se nevrátily je mnoho, každý je jiný, jen závěr je tak moc krutě stejný. Knihu jsem četla již před pár lety, nedávno, při informaci, že zemřel Hanin bratr jsem se ke knize vrátila a znovu žasla nad cestou kufříku a nad tím, jak se japonské žákyně dostaly k majitelce- potažmo k jejímu bratrovi. Nacisté měli perfektně vedené kartotéky, proč na tohle přišly japonské studentky, když v Osvětimi jsou plné sály těchto kufříků- honilo se mi hlavou. Možná ale dobře. Jen ať ty sály jsou plné kufříků, nedopsaných příběhů, botiček dětí, které nedošly k cíli zvaném smrt až v ten čas, kdy měly dojít. Jen ať nad námi ty sály dále stojí. Ať stojí -jako memento doby, kdy ne každý člověk mohl žít jako člověk, ne každý člověk se jako člověk choval . Ač jsem v Osvětimi chvilku nadávala na to, jak z tohoto pietního místa poláci udělali místo, kde se dá zpeněžit smutek,( ne za vstup, ale za okolní restaurace a kiosky s nevkusnými památkami) přeci jen mi po prohlídce mráz přecházel a na rampě došla řeč. A to jsem se tam jen jela podívat, v teplý podzimní den a vyhřátým autobusem s plným žaludkem a s kávou v ruce, s otázkami a s hlavou na bezpečném rameni partnera jsem jela domů...nikdo na mě nepouštěl psy,nikdo na mě neřval, jen jsem myslela na tisíce lidí, kteří cestou do sprch- do plynu- viděli zapadat slunce, přesně v těch místech, kde jsem ho v teplý listopadový den viděla zapadat i já. Na rozdíl od nich, já viděla druhý den i východ a jsem za to životu moc a moc vděčná......
Popravdě řečeno očekávala jsem od knihy víc. Co se týče zpracování knihy, vadily mi jisté nesrovnalosti. Například: v Československu se ve 20. století na Nový rok opravdu krocan a nádivka nejedli (pokud ano, prosím o odkaz na příslušnou literaturu), dále mi vadily chyby v i/y (v knihách je to kapku ostuda), v knize se píše, že Hana a její rodina jezdila na výlety autem, ale na místo, odkud probíhala deportace, jeli koňským povozem, dále v knize autorka jednou používá sestřenice, podruhé sestra, přitom se o rodinného příslušníka nejedná.
Co se týče příběhu, je to rekonstrukce života Hany, ale podaná jako pohádka pro děti (respektive jako by to psalo dítě). Z knihy to přímo čiší. Příběh krásný a obdivuji vedoucí centra za její vůli dotáhnout vyšetřování do konce. Ovšem ze stylu, jakým je kniha podaná čtenářům a to i těm dětským, jsem velmi zklamaná. Za příběh 5*, za zpracování 1,5*.
Současnost a minulost. Tři životní osudy. Tři světadíly. A spojnicí je malý dětský kufřík. Je úžasné, že o osudu malé české Židovky Hany se dozvídáme díky nekonečné vytrvalosti jedné japonské historičky. Téměř detektivní příběh odkrývá sice velkou ztrátu a je jedním z mnoha důkazů pošlapání největšího práva člověka, a to práva na život, ale končí nadějí, že zlo není neporazitelné a závisí na každém jednom z nás, jak velikou moc mu umožníme. Rozhodně si přečtěte. Tolik lásky, síly a nadéje na tak malém prostoru!
Skrovná knížečka, která vyvolá hodně pocitů. Otevřeně nečelíme hrůzám holocaustu, protižidovská opatření jsou popisována tak, jak je muselo vidět každé dítě - jako něco nepochopitelného a nespravedlivého. Možná proto se příběh malé dívky, která nakonec přichází úplně o všechno, dotkne srdce každého čtenáře. Druhá dějová linka ze současnosti by měla především upozornit, jak důležité je nezapomínat a neustále učit nové generace, aby se historie nikdy neopakovala.
Nejde dát méně než pět hvězdiček. Tak emotivní příběh z chmurné a tíživé doby a houževnatost Fumiko z Tokia pro osvětu, aby se už nikdy v budoucnu nikde na světě taková strašlivá tragédie neopakovala, opravdu smekám.
"Jiří si náhle uvědomil, že jedno z Haniných přání se vlastně uskutečnilo. Stala se učitelkou. Díky ní, jejímu kufříku a celému příběhu se tisíce dětí dověděly o hodnotách, které Jiří pokládal za nejdůležitější, o toleranci, úctě a soucitu. Jaký obrovský dar mi Fumiko a děti daly, a jakou poctu prokázaly Haně."
Pocity. Velmi silné a hluboké. To je to, co si člověk z přečtení této knihy odnese především... Přestože je rozsahem kratičká, její přesah je obrovský. Určitě ji zkusím použít při práci s dětmi, jak je avizováno autorkou, aby poslání Hanina kufříku žilo dál.. :)
Útlá knížečka, která je velmi emotivní. Osud jedné židovské rodiny. Prolíná se dějová linka Hany a Jiřího, zároveň i systematické bádání japonské učitelky, která zároveň svým žákům zprostředkovala obraz dějin a lidských osudů. Jak se říká, že vzdálenost je relativní, zde je důkaz. Japonsko a Praha, převážně cestovatelské cíle. Je vidět, že nadšení pro věc je klíčové a přináší ovoce.
Silný příběh, s kterým by mělo být seznámeno každé dítě ač to téma je hodně, hodně bolavé nebo právě proto - je to o skutečném bytí a nebytí, není to virtuální svět.
Knížku jsem nečetla sama, ale četli jsme jí na jedné skautské výpravě. O to víc to na mě udělalo dojem.
Líbilo se mi celkové zpracování knížky a přišlo mi to jako takové krátké, ale rozhodně ne pohodové, čtení.
Jediné, co mě děsí, je, že takových příběhů byla spousta a my o nich nemáme ani tušení.
Sice krátká, ale silná vzpomínka na jednu z mnoha. Bavily mě pouze pasáže o Haně a jejím dětství.
Velice silná kniha. V roce 2020 by měl do Prahy na jeden den přijet z Japonska i muzikál stejného jména, který vznikl na základě této knihy. Doporučuji.
Krátké a příjemné čtení útlé knížky. Líbilo se mi časové prolínání 3 rovin. Tak silné téma, že se dotkne i vašeho srdce.
...začíná to malým kufříkem, ale je za tím velký a silný příběh, který se Vás dotkne u srdce. Více slov není třeba.
Je milé číst útlou knížečku o tom, jak v dalekém Japonsku nebyl jedné ženě a jejím svěřencům lhostejný osud malé dívenky, Hany. A podařilo se jí tak vypátrat , odkud Hana byla, jak žila a dát tak kufříku v muzeu opravdový příběh a skutečné jméno a dívčinu tvář.
Kniha je psána velice srozumitelně, vhodná je tedy hlavně pro mládež, citlivě , ale zároveň naučně je zde psáno o holocaustu.
Samotný Hančin příběh je velmi smutný a dotkne se Vás.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) paměti, memoáry holokaust, holocaust dějiny pro děti a mládež
Hanin kufřík
Tak útlá knížka a tak emotivní příběh.