Nemesis

23.08.2011

Bohužel mě Nemesis docela zklamala. Asi to bylo velkým očekáváním, které bylo zmařeno nerealistickou zhuštěnou zápletkou a závěrem, kterému jsem neuvěřila. Sice se říká nesrovnávat, ale nemůžu si pomoct, hlavní postavy mi přišly jak přes kopírák z Larssona..geiální introvertní Beáta alias Lisbeth a postarší samotářský nedoceněný Harry alias Michael..pak to spiknutí..
No ale detektivka je to čtivá, moc večerů nezaber, tak proč ne..

11.08.2011

Velmi čtivá, napínavá, strhující knížka, která mi (všichni kritici, co to neradi slyší, mi prosím prominou) opravdu velmi připomíná Millenium Stiega Larssona. Například tím, že hlavní hrdina záměrně není jednoznačně kladný. Je to spíš samotář, individualista, žije sám, ale přesto nemá nouzi o sexuální příležitost, je zvyklý spoléhat se sám na sebe a má spoustu, spoustu nešvarů a špatných vlastností. Přes to všechno mu ale fandíte a přejete si, aby to dobře dopadlo.
Už se moc těším na druhý díl téhle série o Harry Holeovi.

07.08.2011

Ta severská atmosféra na mě nedýchá tolik jako u Larssona, ale jinak opravdu vydařená detektivka. Nenudí, místy i pobaví, pozorného čtenáře donutí přemýšlet. Hlavní postavy na můj vkus až příliš zapadaly do stereotypů, přesto nebylo moc těžký si je oblíbit. Ale četla jsem i lepší :)

25.07.2011

Ani nevím, kdy mě nějaká knížka donutila číst v jednom kuse a kašlat na všechno kolem. Tohle je extrémně návykový čtivo a dokonale napsaný. A to že je hlavní hrdina moje krevní skupina, beru jako velký plus. Akorát za pořadí v jakém jsou u nás díly vydávané, bych nakladatele odstřelil, protože pak budu o jistá překvapení ochuzen. Nicméně se na Pentagram těším. A to jako fakt!

04.07.2011

Nástup téhle detektivky je ohromující, měla jsem pocit filmového střihu. Harry Hole, hlavní hrdina, působí trošku stereotypně: sympatický detektiv, který je napůl ztracený ve svém životě, bývalý alkoholik, který právě dostal další šanci, potížista, ale přesto rovný chlap. Tak trochu vlk samotář posedlý vyřešením vraždy své parťačky. Až mě napadá, proč jsou vlastně tak často správňáci v knihách ztracené existence a úspěšní chlápci pěkní hajzlové? Což je mimochodem klišé, které Nesbø naplní bezezbytku. Zápletka je vedená ve dvou zdánlivě paralelních liniích, které se na konci překvapivě (?) spojí dohromady. Karty jsou rozdány. První linie se mi zdála malinko předvídatelná, skutečný pachatel první vraždy se mi jevil podezřelý a od začátku jsem tušila, jakým směrem to povede. Tohle tušení se poměrně dlouho před koncem naplnilo. Zato druhá zápletka je komplikovaná, falešná řešení, náznaky, které nikam nevedou a pro mě skutečně překvapivé rozuzlení. Rozhodně je to důmyslný příběh. Autor si hraje s jazykovými prostředky i náznaky děje, někdy používá náhledy do budoucna jako prostředek zcizování. Pro mě srovnání s Larssonem neobstojí, ale je to skvělá kriminálka s pořádnou porcí existenciálního smutku a těším se na další pokračování.