Hanin kufřík
Karen Levine
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15292/bmid_hanin-kufrik-HMg-15292.jpg
5
556
556
Příběh dívky, která se nevrátila. Vyprávění o moravské židovské dívce Haně Bradyové, která byla zavražděna v Osvětimi pro svůj židovský původ. V knížce se střídají kapitoly o šťastném dětství Hany a Jiřího Bradyových v Novém Městě na Moravě i o jejich deportaci do Terezína a Osvětimi s kapitolami o pátrání Tokijského centra pro studium holocaustu po osudech majitelky dětského kufříku, který byl tokijskému centru zapůjčen z osvětimského muzea. Publikace je provázena fotografiemi z tokijského centra a snímky z rodinného alba přeživšího Hanina bratra Jiřího. Podle předmluvy je kniha určena učitelům základních škol, kteří ji mohou využívat při výuce dějin druhé světové války.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Pro děti a mládež
Přidat komentář
Velice pozitivní knížka o smutných věcech.
Pozitivní stránka knihy spočívá především v odhodlání a houževnatosti zakladatelky Tokijského centra pro studium holocaustu, která se snaží pátrat po osudu malé Hany Bradyové, jejíž kufřík byl zmíněnému centru zapůjčen jako exponát pro výstavu o holokaustu, aby tak japonským dětem mohla přiblížit její příběh. Právě díky své houževnatosti a dobré vůli ostatních lidí je pak její pátrání úspěšné.
Smutnou stránkou je pak samotný příběh malé Hany Bradyové, židovského děvčete z Nového Města na Moravě, která se na konci svého krátkého života ocitá v koncentračním táboře Osvětim odloučená od svých rodičů i milovaného bratra.
Knih o holokaustu existuje spousta, ale každý takový příběh stojí za to, aby byl vyprávěn. Tato knížka si klade za cíl přiblížit téma holokaustu dětem, je tedy určena především mladým čtenářům, popř. učitelům jako školní pomůcka, čemuž odpovídá jednoduchý a srozumitelný sloh prostý jakéhokoliv popisu šokující brutality, která je pro tuto tematiku typická a v ostatních případech de facto nepostradatelná. Myslím, že svůj účel knížka splňuje dokonale.
Jednoduchý příběh o rodině z Nového Města na Moravě, která do určité doby žila stejně jako ostatní české a moravské rodiny.
Kanadská autorka nám vysvětluje, jak se kufřík malé Hany Bradyové dostal do Japonska a co všechno způsobilo pátrání po osudech její majitelky. Je zajímavé až dojímavé číst, jak japonské děti prožívaly každý významný posun ve své téměř detektivní práci.
Brožurka je psaná jednoduchým jazykem, že je srozumitelná i mladým čtenářům. Možná to bude pro některé z nich první setkání s tematikou holocaustu v literatuře.
Úžasný příběh mladé dívky. Knihu jsem četla jako povinnou četbu do školy. Přečtenou jsem ji měla za dvě hodiny, moc dobře se četla. Příběh se mi líbil, ani si neumím představit co bych dělala já.
Určitě by si knihu měl přečíst každý aby věděl co se tam vůbec dělo a jak to tam měli lidé těžké
Doporučuji
Tak jako se vás dotkne Deník Anny Frankové, dotkne se vás i příběh stejně staré Hany Bradyové z Nového Města na Moravě. Nejen s ohledem na její věk a fakt, že pochází z území naší vlasti. Je to i literární forma, kterou autorka zvolila, a "dohra" celého příběhu, jež umocňují zážitek z knihy.
Nejsmutnější na tom všem však je, že takových (neodhalených) příběhů jsou tisíce.
Poselství jednoho malého kufříku, který patřil jedné z mnoha statečných mladých dívek.Nám otevírá oči i srdce a nechává nás nahlédnout do dalšího smutného osudu, který opět poznamenala druhá světová válka.A jeden malý kufřík který patřil malé holčičce jménem Hana Brady se nevzdal ani poté co ho jeho majitelka opustila i přesto jak moc si přála žít a vrátit se k němu a ke své milující rodině, ale bohužel jí to nebylo přáno.Ten malý kufřík se ale nevzdal a začel putovat po světě a vyprávět příběh o své malé a statečně majitelce.Kterou po přečtení této knihy si už bude pamatovat každý z Nás. Paní Fumiko Išioko, patří velký obdiv za založení muzea a taky to že slyšela volání jednoho malého kufříku a tím nás zavedla až k panu Jiřímu Bradymu,který jako jediný z rodiny přežil a tím nám mohl dát po letech tento dojemný bohužel smutný příběh. O jednom kufřík který patřil holčičce jménem Hana.
Kniha se mi líbila. Je vhodná také pro děti a určitě by také tato kniha mohla být zařazena do povinné četby na základní školy. Stylem jakým byla kniha napsaná, je pochopitelná a srozumitelná i pro mladší čtenáře a osobně si myslím, že touto přijatelnou formou se děti mohou dozvědět o Holokaustu.
Nepochybně je velmi dobře, že Fumiko Išioka založila Tokijské centrum pro studium holokaustu. Jejím cílem bylo, aby také japonské děti byly obeznámeny s holokaustem, chtěla jim vysvětlit, co všechno tento proces obnášel, samozřejmě šetrně, aby to bylo stravitelné pro děti. Oceňoval jsem, že se začala zajímat o minulost Hany Bradyové a nevzdávala se, pokud nastaly nějaké překážky. Pokud se dozvěděla nějaké nové informace, ihned je sdělila dětem, které vyučovala a ty byly rády, čekaly na každou novou informaci. Je fajn, že Výstava Holocaust dětskýma očima zaujala japonské děti včetně dospělých a také japonské děti založily skupinu s názvem Malá křídla, jejichž cílem byla osvěta mezi lidmi o tématu holokaustu.
V knize se vyskytovaly smutné okamžiky, které byly pro Hanu velmi bolestivé. Když jsem pročítal tyto události, bylo mi smutno.
Příběh Hany mne dojal a zasáhnul mě. Ke konci knihy jsem měl slzy v očích..
V knize se vyskytovaly také fotografie a různé dokumenty, které ještě více podtrhávaly atmosféru skutečného příběhu. V knize také nalezneme obrázky, které namalovala Hana.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Bylo by jí dnes šedesát devět let, ale její život skončil ve třinácti.
Jaká asi byla?
Zanechala nám jenom několik obrázků, které v Terezíně nakreslila.
O čem vypovídají?
O krásných vzpomínkách na šťastné dětství.
O jejích touhách a nadějích.
Proč musela zemřít?
Byl jen jediný důvod.
Byla Židovka.
Hanin kufřík jsem si koupila, když jsem byla se školou na exkurzi v Terezíně. Pamatuji si stále slova paní průvodkyně a také si stále pamatuji, jak jsem ronila jednu slzu za druhou. Byl to pro mě silný zážitek.
Knihu jsem si přečetla asi až dva měsíce po té exkurzi, protože jsem neměla odvahu. Po přečtení knihy jsem neudržela slzy. Krásná dívka milující život zemřela jenom kvůli tomu, že byla Židovka.
Příběh popisující její život i život jejího bratra Jiřího, který s ní tu hrůzu prožil také. On však přežil. A proto pomohl k sepsání tomuto příběhu plné skutečných hrůz.
Nemám ráda povinnou školní četbu, myslím si, že lásku ke knihám rozhodně neprobudí, ale u této knihy bych byla moc ráda, kdyby se stala povinnou součástí výuky dějepisu. Velmi citlivě zpracovává téma holocaustu. Na příběhu skutečné rodiny ukazuje hrůzy druhé světové války, které by nikdy neměly být zapomenuty. Neustále bychom si je měli připomínat, protože je velmi snadné označit část obyvatel jako ty "špatné".
Dojemný příběh. Pana Bradyho mi bylo moc líto po nedávné kauze s vyznamenáními.
Malý kufřík vypráví příbeh malé veselé holčičky ,která milovala život a musela zemřít jen pro to, že byla židovského původu. Krásný a smutný příbeh
Co napsat? Velmi smutný a dojemný příběh malé holčičky Hany, jejíž život a život celé její rodiny zničila druhá světová válka. Jejich provinění... byli Židé. Příběh odhodlané japonské ženy zjistit osud malé Haničky a předávat ho dál mezi japonské děti, které nemají o holokaustu a válečném vraždění vůbec žádnou představu. Jemně napsané vyprávění, kde se detailně nedočteme o týrání a zvěrstvech, které se za druhé světové války děly v koncentračních táborech... přesto je čtení děsivé, neuvěřitelné a smutné. Knížka je psána jednoduchým jazykem tak, aby její obsah a poselství pochopily hlavně děti, ale přečíst by si ji měl každý! Pro základní školy by to měla být povinná četba!
Krasna kniha, kterou diky jednoduchemu stylu psani mohou cist uz i deti. Kniha nas provazi pribehem objevovani majitelky kufriku zaslaneho z Terezina do japonskeho muzea holocaustu. Pribeh je doplnen spousty fotografiemi.
Velice silný, bolestný pravdivý příběh o moravské židovské dívce Haně Brady, která byla zavražděna v Osvětimi pro svůj židovský původ.
V knížce se střídají kapitoly o šťastném dětství Hany a Jiřího Bradyových v Novém Městě na Moravě i o jejich deportaci do Terezína a Osvětimi s kapitolami o pátrání Tokijského centra pro studium holocaustu po osudech majitelky dětského kufříku, který byl tokijskému centru zapůjčen z osvětimského muzea. V knize jsou fotografie z tokijského centra i z rodinného alba přeživšího Hanina bratra Jiřího.
Kniha přečtená za dopoledne - a byla jsem z ní pěkně naměkko (mám dceru ve věku Hany v době, kdy byla poslána do Terezína). Styl je poměrně jednoduchý a právě svou jednoduchostí působivý, vhodný pro starší děti, líbilo se mi, jak propojuje současný příběh pátrání po osudu majitelky kufříku s jejím vlastním.
Přečteno za jedno odpoledne, přesto to ve mně nechalo silný dojem. Obsahově malá kniha, ale řekla hodně o tom, co za nelidskosti si mohou lidé udělat. Už se asi opakuji, něco podobného jsem psal už u jiných knih na toto téma, ale po přečtení každé takovéto knihy mne to vždy napadá. Je důležité, že stále existují lidé, jako je Fumiko Išioka a Malá křídla, kteří se stále snaží tyto hrůzy připomínat. Snad se jejich cíl, aby se podobné věci nestávaly, podaří splnit.
Knihu chápu jako vyprávění určené především dětem, které jim má již v nízkém věku ukázat rozdíl mezi dobrem a zlem... Samozřejmě se kniha nedá hodnotit jako jiný historický román, ale když se vrátím pár let zpátky na základní školu, jistě by ve mně jako v dítěti zanechala neméně stop, než je tomu dnes. Svým jednoduchým stylem vyprávění a obrázky jistě dokáže vyprávět své poselství všem dětem po celém světě. Pokud bych byla učitelka a měla bych dětem ukázat jednu knihu s tématem holocaustu, takovou aby si z ní odnesli, co možná nejvíce, volila bych tuto...
Knihu jsem přečetl asi za hodinu a další tři hodiny jsem byl mimo. Hanin kufřík by si měl přečíst úplně každý.
Hanin kufřík
Krásný a hodně dojemný příběh jedné z mnoha obětí holokaustu ….